19 C 260/2017

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. jméno příjmení a soudců Mgr. Jany Barcalové a Mgr. Tomáše Hodného ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa žalobkyně a žalovaného zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovaným: 1) právnická osoba , IČO sídlem adresa žalované zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa 2) celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalobkyně a žalovaného zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o neexistenci zástavního práva k nemovitým věcem, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 9. 2020, č. j. 19 C 260/2017-139

I. Rozsudek okresního soudu se mění tak, že se určuje, že zástavní právo k nemovitým věcem, a to k pozemku parc. č. St. 212 a jeho součásti – stavbě [adresa] a k pozemku parc. [číslo] zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úředem pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Litoměřice, na listu vlastnictví [číslo] pro obec a katastrální území [obec], zřízené zástavní smlouvou [číslo] ze dne [datum], uzavřenou mezi druhým žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO], neexistuje.

II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalobkyni náklady řízení před soudem prvního stupně v částce [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

III. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení v částce [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

1. Napadeným rozsudkem okresní soud (dále jen„ soud prvního stupně“) určil, že zástavní právo k nemovitým věcem, a to k pozemku parc. č. St. [anonymizováno] a jeho součásti - stavbě [adresa] a k pozemku parc. [číslo] zaspaných v katastru nemovitostí, vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Litoměřice, na listu vlastnictví [číslo] pro obec Dobříň, a katastrální území [obec], zřízené zástavní smlouvou [číslo] ze dne [datum], uzavřenou mezi žalovaným [číslo] společností [právnická osoba], [IČO], je od počátku neplatné (výrok I.) a žalovaným [číslo] uložil povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů a před dovolacím soudem částku ve výši [částka], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalobkyně (výrok II.).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala určení neexistence zástavního práva k pozemku parc. č. St. [anonymizováno] a jeho součásti, stavbě [adresa] a k pozemku parc. [číslo] zaspaných v katastru nemovitostí, vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Litoměřice, na listu vlastnictví [číslo] pro obec Dobříň, a katastrální území [obec] (dále jen„ předmětné nemovitosti“) neboť zástavní smlouvu uzavřel druhý žalovaný, manžel žalobkyně (v záhlaví napadeného rozsudku nesprávně označen jako třetí žalovaný) s právním předchůdcem první žalované (v záhlaví napadeného rozsudku nesprávné označené jako druhá žalovaná) k předmětným nemovitostem, které jsou ve společném jmění manželů, ovšem zástavní smlouva byla uzavřena bez souhlasu žalobkyně. Předmětné nemovitosti byly zakoupeny za trvání manželství žalobkyně a druhého žalovaného, v kupní smlouvě byl uveden jako kupující pouze druhý žalovaný, ale kupní cena byla hrazena ze společných prostředků manželů. V předmětných nemovitostech žijí manželé od roku 2001 dosud se dvěma syny a nachází se zde jejich rodinná domácnost. První žalovaný nesouhlasil s podanou žalobou a namítal, že při uzavření zástavní smlouvy jednal v dobré víře ve skutečnosti, zapsané ve veřejném rejstříku, kdy vlastnictví k předmětným nemovitostem bylo zapsáno pouze ve prospěch druhého žalovaného, který vystupoval jako výlučný vlastník. Žalobkyně, která i s rodinou v předmětné nemovitosti bydlí šestnáct let, musela vědět a při vynaložení náležité péče vědět měla, že kupní smlouvu uzavřel pouze druhý žalovaný a je zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník. Druhý žalovaný uvedl, že žalobkyni nesdělil, že uzavřel zástavní smlouvu a o její existenci se dozvěděla až v roce 2016 z dražební vyhlášky na prodej předmětných nemovitostí, když dražební vyhláška byla publikována na internetu. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vyšel ze zjištění, že uzavřená zástavní smlouva zajišťovala dluh z úvěrové smlouvy, přičemž účastníkem zástavní smlouvy na straně zástavního dlužníka a vlastníka zástavy byl pouze žalovaný [číslo] (správně druhý žalovaný). Podle soudu prvního stupně bylo prokázáno, že předmětné nemovitosti za trvání manželství nabyl žalovaný [číslo] (správně druhý žalovaný), a tyto se tak nacházejí ve společném jmění manželů. Druhý žalovaný v zástavní smlouvě deklaroval, že je vlastníkem předmětných nemovitostí, což odpovídá zápisu v katastru nemovitostí. Žalobkyně podala tzv. určovací žalobu, takže soud prvního stupně posuzoval, zda na určení neplatnosti zástavní smlouvy má naléhavý právní zájem a dospěl k závěru, že žalobkyně na určení neplatnosti zástavního práva má naléhavý právní zájem, neboť bez tohoto určení hrozí prodej předmětné nemovitosti. Mezi účastníky nebylo sporu tom, že v domě, který je součástí zastavených nemovitostí se nacházela rodinná domácnost žalobkyně, druhého žalovaného a jejich dětí. Žalobkyně se tak dovolala neplatnosti zástavní smlouvy vůči prvnímu žalovanému i druhému žalovanému, a to přímo žalobou, v níž byly vznesené námitky neplatnosti uplatněny, a žaloba byla oběma žalovaným doručena. Vzhledem k tomu, že k uzavření zástavní smlouvy došlo dne [datum], byla námitka neplatnosti zástavní smlouvy uplatněna včas, resp. v zákonné tříleté promlčecí lhůtě. Žalobkyně řádně uplatnila neplatnost tohoto právního jednání, takže zástavní smlouva nemá právní účinky a zástavní právo k předmětným nemovitostem, na základě této zástavní smlouvy, nevzniklo. Soud prvního stupně proto žalobě vyhověl a určil, že„ zástavní smlouva je od počátku neplatná“. K námitce prvního žalovaného o zásadě materiální publicity, odkázal soud prvního stupně na zrušovací rozsudek Nejvyššího soudu, který uzavřel, že rodinná domácnost manželů, nebo rodiny, nacházející se v nemovitostech, se do katastru nemovitostí nezapisuje a ochrana dobrověrného nabyvatele, vyplývající z § 984 odst. 1 zákona č. 89/ 2012 Sb., občanského zákoníku, se tak zde nemůže uplatnit. K argumentu prvního žalovaného o tom, že tzv. právo svědčí bdělým, soud prvního stupně uvedl, že právní předchůdkyně prvního žalovaného obdržela informaci od druhého žalovaného, že je ženatý, takže jako profesionálka si mohla vyžádat souhlas druhého manžela s uzavřením zástavní smlouvy. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil soud prvního stupně tím, že žalobkyně byla plně úspěšná, proto jí přiznal náhradu nákladů řízení ve vztahu k oběma žalovaným, které vynaložila za zaplacené soudní poplatky a právní zastoupení advokáty.

3. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, v němž především namítala, že soud je ve sporném řízení vázán žalobním petitem, který bez jeho změny, nemůže měnit. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala neexistence zástavního práva k předmětným nemovitostem a žalobu opřela o tvrzení, že zástavní smlouva ze dne [datum] je od počátku neplatná a zástavní právo nemohlo proto vůbec vzniknout, tedy toto právo není, resp. neexistuje. V souladu s judikaturou Nejvyššího soudu se žalobkyně domáhala určení toho, zda tu je zástavní právo, nikoli určení neplatnosti zástavní smlouvy, neboť na tomto určení není dán naléhavý právní zájem. Právní otázka platnosti či neplatnosti smlouvy má povahu předběžné otázky ve vztahu k existenci práva nebo právního vztahu a na určení této předběžné otázky není zpravidla dán naléhavý právní zájem, lze-li žalovat přímo o existenci práva. Rozhodnutí o neexistenci zástavního práva je pro žalobkyni zásadní, neboť na základě neplatnosti zástavní smlouvy nedojde k výmazu zástavního práva v katastru nemovitostí. Žalobkyně navrhla, aby rozsudek soudu prvního stupně byl změněn a určeno, že zástavní právo k předmětným nemovitostem neexistuje.

4. První žalovaný k podanému odvolání uvedl, že § 747 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nedává soudu možnost vyslovit neexistenci právního vztahu, nýbrž jeho neplatnost. Žalobě proto nemůže být vyhověno. Zároveň první žalovaný uvedl, že je pravdou, že soud je vázán návrhem účastníka, a pokud se účastník domáhá neexistence právního vztahu, nemůže rozhodnout o jeho neplatnosti. Navrhl proto, aby rozsudek soudu prvního stupně byl zrušen za současného zamítnutí žaloby.

5. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 zákona č. 99/1964 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“)), že je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), a že bylo podáno v zákonné lhůtě (§ 204 o. s. ř.), přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.) a odvolání žalobkyně shledal důvodným.

6. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně se podanou žalobou, z důvodů shora uvedených, domáhala určení neexistence zástavního práva k předmětným nemovitostem. Soud prvního stupně po provedeném dokazování rozhodl rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] tak, že zamítl žalobu na určení, že zástavní právo k předmětným nemovitostem neexistuje a uložil žalobkyni povinnost nahradit žalovaným náklady řízení. K odvolání žalobkyně, odvolací soud, rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozsudek soudu prvního stupně, ve výroku ve věci samé, potvrdil, výrok o nákladech řízení změnil potud, že žalobkyně a druhý žalovaný nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení, jinak rozsudek v tomto výroku potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud své potvrzující rozhodnutí, ve stručnosti uvedeno, odůvodnil odkazem na zásadu materiální publicity vyjádřenou v § 984 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání, kterým navrhla, aby rozsudek soudů obou stupňů byl zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení a zároveň navrhla odklad právní moci dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud (dále jen„ dovolací soud“), usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], odložil až do právní moci rozhodnutí o dovolání v této věci, a to a) právní moc rozsudku odvolacího soudu v části výroku I., v níž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé, b) vykonatelnost téhož rozsudku v části výroku I., v níž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen a v části výroku II., v níž byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit prvnímu žalovanému náhradu nákladů řízení a c) vykonatelnost téhož rozsudku ve výroku II., kterým byla žalobkyni uložena povinnost nahradit prvnímu žalovanému náklady odvolacího řízení. Dále pak dovolací soud, rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], odmítl odvolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu v části směřující do výroků o nákladech řízení a rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Své rozhodnutí odůvodnil dovolací soud tím, že v posuzované věci se ochrana zástavního věřitele (společnosti [právnická osoba]), který měl na základě zástavní smlouvy, uzavřené s druhým žalovaným, nabýt zástavní právo k předmětným nemovitostem, jejich součástí byl dům, v němž se, podle tvrzení žalobkyně, nacházela rodinná domácnost žalobkyně, druhého žalovaného a jejich dětí, vyplývající z ustanovení § 984 odst. 1 občanského zákoníku, nemůže uplatnit. Nesoulad zápisu v katastru nemovitostí se skutečným právním stavem totiž spočíval v rozporu mezi zapsaným výlučným vlastnickým právem druhého žalovaného k předmětným nemovitostem a skutečným stavem, podle něhož nemovitosti byly (měly být) ve společném jmění žalobkyně a druhého žalovaného. Takový nesoulad by mohl mít, z pohledu ustanovení § 984 odst. 1 občanského zákoníku, význam jen ve vztahu k nemovitosti, v níž by se nenacházela rodinná domácnost. V takovém případě by mohl být nesoulad kdykoli odstraněn zápisem obou manželů jako společných vlastníků nemovitosti a žalobkyni, která by v tomto směru mohla zjednat nápravu, by tak nemohla být spravedlivě poskytnuta ochrana podle § 714 občanského zákoníku na úkor ochrany zástavního věřitele podle ustanovení § 984 odst. 1 občanského zákoníku. Rodinná domácnost manželů nebo rodiny, nacházející se v nemovitostech se však do katastru nemovitostí nezapisuje a nesoulad mezi stavem zapsaným v katastru nemovitostí a skutečným právním stavem, který mohl (a měl) být odstraněn, a který by mohl svědčit zástavnímu věřiteli ve smyslu ustanovení § 984 odst. 1 občanského zákoníku, proto nemohl vůbec nastat. [příjmení] zápis společného jmění manželů k nemovitostem v katastru nemovitostí, odpovídající skutečnému právnímu stavu o tom, zda se v nich nachází rodinná domácnost manželů, nebo rodiny, nijak nevypovídá. Dovolací soud shledal rozsudek odvolacího soudu nesprávným a vzhledem k tomu, že důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i pro rozsudek soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V tomto dalším řízení soud prvního stupně po provedeném dokazování rozhodl napadeným rozsudkem.

7. Odvolací soud opětovně přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a odvolání žalobkyně shledal důvodným.

8. Projednávanou věc posuzoval soud prvního stupně správně podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“), neboť sporná zástavní smlouva byla uzavřena dne [datum].

9. Podle ustanovení § 747 odst. 1 o. z., má-li alespoň jeden z manželů právo nakládat domem nebo bytem, ve kterém se nachází rodinná domácnost manželů nebo rodiny, a tohoto domu nebo bytu je k bydlení manželů nebo rodiny nezbytně třeba, musí se zdržet všeho a předejít všemu, co může bydlení znemožnit nebo ohrozit; manžel zejména nesmí bez souhlasu druhého manžela takový dům nebo byt zcizit nebo k domu, jeho části nebo k celému bytu zřídit právo, jehož výkon je neslučitelný s bydlením manželů nebo rodiny, ledaže zajistí manželovi nebo rodině po všech stránkách obdobné bydlení s bydlením dosavadním. Podle odst. 2 téhož ustanovení, jedná-li manžel bez souhlasu druhého manžela v rozporu s odstavcem 1, může se tento manžel dovolat neplatnosti takového právního jednání.

10. Dovolací soud ve svém zrušovacím rozsudku vysvětlil smysl a účel citovaného ustanovení, které poskytuje zvláštní ochranu manželovi nebo rodině, a to k jejich bydlení v domě nebo v bytě, před jednáním druhého manžela, kterým by bylo toto bydlení znemožněno nebo ohroženo. Manžel, jehož bydlení (bydlení rodiny) je znemožněno či ohroženo, se podle tohoto ustanovení (nedošlo-li mezi manžely k odchylnému ujednání ve smyslu ustanovení § 750 o. z.) může dovolat neplatnosti právního jednání, jímž druhý manžel, který je oprávněn nakládat s domem či bytem, v němž se nachází rodinná domácnost manželů nebo rodiny, takový dům či byt zcizí nebo k domu, jeho části nebo k celému bytu zřídí právo, jehož výkon je neslučitelný s bydlením manželů nebo rodiny. Předpokladem tohoto jeho oprávnění je, že manžel, jehož bydlení (bydlení rodiny) je ohroženo či znemožněno, nedal k takovému právnímu jednání souhlas. Poruší-li manžel ustanovení § 747 odst. 1 o. z. tím, že bez souhlasu druhého manžela zcizí dům nebo byt, ve kterém se nachází rodinná domácnost manželů nebo rodiny, nebo k domu, jeho části nebo k celému bytu zřídí právo, jehož výkon je neslučitelný s bydlením manželů nebo rodiny, může se druhý manžel za podmínek uvedených v tomto ustanovení dovolat neplatnosti takového právního jednání (§ 747 odst. 2 o. z.). Jde o případ tzv. relativní neplatnosti právního jednání a byla-li neplatnost relativně neplatného právního úkonu řádně uplatněna vůči manželovi, který toto právní jednání učinil a vůči druhé straně právního jednání nebo jiné osobě z něho oprávněné, nastávají vůči dotčenému právnímu jednání stejné právní následky, jako v případě tzv. absolutní neplatnosti, k níž se přihlíží i bez návrhu. Obě neplatnosti působí s účinky od počátku (ex tunc).

11. Odvolací soud vycházel ze správných skutkových zjištění soudu prvního stupně, že druhý žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní prvního žalovaného úvěrovou smlouvu dne [datum] a zároveň zástavní smlouvu k zajištění úvěru předmětnými nemovitostmi, jejichž výlučným vlastníkem byl v katastru nemovitostí zapsán druhý žalovaný, ovšem tento zápis neodpovídal skutečnému stavu, podle něhož byly předmětné nemovitosti ve společném jmění žalobkyně a druhého žalovaného. Zástavní právo smluvní bylo vloženo do katastru nemovitostí s právními účinky vkladu ke dni [datum]. V době uzavření úvěrové i zástavní smlouvy se v předmětných nemovitostech nacházela rodinná domácnost žalobkyně, druhého žalovaného (manžela) a jejich dětí, o čemž nebylo mezi účastníky sporu. První žalovaný, resp. jeho právní předchůdkyně si zajistila dluh zástavním právem, takže jí vzniklo právo, pokud dluh nebude řádně a včas splněn, aby se uspokojila z výtěžku zpeněžení zástavy, v daném případě domu, v němž se rodinná domácnost nacházela, což by znemožnilo bydlení rodiny v tomto domě. Manžel žalobkyně uzavřel úvěrovou smlouvu bez jejího souhlasu a žalobkyně se tak oprávněně, a to v podané žalobě, doručené oběma žalovaným, dovolávala neplatnosti tohoto právního jednání a soud prvního stupně správně uzavřel, že zástavní smlouva je od počátku neplatná.

12. Nelze ovšem souhlasit se závěrem soud prvního stupně, že žalobě vyhověl rozhodnutím o určení, že zástavní smlouva je od počátku neplatná. Žalobkyně se podanou žalobou nedomáhala určení neplatnosti zástavní smlouvy, nýbrž určení, že zástavní právo k předmětným nemovitostem neexistuje. Soud prvního stupně svým rozhodnutím porušil zásadu rozhodování, vyjádřenou v § 153 odst. 2 o. s. ř., podle něhož může soud překročit návrhy účastníků a přisoudit něco jiného, nebo více, než čeho se domáhají, jen tehdy, jestliže řízení bylo možno zahájit i bez návrhu, nebo jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky. O takový případ se ovšem v posuzované věci nejedná a soud prvního stupně byl proto vázán žalobou, což správně namítala žalobkyně v podaném odvolání a první žalovaný, ve vyjádření k podanému odvolání, s touto námitkou žalobkyně souhlasil. I přes toto zásadní pochybení soudu prvního stupně, nepovažoval odvolací soud za hospodárné zrušení rozsudku soudu prvního stupně a jeho vrácení k dalšímu řízení ve smyslu § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř., s ohledem na skutečnost, že řízení bylo zahájeno v roce 2017 a rozhodnutí soudu prvního stupně i odvolacího soudu byla přezkoumána Nejvyšším soudem, který jednoznačně vyslovil svůj právní názor, který je závazný. Podle názoru odvolacího soudu rozhodl soud prvního stupně nesprávně, ačkoli správně zjistil skutkový stav věci, takže byly splněny podmínky pro změnu rozhodnutí (§ 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř.).

13. Soud prvního stupně se zabýval otázkou, zda na určení neplatnosti zástavní smlouvy je naléhavý právní zájem a dospěl ke kladnému, ovšem nesprávnému závěru, neboť na takovém určení není dán naléhavý právní zájem, neboť do katastru nemovitostí se nezapisuje platnost, či neplatnost zástavní smlouvy, nýbrž její existence, či neexistence (§ 311 odst. 1 písm. d) zákona č. 256/2013 Sb., katastrálního zákona ve znění pozdějších předpisů). K odstranění nejistoty v právním postavení žalobkyně nebo k zamezení ohrožení jejího práva může v tomto případě vést pouze určení toho, zda tu zástavní právo je či není (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2003, sp. zn. 21 Cdo 58/2003). Podle názoru odvolacího soud je naléhavý právní zájem žalobkyně na určení neexistence zástavního práva dán, neboť pouze soudním rozhodnutím o určení neexistence zástavního práva může žalobkyně dosáhnout výmazu zástavního práva k předmětným nemovitostem, které bylo do katastru nemovitostí vloženo na základě zástavní smlouvy, uzavřené mezi druhým žalovaným a právní předchůdkyní prvního žalovaného.

14. Z vyložených důvodů odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, jak je uvedeno ve výroku I. jeho rozhodnutí (§ 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř.).

15. Vzhledem ke změně rozsudku soudu prvního stupně, rozhodl odvolací soud o nákladech řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto má právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložila za zaplacené soudní poplatky a právní zastoupení advokátkou (§ 147 odst. 1 o. s. ř.) Náklady řízení představují celkem částku 54 545,78 Kč, která sestává z poplatku za návrh na nařízení předběžného opatření ve výši 1 000 Kč, z poplatku za podanou žalobu a odvolání v celkové výši 10 000 Kč a z poplatku za dovolání ve výši 14 000 Kč Náklady za právní zastoupení advokátkou představují celkem částku 29 545,78 Kč, která sestává z mimosmluvní odměny za sedm úkonům právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), d), g), k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“)), a to za převzetí a přípravu zastoupení v řízení před soudem prvního i druhého stupně a v řízení před dovolacím soudem, účast na jednání před soudem prvního stupně dne [datum], před odvolacím soudem dne [datum], před soudem prvního stupně dne [datum], podání odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne [datum] a podání dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ze dne [datum], za každý úkon právní služby po 3 100 Kč (§ 9 odst. 4 písm. b) a § 7 advokátního tarifu), náhrady hotových výdajů v paušální částce 300 Kč za sedm úkonů právní služby (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu), náhrady za promeškaný čas, strávený cestou z místa sídla advokátky k odvolacímu soudu za dvě půlhodiny po 100 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu), náhrady cestovních výdajů v celkové částce 418 Kč za cestu advokátky z [obec] do [obec] a zpět, osobním automobilem Volkswagen, [registrační značka], při průměrné spotřebě 5,9 Kč/100 km, ujetí 72,6 km, ceně nafty motorové 33,6 Kč litr a paušální náhradě 4,1 Kč km a náhrady za daň z přidané hodnoty v částce 5 127,78 Kč (§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.), neboť advokátka je jejím plátcem.

16. Žalobkyně byla i v odvolacím řízení plně úspěšná, proto má právo na náhradu nákladů řízení, které vynaložila za právní zastoupení advokátkou (§ 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř.) Náklady odvolacího řízení představují celkem částku 8 760,40 Kč, která sestává z mimosmluvní odměny advokátky za dva úkony právní služby po 3 100 Kč, a to podané odvolání a účast na jednání před odvolacím soudem dne [datum] (§ 11 písm. g), k) advokátního tarifu), náhrady hotových výdajů v paušální částce 300 Kč za dva úkony právní služby (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), náhrady za promeškaný čas, strávený cestou z místa sídla advokátky k odvolacímu soudu za dvě půlhodiny po 100 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu) a náhrady cestovních výdajů v celkové, žalobkyní požadované, částce 240 Kč za cestu advokátky z [obec] do [obec] a zpět, osobním automobilem Volkswagen, [registrační značka], při průměrné spotřebě 5,9 Kč/100 km, ujetí 40 km, ceně nafty motorové 27,20 Kč litr a paušální náhradě 4,4 Kč km a náhrady za daň z přidané hodnoty v částce 1 520,40 Kč (§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.), neboť advokátka je jejím plátcem.