19 C 114/2025

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Mgr. Zdeňkem Hammerem ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 18 173 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši 18 173 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 18 173 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou po žalovaném domáhal zaplacení částky ve výši 18 173 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Uvedl, že jako věřitel, uzavřel dne 18.8.2023 prostřednictvím elektronického formuláře na svých webových stránkách www.Anonymizováno.cz s žalovanou, jako dlužníkem, smlouvu o zápůjčce. Žalovaná vyplnila údaje o své osobě včetně emailu a telefonního čísla. Na základě uvedené smlouvy žalované poskytl peněžní prostředky ve výši částka. Žalovaná se zavázala žalobci peněžní prostředky vrátit do datum i s poplatkem za poskytnutí půjčky ve výši 6 175 Kč. Peníze byly zaslány na účet žalované č. č. účtu dne 18.8.2023. Vyjma shora uvedených částek žalobce po žalovaném dle obchodních podmínek, čl. 2.3, požaduje i úhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 2 500 Kč za odeslané výzvy k úhradě. Vzhledem k tomu, že žalovaná na poskytnutou zápůjčku žalobci uhradila částku celkem ve výši 2 502 Kč, činí dlužná částka 8 173 Kč. Žalobce dále požadoval uhradit smluvní pokutu ve výši 10 500 Kč, kdy se jedná o smluvní pokutu dle čl. 2.3 smlouvy o zápůjčce ve výši 0,10% denně z dlužné částky ve výši 20 000 Kč od 20.10.2023 do 28.3.2025 (ke dni podání žaloby). Vzhledem k tomu, že žalovaná úvěr ke dni splatnosti neuhradila a dluh nesplatila ani poté, co mu žalobce zaslal předžalobní výzvu, obrátil se žalobce se svým nárokem na zaplacení na soud.

2. Žalovaná se k věci před zahájením ústního jednání nevyjádřila. Při jednání uvedla, že s žalobou nesouhlasí, smlouvu o zápůjčce se snažila řádně splácet, žalobce ji o úhradu telefonicky neustále upomínal. Dluh přestala splácet i proto, že v té době měla exekuci na plat.

3. Soud ve věci nařídil jednání, kde provedl důkazy zaslané žalobcem, z nichž má za prokázané následující skutečnosti. Ze smlouvy o zápůjčce má soud za prokázané, že tuto žalovaná uzavřela s žalobcem prostřednictvím internetu. Na základě uvedené smlouvy o zápůjčce žalobce poskytl žalované částku ve výši 20 000 Kč. Poskytnutí uvedené částky žalované bylo doloženo výpisem z účtu, z kterého vyplývá, že dne 18.8.2023 byla na účet č. č. účtu zaslána částka 20 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala splatit zápůjčku do 17.9.2023 spolu s poplatkem ve výši 6 175 Kč. Totožnost žalované při uzavírání shora uvedené smlouvy žalobce ověřil prostřednictvím osobních údajů, které jsou zaznamenány ve shora uvedené smlouvě. Dle čl. 2.3 shora uvedené smlouvy, je v případě prodlení žalované žalobce oprávněn této zaslat výzvu k úhradě, která je zpoplatněna částkou 500 Kč. Dle č.l. 2.3 uvedené smlouvy je v případě prodlení žalované oprávněn žalobce účtovat smluvní okutu ve výši 0,1% z dlužné částky za každý den prodlení.

4. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník, dále jen o.z.) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

5. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zápůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

6. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

7. Podle § 588 o.z., věta první, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

8. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle ust. § 86 odst. 2 cit. ust. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 cit. ust. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Žalobce, coby poskytovatel úvěru/zápůjčky, je tak dle shora citovaného zákonného ustanovení povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr/zápůjčku. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebitel v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele – žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

13. Ustanovení § 86 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, jemuž zákon ukládá povinnost poskytnout věřiteli „na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr“. Tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

14. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015 uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008. Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku konstatoval, že: “….poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady...“.

15. Nalézací soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že z důkazů předložených žalobcem, které soud provedl při ústním jednání, vyplývá, že žalobce neprokázal, že by s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet úvěr poskytnutý ve výši 20 000 Kč. Žalobce soudu sice tvrdil, že zkoumal bonitu žalované, avšak o svých tvrzeních nepředložil žádný dokument, ze kterého by vyplývalo, že byly řádně zjišťovány majetkové poměry žalované, její příjmy a výdaje. Pokud jde o výši příjmů, žalobce soudu nepředložil pracovní smlouvu ani výpis z účtu žalované, kterým by mohla být výše její mzdy a výše nákladů ověřena. Žalobce vůbec rovněž nezohlednil, v jak výši žalovaný platí náklady na bydlení, zálohy na energie (elektřina, plyn) a vodné a stočné, platba za internet či tarif na mobilní telefon. Rovněž tak nejsou žádným způsobem zohledněny náklady na dopravu.

16. Vzhledem k tomu, že se žalobce o své vůli rozhodl, že se ústního jednání neúčastní, nemohl soud žalobce dle ust. § 118a a násl. o.s.ř. poučit o nutnosti předložit důkazy, které by kvalifikované ověření bonity žalované prokazovaly. Dle komentářové literatury (např. komentář k občanskému soudnímu řádu C.H. Beck, Svoboda a kol. z roku 2013, první vydání, strana 413) „poučení podle § 118a soud neudělí ani tehdy, když se účastník svojí procesní nečinností práva na poučení zbavil (např. neúčastí při jednání).“ 17. S ohledem na shora uvedené závěry, které zastává i Krajský soud v Ústí nad Labem-viz rozhodnutí pod č.j.: 17 Co 278/2017-161 ze dne 24.8.2017, soudu po právní stránce nezbylo, než věc posoudit tak, že mezi žalobcem a žalovaným uzavřená smlouva o zápůjčce je absolutně neplatná podle § 588 o.z., neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

18. Soud pro úplnost odkazuje i na rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020 pod sp.zn.: C-679/18, kterému byla k posouzení předložena tzv. předběžná otázka a který judikoval, že“ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/08 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“.

19. Z uvedeného vyplývá, že soudy vždy, pokud řeší spor ze závazkového právního vztahu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru/zápůjčce, musí, a to z úřední povinnosti, prioritně zkoumat, zda poskytovatel úvěru postupoval v souladu se shora citovaným ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

20. Po právní stránce proto soudu nezbylo, než věc posoudit tak, že mezi žalobcem a žalovanou došlo k plnění na základě neplatné smlouvy o zápůjčce. Z žalobních tvrzení, která nebyla nijak rozporována, vyplývá, že ze smlouvy o zápůjčce žalobce žalovanému poskytl jistinu ve výši 20 000 Kč a žalovaná ve splátkách uhradila celkem částku 20 502 Kč. Žalovaná se tak na úkor žalobce ani bezdůvodně neobohatila, neboť částku, kterou jí žalobce poskytl, již žalobci ve splátkách vrátila.

21. Protože má soud smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou, tak veškeré žalobní nároky plynoucí z uvedené smlouvy a které byly vyjádřeny v petitu žaloby, tedy jistinu, souhrnné poplatky a smluvní pokutu v celkové výši 18 173 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení zamítl.

22. O nákladech řízení soud rozhodoval dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaná byla ve věci úspěšná a měla by tak právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovaná nebyla zastoupena advokátem a náhradu nákladů řízení nepožadovala, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ve lhůtě do 15i dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím soudu zdejšího.