19 C 354/2020

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. jméno příjmení a soudců JUDr. Lenky Novotné a Mgr. Oldřicha Krkošky ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 294 765,68 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 6. 9. 2021, č. j. číslo jednací

I. Rozsudek okresního soudu se mění tak, že se zamítá žaloba na zaplacení částky 294 765,68 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z této částky od datum do zaplacení.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 75 557 Kč, ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. jméno příjmení, advokátky se sídlem v obec a číslo.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 294 765,68 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 294 765,68 Kč od„ datum“ do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.) a dále žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 62 171 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce (výrok II.).

2. Okresní soud rozhodl o žalobě podané dne datum, jíž se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení částky 294 765,68 Kč s konkretizovaným zákonným úrokem z prodlení. Podstata jeho žalobních tvrzení spočívala v tom, že žalobce je společně s žalovanou, jméno celé jméno žalobce a jméno příjmení dědicem po zemřelých rodičích jméno příjmení a celé jméno žalobce. Jednotliví dědicové nabyli spoluvlastnické podíly k nemovitým věcem, a to bytové jednotce číslo v obec a pozemku parc. číslo jehož součástí je garáž, v obec. Po skončení dědického řízení projevila žalovaná zájem koupit od ostatních spoluvlastníků podíly na těchto nemovitostech. Dne datum byla uzavřena kupní smlouva, podle které žalovaná koupila od jméno příjmení podíl o velikosti 1/6 na nemovitostech, od jméno celé jméno žalobce podíl o velikosti 1/6 na nemovitostech a od žalobce podíl o velikosti číslo na nemovitostech. Účastníky kupní smlouvy bylo dohodnuto, že s ohledem na jejich příbuzenský poměr se bude při stanovení kupní ceny vycházet z (pro žalovanou výhodné) celkové hodnoty nemovitostí 2 500 000 Kč. Z této částky byla určena kupní cena podle velikosti jednotlivých spoluvlastnických podílů. Na žádost žalované však byla do kupní smlouvy uvedena cena nižší, a to 289 500 Kč za spoluvlastnický podíl o velikosti 1/6 a 723 750 Kč za spoluvlastnický podíl žalovaného o velikosti číslo Dohoda byla tedy taková, že prodávající obdrží za podíl o velikosti 1/6 částku 416 667 Kč a za spoluvlastnický podíl číslo částku 1 041 667 Kč, a to bez jakýchkoliv dalších podmínek. Podle dohody jméno příjmení i jméno celé jméno žalobce od žalované tuto kupní cenu obdrželi, žalobci však žalovaná za prodej jeho spoluvlastnického podílu zaplatila pouze částku 723 450 Kč, tedy tu část kupní ceny formálně uvedenou v kupní smlouvě. Doplatek na skutečně dohodnutou kupní cenu ve výši 317 917 Kč žalobce neobdržel, když žalovaná vůči němu začala vznášet nekonkrétní„ historické nároky“, které měly vyplývat z převodu zcela jiných nemovitostí na žalovanou a žalobce ještě za života rodičů. Po odečtu částky na náklady pohřbů tedy žalobce požadoval zaplatit ještě doplatek kupní ceny ve výši 294 765,68 Kč. Žalovaná nečinila sporným tvrzení žalobce o okolnostech uzavření kupní smlouvy ze dne datum ani to, že cena spoluvlastnických podílů na bytové jednotce a pozemku s garáží byla mezi sourozenci (smluvními stranami) skutečně sjednána v částkách odpovídajících celkové ceně nemovitostí 2 500 000 Kč. Žalovaná se však bránila doplatit žalobci rozdíl mezi kupní cenou uvedenou v písemné smlouvě a kupní cenou skutečně sjednanou, a to poukazem na dohodu, která má mezi účastníky existovat o tom, že si mají„ vypořádat“ byty, jež jim byly v minulosti darovány jejich rodiči, přičemž byty měly rozdílnou hodnotu. Žalovaná proto proti žalovanému nároku„ započetla svůj nárok na vypořádání darovaných bytů“.

3. Okresní soud vycházel z toho, že žalobce prokázal, resp. nebylo mezi účastníky sporné, že žalobce vůči žalované disponuje pohledávkou z titulu kupní smlouvy uzavřené formou notářského zápisu dne datum, v níž se žalovaná zavázala, že žalobci uhradí za převod jeho spoluvlastnického podílu na nemovitých věcech o velikosti číslo částku 723 750 Kč, avšak ve skutečnosti mu měla (dle dohody smluvních stran) zaplatit částku 1 041 667 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobci uhradila pouze částku 723 450 Kč a dále byla zohledněna pohledávka za úhradu nákladů pohřbu ve výši 23 151 Kč, má žalobce nárok na úhradu zbytku kupní ceny ve výši 295 065,50 Kč, přičemž žalobce požadoval toliko částku 294 665,68 Kč Okresní soud posoudil tento nárok žalobce dle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a shledal jej důvodným. Obraně žalované přitom nepřiznal důvodnost s tím, že tvrzená pohledávka žalované vůči žalobci na základě ústně uzavřené dohody o vzájemné kompenzaci bytů je neurčitá, zjevně soudně nevymahatelná a nezpůsobilá k započtení. Odkázal přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, podle kterého nejistou nebo neurčitou ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z., je zpravidla pohledávka, která je co do základu a (nebo) výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníku formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši pohledávky užité k započtení. Likvidita pohledávky užité k započtení je hmotněprávním předpokladem započtení; není-li taková pohledávka„ jistá a určitá“, odporuje započtení ustanovení § 1987 odst. 2 o. z., a je zpravidla (relativně) neplatné. Dovolá-li se věřitel pohledávky, proti které je započítáváno, vůči dlužníku relativní neplatnosti jeho právního jednání (jednostranného započtení), účinky započtení nenastanou (pohledávka, proti které je započítáváno, nezanikne).

4. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zcela zamítl jako nedůvodnou. Zdůraznila, že žalovaná respektuje všechny uzavřené dohody, i ty ústní. Pokud se ona sama zavázala k zaplacení kupní ceny za nemovitosti, přičemž vycházela z celkové dohodnuté ceny 2 500 000 Kč, pak i žalobce by měl dostát svému závazku a vyrovnat rozdíl v hodnotách bytů, které účastníci v minulosti obdrželi od svých rodičů. Je přesvědčena, že závazek žalobce vyplývá z konkrétní emailové komunikace a dalších skutečností, které žalovaná v odvolání, i s komentářem, předestřela. Tuto komunikaci okresní soud řádně nevyhodnotil.

5. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil jako správný. Zdůraznil, že faktická, byť podstatně nižší než obvyklá tržní, kupní cena za nemovitosti, které žalovaná kupovala od svých sourozenců, činila 2 500 000 Kč. Tuto částku uhradila podle spoluvlastnických podílů ve vztahu k jméno příjmení a jméno celé jméno žalobce, nikoliv ve vztahu k žalobci. Z titulu doplatku kupní ceny proto dluží žalobci požadovanou částku. Pokud se žalovaná snažila své povinnosti vůči žalobci vyhnout údajným zápočtem nějaké své pohledávky vůči němu, tato snaha nemohla být úspěšná. Takový úkon nikdy neprovedla a především nikdy neměla žádnou započitatelnou pohledávku vůči žalobci, která by se mohla s jeho oprávněným nárokem střetnout, jak správně konstatoval okresní soud.

6. Krajský soud jako soud odvolací přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu, přezkoumal i řízení jemu předcházející, a odvolání žalované přiznal důvodnost, byť z důvodů odlišných od těch, které žalovaná uváděla v odvolání.

7. Okresní soud zjistil na základě shodných tvrzení účastníků a provedeného dokazování správně skutkový stav věci, a to v potřebném rozsahu pro posouzení žalovaného nároku. Také odvolací soud z tohoto skutkového stavu, zejména týkajícího se okolností uzavření kupní smlouvy mezi účastníky, vychází. Odvolací soud se však neztotožnil s právním posouzením věci okresním soudem.

8. Domáhá-li se žalobce podanou žalobou zaplacení kupní ceny, resp. doplatku kupní ceny, za prodej spoluvlastnického podílu k nemovitým věcem (bytové jednotce a pozemku s garáží), pak je pro posouzení věci podstatné, zda má tento nárok oporu v platném ujednání účastníků či nikoliv. Okresní soud v této souvislosti bez dalšího vyšel z„ nesporné“ pohledávky žalobce na základě kupní smlouvy uzavřené formou notářského zápisu dne datum. To, zda žalobce má dle uvedené kupní smlouvy právní nárok na zaplacení předmětné částky 294 765,68 Kč, je však právním posouzením věci. Účastníci nemohou učinit tento nárok, který je významný pro posouzení důvodnosti žaloby, nesporným, nespornými mohou být pouze právně významné skutečnosti, například okolnosti uzavření smlouvy. Okresní soud proto pochybil, jestliže nepodrobil uvedenou kupní smlouvu kritickému posouzení podle práva, což okolnosti uzavření smlouvy nepochybně vyžadují.

9. Podle znění kupní smlouvy sepsané ve formě notářského zápisu dne datum žalobce prodává žalované jako kupující ideálních pět dvanáctin (blíže konkretizované) bytové jednotky číslo včetně spoluvlastnického podílu na společných částech budovy a pozemku a dále pět dvanáctin (blíže konkretizovaného) pozemku parc. číslo jehož součástí je stavba garáže, to vše za dohodnutou kupní cenu 723 750 Kč. Účastníci se však shodují na tom, že jejich skutečná vůle byla jiná, neboť již v okamžiku uzavírání smlouvy byli ústně dohodnuti na tom, že kupní cena bude vycházet z celkové hodnoty nemovitostí 2 500 000 Kč, tedy že prodávající (žalobce) obdrží za převáděné podíly na nemovitostech kupní cenu 1 041 667 Kč. Z pohledu práva tak účastníci směřovali svoji vůli k uzavření smlouvy za jiných podmínek (za jinou kupní cenu), než je v písemné smlouvě uvedeno. Smlouva uzavřená před notářem je proto simulovaným úkonem a zastřeným úkonem je smlouva uzavíraná za cenu, kterou účastníci mezi sebou skutečně dohodli. Pro posouzení žalovaného nároku na zaplacení (doplacení) kupní ceny až do částky 1 041 667 Kč je proto významné, zda se účastníci platně dohodli na kupní ceně 1 041 667 Kč či nikoliv. Nelze přitom přehlížet (navzdory shodě účastníků na kupní ceně 1 041 667 Kč), že kupní cena se váže k prodeji nemovitých věci. Jde tedy o právní jednání, kterým se převádí věcné právo k nemovité věci, a takové jednání vyžaduje dle § 560 a § 2128 o. z., písemnou formu. Stanovení kupní ceny za vlastnický podíl k nemovitým věcem je třeba považovat za podstatnou náležitost kupní smlouvy, účastníci ostatně v kupní smlouvě obsažené v notářském zápisu kupní cenu v konkrétní výši uvedli (nepostupovali dle § 2080 o. z., který umožňuje ujednat jen způsob určení kupní ceny). příjmení však mohla být respektována skutečná vůle smluvních stran, jejich vůle sjednat jinou výši kupní ceny, aby tedy soud mohl vycházet ze zastřeného právního jednání účastníků, muselo by toto zastřené jednání obstát ve světle práva – muselo by mít všechny náležitosti požadované zákonem pro tento typ právního jednání. Náležitosti této smlouvy je třeba posuzovat bez ohledu na skutečnost, že jde o zastřené právní jednání. Jestliže tedy účastníci projevili skutečnou vůli o kupní ceně ve výši 1 041 667 Kč, pouze však zcela neformálně a ústně, přičemž kupní smlouva na prodej a koupi nemovitých věci vyžaduje ke všem jejím podstatným náležitostem, včetně ujednání o kupní ceně, písemnou formu, je třeba uzavřít, že účastníci v daném případě kupní cenu ve výši 1 041 667 Kč nesjednali. Z toho plyne závěr, že pokud žalobce požaduje podanou žalobou zaplacení„ doplatku kupní ceny“ jako části rozdílu mezi částkou 723 750 Kč, kterou již od žalované obdržel, a částkou 1 041 667 Kč, na níž se účastníci platně nedohodli, není jeho nárok důvodný. Vzhledem k tomuto právnímu posouzení věci není pak již podstatná obrana žalované, která usilovala a zápočet své tvrzené pohledávky vůči žalovanému nároku. Odvolací soud proto pouze na okraj poznamenává, že proti právnímu posouzení obrany žalované okresním soudem podstatné výhrady nemá.

10. Z vyložených důvodů odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. napadený rozsudek okresního soudu změnil tak, že žalobu na zaplacení částky 294 765,68 Kč (včetně požadovaného příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení) zcela zamítl.

11. Změnil-li odvolací soud rozsudek, rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 1, 2 o. s. ř.). Právo na náhradu nákladů řízení přiznal dle § 142 odst. 1 o. s. ř. v řízení zcela úspěšné žalované. Účelně vynaložené náklady řízení žalované tvoří zaplacený soudní poplatek za odvolání 14 739 Kč, odměna za právní zastoupení advokátem v rozsahu 5 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné vyjádření k žalobě ze dne datum, účast na jednání okresního soudu dne datum, podání odvolání proti rozsudku, účast na jednání odvolacího soudu dne datum), každý za 9 500 Kč dle § 7 bod 6. vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), s tím souvisí 5 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 téže vyhlášky. Na cestu k jednání okresního soudu a zpět osobním automobilem právní zástupkyně žalované vynaložila částku 863 Kč (viz správné vyúčtování ze dne datum) a s tím souvisí náhrada za promeškaný čas v rozsahu 4 půlhodin po 100 Kč dle § 14 advokátního tarifu. Podle § 137 odst. 3 o. s. ř. patří v daném případě k nákladům řízení i náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši 10 555 Kč Odvolací soud uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v celkové výši 75 557 Kč, v přiměřené lhůtě (vzhledem k poměrně vysoké částce těchto nákladů) jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 o. s. ř.), k rukám právní zástupkyně žalované (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) Odvolací soud neshledal žádné okolnosti případu ani důvody hodné zvláštního zřetele, pro které by v řízení zcela úspěšné žalované výjimečně podle § 150 o. s. ř. zcela nebo zčásti nepřiznal náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR za podmínek uvedených v ustanovení § 237 o. s. ř. u okresního soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Přípustnost dovolání (§ 237 až § 238a o. s. ř.) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.