19 C 176/2023

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl soudcem Mgr. Zdeňkem Hammerem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 15 989,88 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna uhradit žalobci částku ve výši 9 500 Kč, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 206,06 Kč, a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 500 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, se co do částky ve výši 2 743,40 Kč, a dále co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2 743,40 Kč, a dále co do kapitalizovaného úroku a poplatků ve výši 11 684,25 Kč, a dále co do smluvní pokuty ve výši 3 746,48 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou po žalované domáhal zaplacení částky ve výši 15 989,88 Kč s příslušenstvím, představující úroky, částečně kapitalizované částkou ve výši 11 684,25 Kč a zákonné úroky z prodlení, částečně kapitalizovanými částkou ve výši 1 206,06 Kč. Uvedl, že dne [datum] právní předchůdce žalobce, spol. [právnická osoba], jako věřitel, uzavřel s žalovanou, jako dlužníkem, smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě uvedené smlouvy žalované poskytl peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které si žalovaná převzala v hotovosti v den podpisu smlouvy. Vyjma poskytnuté částky se žalovaná zavázala právnímu předchůdci žalobce zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěru a úhradu za možnost splácet úvěr v hotovosti, vše ve výši 12 888 Kč. Žalovaná se celkovou částku na úhradu úvěru ve výši 27 888 Kč zavázal hradit v 14i měsíčních splátkách ve výši á 1 992 Kč. Žalovaná se zavázala nejpozději poskytnutý úvěr uhradit do [datum]. Žalovaná úvěr řádně a včas nesplácela, uhradila pouze částku ve výši 5 500 Kč, což odpovídá dvěma platbám. Uhrazené splátky žalobce započetl na úhradu dlužné jistiny i souhrnného poplatku. Závazek ze smlouvy o úvěru se stal splatným ke dni splatnosti poslední předepsané splátky, tedy ke dni [datum]. Žalobce tedy po žalované požaduje zaplatit částku ve výši 12 243,40 Kč, představující dlužnou jistinu úvěru, částku ve výši 957,61 Kč představující úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, částku 5900,45 Kč představující úhradu za poskytnutí úvěru a částku ve výši 1 119,02 Kč představující nesplacené náklady na vyhodnocení úvěru a dále nesplacený inkasní poplatek ve výši 2 167,52 Kč. Zákonný úrok z prodlení žalobce kapitalizoval částkou 1 206,06 Kč a to za období od [datum] do [datum] Smluvní pokutu žalobce vyčísli částkou 3 746,48 Kč a to za období od [datum] do [datum] v sazbě 0,1% denně z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Aktivní legitimaci k podání žaloby žalobce prokazuje Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce, spol. [právnická osoba] a žalobcem, na základě které, došlo k dílčímu postoupení pohledávky ze vztahu k žalovanému s účinností od [datum].

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žaloba spolu s předvolánkou k ústnímu jednání byla žalované doručena do vlastních rukou dne [datum] na adresu [adresa žalované].

3. Soud provedl důkazy, které předložil žalobce. Ze Smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že spol. [právnická osoba], jako věřitel, poskytl žalované, jako dlužníkovi, úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaná potvrdila, že jí byla uvedená částka vyplacena do vlastních rukou při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala, že vyjma poskytnuté půjčky zaplatí i souhrnné poplatky (úrok + úhrada za poskytnutí úvěru + náklady na vyhodnocení úvěru + možnost inkasa v hotovosti) celkem částku 12 888 Kč. Na poskytnutý úvěr se žalovaná zavázala uhradit částku ve výši 27 888 Kč a to v 14i měsíčních splátkách po 1 992 Kč Součástí smlouvy je i ustanovení o výši úroku, kdy ve variantně splácení po dobu 14i měsíců je úrok ve výši 15% a RPSN ve výši 272,44 % Smluvní pokuta byla v tiskopise smlouvy uvedena ve výši 0,1% denně z dlužné částky a to za každý den prodlení. Smlouva je žalovanou řádně podepsána dne [datum]

4. Aktivní legitimaci k podání žaloby má soud za prokázanou z Oznámení o postoupení pohledávky, kde byla žalovaná informována, že pohledávka spol. [právnická osoba] vůči žalované z nesplaceného úvěru byla postoupena na žalobce. Aktivní legitimaci žalobce má soud za prokázanou i ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem, na základě které došlo s účinností k [datum] k postoupení pohledávky vůči žalované na žalobce.

5. Po právní stránce soud posoudil půjčku dle níže uvedených ustanovení. <i>6. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník, dále jen o.z.) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé až ode dne nabytí jeho účinnosti.</i> <i>7. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (zákon o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>9. Podle odst. 2 cit. ust. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitel splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>10. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.</i> <i>11. Podle § 588 o.z., věta první, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.</i> <i>12. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 13. S ohledem na § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru se soud z moci úřední zabýval předloženou úvěrovou smlouvou, resp. smlouvou o zápůjčce, se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum], a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne [datum] ve věci C [číslo] Consumer Finance proti [jméno] [příjmení] a další) a především jeho přísnější transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

14. Z důkazů předložených žalobcem, které soud provedl při ústním jednání, vyplývá, že právní předchůdce žalobce ([právnická osoba]) neprokázal, že by s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele (žalované) splácet úvěr poskytnutý ve výši 15 000 Kč. Žalobce soudu ani netvrdil, že by zkoumal bonitu žalované a ani nepředložil žádný dokument, ze kterého by vyplývalo, že byly zjišťovány majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy, výdaje, zaměstnání, počet členů domácnosti, zda byl veden v registru dlužníků bank apod.

15. Žalobce, coby poskytovatel úvěru, je tak dle shora citovaného zákonného ustanovení povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele – žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

16. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015 uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku konstatoval, že:“ ….poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady...“.

17. Soud pro úplnost odkazuje i na nedávné rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne [datum] pod sp.zn.: C [číslo], kterému byla k posouzení předložena tzv. předběžná otázka a který judikoval, že“ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/08 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“.

18. Nalézací soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobce v řízení před soudem prvního stupně neprokázal, že by kvalifikovaně a s odbornou péčí zjišťoval, případně ověřoval bonitu žalované. K prokázání ověření bonity žalované byl soudu předložen pouze tiskopis nazvaný jako„ Žádost o úvěr“, kde jsou vyplněna políčka týkající se příjmů žalované, kdy např. náklady na bydlení a energie jsou uvedeny pouze v částce 1 500 Kč. Dále zde nejsou jakkoliv zohledněny další pravidelné výdaje jako náklady na telefonní poplatky, internet apod. Z tiskopisu dále vyplývá, že žalovaná má příjem toliko podprůměrný příjem ve výši 16 553 Kč a dále již hradí stávající půjčku částkami ve výši 2 600 Kč a má jednu vyživovací povinnost a základní vzdělání. Již z uvedených údajů je patrné, že žalovaná není osobou, která by si mohla dovolit splácet půjčku s RPSN po dobu 14i měsíců ve výši 272,44%. Navíc uvedené údaje nebyly jakkoliv prokázány, zejména tak údaje o příjmech žalované (typicky pracovní smlouvou, výplatnicí, výpisem z účtu) či náklady na bydlení (nájemní smlouvou apod.)

19. Vzhledem k tomu, že se žalobce o své vůli rozhodl, že se ústního jednání neúčastní, když se z jeho účasti omluvil, nemohl soud žalobce dle ust. § 118a a násl. o.s.ř. poučit o nutnosti předložit důkazy, které by kvalifikované ověření bonity žalovaného prokazovaly. Dle komentářové literatury (např. komentář k občanskému soudnímu řádu C.H. Beck, Svoboda a kol. z roku 2013, první vydání, strana 413)„ poučení podle § 118a soud neudělí ani tehdy, když se účastník svojí procesní nečinností práva na poučení zbavil (např. neúčastí při jednání).“ 20. S ohledem na shora uvedené závěry, které zastává i Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodnutí pod č.j.: 17 Co 278/2017-161 ze dne 24.8.2017, soudu po právní stránce nezbylo, než věc posoudit tak, že mezi žalobcem, resp. jeho právním předchůdcem, a žalovaným, uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná podle § 588 o.z., neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

21. Po právní stránce soud posoudil věc tak, že mezi žalobcem a žalovanou došlo k plnění na základě neplatné smlouvy o úvěru. Z žalobních tvrzení, která nebyla nijak rozporována, vyplývá, že ze smlouvy o úvěru žalobce žalované poskytl jistinu ve výši 15 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala uhradit spolu se souhrnným poplatkem 12 888 Kč. Z žalobních tvrzení a splátkového kalendáře rovněž vyplývá, že žalovaný na úvěr žalobci uhradil celkem částku 5 500 Kč. Žalovaná se tak na úkor žalobce bezdůvodně obohatila o částku rovnající se rozdílu mezi částkou půjčenou a částkou vrácenou (15 000 Kč – 5 500 Kč) tedy o částku 9 500 Kč. Uvedenou částku soud žalobci přiznal spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 206,06 Kč a dále se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení.

22. Protože má soud smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou, tak veškeré žalobní nároky plynoucí z uvedené smlouvy a které byly vyjádřeny v petitu žaloby, tedy zbytek dlužné jistiny včetně zákonného úroku z prodlení, souhrnné poplatky, jakož i smluvní pokutu zamítl, neboť jsou svou povahou akcesorické a váží se hlavnímu závazkovému vztahu, který byl neplatně sjednán.

23. O nákladech řízení soud rozhodoval dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy účastníku, který měl ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Protože žalovaná byl ve věci úspěšnější než žalobce, měla by právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná však byla ve sporu pasivní, žádné náklady jí nevznikly, bylo tedy rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

24. Pokud jde o lhůtu k plnění, ta byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.