19 C 38/2023

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Mgr. Zdeňkem Hammerem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 11 266,81 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 8 807 Kč, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 277,97 Kč a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 807 Kč od 29. 7. 2022 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky ve výši 1 596,33 Kč, a dále co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 596,33 Kč od 29. 7. 2022 do zaplacení, dále co do kapitalizovaného úroku ve výši 9 060,52 Kč a dále co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč a dále co do smluvní pokuty ve výši 863,48 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou po žalovaném domáhal zaplacení částky ve výši 11 266,81 Kč s příslušenstvím, představující„ úroky“, částečně kapitalizované částkou ve výši 9 060,52 Kč a zákonné úroky z prodlení, částečně kapitalizovanými částkou ve výši 277,97 Kč. Dále požadoval uhradit náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč a smluvní pokutu ve výši 863,48 Kč. Uvedl, že dne [datum] právní předchůdce žalobce, spol. [právnická osoba], jako věřitel, uzavřel s žalovanou, jako dlužníkem, smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě uvedené smlouvy žalované poskytl peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, které si žalovaná převzala v hotovosti v den podpisu smlouvy. Vyjma poskytnuté částky se žalovaná zavázala právnímu předchůdci žalobce zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěru a úhradu za možnost splácet úvěr v hotovosti i úrok, celkem ve výši 10 302 Kč. Žalovaná se celkovou částku na úhradu úvěru ve výši 22 302 Kč zavázala hradit v 14i měsíčních splátkách ve výši á 1 593 Kč. Žalovaná se zavázala nejpozději poskytnutý úvěr uhradit do 21.4.2022. Žalovaná úvěr řádně a včas nesplácela, ke dni splatnosti úvěru se ocitla v prodlení a celkem žalobci uhradila částku ve výši 3 193 Kč. Uhrazené splátky žalobce započetl na úhradu dlužné jistiny i souhrnného poplatku. Žalobce tedy po žalovaném požaduje zaplatit částku ve výši 10 403,33 Kč, představující dlužnou jistinu úvěru, částku ve výši 9 060,52 Kč představující nesplacený úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 864,23 Kč, částku5 036,25 Kč představující nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru, částku 955,13 představující nesplacené náklady na vyhodnocení úvěru a částku 1 850,06 kč představující nesplacený inkasní poplatek a částku 356,85 kč představující smluvní úrok za poskytnutí finančních prostředků. Zákonný úrok z prodlení byl od 22.4.2022 do 14.7.2022 kapitalizován částkou ve výši 277,97 Kč. Od 29.7.2022 požaduje žalobce uhradit zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75% ročně. Vyjma uvedených částek žalobce dále nárokuje úhradu částky ve výši 690 Kč, což je částka představovaná náklady spojenými s uplatněním pohledávky a dále smluvní pokutu ve výši 86,48 Kč, kdy tato částka byla vypočtena sazbou 0,1% z dlužné částky od 22.4.2022 do 14.7.2022. Aktivní legitimaci k podání žaloby žalobce prokazuje Dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce, spol. [právnická osoba] a žalobcem, na základě které došlo k postoupení pohledávky vůči žalovanému na žalobce.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žaloba spolu s předvolánkou k ústnímu jednání byla žalovanému doručeny na evidenční adresu [adresa žalované], kde jí byla dne [datum] uložena na poště a následně po uplynutí úložní doby byly soudní písemnosti žalované vhozeny do poštovní schránky.

3. Soud provedl důkazy, které předložil žalobce. Ze Smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že spol. [právnická osoba], jako věřitel, poskytl žalované, jako dlužníkovi, úvěr ve výši 12 000 Kč a žalovaná potvrdila, že jí byla uvedená částka vyplacena do vlastních rukou při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala, že vyjma poskytnuté půjčky zaplatí i souhrnné poplatky (úrok + úhrada za poskytnutí úvěru + náklady na vyhodnocení úvěru + možnost inkasa v hotovosti) celkem částku 10 302 Kč. Na poskytnutý úvěr se žalovaná zavázala uhradit částku ve výši 22 302 Kč a to v 14i měsíčních splátkách po 1 593 Kč Součástí smlouvy je i ustanovení o výši úroku, kdy ve variantně splácení po dobu 14i měsíců je úrok ve výši 15% a RPSN ve výši 272,44 % Smluvní pokuta byla v tiskopise smlouvy uvedena ve výši 0,1% denně z dlužné částky a to za každý den prodlení. Smlouva je žalovanou řádně podepsána dne [datum].

4. Aktivní legitimaci k podání žaloby má soud za prokázanou z Oznámení o postoupení pohledávky, kde byla žalovaná informována, že pohledávka spol. [právnická osoba] vůči žalované z nesplaceného úvěru byla postoupena na žalobce. Aktivní legitimaci žalobce má soud za prokázanou i ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem, na základě které došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávky vůči žalované na žalobce.

5. Po právní stránce soud posoudil půjčku dle níže uvedených ustanovení. <i>6. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník, dále jen o.z.) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé až ode dne nabytí jeho účinnosti.</i> <i>7. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (zákon o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>9. Podle odst. 2 cit. ust. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>10. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.</i> <i>11. Podle § 588 o.z., věta první, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.</i> <i>12. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 13. S ohledem na § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru se soud z moci úřední zabýval předloženou úvěrovou smlouvou, resp. smlouvou o zápůjčce, se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a především jeho přísnější transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

14. Z důkazů předložených žalobcem, které soud provedl při ústním jednání, vyplývá, že právní předchůdce žalobce ([právnická osoba]) neprokázal, že by s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet úvěr poskytnutý ve výši 12 000 Kč. Žalobce soudu tvrdil, že řádně zkoumal bonitu žalované, kdy odkázal na vyplněný tiskopis Žádosti o úvěr, kde žalovaná uvedla základní údaje k posouzení své bonity, včetně údajů o svých příjmech. Soud z uvedené Žádosti o úvěr zjistil že se jedná toliko o vyplněný tiskopisu, který nijak neprokazuje bonitu žalované, neboť údaje zde uvedené nejsou podpořený žádnými důkazy typu výplatní pásky a zejména výpisem z účtu. Navíc údaje v uvedené Žádosti uvedené jsou zjevně zcela nereálné ve vztahu k výdajovým položkám na straně žalované. Z uvedené Žádosti vyplývá, že žalovaná platí výživné či srážky ze mzdy ve výši 5 500 Kč a její čistý měsíční příjem činí 15 600 Kč. Výdaje na bydlení a energie jsou pak uvedeny nerealisticky nízké (1000 Kč měsíčně) a rovněž tak výdaje na dopravu a jídlo (3 860 Kč).

15. Žalobce, coby poskytovatel úvěru, je tak dle shora citovaného zákonného ustanovení povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele – žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

16. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015 uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku konstatoval, že:“ ….poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady...“.

17. Soud pro úplnost odkazuje i na nedávné rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020 pod sp.zn.: C -679/18, kterému byla k posouzení předložena tzv. předběžná otázka a který judikoval, že“ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/08 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“.

18. Nalézací soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobce v řízení před soudem prvního stupně nejenže neprokázal, že by kvalifikovaně a s odbornou péčí zjišťoval, případně ověřoval bonitu žalované, které zjevně nemají s realitou nic společného. Ze shora uvedeného tiskopisu navíc vyplývá, že žalovaná dlužila u VZP celkem částku 35 074 Kč, kdy aktuální dluh činil 3 248 Kč. Na základě údajů o podprůměrné mzdě žalované, z které jsou navíc prováděny srážky, vzhledem k nerealistickým nákladům na bydlení si žalobce nemohl objektivně vyhodnotit, že žalovaná je bonitní klient, které je možné úvěr poskytnout.

19. Vzhledem k tomu, že se žalobce o své vůli rozhodl, že se ústního jednání neúčastní, když se z jeho účasti omluvil, nemohl soud žalobce dle ust. § 118a a násl. o.s.ř. poučit o nutnosti předložit důkazy, které by kvalifikované ověření bonity žalovaného prokazovaly. Dle komentářové literatury (např. komentář k občanskému soudnímu řádu C.H. Beck, Svoboda a kol. z roku 2013, první vydání, strana 413)„ poučení podle § 118a soud neudělí ani tehdy, když se účastník svojí procesní nečinností práva na poučení zbavil (např. neúčastí při jednání).“ 20. S ohledem na shora uvedené závěry, které zastává i Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodnutí pod č.j.: 17 Co 278/2017-161 ze dne 24.8.2017, soudu po právní stránce nezbylo, než věc posoudit tak, že mezi žalobcem, resp. jeho právním předchůdcem, a žalovaným, uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná podle § 588 o.z., neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

21. Po právní stránce soud tedy posoudil věc tak, že mezi žalobcem a žalovanou došlo k plnění na základě neplatné smlouvy o úvěru. Z žalobních tvrzení, která nebyla nijak rozporována, vyplývá, že ze smlouvy o úvěru [číslo] žalobce žalované poskytl jistinu ve výši 12 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala uhradit spolu se souhrnným poplatkem 10 302 Kč. Z žalobních tvrzení a splátkového kalendáře rovněž vyplývá, že žalovaná na úvěr žalobci uhradil celkem částku 3 193 Kč. Žalovaná se tak na úkor žalobce bezdůvodně obohatila o částku rovnající se rozdílu mezi částkou půjčenou a částkou vrácenou (12 000 Kč – 3 193 Kč) tedy o částku 8 807 Kč. Uvedenou částku soud žalobci přiznal spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 277,97 Kč a dále se zákonným úrokem z prodlení z dlužné částky 8 807 Kč od 29.7.2022 do zaplacení.

22. Protože má soud smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou, tak veškeré žalobní nároky plynoucí z uvedené smlouvy a které byly vyjádřeny v petitu žaloby, tedy zbytek dlužné jistiny, souhrnné poplatky, úrok i zákonný úrok z prodlení (částečně kapitalizované) zamítl, neboť jsou svou povahou akcesorické a váží se hlavnímu závazkovému vztahu, který byl neplatně sjednán.

23. O nákladech řízení soud rozhodoval dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy účastníku, který měl ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Protože poměr úspěchu a neúspěchu na straně účastníků je v zásadě stejný, bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

24. Pokud jde o lhůtu k plnění, ta byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.