19 C 190/2024

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Mgr. Zdeňkem Hammerem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného A , narozený Datum narození žalovaného A bytem Adresa žalovaného B zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B pro zaplacení 70 475,66 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 70 475,66 Kč, spolu s úrokem ve výši 14,05 % ročně z částky 68 416,66 Kč od 19. 10. 2022 do zaplacení, a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 68 416,66 Kč od 19. 10. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 17 763,70 Kč a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalovaného.

1. Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky ve výši 70 475,66 Kč s příslušenstvím spočívající v úroku ve výši 14,05 % ročně z částky 68 416,66 Kč od 19.10.2022 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení u částky 68 416,66 od 19.10.2022 do zaplacení. Uvedl, že s žalovaným dne 14.4.2014 uzavřel smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , kdy v souladu se smluvními podmínkami bylo žalovanému odesláno oznámení o schválení úvěru ze dne 22.4.2014. Na základě smlouvy o úvěru byla žalovanému dne 18.4.2014 vyplacena na účet částka ve výši 75 000 Kč a žalovaný se zavázal, že uvedený úvěr splatí ve 24. měsíčních splátkách po 7 103 Kč. Žalovaný na úvěr uhradil dne 5.5.2014 splátku 7 103 Kč a následně byla hrazena až dne 20.5.2020 částka ve výši 2 461 Kč, dne 25.6.2020 částka ve výši 1 889 Kč, dne 23.7.2020 částka ve výši 1 377 Kč, dne 21.8.2020 částka ve výši 1 556 Kč, dne 20.10.2020 částka ve výši 1 663 Kč, dne 18.11.2020 částka ve výši 1 258 Kč, dne 8.2.2021 částka ve výši 734 Kč, dne 6.4.2021 částka ve výši 682 Kč, dne 5.5.2021 částka ve výši 682 Kč, dne 10.10.2022 částka ve výši 4 225 Kč a dne 18.10.2022 částka ve výši 1 006 Kč. Žalobce uvedené platby započetl nejprve na úroky z prodlení, po té na úroky a na jistinu. Přestože byl úrok ve smlouvě sjednán v mnohem vyšší sazbě, žalobce při výpočtu dlužné částky vycházel z úroku ve výši 14,05 % ročně. Výsledný dluh na jistině tak činí částku 68 416,66 Kč a vyjma uvedené částky žalobce požaduje i úrok ve výši 14,05 % ročně a zákonný úrok z prodlení. Žalobce rovněž nárokuje uhradit smluvní pokutu dle č. , hodnota, odst. 1 bod a), b) smluvních ujednání, kde je stanoveno, že při prodlení splátky o více než 15 dní činí smluvní pokuta 8% z výše splátky a při prodlení splátky o více než 30 dní činí smluvní pokuta 13% z výše splátky. Za prodlení se splátkou č. , hodnota, byla smluvní pokuta vypočtena ve výši, Anonymizováno, 568,24 Kč a ve výši 923,29 Kč. Při prodlení se splátkou č. 3 byla vypočtena smluvní pokuta ve výši 568,24 Kč a celkem tak žalobce požaduje uhradit smluvní pokutu ve výši 2 059 Kč.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Uvedl, že smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne 14.4.2014 je absolutně neplatná pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy. V předmětné úvěrové smlouvě byl úrok sjednán ve výši 150,86% ročně a RPSN ve výši 144,88% a úroková sazba tak mnohonásobně převyšuje průměrnou úrokovou sazbu, které se v době uzavření úvěrové smlouvy pohybovala ve výši cca 14,50 % ročně. Žalovaný dále namítl, že úvěrová smlouva je absolutně nepatná, neboť žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného, žalobce tak nesplnil podmínky uvedené v ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. (zákon o spotřebitelském úvěru), účinný v době uzavření úvěrové smlouvy. Dále žalovaný uvedl, že původně byl ve věci vydán rozhodčí nález rozhodce , tituly před jménem, , jméno FO, pod č.j. , spisová značka, a na základě něho bylo proti žalovanému (jako povinnému) vedeno exekuční řízení soudním exekutorem , tituly před jménem, , jméno FO, , Exekutorský úřad , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, . Exekuce však byla nakonec zastavena pro nevykonatelnost exekučního titulu dle ust. § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. a to usnesením Okresního soudu v Litoměřicích pod č.j.: , spisová značka, ze dne 26.5.2023, které bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v , adresa, pod č.j. , spisová značka, ze dne 30.11.2023. Rozhodce , tituly před jménem, , jméno FO, však spor fakticky nerozhodoval, spor rozhodovala , právnická osoba, Přestože tato společnost měla pro rozhodce zajišťovat některé služby zejména administrativního charakteru, fakticky spor rozhodovala, ačkoliv k tomu neměla žádnou pravomoc, neboť se nejednalo o rozhodčí soud zřízený zákonem. Závěrem žalovaný uvedl, že nárok žalobce je již promlčen. Žalobce si byl dobře vědom nemravnosti sjednaných úroků v úvěrové smlouvě, proto se se svým nárokem neobrátil původně na soud, ale na rozhodce , tituly před jménem, , jméno FO, , neboť věděl, že v soudním řízení by uvedená úvěrová smlouva pro svou nemravnost nemohla obstát. V takovém případě nemohlo dojít ke stavení promlčecí doby v důsledku vedení rozhodčího ani následného exekučního řízení, neboť jednání žalobce v takovém případě naplňuje znaky zneužití práva, tak jak jej vyložil Ústavní soud ve svém nálezu pod sp. zn. II ÚS 996/18. Žalovaný zdůraznil, že obdobně o promlčení nároku žalobce rozhodují i krajské soudy napříč republikou, kdy se jedná např. o Krajský soud v Ostravě-pobočka Olomouc pod sp. zn. 75 Co 21/2024-252 ze dne 21.3.2024 či rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové pod č.j. 47 Co 48/2024-189 ze dne 30.4.2024.

3. Soud provedl důkazy, které předložil žalobce a z nichž pro posouzení věci jsou podstatné následující. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, má soud za prokázané, že tato byla uzavřena dne 18.4.2014 mezi žalobcem a žalovaným. Na základě uvedené smlouvy byla žalovanému poskytnuta celková výše spotřebitelského úvěru 75 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet v 24. měsíčních splátkách po 7 103 Kč. Základní částka úvěru splatná žalovaným tak činila 170 472 Kč, úroková sazba činila 150,86 % ročně a RPSN byla sjednána ve výši 150,85 %. Součástí úvěrové smlouvy jsou i smluvní ujednání, která jsou podepsána žalovaným a kde je v článku 12 pojednáno o smluvní pokutě, tak jak je uvedeno v žalobě. Z přehledu splátek bylo zjištěno, že žalovaný uhradil ve splátkách celkem 24 636 Kč, kdy jednotlivé platby (č.l. 37) se shodují s platbami, tak jak byly uvedeny v podané žalobě. Z dopisu ze dne 22.4.2014 má soud za zjištěné, že žalovaný byl informován o schválení předmětného úvěru. Z dopisu nazvaného jako předžalobní výzva vyplývá, že tento byl žalovanému žalobcem zasílán dne 8.9.2014 a je v něm uvedeno, že pro neplacení úvěrových splátek došlo ke dni 25.8.2014 k zesplatnění úvěru. Z důkazu, který je součástí rozhodčího spisu rozhodce , tituly před jménem, , jméno FO, pod sp. zn. , spisová značka, (karta klienta, č.l. 134) soud zjistil, že žaloba byla k rozhodci podána dne 26.9.2014. Z časových řad ARAD má soud za prokázané (č.l. 29-30), že průměrná úroková sazba u spotřebitelských úvěrů v dubnu 2014 činila 14,05% ročně.

4. Z usnesení Okresního soudu v Litoměřicích pod č.j. , spisová značka, ze dne 26.5.2023 a usnesení Krajského soudu v , adresa, pod č.j. , spisová značka, ze dne , datum, vyplývá, že proti žalovanému byla vedena exekuce pro nesplacení shora uvedené úvěrové smlouvy, kdy exekučním titulem byl rozhodčí nález rozhodce , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 8.12.2014 pod č.j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, . Jak okresní soud, tak krajský soud, co by soud odvolací zkonstatovaly, že uvedený rozhodčí nález je nezpůsobilým exekučním titulem, neboť rozhodce rozhodoval na základě absolutně neplatné úvěrové smlouvy pro rozpor s dobrými mravy.

5. Po právní stránce soud věc posoudil dle následujících ustanovení:Podle ustanovení § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.Podle § 619 odst. 1 o.z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.Podle § 629 odst. 1 o.z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

6. Po zhodnocení shora uvedených skutečností je nepochybné, že předmětná smlouva o revolvingovém úvěru je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Úroková sazba v předmětné smlouvě o úvěru byla sjednána ve výši 150,86% ročně, přičemž průměrná úroková sazba v době sjednání úvěrové smlouvy, tedy v dubnu 2014, činila 14,05% ročně. Sjednaná úroková sazba tedy více než desetkrát (!) převyšuje průměrnou úrokovou sazbu u spotřebitelských úvěrů v té době. Z judikátu Nejvyššího soudu pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 vyplývá, že úroková míra, který čtyřnásobně převyšuje běžnou úrokovou míru, je již nemravná. V daném případě je zcela evidentní, že sjednaná úroková míra vysoce překračuje mantinely toho, co lze ještě považovat za mravné. Soud tak má za to, že sjednaná smlouva o revolvingovém úvěru je dle ust. § 588 o.z. absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy a nelze k ní přihlížet. Skutečnost, že žalobce následně, až v žalobě při vyčíslení dluhu, uvažoval běžnou úrokovou míru, nemůže mít na fakt, že sjednaný úrok je nemravný a smlouva absolutně neplatná, jakýkoliv vliv. Soud má rovněž za to, že nemravně sjednaný úrok nelze od úvěrové smlouvy oddělit, neboť tento se promítá do celkové výše splátek, a je proto nutno považovat za absolutně neplatnou celou úvěrovou smlouvu, nikoliv pouze její část. Ke stejným závěrům dospěl i Krajský soud v Ústí nad Labem, co by soud odvolací v usnesením pod č.j. 14 Co 176/2023 ze dne 30.11.2023, kde posuzoval stejnou úvěrovou smlouvu a zdejší soud nemá jakéhokoliv důvodu se od uvedených závěrů odchýlit.

7. Po té soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu za absolutně neplatnou, by bylo na místě přiznat žalobci částku bezdůvodného obohacení, tedy rozdíl, mezi částku, kterou žalobce žalovanému poskytl a částkou, kterou žalovaný žalobci vrátil. Žalovaný však ve vztahu k nároku na vydání bezdůvodného obohacení vnesl námitku promlčení, kterou soud shledal jako důvodnou. Obecně platí, že běh promlčecí doby se staví, pokud je uplatněno právo u orgánu veřejné moci a pokračuje-li věřitel řádně v zahájeném řízení, což platí i o právu již vykonatelném, pokud byl pro něj navržen výkon rozhodnutí nebo navrženo zahájení exekuce (§ 648 o.z.). V daném případě se žalobce se svým nárokem ze smlouvy o úvěru původně obrátil na rozhodce , tituly před jménem, , jméno FO, a to za situace, kdy jako profesionál na trhu musel vědět, že sjednaná smlouva o revolvingovém úvěru je pro své nemravné úroky absolutně neplatná. Žalobce (který je oproti žalovanému spotřebitelem a slabší smluvní stranou) nepochybně disponuje právním a ekonomickým poradenstvím a v roce 2014 musel vědět, že sjednaná úroková sazba ve výši 150% ročně, navíc sjednaná ve spotřebitelské smlouvě, musí být absolutně neplatná. Za této situace, pokud se žalobce se svým nárokem obrátil na rozhodce a následně na základě vydaného rozhodčího nálezu, kterým bylo žalobě z absolutně neplatné úvěrové smlouvy zcela vyhověno, po mnoho let vedl vůči žalovanému exekuční řízení, nemůže takovýto postup požívat právní ochrany u soudu. Uvedené závěry jsou zcela ve shodě s nálezem Ústavního soudu pod sp. zn. II ÚS 996/18, který zkonstatoval, že pokud žalobce vědomě v rozporu s ustálenou judikaturou podá žalobu k rozhodci a následně na základě vydaného rozhodčího nálezu vede proti povinnému exekuční řízení, nedochází ke stavění promlčecí doby. Protože si žalobce musel být vědom, že úvěrová smlouva a s ní provázaná rozhodčí doložka o ustanovení rozhodce , tituly před jménem, , jméno FO, jsou absolutně neplatné, promlčecí doba nebyla rozhodčím a následným exekučním řízení vedeným proti žalovanému stavěna a žalobní nárok žalobce je tak promlčen. Předžalobní výzva z nesplaceného úvěru byla žalovanému zaslána v září 2014 a tří letá lhůta pro podání žaloby na vydání bezdůvodného obohacení tak uplynula v září 2017. Pokud žalobce žalobu podal až dne 9.2.2024, je jeho nárok po mnoho let již promlčen a žalobu bylo nutno zamítnout. Ke shodným závěrům dospěl u téhož žalobce i Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci ve svém rozsudku ze dne 21.3.2024 pod č.j. 75 Co 21/2024 i Krajský soud v Hradci Králové ve svém rozsudku ze dne 30.4.2024 pod č.j. 47 Co 48/2024-189 a soud nemá žádný důvod se od zde uvedených závěrů o promlčení nároku žalobce, odchýlit.

8. Pro úplnost soud uvádí, že k závěru o promlčení nároku žalobce lze dospět i za použití § 6 odst. 2 o.z., věta druhá, kdy nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Žalobce se o své vůli rozhodl, že nárok proti žalovanému bude uplatňovat v rozhodčím řízení, zjevně v domnění, že v řízení před soudem by byl se svým nárokem z absolutně neplatné úvěrové smlouvy neúspěšný. Pokud na základě rozhodčího nálezu rozhodce , tituly před jménem, , jméno FO, , kterým byly žalobci přiznány veškeré nároky z absolutně neplatné úvěrové smlouvy, žalobce po mnoho let nezákonně vedl exekuční řízení, nemůže se nyní tohoto nezákonně vedeného exekučního řízení stran stavení se promlčecí doby u svého nároku sám dovolávat.

9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaný měl plný úspěch ve věci a soud náklady vypočetl dle vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif-AT) v celkové výši 17 763,70 Kč. Celková výše nákladů řízení je tvořena částkou 11 820 Kč za tři úkony právní služby á 3 940 Kč (příprava a převzetí věci, vyjádření se k žalobě ze dne 9.4.2025 a účast na jednání, účast na jednání) dle § 7 bod 4 a § 9 odst. 1 AT. Dále právnímu zástupci náleží 3x režijní paušál za každý úkon právní služby á 450 Kč. Náhradu za ztrátu času při cestě vlakem na soud z Prahy do Litoměřic a zpět včetně čekání činí 8 půl hodin á 150 Kč, tedy 1 200 Kč. Cestovné do místa soudu z Prahy do Litoměřic a zpět dle předložených vlakových jízdenek činí 2 x 188 Kč, tedy 376 Kč. DPH ze všech shora uvedených položek (vyjma nákladů na cestu vlakem) činí 3 017,70 Kč Celkem tedy náklady řízení činí částku ve výši 17 763,70 Kč. Náklady řízení budou uhrazeny k rukám právního zástupce žalovaného. Pokud jde o lhůtu k plnění, ta byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.