19 C 338/2020

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Mgr. Zdeňkem Hammerem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 6 150 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 4 100 Kč, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 494,62 Kč, a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 100 Kč od 23. 7. 2019 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 2 050 Kč, dále co do kapitalizovaného úroku ve výši 5 322,13 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem tohoto řízení bylo zaplacení částky ve výši 4 100 Kč spolu s „ kapitalizovaným úrokem“ ve výši 5 322,13 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení z částky 4 100 Kč od 12.12.2017 do 3.5.2019 ve výši 458,45 Kč a dále za období od 11.6.2019 do 22.7.2019 ve výši 36,17 Kč a dále se smluvní pokutou ve výši 2 050 Kč. Žalobce uvedl, že jeho předchůdce, [právnická osoba], [IČO] uzavřel dne 23.11.2017 s žalovanou smlouvu o úvěru č. [číslo], na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši 4 100 Kč. Žalovaná se zavázala, že uvedenou půjčku vrátí spolu s poplatkem ve výši 2 891,73 Kč a to data splatnosti, tedy do 11.12.2017. Právní předchůdce žalobce na svých webových stránkách www.creditportal.cz poskytuje úvěry, kdy se žadatelé nejdříve zaregistrují, následně je jim zřízen uživatelský účet, odsouhlasí znění rámcové smlouvy a po té je jim na číslo jejich telefonu odeslán bezpečnostní kód. Totožnost klientů je ověřována tím, že zašlou své osobní údaje i číslo svého bankovního účtu. Vzhledem k tomu, že žalovaná úvěr neuhradila, domáhá se žalobce úhrady částky ve výši 4 100 Kč na dlužné jistině, dále částky ve výši 2 891,73 Kč na dlužných poplatcích a 3 000 Kč a částky 2 363,40 Kč na smluvních úrocích. Součet těchto částek činí 5 322,13 a žalobce tuto částku podřadil pod„ kapitalizované úroky“. Na smluvní pokutě žalobce požaduje uhradit částku 2 050 Kč. Kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení žalobce vyčíslil částkou 625,01 Kč, avšak požaduje pouze částku 458,45 Kč a dále za období od 11.6.2019 do 22.7.2019 částku 36,17 Kč. Dále z částky 4 100 Kč požaduje i zákonný úrokem z prodlení a to za období od 23.7.2019 do zaplacení. Aktivní legitimaci ve sporu žalobce prokazuje smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11.6.2019 mezi spol. [právnická osoba] a žalobcem, na základě které byly pohledávky vůči žalované postoupeny na žalobce.

2. Soud ve věci nařídil jednání, kterého se žalobce omluvil. Žalovaná se bez omluvy nedostavila, soud tuto obesílal na adresu uvedenou v centrální evidenci obyvatel- [ulice a číslo], [obec], kde si žalovaná soudní zásilky nepřevzala, dne 25.1.2021 jí byly uloženy na poště a následně po uplynutí úložní doby byly jí byly vhozeny do poštovní schránky.

3. Soud provedl důkazy, které na podporu svého nároku předložil žalobce. Z Smlouvy o úvěru č. [číslo] a následné Smlouvy o spotřebitelském úvěru má soud za prokázáno, že právní předchůdce žalobce, spol. [právnická osoba] poskytl dne 23.11.2017 žalované úvěr ve výši 4 100 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit do 11.12.2017 spolu s poplatkem ve výši 5 289,11 Kč. V čl. VIII odst. 1 smlouvy je uvedeno, že pokud žalovaný úvěr řádně a včas nesplatí, zavazuje se zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z čáskty ohledně níž byla žalovaná v prodlení. Žalovaná je ve smlouvě identifikována svým jménem, příjmením, rodném číslem, číslem OP i číslem mobilního telefonu a číslem bankovního účtu. Zaslání částky ve výši 4 100 Kč na účet žalované má soud za prokázáno z výpisu účtu, kdy na účet žalované (č.ú.: [bankovní účet]) byla dne 23.11.2017 zaslána uvedená částka 4. Aktivní legitimace k podání žaloby je prokazována oznámením o postoupení pohledávek ze dne 26.7.2019, kde spol. [právnická osoba] žalovanou informuje, že jeho pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11.6.2019 postoupena na žalobce. S uvedením Oznámení koresponduje i smlouva o postoupení pohledávek včetně příloh.

5. Na základě shora uvedených důkazů a zjištěných skutečností dospěl soud k závěru, že žalobce svá žalobní tvrzení po faktické stránce prokázal. <i>6. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník, dále jen o.z.) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.</i> <i>7. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>8. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, (ve znění účinném k době zavření smlouvy o úvěru), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> <i>9. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.</i> <i>10. Podle § 588 o.z., věta první, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.</i> <i>11. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 12. S ohledem na § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru se soud z moci úřední zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a především jeho přísnější transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

13. Z důkazů předložených žalobcem, které soud provedl při ústním jednání, vyplývá, že právní předchůdce žalobce neprokázal, že by s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele (žalované) splácet poskytnutý úvěr. Žalobce soudu nepředložil žádný dokument, ze kterého by vyplývalo, že byly zjišťovány majetkové poměry žalované, jeho příjmy, výdaje, zaměstnání, počet členů domácnosti, zda byl veden v registru dlužníků bank apod.

14. Žalobce, coby poskytovatel úvěru, je tak dle shora citovaného zákonného ustanovení povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele – žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

15. Ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, jemuž zákon ukládá v odst. 3 cit. ustanovení povinnost poskytnout věřiteli„ na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr“. Tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

16. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015 uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23.4.2008 Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku konstatoval, že:“ ….poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady...“. Rovněž z aktuálního nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn.: III ÚS 4129/18 vyplývá, že soudy by měly vést poskytovatele úvěrů k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

17. Nalézací soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobce v řízení před soudem prvního stupně nejenže neprokázal, že by kvalifikovaně a s odbornou péčí zjišťoval, případně ověřoval bonitu žalované, ale žalobce netvrdil a ani neprokázal, že by ji vůbec jakkoliv ověřoval.

18. Vzhledem k tomu, že se žalobce o své vůli rozhodl, že se ústního jednání neúčastní, když se z jeho účasti omluvil, nemohl soud žalobce dle ust. § 118a a násl. o.s.ř. poučit o nutnosti předložit důkazy, které by kvalifikované ověření bonity žalovaného prokazovaly. Dle komentářové literatury (např. komentář k občanskému soudnímu řádu C.H. Beck, Svoboda a kol. z roku 2013, první vydání, strana 413)„ poučení podle § 118a o.s.ř. soud neudělí ani tehdy, když se účastník svojí procesní nečinností práva na poučení zbavil (např. neúčastí při jednání).“ 19. S ohledem na shora uvedené závěry, které zastává i Krajský soud v Ústí nad Labem např. rozhodnutí pod č.j.: 17 Co 278/2017-161 ze dne 24.8.2017, soudu po právní stránce nezbylo, než věc posoudit tak, že mezi žalobcem, resp. jeho právním předchůdcem, a žalovanou uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná podle § 588 o.z. neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

20. Po právní stránce proto soudu nezbylo, než věc posoudit tak, že mezi žalobcem a žalovanou došlo k plnění na základě nepatné smlouvy o úvěru. Pokud jde o samotnou jistinu, tedy částku poskytnutou žalované ve výši 4 100 Kč, dospěl soud po právním posouzení k závěru, že se v této výši žalovaná na úkor žalobce bezdůvodně obohatila, neboť žalobce (resp. jeho právní předchůdce) jistinu žalované poskytl bez právního důvodu. Protože žalovaná žalobci ničeho nesplatila (jak je tvrzeno v žalobě), soud uložil žalované, aby žalobci uhradil částku ve výši 4 100 Kč a to i se zákonným rokem z prodlení. Úrok z prodlení vyplývá z ust. § 1970 o.z. Konkrétní výše úroku z prodlení je stanovena ve vládním nařízení č. 351/5013 Sb. (výrok I. rozsudku).

21. Protože má soud úvěrovou smlouvu za absolutně nepatnou, tak veškeré žalobní nároky plynoucí z úvěrové smlouvy, tedy poplatky, kapitalizované smluvní úroky i smluvní pokutu zamítl, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku (úvěrovému vztahu), který byl neplatně sjednán.

22. Pro úplnost soud uvádí, že i samotná smlouva o úvěru má celkem 19 stran a ustanovení o sankčních poplatcích a smluvní pokutě se nacházejí na straně 23-24. Nelze na spotřebiteli požadovat, aby byl před uzavřením smlouvy schopen přečíst 33 stran právnického textu. Pokud jsou citelná sankční ujednání obsažena až na straně 14-15 smlouvy má soud za to, že právní předchůdce žalobce postupoval v rozporu s ust. § 1811 odst. 1 o.z., kdy veškerá sdělení vůči spotřebiteli musí podnikatel učinit jasně a srozumitelně. V daném případě právní předchůdce žalobce transparentně nepostupoval, naopak sankční ujednání ve smlouvě skryl. Takováto ujednání jsou s ohledem na ust. § 1813 o.z. ve vztahu k spotřebiteli zakázána, neboť zakládají výraznou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch spotřebitele.

23. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř. když žalovaná byla ve sporu úspěšnější než žalobce a náležela by jí tak poměrná náhrada nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalované zjevně žádné náklady nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo.

24. Pokud jde o lhůtu k plnění, ta byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.