19 C 122/2025

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Mgr. Zdeňkem Hammerem ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 35 962,57 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 30 000 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 30 000 Kč od 4. 1. 2025 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky ve výši 5 962,57 Kč, dále co do kapitalizovaného úroku ve výši 3 991,63 Kč, dále co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 000,52 Kč, dále co do úroku ve výši 14,75% ročně z částky 30 000 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení a dále co do zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 30 900 Kč od 22. 10. 2024 do 3. 1. 2025, a dále co do zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 900 Kč od 4. 1. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 450,70 Kč a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou po žalovaném domáhal zaplacení částky celkem ve výši 35 962,57 Kč s příslušenstvím, představující úroky, částečně kapitalizované částkou ve výši 3 991,63 Kč a zákonné úroky z prodlení, částečně kapitalizovanými částkou ve výši 3 000,52 Kč. Ode dne 22.10.2024 žalobce požadoval jak smluvní, tak zákonné úroky z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 30 900 Kč (v případě smluvních úroků), resp. z částky 30 000 Kč Anonymizováno(v případě zákonných úroků z prodlení). Uvedl, že dne 31.10.2023 právní předchůdce žalobce právnická osoba, jako věřitel, uzavřel s žalovaným, jako dlužníkem, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota. Na základě uvedené smlouvy žalovanému poskytl peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které mu byly zaslány bezhotovostně na účet. Žalovaný úvěrové splátky řádně a včas nesplácel, proto právní předchůdce žalobce úvěr ke dni 27.2.2024 zesplatnil. Žalobce po žalovaném požaduje úhradu dlužné jistiny ve výši 30 000 Kč, dlužného poplatku ve výši 900 Kč, dlužného úroku z jistiny do zesplatnění dne 27.2.2024 ve výši 5 062,57 Kč, kapitalizovaných úroků od 28.2.2024 do 21.10.2024 ve výši 3 991,63 Kč a kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení od 28.2.2024 do 21.10.2024 ve výši 3 000,52 Kč. Vyjma shora uvedených částek po žalovaném požaduje úhradu smluvního úroku ve výši 14,75% ročně z dlužné jistiny ve výši 30 000 Kč od 22.10.2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75% ročně z dlužné jistiny včetně dlužných poplatků ve výši 30 900 Kč od 22.10.2024 do zaplacení. Aktivní legitimaci k podání žaloby žalobce prokazuje smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21.10.2024 uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce, Anonymizováno. právnická osoba a žalobcem, na základě které, došlo s účinností od 21.10.2024 k postoupení pohledávky vůči žalované na žalobce. Žalobce v žalobě rovněž uvedl, že před poskytnutím úvěru řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného, když vycházel ze sociálních a demografických dat, různých databází a informací sděleních žalovaným.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žaloba spolu s předvolánkou k ústnímu jednání byly žalovanému doručeny na evidenční adresu, kde mu byly dne 26.9.2025 uloženy na poště a následně po uplynutí úložní doby byly odeslány zpět soudu. Žalobce se z účasti na ústním jednání omluvil.

3. Soud provedl důkazy, které předložil žalobce. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota má soud za prokázané, že tato byla uzavřena mezi Anonymizováno. právnická osoba a žalovaným dne 31.10.2023. Na základě uvedené smlouvy se žalobce zavázal, že žalovanému poskytne úvěrovanou částku 30 000 Kč na účet č. č. účtu s úrokovou sazbou 54% ročně s tím, že výše měsíční splátky bude žalovanému sdělena každý měsíc prostřednictvím rozpisu plateb. Zaslání částky 30 000 Kč na účet č. č. účtu dne 31.10.2023 má soud za prokázané z Potvrzení o provedení transakce. Výše dlužné jistiny, dlužných poplatků a kapitalizovaných úroků je patrná z Tabulky umoření (transakční výpis).

4. Aktivní legitimaci k podání žaloby má soud za prokázanou z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21.10.2024, kdy uvedeným dopisem byl žalovaný informován, že pohledávka Anonymizováno. právnická osoba vůči žalovanému z nesplaceného úvěru vyčíslená v celkové výši 37 701,64 Kč s přísl., byla postoupena na žalobce. Aktivní legitimaci žalobce má soud za prokázanou i ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.10.2024 uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce, Anonymizováno. právnická osoba a žalobcem, na základě které, došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávky vůči žalované na žalobce.

5. Po právní stránce soud věc posoudil dle níže uvedených ustanovení:

6. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník, dále jen o.z.) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

7. Podle § 2395 o.z., kdy smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněží prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

9. Podle § 588 o.z., věta první, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

10. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle ust. § 86 odst. 2 cit. ust. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 cit. ust. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Jelikož ust. § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru upravuje tzv. relativní neplatnost, což odporuje znění čl. 8 směrnice o spotřebitelském úvěru, byla Soudnímu dvoru předložena předběžná otázka, o které Soudní dvůr rozhodl rozsudkem ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18 tak, že ,,články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/08 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“.

15. Z uvedeného vyplývá, že soudy vždy, pokud řeší spor ze závazkového právního vztahu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, musí, a to z úřední povinnosti, prioritně zkoumat, zda poskytovatel úvěru postupoval v souladu se shora citovaným ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

16. Žalobce, coby poskytovatel úvěru, je tak dle shora citovaného zákonného ustanovení povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebitel v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele – žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

17. Ustanovení § 86 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, jemuž zákon ukládá povinnost poskytnout věřiteli „na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr“. Tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

18. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015 uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008. Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku konstatoval, že: “….poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady...“.

19. Nalézací soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že z důkazů předložených žalobcem, které soud provedl při ústním jednání, vyplývá, že právní předchůdce žalobce (právnická osoba) neprokázal, že by s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele (žalované) splácet úvěr poskytnutý ve výši 30 000 Kč. Žalobce soudu sice tvrdil, že zkoumal bonitu žalovaného, avšak o svých tvrzeních nepředložil žádný dokument, ze kterého by vyplývalo, že byly řádně zjišťovány majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy, výdaje, zaměstnání, počet členů domácnosti, zda byl veden v registru dlužníků bank apod. Rovněž nebyl předložen Výpis z účtu žalovaného, který hodnověrně prokazuje stav hospodaření žalovaného, zda a v jaké výši je mu vyplácena mzda, jaké má výdaje a to, zda je schopna úvěr řádně splácet.

20. Vzhledem k tomu, že se žalobce o své vůli rozhodl, že se ústního jednání neúčastní, když se z jeho účasti omluvil, nemohl soud žalobce dle ust. § 118a a násl. o.s.ř. poučit o nutnosti předložit důkazy, které by kvalifikované ověření bonity žalovaného prokazovaly. Dle komentářové literatury (např. komentář k občanskému soudnímu řádu C.H. Beck, Svoboda a kol. z roku 2013, první vydání, strana 413) „poučení podle § 118a soud neudělí ani tehdy, když se účastník svojí procesní nečinností práva na poučení zbavil (např. neúčastí při jednání).“ 21. S ohledem na shora uvedené závěry, které zastává i Krajský soud v Ústí nad Labem-viz rozhodnutí pod č.j.: 17 Co 278/2017-161 ze dne 24.8.2017, soudu po právní stránce nezbylo, než věc posoudit tak, že mezi žalobcem, resp. jeho právním předchůdcem, a žalovanou uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná podle § 588 o.z., neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Pro úplnost soud uvádí, že i pokud by žalobce vycházel pouze ze sociálních a demografických dat a provedl scoring klienta, tak pouze tato činnost nemůže suplovat řádně posouzení úvěruschopnosti spočívající v reálném ověření příjmů a výdajů uchazeče o úvěr (viz např. rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp.zn. 84 Co 117/2005).

22. Po právní stránce proto soudu nezbylo, než věc posoudit tak, že mezi žalobcem a žalovaným došlo k plnění na základě neplatné smlouvy o úvěru. Z žalobních tvrzení, která nebyla nijak rozporována, vyplývá, že ze smlouvy o úvěru žalobce žalovanému poskytl jistinu ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se tak na úkor žalobce bezdůvodně obohatil o částku 30 000 Kč a tuto částku soud žalobci přiznal spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně od 4.1.2025 do zaplacení. Pokud jde o stanovení doby prodlení, vycházel soud z judikátu Nejvyššího soudu pod sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, kdy doba prodlení se odvíjí od schopnosti žalovaného částku bezdůvodného obohacení vrátit, popř. od doby, kdy tak rozhodne soud. Soud dobu prodlení stanovil od 4.1.2025, v závislosti na doučení předžalobní výzvy žalovanému.

23. Protože má soud smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou, tak veškeré žalobní nároky plynoucí z uvedené smlouvy a které byly vyjádřeny v petitu žaloby, tedy částku ve výši 5 962,57 Kč, dále kapitalizovaný úrok ve výši 3 991,63 Kč, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 000,52 Kč, dále úrok ve výši 14,75% ročně z částky 30 000 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 30 900 Kč od 22. 10. 2024 do 3. 1. 2025, a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 900 Kč od 4. 1. 2025 do zaplacení, zamítl. Uvedené žalobní nároky (úroky a další poplatky) jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku (smluvnímu vztahu), který byl neplatně sjednán.

24. O nákladech řízení soud rozhodoval dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy účastníku, účastníku, který měl ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá a náhradu nákladů právo. Protože žalobce byl v uplatňování svých žalobních nároků více úspěšný než žalovaný, náleží žalobci poměrná náhrada nákladů řízení. Žalobce byl v uplatnění žalobního nároku o 39,68% úspěšnější než žalovaný (celkem i s kapitalizovanými úroky žalované 42 954,72 Kč, přiznáno 30 000 Kč). Celkovou výši nákladů řízení soud vypočetl v částce 3 656 Kč. Uvedená částka je tvořena odměnou za dva právní služby před 1.1.2025 ve výši á 500 Kč (za přípravu a převzetí věci, zaslání předžalobní výzvy) a jeden úkon právní služby po 1.1.2025 á 700 Kč (podání žaloby), 3 x režijní paušál á 100 Kč. DPH ve výši 21% ze shora uvedených částek činí 420 Kč. Do náhrady nákladů řízení byl zahrnut i zaplacený soudní poplatek ve výši 1 236 Kč. Náhrada nákladů řízení tak činí částku ve výši 3 656 Kč. Soud úkony právní služby do podání návrhu na zahájení řízení vypočetl dle novely advokátního tarifu č. 120/2014 Sb., ust. § 14b, neboť se v dané věci jedná o podání na ustáleném vzoru uplatněným opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných případech (nárok z nesplaceného spotřebitelské půjčky). Individualizace návrhu na vydání EPR, resp. žaloby, je v zásadě technického charakteru, když jeho strukturovaný text směřuje k uplatnění v zásadě totožných nároků z totožných důvodů a rozdíly spočívají pouze v technické či administrativní záměně proměnných skutečností vyplývajících z jednotlivých smluvních ujednání (viz judikát Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn.: 17 Co 666/2015). Protože žalobce byl pouze o 39,68 % úspěšnější než žalovaný, činí poměrná náhrada nákladů řízení částku 1 450,70 Kč.

25. Pokud jde o lhůtu k plnění, ta byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě do 15i dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím soudu zdejšího. Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny dobrovolně, je možné se jejich splnění domáhat exekucí či soudním výkonem rozhodnutí.