19 C 186/2025

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Mgr. Zdeňkem Hammerem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce se sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky se sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované A , narozená Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A o 23 587 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 12 500 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75% ročně z částky 12 500 Kč od 1. 10. 2024 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky ve výši 11 287 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75% ročně z částky 5 250 Kč od 1. 10. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 160,95 Kč a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou po žalované domáhal zaplacení částky celkem ve výši 23 587 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Uvedl, že jako věřitel, uzavřel dne 24.7.2024 prostřednictvím elektronického formuláře na svých webových stránkách www., Anonymizováno, .cz s žalovanou, jako dlužníkem, smlouvu o zápůjčce. Žalovaná vyplnila údaje o své osobě včetně emailu a telefonního čísla. Na základě uvedené smlouvy žalobce žalované poskytl peněžní prostředky ve výši 12 500 Kč. Žalovaná se zavázala žalobci peněžní prostředky vrátit do 30.9.2024 i s poplatkem za poskytnutí půjčky ve výši 5 250 Kč. Peníze byly zaslány na účet žalované č. , č. účtu, dne 24.7.2024. Vyjma shora uvedených částek žalobce po žalované dle obchodních podmínek, čl. 2.3, požaduje i úhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 2 000 Kč za odeslané výzvy k úhradě. Vzhledem k tomu, že žalovaná na poskytnutou zápůjčku žalobci ničeho neuhradila, činí dlužná částka 19 750 Kč. Žalobce dále požadoval uhradit smluvní pokutu ve výši 4 037 Kč, kdy se jedná o smluvní pokutu dle čl. 2.3 smlouvy o zápůjčce ve výši 0,10% denně z dlužné částky ve výši 12 500 Kč od 1.10.2024 do 20.8.2025 (ke dni vyhotovení žaloby). Vzhledem k tomu, že žalovaná úvěr ke dni splatnosti neuhradila a dluh nesplatila ani poté, co jí žalobce zaslal předžalobní výzvu, obrátil se žalobce se svým nárokem na zaplacení na soud.

2. Žalovaná se k věci před zahájením ústního jednání nevyjádřila. Soud žalovanou obesílal na adresu uvedenou v centrální evidenci obyvatel (, Jméno žalované B, /68, , adresa, ), kde si žalovaná soudní písemnosti neuzvedla, dne 6.3.2026 jí byly uloženy na poště a po uplynutí úložní doby byly odeslány zpět soudu.

3. Soud ve věci nařídil jednání, kde provedl důkazy zaslané žalobcem, z nichž má za prokázané následující skutečnosti. Ze smlouvy o zápůjčce má soud za prokázané, že tuto žalovaná uzavřela s žalobcem prostřednictvím internetu. Na základě uvedené smlouvy o zápůjčce žalobce poskytl žalované částku ve výši , částka, . Poskytnutí uvedené částky žalované bylo doloženo výpisem z účtu, z kterého vyplývá, že dne 24.7.2024 byla na účet č. , č. účtu, zaslána částka 12 500 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala splatit zápůjčku do 93 dnů od jejího poskytnutí spolu s poplatkem ve výši 5 250 Kč. Totožnost žalované při uzavírání shora uvedené smlouvy žalobce ověřil prostřednictvím osobních údajů, které jsou zaznamenány ve shora uvedené smlouvě. Dle čl. 2.5 shora uvedené smlouvy, je v případě prodlení žalované žalobce oprávněn této zaslat výzvu k úhradě, která je zpoplatněna částkou 500 Kč. Dle č.l. 2.4 uvedené smlouvy je v případě prodlení žalované oprávněn žalobce účtovat smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné částky za každý den prodlení.

4. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník, dále jen o.z.) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

5. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zápůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

6. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

7. Podle § 588 o.z., věta první, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

8. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle ust. § 86 odst. 2 cit. ust. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 cit. ust. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Žalobce, coby poskytovatel úvěru/zápůjčky, je tak dle shora citovaného zákonného ustanovení povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr/zápůjčku. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení, zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele – žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

13. Ustanovení § 86 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, jemuž zákon ukládá povinnost poskytnout věřiteli „na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr“. Tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

14. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015 uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008. Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku konstatoval, že: “….poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady...“.

15. Nalézací soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že z důkazů předložených žalobcem, které soud provedl při ústním jednání, vyplývá, že žalobce neprokázal, že by s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele (žalované) splácet úvěr/zápůjčku poskytnutý ve výši 12 500 Kč. Žalobce soudu sice tvrdil, že zkoumal bonitu žalované, avšak o svých tvrzeních nepředložil žádný dokument, ze kterého by vyplývalo, že byly řádně zjišťovány majetkové poměry žalované, její příjmy a výdaje. Pokud jde o výši příjmů, žalobce soudu nepředložil pracovní smlouvu ani výpis z účtu žalované, kterým by mohla být výše její mzdy a výše nákladů ověřena. Žalobce vůbec rovněž nezohlednil, v jaké výši žalovaná platí náklady na bydlení, zálohy na energie (elektřina, plyn) a vodné a stočné, platbu za internet či tarif na mobilní telefon. Rovněž tak nejsou žádným způsobem zohledněny náklady na dopravu.

16. Vzhledem k tomu, že se žalobce o své vůli rozhodl, že se ústního jednání neúčastní, nemohl soud žalobce dle ust. § 118a a násl. o.s.ř. poučit o nutnosti předložit důkazy, které by kvalifikované ověření bonity žalované prokazovaly. Dle komentářové literatury (např. komentář k občanskému soudnímu řádu C.H. Beck, Svoboda a kol. z roku 2013, první vydání, strana 413) „poučení podle § 118a soud neudělí ani tehdy, když se účastník svojí procesní nečinností práva na poučení zbavil (např. neúčastí při jednání).“17. S ohledem na shora uvedené závěry, které zastává i Krajský soud v Ústí nad Labem-viz rozhodnutí pod č.j.: 17 Co 278/2017-161 ze dne 24.8.2017, soudu po právní stránce nezbylo, než věc posoudit tak, že mezi žalobcem a žalovanou uzavřená smlouva o zápůjčce je absolutně neplatná podle § 588 o.z., neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

18. Soud pro úplnost odkazuje i na rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020 pod sp.zn.: C-679/18, kterému byla k posouzení předložena tzv. předběžná otázka a který judikoval, že“ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/08 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“.

19. Z uvedeného vyplývá, že soudy vždy, pokud řeší spor ze závazkového právního vztahu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru/zápůjčce, musí, a to z úřední povinnosti, prioritně zkoumat, zda poskytovatel úvěru postupoval v souladu se shora citovaným ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

20. Po právní stránce proto soudu nezbylo, než věc posoudit tak, že mezi žalobcem a žalovanou došlo k plnění na základě neplatné smlouvy o zápůjčce. Z žalobních tvrzení, která nebyla nijak rozporována, vyplývá, že ze smlouvy o zápůjčce žalobce žalované poskytl jistinu ve výši 12 500 Kč a žalovaná na poskytnutou zápůjčku ničeho neuhradila. Žalovaná se tak na úkor žalobce bezdůvodně obohatila právě o poskytnout částku, tedy o částku ve výši 12 500 Kč.

21. Zákonné úroky z prodlení byly stanoveny dle ust. § 1970 o.z. s odkazem na nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kde je stanovena konkrétní sazba. Dobu prodlení určil soud od 1.10.2024 s odkazem na judikát Nejvyššího soudu pod sp. zn. 33 Cdo 3675/2021.

22. Protože má soud smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou, tak veškeré žalobní nároky plynoucí z uvedené smlouvy a které byly vyjádřeny v petitu žaloby, tedy souhrnné poplatky a smluvní pokutu v celkové výši 11 827 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení zamítl (výrok II. rozsudku).

23. O nákladech řízení soud rozhodoval dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy účastníku, účastníku, který měl ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Protože žalobce byl v uplatňování svých žalobních nároků více úspěšný než žalovaná, náleží žalobci poměrná náhrada nákladů řízení. Žalobce byl v uplatnění žalobního nároku o 5,99% úspěšnější než žalovaná (z celkově nárokovaných 23 587 Kč přiznáno 12 500 Kč). Celkovou výši nákladů řízení soud vypočetl v částce 2 687 Kč. Uvedená částka je tvořena odměnou za právní služby ve výši á 400 Kč (tři úkony ve formulářové žalobě, počítáno v tarifu 10 000-30 000 Kč), 3 x režijní paušál á 100 Kč. DPH ve výši 21% ze shora uvedených částek činí 315 Kč. Do náhrady nákladů řízení byl zahrnut i zaplacený soudní poplatek ve výši 872 Kč. Náhrada nákladů řízení tak činí částku ve výši 2 687 Kč. Soud úkony právní služby do podání návrhu na zahájení řízení vypočetl dle novely advokátního tarifu č. 120/2014 Sb., ust. § 14b, neboť se v dané věci jedná o podání na ustáleném vzoru uplatněným opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných případech (nárok z nesplaceného spotřebitelské půjčky). Individualizace návrhu na vydání EPR, resp. žaloby, je v zásadě technického charakteru, když jeho strukturovaný text směřuje k uplatnění v zásadě totožných nároků z totožných důvodů a rozdíly spočívají pouze v technické či administrativní záměně proměnných skutečností vyplývajících z jednotlivých smluvních ujednání (viz judikát Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn.: 17 Co 666/2015). Protože žalobce byl pouze o 5,99% úspěšnější než žalovaná, činí poměrná náhrada nákladů řízení částku 160,95 Kč.

24. Pokud jde o lhůtu k plnění, ta byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.