19 C 317/2020

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Mgr Zdeňkem Hammerem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 49 676 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 7 130 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 130 Kč od 13. 5. 2020 do zaplacení, a dále náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, a to vše ve splátkách ve výši 3 000 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje prvním celým měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se, co do částky ve výši 42 546,87 Kč, a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 37 677 Kč od 13. 5. 2020 do 2. 7. 2020, a dále co do zákonného úroku z prodlení ve výši 10% z částky 36 677 Kč od 3. 7. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky ve výši 43 807 Kč s příslušenstvím spočívající v zákonném úroku z prodlení z částky ve výši 44 807 Kč ve výši 10% ročně od 13.5.2020 do 2.7.2020 (622,32 Kč) a dále se zákonným úrokem z prodlení z částky 43 807 Kč ve výši 10% ročně od 3.7.2020 do zaplacení. Dále se domáhal přiznání smluvní pokuty ve výši 5 869,87 Kč a nákladů spojených s vymáháním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Uvedl, že žalovaný, jakožto podnikatel, uzavřel s žalobcem dne 13.8.2019 smlouvu o zápůjčce [číslo] [anonymizováno] [rok] (dále jen Smlouva), na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit v 12 měsíčních splátkách po 4 573 Kč. Žalovaný zápůjčku řádně nesplácel, pouze dne 30.10.2019 uhradil částku 5 500 Kč, dne 27.11.2019 uhradil 6 000 Kč, dne 31.12.2019 uhradil 7 800 Kč a dne 17.1. 2020 uhradil 3 570 Kč. Žalobce po žalovaném dále požaduje smluvní pokuty, kdy v souladu s čl. 6 a) b) Smlouvy žalobce požaduje i smluvní pokutu ve výši 365,84 Kč za každou splátku opožděnou o více než 15 dní, kdy v daném případě se žalovaný opozdil s platbou o délce více než 15 dní v prodlení u splátky č.1,2,3,6,7 tedy celkem v 5 případech, za což žalobce požaduje částku ve výši 5x365, 84 Kč. Žalobce dále požadoval i smluvní pokutu za splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení o více než 30 dnů, kdy žalovaný se ocitl v prodlení o více než 30 dní se splátkou pod č. 1,2,3,6,7, za což žalobce požaduje uhradit smluvní pokutu ve výši 5x594, 49 Kč Celkem tak žalobce na úhradu obou uvedených smluvních pokut požaduje uhradit částku 4 800 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný ocitl se splácením v prodlení více než 60 dní, byla zápůjčka automaticky zesplatněna ke dni 21.4.2020. Dle bodu 6.4 Smlouvy při zesplatnění zápůjčky se nezaplacené původní splátky zápůjčky až do konce splátkového kalendáře, zahrnující jak jistinu zápůjčky, tak běžný úrok, staly součástí tzv. nové jistiny zápůjčky. Výše nové jistiny zápůjčky činila částku 32 006 Kč. Podle čl. 6 Smlouvy, pokud žalovaný neuhradí ve lhůtě do 10i dnů ode dne zesplatnění zápůjčky tzv. novou jistinu zápůjčky, vznikne žalovanému povinnost nad rámec shora uvedených smluvních pokut zaplatiti další smluvní pokutu ve výši 25% z aktuální výše dlužné jistiny zápůjčky, v daném případ tedy částku 8 001,50 Kč. Žalobce dále dle čl. 6 Smlouvy požaduje i smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 32 006 Kč od 23.4.2020 do 2.7.2020 a dále z částky 31 006 Kč od 3.7.2020 do zaplacení, celkem kapitalizováno ve výši 5 869,87 Kč Celkem tak žalobce požaduje uhradit částku 43 807 Kč (nová jistina zápůjčky 31 006 Kč + smluvní pokuta 4 800 Kč + smluvní pokuta 8 001,50 Kč) spolu se zákonným úrokem z prodlení a dále smluvní pokutu ve výši 5 869,87 Kč a dále náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč.

2. Žalovaný se na řízeného ústního jednání zúčastnil a potvrdil, že s žalobcem uzavřel shora uvedenou smlouvu o zápůjčce. Ve smluvním vztahu vystupoval jako podnikatel, označený identifikačním číslem, ale fakticky zápůjčku uzavíral, aby si zajistil prostředky na živobytí. Žalovaný si zřídil živnostenské oprávnění na radu svých kamarádů, neboť tehdy s nimi jezdil na montážní práce do Německa. V době uzavírání zápůjčky vlastnil živnostenské oprávnění asi rok, s podnikáním žádné zkušenosti neměl. Žalovaný uvedl, že má základní vzdělání a rovněž nemá žádné zkušenosti s uzavíráním smluvní tohoto typu. V současné době je zaměstnán ve [právnická osoba] [anonymizováno] se sídlem v [obec] a dluh je schopen uhradit ve splátkách po 3 000 Kč měsíčně.

3. Soud provedl důkazy, které předložil žalobce. Ze Smlouvy o podnikatelské zápůjčce [číslo] [anonymizováno] [rok] uzavřenou mezi žalobcem a žalovaným má soud za prokázané, že žalovanému byla poskytnuta zápůjčka ve výši 30 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet v celkem 12i měsíčních splátkách po 4 573 Kč, kdy celkem měl žalobci uhradit částku 54 876 Kč. V čl. 6 a) b) Smlouvy je uvedeno, že žalobce je oprávněn nárokovat smluvní pokutu ve výši 8% z každé splátky opožděné o více než 15 dní, a 13% z dlužné splátky, u které se žalovaný ocitl v prodlení o více než 30 dnů. Dle bodu 6.5 Smlouvy při zesplatnění zápůjčky se nezaplacené původní splátky zápůjčky až do konce splátkového kalendáře, zahrnující jak jistinu zápůjčky, tak běžný úrok, stávají součástí tzv. nové jistiny zápůjčky. Podle čl. 6 Smlouvy, pokud žalovaný neuhradí ve lhůtě do 10i dnů ode dne zesplatnění zápůjčky tzv. novou jistinu zápůjčky, vznikne žalovanému povinnost nad rámec shora uvedených smluvních pokut zaplatit další smluvní pokutu ve výši 25% z aktuální výše dlužné jistiny zápůjčky. Dle čl. 6 Smlouvy je žalovaný povinen uhradit i smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny. Smlouva byla uzavřena elektronicky dne 13.8.2019.

4. Zesplatnění úvěru má soud za prokázané z dopisu ze dne 21.4.2020 nazvaného jako Oznámení. V tomto dopise je žalovaný informován, že se ocitl v prodlení s úhradou splátek zápůjčky a je vyzván k uhrazení dosud nesplacené části ve výši 32 006 Kč na jistině a ve výši 4 800 Kč na smluvní pokutě a to okamžitě. Zároveň je upozorněn na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z této dlužné částky za každý den prodlení a dále ve výši 25% z dlužné částky. Výše nové dlužné jistiny úvěru ve výši 31 006 Kč i výše celkové dlužné částky 43 807 Kč vyplývá z karty klienta ke smlouvě pod č. 9 2001. Samotná výplata zápůjčky ve výši 30 000 Kč na účet žalovaného je prokazována dokladem o vyplacení zápůjčky-Otiskem dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu.

5. S ohledem na sjednanou úrokovou sazbu v úvěrové smlouvě (ve výši 82,92 %, půjčeno 30 000 Kč, mělo být zaplaceno 54 876 Kč), která více než 17x (!!) převyšuje obvyklou (průměrnou) výši úroků bank poskytovaných nefinančním podnikům (dle statistiky ČNB ve výši 4,37% ročně) a s ohledem na systém smluvních pokut, se soud zabýval, zda uzavřena smlouva byla uzavřena v souladu s dobrými mravy.

6. Projednávanou věc je nutno posuzovat, s ohledem na dobu uzavření smlouvy o úvěru, podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen "o. z."). <i>Podle ustanovení § 2390 o. z. přenechá-li zápůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil ě stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>Podle § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.</i> <i>Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.</i> 7. Úroky dohodnuté při poskytnutí úvěru, popř. zápůjčky představují úplatu (odměnu) za užívání úvěrové jistiny. Občanský zákoník a ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké výše lze při úvěru sjednat úroky. Z této skutečnosti však nelze úspěšně dovozovat, že by výše úroků závisela jen na dohodě účastníků smlouvy o úvěru, a že by tedy nepodléhala žádnému omezení. Rovněž u dohody o úrocích při zápůjčce totiž platí ustanovení § 1 odst. 2 o. z., podle něhož jsou zakázána ujednání porušující dobré mravy.

8. Dobrými mravy v občanskoprávních vztazích se v soudní praxi rozumí soubor společenských, kulturních a mravních pravidel chování, který je vlastní obecně uznávaným vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a který v historickém vývoji osvědčil jistou neměnnost, vystihuje podstatné historické tendence, jež jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 9. 1998, sp. zn. 3 Cdon 51/96, uveřejněný pod č. 5 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001, a rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 5. 1997, sp. zn. 2 Cdon 473/96, uveřejněný pod č. 16 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998), který je konformní se závěrem obsaženým v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 1998, sp. zn. II. ÚS 249/97, uveřejněným pod č. 14 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, roč. 1998, který za dobré mravy považuje souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti.

9. Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při úvěru jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy. Požadavek na nepřiměřené smluvní úroky dokonce naplňuje skutkovou podstatu trestného činu lichvy, a to za předpokladu, že jde o plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru, a že věřitel přitom zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti nebo rozrušení dlužníka (viz § 218 trestního zákona) Dohoda, kterou byly při zápůjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je neplatná, a to buď pro rozpor se zákonem (představuje-li naplnění skutkové podstaty trestného činu lichvy podle ustanovení § 218 trestního zákona, popřípadě jiného trestného činu), nebo pro rozpor s dobrými mravy (v ostatních případech).

10. Podle ustálené judikatury soudů (srov. například usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 5. 12. 2002, sp. zn. 21 Cdo 486/2002) ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. (o tom, že výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí být v rozporu s dobrými mravy) patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Pro posouzení, zda jednání účastníka občanskoprávního vztahu je v souladu či v rozporu s dobrými mravy, zákon výslovně nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet; vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu. Rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. nebo § 39 obč. zák., je vždy třeba učinit vždy po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy všechny rozhodné okolnosti případu.

11. Ve vztahu k úrokům Nejvyšší soud judikoval, že neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník poskytoval věřiteli nepřiměřené nebo dokonce lichvářské úroky. V souladu s dobrými mravy je takové jednání věřitele, který se při peněžité půjčce spokojí s přiměřenou výší úplaty za užívání půjčené jistiny, bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné, často právě z důvodu své tíživé finanční situace. Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Pouze konkrétní zjištění, zda a kolikanásobně převyšuje dohodnutá výše úroků horní hranici obvyklé úrokové míry u úvěrů poskytovaných bankami, tedy dovoluje učinit závěr, zda výše úroků přesahuje obvyklou úrokovou míru zcela neadekvátním a neakceptovatelným způsobem. V daném případě považoval Nejvyšší soud za rozporné s dobrými mravy a neplatné dle § 39 dřívějšího občanského zákoníku ujednání o úrocích ve výši 5 % měsíčně, tj. 60 % ročně, která téměř čtyřnásobně přesahovala tehdejší horní hranici uvedené obvyklé úrokové míry (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004).

12. V projednávané věci žalovaný smlouvu uzavřel jako podnikatel pod svým identifikačním číslem. Dle aktuálního judikátu Nejvyššího soudu pod sp. zn.: 32 Cdo 1490/2019 lze korektiv dobrých mravů uplatnit i na jednání mezi podnikateli. Ani v poměrech nové právní úpravy Nejvyšší soud totiž neshledává důvod zbavovat podnikatele ochrany proti excesivním ujednáním o úrocích, která se příčí obecným morálním zásadám demokratické společnosti, jen z důvodu, že je profesionálem v příslušné oblasti. Z uvedeného judikátu vyplývá, že při rozhodování o přiměřenosti úroků by měl být brán v potaz předpoklad vývoje škod, které by byly věřiteli způsobeny prodlením dlužníka, zda vyjma úroků byly sjednány i jiné sankční mechanismy, např. smluvní pokuta, měly by být zohledněny majetkové poměry účastníků i to, zda na jednání, které se může příčit dobrým mravům je nutno nahlížet jinak než na jednání mezi podnikatelem a spotřebitelem.

13. V projednávané věci dále soud podle § 121 o.s.ř. vycházel ze skutečnosti známé soudu i z jeho úřední činnosti (desítky úvěrových sporů, které byly soudem projednávány a rozhodovány), i ze statistiky ČNB, že úroková sazba u úvěrů poskytovaných bankami podnikatelům činila v době uzavření smlouvy o úvěru okolo 5%. Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků více než 10 x přesahuje horní hranici úroku poskytovaného bankami, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že ujednání o výši úroků je v tomto případě ve zjevném rozporu s dobrými mravy, a tedy ve smyslu ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 o. z. je absolutně neplatné. K tomuto závěru soud dochází zejména i s přihlédnutím k ostatním smluvním ujednáním, jako jsou celkem 3 typy smluvních pokut, které jsou nárokovány celkem ve výši 4 800 Kč + 8 001,50 Kč + 5 869,87 Kč. Systém smluvních pokut je v daném případě pro dlužníka nikoliv motivující, ale likvidační a vytváří tak sekundární zdroj obohacení věřitele, nikoliv utvrzení dluhu ve smyslu posílení jeho postavení, viz judikát Nejvyššího soudu pod sp. zn.: 20 Cdo 2884/2019 i rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn.: 8 Co 57/2020.

14. Soud při aplikaci korektivu dobrých mravů vycházel i ze shora uvedených kritérií uvedených v judikátu 32 Cdo 1490/2019. V tomto případě žalovaný, ačkoliv podnikatel, uzavíral zápůjčku bez faktických podnikatelských zkušeností, neboť si živnostenské oprávnění zřídil na radu svých kamarádů, s kterými jezdil na montáže do Německa. Žalovaný má pouze základní vzdělání, nemá žádné zkušenosti s uzavíráním úvěrů a zápůjček a předmětnou zápůjčku si pořizoval ve věku 20 let. V daném případě se tak vztah mezi žalobcem a žalovaným spíše blíží vztahu mezi podnikatelem a spotřebitelem. Ve věci je rovněž dán zjevný nepoměr mezi ekonomickou silou žalobce a žalovaného, který byl drobným živnostníkem, přičemž v důsledku nesplácení zápůjčky žalovaným nemohla žalobci vzniknout větší škoda. Všechny tyto skutečnosti ve spojení s nepřiměřeně vysokými úroky a likvidačním systémem smluvních pokut, vedou soud k závěru, že aplikace korektivu dobrých mravů je zcela na místě.

15. Vzhledem k tomu, že ujednání o úrocích je ve smlouvě o úvěru jedním z nejzásadnějších ujednání, a je podstatnou náležitostí takové smlouvy, má soud za to, že neplatnost tohoto ujednání nelze oddělit od ostatních částí smlouvy o úvěru, neboť je jeho integrální součástí. K tomuto závěru vede soud zejména skutečnost, že z předtištěného formuláře smlouvy o úvěru, resp. smluvních podmínek, vyplývá, že byla pevně stanovena výše úrokové sazby, když jiná možnost připuštěna nebyla. Tedy bez sjednání tohoto nepřiměřeného úroku, by nedošlo k poskytnutí zápůjčky žalovanému. Dále nelze přehlédnout, že ve smlouvě byla uvedena celková dlužná částka, kterou byl žalovaný povinen žalobci zaplatit. Po vypočtení úroku byl tedy žalovaný povinen zaplatit jednu nedělitelnou částku. A konečně splátky byly nastaveny tak, že nejprve byly z větší části započitatelné na částku odpovídající úroku a poté na částku odpovídající jistině. Z těchto okolností lze dospět k závěru, že ujednání o úroku je neoddělitelnou součástí celé úvěrové smlouvy, která vyjma nepřiměřeného úroku obsahuje i několik typů likvidačních smluvních pokut.

16. S ohledem na shora uvedené závěry soud předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako celou absolutně neplatnou pro zjevný rozpor s dobrými mravy.

17. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. ve znění platném od 1. 1. 2014 kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. ve znění platném od 1. 1. 2014 se bezdůvodně obohatil ten, kdo získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl,...

18. Vzhledem k tomu, že žalobce žalovanému poskytl částku 30 000 Kč, žalovaný žalobci uhradil částku celkem ve výši 22 870 Kč, tak se na úkor žalobce obohatil právě o částku 7 130 Kč. Tuto částku soud žalobci přiznal z titulu bezdůvodného obohacení spolu s úroky z prodlení, tak jak žalobce požadoval, tedy od 13.5.2020 do zaplacení. Vzhledem k tomu, že v dané věci se jedná o vymáhání pohledávky mezi podnikateli, přiznal soud žalobci i účelně vynaložené náklady ve výši 1 200 Kč dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku žalobního nároku, tedy co do částky ve výši 42 546,87 Kč, a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 37 677 Kč od 13. 5. 2020 do 2. 7. 2020, a dále co do zákonného úroku z prodlení ve výši 10% z částky 36 677 Kč od 3. 7. 2020 do zaplacení, soud žalobu zamítl, vycházeje tak z absolutní neplatnost smlouvy pro zjevný rozpor s dobrými mravy.

19. O nákladech řízení soud rozhodoval dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy účastníku, který měl ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá a náhradu nákladů právo. Protože žalovaný byl ve věci úspěšnější než žalobce, měl by žalovaný právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovaný nebyl v řízení zastupován advokátem a náhradu nákladů řízení nepožadoval, rozhodl soud o tom, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

20. Pokud jde o lhůtu k plnění, soud umožnil žalovanému dluh splácet ve splátkách ve výši 3 000 Kč měsíčně, kdy takto stanovená výše splátky zajistí, že dluh bude žalobci uhrazen v přiměřeném čase. Pokud se žalovaný opozdí s platbou byť jedné ze splátek, zesplatní se celý dluh, viz pod ztrátou výhody splátek.