19 C 214/2017

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Mgr. Zdeňkem Hammerem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupené státní instituce pro státní instituce státní instituce ve státní instituce státní instituce , IČO , se sídlem adresa , adresa adresa obec o nahrazení projevu vůle

I. Žaloba, aby soud nahradil souhlas žalovaného s níže uvedenou dohodou <b>DOHODA O VYDÁNÍ</b> JINÝCH VĚCÍ NEŽ ZEMĚDĚLSKÝCH NEMOVITOSTÍ (dále jen jako„ dohoda“) uzavřená níže uvedeného dne, měsíce a roku, ve smyslu zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (dále jen jako„ zákon o majetkovém vyrovnání“) mezi stranami: <b>[název žalobkyně]</b> [IČO] se sídlem [adresa žalobkyně] za kterou jedná [titul] [titul]. [titul] [jméno] [příjmení], administrátor jakožto oprávněná osoba ve smyslu zákona o majetkovém vyrovnání (dále jen„ oprávněná osoba”) a <b>[Název žalované] – [název žalované] [název žalované] [název žalované]</b> [IČO] se sídlem [adresa] jakožto povinná osoba ve smyslu zákona o majetkovém vyrovnání (dále jen„ povinná osoba“) <b>Článek 1</b> <b>Úvodní ustanovení</b> Oprávněná osoba uplatnila svůj nárok ve smyslu zákona o majetkovém vyrovnání výzvou k vydání nemovitých věcí [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] doručenou povinné osobě [datum] (dále jen jako„ výzva“). <b>Článek 2</b> <b>Předmět vydání</b> Předmětem vydání dle této dohody jsou pozemky KN parc. [číslo] v [katastrální uzemí] (dále jen„ vydávané pozemky“). Povinná osoba touto dohodou vydává oprávněné osobě vydávané pozemky a oprávněná osoba vydávané pozemky přijímá do svého výlučného vlastnictví. <b>Článek 3</b> <b>Práva a povinnosti související s vydávanými pozemky</b> Povinná osoba touto dohodou převádí vlastnické právo k vydávaným pozemkům a vydává je oprávněné osobě ve stavu, v jakém se nalézaly ke dni doručení výzvy povinné osobě. Povinná osoba prohlašuje, že ke dni uzavření dohody na vydávaných pozemcích neváznou žádná zástavní práva ani jiné právní skutečnosti a omezení, které by oprávněnou osobu jakkoli zavazovaly či omezovaly. Povinná osoba prohlašuje, že nemá vůči oprávněné osobě ve vztahu k vydávaným pozemkům jiná práva ani povinnosti než ta, která upravuje tato dohoda nebo zákon o majetkovém vyrovnání. Oprávněná osoba prohlašuje, že nemá ve vztahu k vydávaným pozemkům vůči povinné osobě jiná práva než ta, která upravuje tato dohoda nebo zákon o majetkovém vyrovnání. <b>Článek 4</b> <b>Práva a povinnosti související s vydávanými pozemky</b> Tato dohoda a právní vztahy z ní vyplývající se řídí právním řádem České republiky, zákonem o majetkovém vyrovnání, zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem, a dalšími právními předpisy v účinném znění. Práva a povinnosti z této dohody přecházejí i na případné právní nástupce účastníků dohody. Souhlas povinné osoby nahrazuje ve smyslu § 10 odst. 4 zákona o majetkovém vyrovnání pravomocných rozsudek soudu. V _________ dne _________ V [obec] dne [datum] [název žalované] – [název žalobce] [název žalované] [název žalované] [ulice] [název žalobce] [obec] R. D. Mgr. [jméno] [příjmení], administrátor, <b>se zamítá.</b>

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši [částka] a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou postupem podle § 10 zákona č. 428/2012 Sb. o majetkovém vyrovnání s církvemi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, dále jen ZMV), domáhala vydání níže uvedených sporných pozemků do svého vlastnictví. Pro případ, že by soud uznal za vhodné formulovat výrok jako nahrazení projevu vůle žalované v dohodě, v rámci které by jí do výlučného vlastnictví byly vydány pozemky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku, navrhla, aby soud žalované tento projev vůle v dohodě specifikované ve výroku pod bodem I. rozsudku nahradil. Žalobkyně nejprve v žalobě uvedla, že je oprávněnou osobou dle § 3 písm. b) ZMV, neboť majetkovou křivdu v rozhodném období utrpěla [předchůdce žalobce] [předchůdce žalobce] v [obec] a žalobkyně je jeho právním nástupcem. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce [předchůdce žalobce] [předchůdce žalobce] v [obec], původně vlastnila pozemek PK parc. [číslo] zapsaných v knihovní vložce [číslo] [příjmení] knihy, [katastrální uzemí]. Shora uvedené nemovitosti přešly do vlastnictví státu v rozhodném období v důsledku majetkové křivdy podle § 5 písm. a) ZMV. Po okamžiku majetkové křivdy došlo k přečíslování pozemků, kdy části původních PK pozemků zasahují do pozemku dle KN parc. [číslo] s [číslo] v katastrálním území Račiněves (dále jako sporné pozemky). Majetkovou křivdu žalobkyně spatřuje v tom, že předmětné pozemky byly převzaty bez náhrady dle zákona č. 46/1948 Sb., což je doloženo zejména výměrem [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] v [obec] ze dne [datum], zn. [číslo]. Dle žalobkyně tak jsou splněny podmínky pro vydání shora uvedených pozemků do jejího vlastnictví dle § 6 ZMV, a protože žalovaná s žalobkyní o vydání sporných pozemků neuzavřela dohodu, je podávána tato žaloba na nahrazení projevu vůle žalované s dohodou o vydání sporných pozemků.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla jejich zamítnutí. Ve svém vyjádření ze dne [datum] uvedla, že předmětné pozemky nelze vydat, neboť se dle ust. § 8 odst. 1 písm. a) ZMV jedná o zastavěné pozemky, resp. pozemky, které bezprostředně souvisí se stavbami ve vlastnictví od státu odlišné třetí osoby. Sporné parcely tvoří funkční celek se stavbami ve vlastnictví firmy [právnická osoba] Jedná se o stavby bez čp/če na st. parc. [číslo] stavby bez čp/če na st. parc. [číslo] dále stavby bez čp/če na st. parc. [číslo] dále o stavby bez čp/če na st. parc. [číslo] [číslo] dále o stavby bez čp/če na st. parc. [číslo] stavby bez čp/če na st. parc. [číslo]. Shora uvedené stavby se nacházejí v uzavřeném areálu kravína a související zemědělské výroby, jsou schopné samostatného užívání a jsou k zemědělské výrobě užívány. Žalovaná dále uvedla, že není jisté, zda se jedná o nezemědělské nemovitosti. Sporné pozemky a stavby nacházející se v areálu kravína sloužily a slouží zemědělské výrobě. Dříve byly užívány subjekty podnikajícími v zemědělství, nejdříve [právnická osoba] [právnická osoba], po té [právnická osoba] [obec] a nyní [právnická osoba] Žalobkyně mohla z tohoto důvodu brojit žalobou dle části páté o.s.ř. ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem a napadat tak rozhodnutí [žalovaná] [žalovaná] [žalovaná] č.j.: [číslo jednací] [číslo] a č.j.: [číslo jednací] [číslo] a žádat o vydání sporných pozemků dle § 9 odst. 10 ZMV. Pokud by však soud dospěl k závěru, že se nejedná o zemědělské nemovitosti, nemohla vzniknout správa sporných nemovitostí [předchůdce žalované] [předchůdce žalované] ČR, resp. po jeho zániku nemohla vzniknout příslušnost hospodařit se spornými nemovitostmi [žalovaná] [žalovaná] [žalovaná], jakožto právnímu nástupci zaniklého [předchůdce žalované] [předchůdce žalované] ČR. V tomto případě by tak žalobkyně měla tvrdit a prokázat i skutečnosti ohledně tzv. funkční souvislosti sporných pozemků s pozemky ve vlastnictví žalobkyně dle § 7 ZMV.

3. Při jednáních, která se uskutečnila ještě před prvním vynesením rozsudku soudu prvního stupně pod č.j.: 19 C 214/2017-165, žalobkyně i žalovaná jako nesporné uvedly v zásadě všechna žalobní tvrzení týkající se existence oprávněné a povinné osoby dle ZMV, existenci historického majetku církve a jeho vlastnictví právní předchůdkyní žalobkyně, údaje týkající se označení sporných pozemků jak dle KN tak dle PK. Nespornou byla i tvrzení týkající se včasnosti podání žaloby. Nesporným rovněž byla existence majetkové křivdy vedoucí k přechodu církevního majetku na stát v rozhodném období, jak je tvrzeno v žalobě.

4. Přestože žalovaná na počátku tohoto sporu namítala absenci tvrzení o tzv. funkční příslušnosti dle § 7 ZMV, soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně není v dané věci povinna prokazovat tzv. funkční souvislost, přičemž uvedený závěr soudu prvního stupně byl stranami přijat a tento dílčí skutkový a právní závěr vyjádřený v prvním rozsudku nalézacího soudu pod č.j.: 19 C 214/2017-165 nebyl ze strany účastníků napadán.

5. Jak uvedeno shora, v předmětné věci již bylo rozhodnuto rozsudkem soudu prvního stupně dne 16.8. 2018 pod č.j.: 19 C 214/2017-165. V uvedeném rozsudku soud výrokem pod bodem I. nahradil souhlas žalované s dohodou popsanou ve výroku I. tohoto rozsudku ve vztahu k pozemkům KN parc. [číslo] parc. [číslo] v k.ú. [obec] (výrok I.), kdy uvedené pozemky tak byly v rámci církevních restitucí žalobkyni, jako oprávněné osobě, vydány. Žalobu, aby soud nahradil souhlas žalované s dohodou uvedenou ve výroku I. shora uvedeného rozsudku ve vztahu k pozemkům KN parc. [číslo] soud zamítl (výrok II.). Proti tomuto rozsudku podaly odvolání, jak žalobkyně, tak žalovaná, avšak rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum], pod č.j.: 11 Co 240/2018-207, byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu však podaly jak žalobkyně, tak žalovaná dovolání. Nejvyšší soud ČR, co by soud dovolací, svým rozsudkem ze dne 28.4.2020, pod č.j. 28 Cdo 899/2020-243 rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně, ohledně pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] v k.ú. [obec] (které byly jako jediné ze souboru nárokovaných pozemků žalobkyni vydány) i ve výrocích o nákladech řízení, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolání žalobkyně ve vztahu k ostatním pozemkům parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v k.ú. [obec] bylo odmítnuto (výrok II. dovolacího soudu). Výroky pod body II. a III. rozsudku soudu prvního stupně tak nabyly samostatně právní moci.

6. Dále po rozhodnutí dovolacího soudu bylo vedeno řízení pouze ve vztahu k pozemkům parc. [číslo] v k.ú. [obec]. Soud prvního stupně, vázán pokyny dovolacího soudu, doplnil dokazování (opětovným provedením místního šetření), přičemž na základě výsledků místního šetření a svědeckých výpovědí (které budou popsány níže) dospěl k závěru, že předmětné pozemky o kterých dosud nebylo pravomocně rozhodnuto (parc. [číslo] parc. [číslo] v k.ú. [obec]) nelze v rámci církevní restituce žalobkyni vydat.

7. Ve vztahu k pozemkům prac. [číslo] prac. [číslo] v k.ú. [obec] zůstala spornou otázka zastavěnosti předmětných pozemků dle § 8 odst. 1 písm. a) ZMV. Žalobkyně tvrdila, že se na uvedených pozemcích nenacházejí žádné stavby a uvedené pozemky nejsou nezbytně nutné pro provozování předmětného zemědělského areálu a měly by být žalobkyni vydány. Žalovaná naopak tvrdila, že pozemky vydat nelze, neboť jsou součástí uzavřeného funkčního zemědělského areálu, popř. slouží jako veřejně prostranství (pozemek parc. [číslo]) a žalobkyni je vydat nelze.

8. S ohledem na to, že mezi stranami po rozhodnutí dovolacího soudu, byla sporná toliko otázka zastavěnosti předmětných pozemků, resp. to zda pozemek parc. [číslo] je nezbytný pro provozování zemědělského areálu a pozemek parc. [číslo] je součástí veřejného prostranství, soud se důkazy, prokazující žalobní tvrzení, která byla mezi stranami nesporná, zabýval stručně.

9. Soud, ještě před vynesením prvního rozsudku ve věci, provedl důkazy, které předložila žalobkyně. Právní existenci tzv. oprávněné osoby dle § 3 ZMV má soud za prokázanou z Rozhodnutí o sloučení církevních právnických osob dle kán. 121 CIC ze dne [datum], kdy pražský arcibiskup sloučil církevní právnické osoby, mj. Římskokatolickou farnost [obec] s církevní právnickou osobou s názvem [název žalobkyně] s tím, že [název žalobkyně] je tímto sloučením nástupcem slučovaných církevních právnických osob (č.l. 8).

10. Skutečnost, že [předchůdce žalobce] [předchůdce žalobce] [obec] vlastnila sporné pozemky před [datum] má soud za prokázané knihovní vložky [číslo] [příjmení] knihy pro katastrální území Račiněves, kde jsou ve vlastnictví [předchůdce žalobce] [předchůdce žalobce] v [obec] zaznamenány PK pozemky [číslo] pro k.ú. [obec].

11. Přechod vlastnictví shora uvedených PK pozemků v rozhodném období na stát dle zákona č. 46/48 Sb. je prokázán rozhodnutím Okresního národního výboru v [obec] (č.l. 6) ze dne [datum], kterým bylo rozhodnuto o vykoupení mj. PK pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] dle zákona č. 46/48 Sb.

12. Doručení výzvy k vydání majetku věcí a jiných majetkových hodnot ve vztahu k pozemkům PK parc. [číslo] [číslo] v kat. území [obec], má soud za prokázané z kopie uvedené výzvy na které je umístěno podací razítko [žalovaná] [žalovaná] [žalovaná] dnem [datum].

13. Z výpisu katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, kat. pracoviště [obec], [list vlastnictví] má soud za prokázané, že sporné pozemky jsou ve vlastnictví žalované, tedy České republiky s příslušností hospodařit s předmětnými pozemky pro [žalovaná] [žalovaná] [žalovaná].

14. K prokázání svého tvrzení o tom, že ke sporným pozemkům vykonává právo hospodaření [žalovaná] [žalovaná] [žalovaná], jakožto právní nástupce [předchůdce žalované] [předchůdce žalované] ČR, předložila žalobkyně soudu výpis listu vlastnictví [stát. instituce], kat. prac. [obec]. Z [list vlastnictví], prokazující stav evidovaný k datu [datum], soud zjistil, že ke zde uvedeným sporným pozemkům bylo zapsáno právo vlastnictví pro Českou republiku se správou nemovitostí pro [předchůdce žalované] [předchůdce žalované] České republiky.

15. Soud předně konstatuje, že má za prokázané, že žalobkyně je oprávněnou osobou dle § 3 písm. a) ZMV, když její právní osobnost i to, že je právním nástupcem [předchůdce žalobce] [předchůdce žalobce] v [obec], je prokazováno shora uvedeným rozhodnutím pražského arcibiskupa o sloučení církevních právnických osob. Soud má rovněž za prokázané, že [předchůdce žalobce] [předchůdce žalobce] v [obec], jako právní předchůdce žalobkyně, byla vlastníkem sporných nemovitostí, když vlastnictví je prokazováno pozemkovou vložkou [číslo] [příjmení] knihy pro k.ú. [obec]. Odnětí sporných pozemků bez náhrady v důsledku majetkové křivdy dle § 5 písm. a) ZMV dle zákona č. 46/1968 Sb. o nové pozemkové reformě má soud za prokázané z rozhodnutí [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] v [obec] ze dne [datum] pod zn. [číslo].

16. Soud má rovněž za prokázané, že žalobkyně včas uplatnila výzvu u žalované k vydání pozemku a včas u soudu podala žalobu na nahrazení projevu vůle dle § 10 ZMV. Výzva k vydání majetku byla žalované doručena dne 13.12.2013, tedy do 12 měsíců od účinnosti ZMV. K dohodě o vydání nemovitostí nedošlo, proto se žalobkyně žalobou dne 8.6.2017 obrátila na soud. Uvedená tříletá lhůta, ve které bylo nutno podat žalobu k soudu ve smyslu ust. § 10 odst. 4 ZMV počíná běžet marným uplynutím lhůty uvedené v § 10 odst. 2 ZMV, v daném případě tedy ode dne 13.6.2014. Pokud tedy žaloba byla podána dne 8.6.2017 bylo tak učiněno ještě v rámci uvedené tříleté lhůty, neboť konec lhůty připadá na den [datum].

17. Soud rovněž konstatuje, že žalobkyně prokázala, že žalovaná je povinnou osobou podle § 4 písm. a) ZMV, jako právní nástupce zaniklého [předchůdce žalované] [předchůdce žalované] ČR, který se spornými nemovitostmi hospodařil až do svého zániku [datum]. Podle § 22 odst. 3 zákona č. 503/2012 Sb. o [žalovaná] [žalovaná] [žalovaná] veškerý majetek [předchůdce žalované] [předchůdce žalované] ČR přešel dnem 1.1.2013 na Českou republiku a s tímto majetkem je dle zákona o majetku ČR příslušný hospodařit [žalovaná] [žalovaná] [žalovaná], tedy žalovaná. Z ustanovení § 7 ZMV vyplývá, že povinnost prokazovat tzv. funkční souvislost není nutno, pokud je žalovaná povinnou osobou podle § 4 psím. a), b) ZMV, tedy [předchůdce žalované] [předchůdce žalované] ČR nebo [právnická osoba] České republiky s.p. Protože bylo prokázáno, že žalovaná je povinnou osobu podle § 4 písm. a ZMV, jako právní nástupce zaniklého [předchůdce žalované] [předchůdce žalované] ČR, žalobkyni netíží břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně tzv. funkční souvislosti.

18. Ostatně jak shora uvedeno, tyto skutečnosti nebyly mezi stranami předmětem sporu.

19. Po zjištění, že žaloba byla podána včas, oprávněnou osobou, a že oprávněná osoba před 25.2. 1948 vlastnila sporné pozemky, přičemž sporné pozemky se staly předmětem majetkové křivdy dle § 5 ZMV, žalobkyně není povinna prokazovat tzv. funkční souvislost, soud přistoupil k zjišťování, zda není u sporných pozemků (parc. [číslo] parc. [číslo]) dána výluka tzv. zastavěnosti dle § 8 odst. 1 písm. a) ZMV. <i>20. Podle § 8 odst. 1 písm. a) ZMV věc nelze vydat v případě, že se jedná o zastavěný pozemek; za zastavěný pozemek se považuje část pozemku, která byla poté, kdy se stala předmětem majetkové křivdy v důsledku některé ze skutečností uvedených v § 5, zastavěna stavbou nebo částí stavby schopnou samostatného užívání (dále jen„ stavba“), byla-li stavba zřízena v souladu se stavebním zákonem5) a je užívána, a dále část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k užívání stavby; za zastavěný pozemek se rovněž považuje část pozemku zastavěná stavbou, která je ve vlastnictví jiné osoby než je stát nebo oprávněná osoba, a dále část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k užívání stavby.</i> 21. Za účelem zjištění, zda u sporných pozemků je dána tzv. výluka zastavěnosti dle § 8 odst. 1 písm. a), pro které nelze pozemky vydat žalobkyni, provedl soud dne 4.5.2018 místní šetření v [obec], v areálu kravína, kde se sporné pozemky nacházejí. O průběhu místního šetření byl pořízen protokol, pořízena fotodokumentace i videodokumentace. Při místním šetření, které bylo konáno za účasti zástupců sporných stran, soud zjistil, že předmětné pozemky se nacházejí uvnitř zemědělského areálu. Do areálu se vchází vstupní branou z jihu po pravé straně. Další vstup do areálu je možný branou, která se nachází na severozápadním rohu areálu (parc. [číslo]). Areál je plně funkční a nachází se zde kravín s přidrženou zemědělskou výrobou. Celá areál je uzavřený a oplocený. Uvnitř areálu se nachází pět velkých staveb, které slouží k ustájení krav a další zemědělské výrobě. Plocha celého areálu (vyjma okrajových částí na západní a výhodní straně) je zpevněná betonem či panely za účelem možnosti vjezdu a pojíždění těžké zemědělské techniky. Uvnitř areálu se rovněž nachází řada cisteren a nádrží. Detaily areálu jsou patrné z náhledu ortofotomapy a pořízené fotodokumentace a video dokumentace.

22. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 28.4.2020 pod č.j.: 28 Cdo 899/200-243, na základě které bylo rozhodnutí soudu obou stupňů ve vztahu k pozemkům parc. [číslo] parc. [číslo] zrušeno uvedl, že rozhodnutí ve vztahu k uvedeným pozemkům, které byly žalobkyni vydány, bylo předčasné, jelikož nebyly zohledněny podstatné skutkové okolnosti dané věci. Soudy se nezabývaly otázkou posouzení nezbytnosti užívání předmětných pozemků [právnická osoba] ve smyslu ust. § 8 odst. 1 písm. a) ZMV. Dle dovolacího soudu bylo nutno zjistit, v kterých částech plně funkčního, oploceného a uzavřeného areálu sloužící k zemědělské výrobě se označené pozemky nacházejí, zda cisterny umístěné na pozemku parc. [číslo] jsou vůbec využívány a k jakému hospodářskému účelu slouží, zda je nutné, aby na tomto pozemku byly umístěny, jakou mají funkční souvislost se silážními žlaby a se stavbami kravína a zda zemědělská technika může pojíždět přes pozemky parc. [číslo] které žalobkyní vydány nebyly proto, že jsou k zajištění funkčnosti staveb nezbytné. Ve vztahu k pozemku parc. [číslo] taktéž nebylo zjištěno, v které části předmětného areálu se nachází, jaká jeho část je využívána k parkování a či uskladnění zemědělské techniky a zda je možné, aby tato technika byla případě přemístěna na jiný pozemek v areálu bez narušení jeho funkčnosti.

23. Za účelem zjištění požadovaných skutečností, tedy toho, zda jsou předmětné pozemky nezbytné pro provoz zemědělského areálu, provedl soud dne [datum] opětovné místní šetření za účasti sporných stran, kdy za žalobkyni se místního šetření účastnil i geodet. U parc. [číslo] bylo zjištěno, že situace se od místního šetření konaného dne [datum] nezměnila a na uvedeném pozemku se stále nachází 5 bílých cisteren a tři hnědé nádrže (4. nádrž se nachází již mimo hranice uvedeného pozemku). K využití uvedeného pozemku byl vyslechnut člen představenstva spol. [právnická osoba] [jméno] [příjmení]. Tento v postavení svědka uvedl, že cisterny slouží k uskladnění kapalného hnojiva DAM, které je určeno k prvovýrobě. Nádrže navazují na betonovou jímku, která je nutná, aby byla splněna legislativa pro nakládání s hnojivy. Aby nedocházelo k úniku, je to vyspárované a jsou tam odtokové kanály do jímky. Nádrže nejsou pevně spojené se zemí a je možné je teoreticky přemístit. Jejich přemístění, by však znamenalo výrazné finanční náklady, přemístění by bylo nutno provést pomocí jeřábů a rovněž v rámci zemědělského areálu pro jejich přemístění není zajištěn adekvátní pozemek.

24. K pozemku parc. [číslo] bylo za účasti geodeta žalobkyně, který na místě přesně vyměřil hranice tohoto pozemku, zjištěno, že tento se nachází vně oploceného zemědělského areálu. Na místě bylo zjištěno, že uvedený pozemek je zatravněn a těsně přiléhá k plotu zemědělského areálu. Za uvedeným pozemkem (ve směru od vedlejšího vchodu do areálu na prac. [číslo]) se nachází několik parcel ve vlastnictví třetích osob (zahrada s nemovitostí sloužící k bydlení, popř. rekreaci). Po tomto zjištění svědek [příjmení] k tomuto uvedl, že uvedená parcela nemá pro provoz zemědělského areálu žádný význam. K pozemku na prac. [číslo] se však v postavení svědkyně vyjádřila starostka [územní celek] [příjmení]. Tato uvedla, že o uvedenou parcelu se obec stará, sekají zde trávu. Uvedená parcela rovněž slouží jako přístupová cesta k některým domům, kdy uživatelé těchto domů by se jinak automobilem ke svým nemovitostem neměli jak dostat. O průběhu místního šetření i o výsleších svědků [příjmení] a [příjmení] byl pořízen protokol i video a fotodokumentace.

25. Ve vztahu k uzavřeným funkčním areálům soud odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn.: 28 Cdo 3938/2015, kde je uváděno:„ Pakliže § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb. stanoví, že se za zastavěnou (a tudíž vydání oprávněné osobě nezpůsobilou) považuje také část pozemku, jež bezprostředně souvisí se stavbou naplňující tam vypočtená kritéria a je nezbytně nutná k jejímu užívání, lze podobně jako při výkladu citovaného ustanovení zákona č. 229/1991 Sb. dovodit, že překážkou vydání pozemku v rámci majetkového vyrovnání s církvemi může být rovněž fakt, že dotčený pozemek tvoří součást nedělitelného funkčního celku (areálu) se stavbou ve smyslu § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb. (mutatis mutandis srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1649/2014, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 4086/2013, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2015, sp. zn. 28 Cdo 3574/2014, nebo též nález Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2000, sp. zn. II. ÚS 78/98“.

26. Rovněž dle aktuálního judikátu Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn.: 28 Cdo 1914/2020„ považuje-li se za zastavěnou také část pozemku, jež bezprostředně souvisí se stavbou naplňující tam vypočtená kritéria a je nezbytně nutná k jejímu užívání, lze (obdobně jako při výkladu a aplikaci ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb.) dovodit, že překážkou vydání pozemku v rámci majetkového vyrovnání s církvemi může být rovněž fakt, že dotčený pozemek tvoří součást nedělitelného funkčního celku (areálu) se stavbou ve smyslu § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb.; je tedy třeba přihlížet i k celkové funkční provázanosti s ostatními pozemky a stavbami, které tvoří vzájemně provázaný soubor staveb (areál, jako funkční celek), a to i s přihlédnutím k veřejnému zájmu, který zde představuje jedno z výkladových kritérií; při posuzování toho, zda převáží zájem restituční, je podstatné i hledisko proporcionality. Posouzení otázky funkční souvislosti pozemků a staveb je vždy úzce provázáno s konkrétními skutkovými okolnostmi případu“.

27. Po doplnění dokazování spočívající v místním šetření ze dne 9.10.2020 a vyslechnutí svědků [příjmení] a [příjmení] dospěl soud k závěru, že parc. [číslo] prac. [číslo] nelze žalobkyni vydat, resp. nahradit projev vůle v dohodě na základě které by jí byly vydány. Ve vztahu k parc. [číslo] bylo zjištěno, že se nachází v jednotném, funkčním a oploceném zemědělském areálu, kde provozuje zemědělskou činnost fy. [právnická osoba] [číslo] je navíc aktuálně funkčně využívána a je pro provoz tohoto areálu nezbytná, neboť se zde nachází cisterny a nádrže pro uskladnění kapalného hnojiva DAM, které slouží k zemědělské prvovýrobě. S ohledem na nutnost odtokových žlabů i vzhledem k značné objemnosti uvedených nádrží, je sice možné tyto cisterny a nádrže teoreticky přemístit, avšak prakticky je to nemožné, neboť přemístění by si pro jejich objemnost vyžádalo značné finanční náklady (nutno povolat jeřáb) a nad to fy [právnická osoba] [obec] nemá pro jejich umístění k dispozici adekvátní pozemek s odtokovými žlaby. S ohledem na shora uvedenou konstantní judikaturu Nejvyššího soudu ČR, tak nejsou ve vztahu k tomuto pozemku dány podmínky pro jeho vydání žalobkyni, neboť pozemek je využíván a je s ohledem na umístění cisteren a nádrží na uskladnění kapalného hnojiva nezbytně nutný pro zajištění provozu zemědělského areálu.

28. Pokud jde o pozemek na parc. [číslo] bylo zaměřením zjištěno, že tento se nachází již vně oploceného zemědělského areálu, avšak uvedený pozemek slouží jako veřejné prostranství, resp. veřejná zeleň popř. jako pozemek, na který má přístup předem neomezený okruh uživatelů. Veřejné prostranství je definováno v § 34 zákona č. 158/2000 Sb. o obcích, kdy veřejným prostranstvím jsou všechna náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení, tedy sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru. To, že má uvedený pozemek charakter veřejného prostranství, bylo zjištěno při místním šetření a rovněž starostka obce uvedla, že obec se o pozemek stará, seče zde trávu a uvedený pozemek využívají jako přístupovou cestu občané, kteří zde užívají nemovitosti, a kteří by jinak ke svým nemovitostem neměli zajištěn přístup, popř., by měli přístup velmi znesnadněný.

29. O tom, že pozemky, které mají charakter veřejného prostranství, nelze v rámci církevních restitucí oprávněným osobám vydávat pojednává konstantní judikatura Nejvyššího soudu. V této souvislosti lze uvést recentní rozhodnutí pod sp. zn.: 28 Cdo 925/2020, kde je judikováno, že„ překážkou vydání pozemku ve smyslu ustanovení § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb. může být i skutečnost, že podléhá veřejnoprávní regulaci, jež by oprávněné osobě neumožňovala realizovat žádnou ze složek vlastnického oprávnění. Pod výluku z restituce z důvodu zastavěnosti pozemku jest totiž podřadit per analogiam i situaci, kdy by oprávněná osoba naturální restitucí získala vlastnické právo„ vyprázdněné“ z důvodu převažujícího veřejného zájmu (veřejnoprávní regulace). O takový případ jde zejména tam, kde jsou nemovitosti veřejným statkem, tedy jsou-li kupř. dotčeny institutem veřejného užívání, jako např. veřejná prostranství (§ 34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích) nebo účelové komunikace, kdy vlastníku v podstatě zůstává toliko tzv. holé vlastnictví. Veřejným užíváním je přitom třeba rozumět užívání všeobecně přístupných materiálních statků předem neomezeným okruhem uživatelů, přičemž musí jít o takové užívání, které odpovídá povaze a účelu statku a které nevylučuje z obdobného užívání téhož statku jiné, byť i potencionální uživatele. Naturální restituce je totiž zpravidla vyloučena tam, kde by vedla k situaci, v níž by restituent objektivně vzato nemohl své vlastnické právo smysluplně realizovat. Při úvahách o vlastnické využitelnosti předmětu naturální restituce (možnostech realizovat ve vztahu k němu vlastnická oprávnění) a z ni plynoucí restituovatelnosti nárokované věci jest ovšem bezpochyby zvažovat vždy též hledisko proporcionality (jde-li o poměr mezi omezením restitučního nároku, tedy účelem restituce samotné, a konkrétním veřejným zájmem, který naplnění tohoto účelu brání), kdy v tomto směru může být významné i to, jaká újma by oprávněné osobě vznikla v případě nevydání nemovitosti, v porovnání s tím, jaké bezprostřední důsledky by mělo vyhovění restitučnímu nároku ve sféře jiných osob, potažmo veřejnosti“.

30. Pro úplnost soud uvádí, že i pokud by parc. [číslo] neměla charakter veřejného prostranství, i nadále by v případě jejího vydání žalobkyni vzniklo na její straně tzv. holé vlastnictví. Parc. č [číslo] má výměru pouze 263 m2, má značně nepraktický„ nudlovitý“ tvar, z levé strany těsně přiléhá k oplocení zemědělského areálu a navíc u oplocení, avšak již na uvedené parcele, je několik vzrostlých stromů. V bezprostředním okolí sporného pozemku žalobkyně nemá ve vlastnictví žádné další parcely, které by jí umožnily tuto parcelu s již vlastněnými parcelami spojit. Je zjevné, že pokud by byl pozemek parc. [číslo] žalobkyni vydán, nemohla by pozemek smysluplně ekonomicky využívat a na její straně by tak vzniklo pouze tzv. holé vlastnictví“, což popírá smysl naturální restituce. Ostatně to, že veškerý majetek, který oprávněná osoba dříve vlastnila, této v rámci církevních restitucí nebude vydán, předpokládal samotný ZMV, kde v ust. § 15 odst. 2 písm. g) je stanovena finanční kompenzace římskokatolické církvi ve výši [částka].

31. Pokud jde o důkazní návrhy přednesené žalobkyní na jednání ze dne 7.12.2020, soud tyto zamítl. Navrhovaný důkaz vyhláškou [územní celek] [číslo] o místních poplatcích za užívání veřejného prostranství, nemůže být důkazem, který by určil, které pozemky jsou v obci veřejným prostranstvím a které nikoliv. Uvedenou vyhláškou si obec pouze sama stanoví pozemky, u nichž bude vybírat poplatky za jejich specifické užívání (umístění stánků, výkopové práce apod.). To, zda zde sporný pozemek je či není uveden, nemůže nic svědčit o charakteru jeho skutečného užívání. V uvedených typech vyhlášek obcí zcela jistě není vymezen taxativní výčet všech pozemků, které mají charakter veřejného prostranství dle § 34 zákona o obcích, ale pouze výčet těch pozemků, u kterých se obec, dle své vlastní hospodářské úvahy rozhodla, že bude za jejich užívání vybírat poplatek. Uvedená vyhláška tak ke zjištění skutečného charakteru sporného pozemku nemá valné důkazní hodnoty. Ze stejného důvodu byl odmítnut důkaz žalobkyně spočívající ve výpisech z KN, které by dokladovaly, zda obec vlastní nějaké další pozemky v bezprostředním okolní sporného pozemku. Není totiž zřejmé, jaký vliv by tento důkaz mohl mít na závěr o tom, zda sporný pozemek je či není veřejným prostranstvím.

32. Pokud jde o zpochybnění svědecké výpovědi svědka [příjmení] s poukazem, na to, že svědek může být zaujatý, když v minulosti pozemky ve vlastnictví státu byly převedeny do vlastnictví fy. [právnická osoba] a svědek by tak mohl mít zájem na tom, aby sporný pozemek zůstal ve vlastnictví státu, soud uvádí, že svědek [příjmení] před soudem na místním šetření vypovídal zcela spontánně a soud neměl o pravdomluvnosti jeho výpovědi pochybnosti. K využívání parcel v zemědělském areálu se z povahy věci mohou vyjádřit pouze představitelé fy. [právnická osoba] či zaměstnanci této firmy, kdy posuzováno optikou žalobkyně, by tak všichni tyto svědci (kteří jako jediní se mohou k funkčnímu využívání areálu relevantně vyjádřit) museli být podjatí. To by ve svém důsledku vedlo k tomu, že by svědeckými výpověďmi nebylo možno funkční využití areálu vůbec zjistit.

33. Soud taktéž zamítl důkaz žalobkyně a to návrhem na vypracování geometrického plánu, kterým by parcela [číslo] byla rozdělena tak, aby byla zachována přístupová cesta k nemovitostem v užívání třetích osob na parc. [číslo]. Parcela [číslo] má„ nudlovitý“ tvar a rozdělení této parcely v podélném směru (jiný způsob rozdělení by pro zachování přístupu k nemovitostem neměl smysl) by vznikl ještě užší pruh. Takovýto tvar pozemku, na kterém se nachází vzrostlé stromy, a který by navíc z levé strany přiléhal k oplocení zemědělského areálu, by pro žalobkyni skutečně nemohl mít žádný ekonomický význam. Rovněž na zachování celistvosti pozemků sloužících jako veřejné prostranství je dán veřejný zájem, který v daném případě převažuje nad zájmem žalobkyně, které by do vlastnictví připadl ekonomicky nevyužitelný pozemek. Rovněž tak byl zamítnut i návrh na vypracování geometrického plánu, který by rozdělil pozemek parc. [číslo] neboť nádrže a cisterny zabírají převážnou plochu pozemku a dle přesvědčení soudu nelze pozemek smysluplně rozdělit tak, aby na jej spol. [právnická osoba] mohla i nadále stejným způsobem vyžívat a zároveň z odděleného pozemku mohla mít ekonomický prospěch i žalobkyně. Ostatně konkrétní návrh na rozdělení nebyl ze strany žalobkyně soudu předložen.

34. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaná byla ve sporu zcela úspěšná a soud tak žalované přiznal poměrnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení soud žalované vypočetl dle § 151 odst. 3 o.s.ř. jako nezastoupenému účastníkovi. Náhrada nákladů řízení se tak skládá z 5i úkonů učiněných do vynesení rozsudku soudu prvního stupně a dále z dalších 8i úkonů následujících po vynesení rozsudku soudu prvního stupně, celkem tedy z 13 úkonů. Jeden úkon je ohodnocen jako režijní paušál dle vyhl. č. 254/2014 Sb. á 300 Kč. Žalované byla náhrada nákladů řízení přiznána za tyto konkrétní úkony - za přípravu a převzetí věci, 1 x vyjádření k žalobě, dále 1 x účast na místním šetření v květnu 2018 a 2 x účast na jednání (do vynesení prvního rozsudku soudu prvního stupně), dále úkony spočívající v podání odvolání, účast na odvolacím jednání, podání dovolání, vyjádření se k dovolání žalobkyně, účast na místním šetření z října 2020 a 2 x účast na soudním jednání před soudem prvního stupně. Celkem tedy náhrada nákladů řízení činí 3 900 Kč.