19 C 212/2022

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. jméno jméno a soudkyň Mgr. Jany Barcalové a JUDr. Zdeňky Jungvirtové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce zastoupený JUDr. jméno příjmení , advokátem sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného zastoupený Mgr. jméno příjmení , advokátem sídlem adresa o zrušení vyživovací povinnosti ke zletilému dítěti, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 13. února 2023, č. j. číslo jednací

I. Rozsudek okresního soudu se mění tak, že se žaloba o zrušení vyživovací povinnosti zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 27 685 Kč k rukám zástupce žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec], do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

1. Okresní soud svým rozsudkem zrušil od [datum] vyživovací povinnost žalobce k žalovanému, naposledy stanovenou ve výši 3 000 Kč měsíčně rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne [datum rozhodnutí] pod [anonymizováno] [spisová značka], [spisová značka], který nabyl právní moci dne [datum] (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

2. Okresní soud rozhodoval o žalobě, kterou se žalobce domáhal zrušení vyživovací povinnosti ke svému synovi [celé jméno žalovaného], který již nabyl zletilosti. Důvodem podání žaloby je skutečnost, že syn ukončil studium na Střední škole pedagogické, hotelnictví a služeb [obec], kde studoval obor„ instalatér“. Uvedené studium žalovaný zahájil v roce 2019 a v roce 2022 je úspěšně ukončil a získal výuční list. Žalovaný však žalobci současně sdělil, že na uvedené škole nově studuje obor„ elektrikář“, kdy studia zahájil v roce 2022 a dle názoru žalovaného vyživovací povinnost žalobce tak i nadále trvá. Žalobce má však za to, že jeho vyživovací povinnost k žalovanému již zanikla, neboť žalovaný dosáhl plného středního odborného vzdělání, vyučil se v oboru instalatér a může se tak již uplatnit na trhu práce. Pokud žalovaný nově studuje na stejné škole obor„ elektrikář“, dle názoru žalobce se nejedná o navazující ani rozšiřující studium na původní obor, v kterém se žalovaný vyučil. Vzhledem k tomu, že žalovaný neakceptoval dohodu žalobce o ukončení vyživovací povinnost, domáhá se žalobce zrušení své vyživovací povinnosti ve vztahu k žalovanému soudní cestou a to od [datum]. Žalovaný uvedl, že v roce 2022 začal studovat na Střední škole pedagogické, hotelnictví a služeb [obec] obor„ elektrikář“, a to poté, co již ukončil studia v oboru„ instalatér“. Žalovaný sdělil, že obor„ elektrikář“ začal studovat i na doporučení ředitele školy pana [příjmení] i své třídní učitelky paní [příjmení], kdy studia oboru„ elektrikář“ mu rozšíří možnost uplatnění na trhu práce. Žalovaný není studijní typ, teoretické předměty nejsou jeho předností, a proto nástavbové studium, které je zaměřeno na teoretické předměty, by nebylo vhodnou volbou. Žalovaný je však manuálně zručný, a dokonce vyhrál celorepublikovou soutěž ve svařování, a proto studium dalšího oboru, kde by mohl uplatnit svou manuální zručnost mu dává smysl. Žalovaný rovněž nevyužil možnosti obor„ elektrikář“ studovat dálkové na jiné škole, neboť dálkové studium je zpoplatněno a rovněž by mu vznikly náklady na dopravu, taktéž by studium bylo časově náročné, nehledě na to, že dálkově lze studovat pouze tzv. nízkoproud, což by rovněž snižovalo jeho možnosti uplatnění na trhu práce.

3. Mezi účastníky je nesporné, že žalovaný studoval na Střední škole pedagogické, hotelnictví a služeb v [obec] obor„ instalatér“, který ukončil v květnu roku 2022. Od [datum] nastoupil ke studiu na stejné škole v oboru„ elektrikář“, kdy se opět jedná se o denní formu vzdělávání. Oba obory nejsou ukončeny maturitou. Okresní soud dospěl k závěru, že v dané věci není sporu o skutkový stav, když tento je mezi stranami nesporný, ale pouze o vyřešení právní otázky, zda za situace, kdy žalovaný řádně ukončil studia na Střední škole pedagogické, hotelnictví a služeb [obec] v oboru„ instalatér“ a po jejich ukončení nově začal studovat obor„ elektrikář“, žalobci i nadále svědčí vyživovací povinnost. Okresní soud má za to, že pokud žalovaný řádně a úspěšně dokončil studium v oboru„ instalatér“ na shora uvedené škole, získal tím kompetence, které mu umožní plně se uplatnit na trhu práce, resp. samostatně se živit. Okresní soud zde vycházel i z notoriety, že v dnešní době je na trhu práce nedostatek řemeslníků a rčení, že„ řemeslo má zlaté dno“ tak opět nabývá na významu. Okresní soud se neztotožnil s názorem žalovaného, že pokud započal studium nového oboru„ elektrikář“ na stejné škole, vyživovací povinnost žalobce k žalovanému i nadále trvá. Studium, na základě kterého, by žalobci i nadále svědčila vyživovací povinnost k žalovanému, by mělo předchozí studium prohlubovat a zpravidla na něj navazovat. V daném případě žalovaný započal studovat zcela nový učební obor, který předchozí ukončené studium v oboru„ instalatér“ nijak nerozvíjí a nenavazuje na něj, neboť se ujedná o zcela samostatný obor, byť okresní soud nepochybuje, že uvedené obory se mohou vzájemně doplňovat, a pokud by jej žalovaný úspěšně ukončil, jeho možnosti uplatnění na trhu práce se tím zvýší. Možnost zvýšení uplatnění na trhu práce však nemůže být důvodem pro trvání vyživovací povinnosti žalobce k žalovanému, kdy žalovaný na základě předchozího studia je již schopen se samostatně živit. Pokud žalovaný tvrdil, že dálkové studium oboru„ elektrikář“ není natolik kvalitní, jako studium denní, popř. je finančně náročnější, nejsou tato tvrzení pro posouzení věci relevantní. Protože tak okresní soud dospěl k závěru, že žalovaný řádně ukončil přípravu na své budoucí zaměstnání, je schopen se samostatně živit, byla vyživovací povinnost žalobce k žalovanému zrušena a to od [datum], kdy započal nový školní rok a jak to požadoval žalobce.

4. Proti rozsudku podal odvolání žalovaný. Namítl, že ke studiu dalšího učebního oboru„ elektrikář“ žalovaný přistoupil po zralé úvaze a po konzultaci se svým třídním učitelem Bc. [jméno] [příjmení]. Pro žalovaného nebylo vhodné nadstavbové studium, neboť žalovaný není přímo studijní typ a bylo zde riziko, že by nadstavbové studium nemusel dokončit. Rozhodl se proto studovat studijní obor„ elektrikář“, který se studijním oborem„ instalatér“ doplňuje. [příjmení] tak moci instalovat bojlery včetně připojení k elektřině nebo bude moci po pěti letech působit jako revizní technik všech kotlů, což by bez vystudování obou oborů nemohl. Podle žalovaného je studium druhého učebního oboru bezesporu přípravou na budoucí povolání a výrazně zlepší možnost uplatnění žalovaného na trhu práce. Okresní soud přitom nevzal v úvahu konkrétní okolnosti projednávaného případu. Žalovaný zdůrazňuje, že se účelově nehlásil na nástavbové maturitní studium, ale zvolil cestu, která mu pomůže prohloubit kvalifikaci a využít svou manuální zručnost. Alternativa studia učebního oboru„ elektrikář“ formou dálkového studia v jiném městě žalovaný nezvolil, neboť takové studium by bylo omezeno jen na„ nízkoproud“ a nadto by bylo spojeno se zvýšenými náklady na školné, dojíždění. Žalovaný navrhuje, aby krajský soud rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

5. Žalobce s odvoláním žalovaného nesouhlasí. Okresní soud rozhodl zcela správně když mu vyhověl a vyživovací povinnost od [datum] zrušil. Je třeba posoudit, zda u zletilého dítěte, ukončí-li potřebná studia, jež mu umožní plně se uplatnit na trhu práce, lze očekávat, že bude vyvíjet přiměřené úsilí k tomu, aby se živilo samo. Okresní soud podle žalobce zcela správně v tomto případě věc posoudil právě tak, že žalovaný ukončil přípravu na budoucí povolání řádným ukončením studia oboru„ instalatér“, díky čemuž je schopen se sám živit, neboť se takto zcela bez problémů uplatní na trhu práce. I kdyby tedy žalovaný studiem oboru„ elektrikář“, který nikterak na dosud ukončené studium nenavazuje a je oborem zcela novým, došlo k rozšíření možnosti uplatnění žalovaného na trhu práce, již nyní je schopen se samostatně živit a příprava na jeho budoucí povolání ve smyslu vyživovací povinnosti je tím zakončena. Žalobce je taktéž přesvědčen o tom, že žalovaný jako vyučený instalatér může na trhu práce docílit plnohodnotného využití ať už jako zaměstnanec nebo OSVČ, jeho další studium nemůže být důvodem nevyužití jeho potenciálu získaného studiem dosavadním. Pokud navíc žalovaný hodlá nyní studovat nový obor, aniž by pracoval jako instalatér, hrozilo by, že studiem nabyté dovednosti v případě, že je nebude prakticky využívat po dobu studia oboru„ elektrikář“, ztratí. Žalobce proto navrhuje, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu jako správný potvrdil a žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení.

6. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 o. s. ř.), přezkoumal podle § 211 a násl. o. s. ř., rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo. K projednání odvolání krajský soud nenařizoval jednání, neboť odvolání bylo podáno jen z důvodu tvrzeného nesprávného právního posouzení věci a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 214 odst. 3 o. s. ř.), resp. se jejich souhlas podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládá. Krajský soud dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné.

7. Podle § 910 odst. 1 o. z. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

8. Podle § 911 výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

9. Alimentace a vyživovací vztahy jsou projevem rodinné solidarity a zajišťují funkčnost rodiny samotné. Jedná se o zákonem uloženou povinnost pomoci druhému v materiálním slova smyslu tak, aby se neocitl ve stavu nouze a aby životní úroveň dítěte odpovídala jeho odůvodněným potřebám. Vyživovací povinnost rodičů k dětem je dána přímo ze zákona a trvá do té doby, pokud děti nejsou schopny se samy živit. Základním hmotněprávním kritériem pro vznik práva na výživné oprávněného je jeho potřebnost (tzv. stav odkázanosti na výživu), resp. jak praví zákon, "neschopnost sám se živit. Samo kritérium neschopnosti sám se živit je třeba definovat tak, že oprávněný nedisponuje žádným vlastním příjmem, nebo disponuje příjmem tak nízkým, že nepostačuje krýt jeho potřeby, anebo výnosy z majetku, který mu patří (eventuálně jej spravuje), nedostačují pro úhradu jeho osobních potřeb (blíže viz např. M. Holub a kol. Zákon o rodině s komentářem. 9. vydání. Leges, 2011, str. 314 an.). Jak konstatoval Ústavní soud (nález sp. zn. II. ÚS 3113/10 ze dne 21. 4. 2011 (N 82/61 SbNU 277)), "schopnost samostatně se živit znamená, že dítě je schopno samostatně uspokojovat všechny své potřeby, a to jak hmotné, kulturní a další včetně potřeby bytové. Jinými slovy to znamená, že dítě má určitý trvalý příjem finančních prostředků, z něhož své potřeby hradí." 10. Rodiče jsou odpovědni za všestranný rozvoj svých dětí a z toho také plyne, že jsou povinni dbát o to, aby dítě našlo zdroj své obživy právě v takovém oboru, pro který má schopnosti a nadání, a v němž se může náležitě uplatnit (viz M. Holub, cit. d., str. 317). Je však vždy důležité, aby se obecné soudy pečlivě zabývaly konkrétními okolnostmi každého případu a zejména účelností dalšího studia. Toto studium by totiž mělo sloužit k prohlubování předchozího vzdělání, na které zpravidla navazuje, resp. mělo by vést k lepším budoucím vyhlídkám na získávání prostředků pro své životní potřeby prací (srov. čl. 26 odst. 3 Listiny). Může samozřejmě nastat i případ, kdy toto další studium na studium předchozí přímo navazovat nebude, nicméně z konkrétních okolností bude zřejmé, že i tak je třeba preferovat zájem na zvýšení kvalifikace dítěte (blíže viz nález sp. zn. II. ÚS 2623/09 ze dne 7. 4. 2010 (N 73/57 SbNU 9)). Nemělo by však určitě jít o studium samoúčelné, kterým by si vyživovaná osoba pouze takzvaně "prodlužovala mládí." Jak nedávno Ústavní soud uvedl (usnesení sp. zn. IV. ÚS 1247/13 ze dne [datum]), "za situace, kdy studium nezletilého nenese znaky soustavnosti a cílevědomosti, nelze na rodiči spravedlivě požadovat, aby vynakládal peněžní prostředky, které by ve svém výsledku nepřispívaly k osobnímu rozvoji dítěte" (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 972/18 ze dne [datum]).

11. Jak zdůraznil Ústavní soud, v případě rozhodování obecných soudů o vyživovací povinnosti rodičů vůči studujícímu zletilému dítěti je třeba se s ohledem na konkrétní okolnosti případu zabývat účelností daného studia, jímž může být i studium na střední škole, které brání zcela nebo částečně tomu, aby se zletilé dítě živilo samo. V tomto smyslu by však nemělo jít o studium samoúčelné, kterým by si vyživovaná osoba pouze„ prodlužovala mládí“ (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 2121/14).

12. V projednávané věci dospěl krajský soud k závěru, že studium dalšího učebního oboru„ elektrikář“ po úspěšném absolvování učebního oboru„ instalatér“ nelze považovat za svévolné, zbytečné či neúčelné. Je zřejmé, že oba učební obory mají k sobě velmi blízko a často se doplňují. Je třeba připomenout, že např. stále více systémů vytápění, bojlerů, tepelných čerpadel, ale i některých fotovoltaických systémů vyžaduje k instalaci, údržbě a servisu obě řemesla, tedy jak odbornost instalatéra, tak i odbornost elektrikáře. S žalovaným tak lze souhlasit, že studium druhého blízkého učebního oboru prohloubí vzdělání žalovaného a žalovanému výrazně pomůže v konkurenci na pracovním trhu. Ostatně rovněž judikatura považuje studium souvisejícího učebního oboru za soustavnou přípravu na budoucí povolání (srov. publikovaný rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka [obec] ze dne [datum] č. j. 27 Co 212/2021-187).

13. Krajský soud proto rozsudek okresního soudu změnil (§ 220 o. s. ř.) tak, že se žaloba na zrušení vyživovací povinnosti žalobce zamítá.

14. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů rozhodl krajský soud podle § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Krajský soud připomíná, že je-li veden spor o peněžité plnění v konkrétní pravidelné výši (byť není rozhodováno o přiznání daného plnění, ale o zrušení výživného), a to za určité časové období, kdy je celkovou spornou peněžitou částku možno zjistit jednoduchým početním úkonem, je postup, ve kterém je dána přednost použití § 8 odst. 2 advokátního tarifu, v souladu s právem na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny ve spojení s právem na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 a na ochranu vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (nález Ústavního soudu České republiky sp. zn. III.ÚS 385/22 ze dne [datum]). Procesně úspěšnému žalovanému tak náleží náhrada nákladů řízení ve výši odměny advokáta za čtyři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, účast u jednání a odvolání) ve výši 4 x 5 420 Kč dle § 8 odst. 2, § 7 a. t. (s ohledem na předpokládanou dobu studia učebního oboru„ elektrikář“ krajský soud vycházel z tarifní hodnoty ve výši 3 x 12 x 3 000 Kč, tj. 108 000 Kč), čtyř režijních paušálů ve výši 4 x 300 Kč dle § 13 a. t. a 21 % DPH ze součtu uvedených částek, celkem tedy 27 685 Kč.