19 C 388/2022

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Mgr. Zdeňkem Hammerem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 se sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 pro: žaloba na určení vlastnictví svého práva 1. Žaloba, aby soud určil, že žalobkyně je výlučným vlastníkem nemovitostí, a to parc.č. , hodnota, (zastavěná plocha a nádvoří) o výměře 453 m2, jejíž součástí je rodinný dům čp. , Anonymizováno, a parc.č. , hodnota, (zahrada) o výměře 291 m2, vše zapsáno na LV č. , hodnota, pro obec a katastrální území , adresa, u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , se zamítá.

2. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízením ve výši , částka, a to do 3 dnů ode dne právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalovaného.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala určení, že je vlastníkem nemovitostí, a to parc.č. , hodnota, (zastavěná plocha a nádvoří) o výměře 453 m2, jejíž součástí je rodinný dům čp. , Anonymizováno, a parc.č. , hodnota, (zahrada) o výměře 291 m2, vše zapsáno na LV č. , hodnota, pro obec a katastrální území , adresa, u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště , adresa, (dále také jako předmětná nemovitost). Uvedla, že vlastníkem předmětné nemovitosti se stala v roce 2002 a v uvedeném roce zahájila rozsáhlou rekonstrukci, která byla dokončena v roce 2004. V té době byla žalovaná provdána za , jméno FO, , který podnikal a začátkem roku 2006 bylo zřejmé, že se v důsledku předlužení nevyhne následkům insolvence. Přestože žalobkyně měla s manželem zrušené a vypořádané společné jmění manželů, stala se ručitelem ze směnky na nesplacenou částku ve výši , částka, , jejímž výstavcem byl manžel žalobkyně a věřitelem , právnická osoba, . Žalobkyně dále uvedla, že z obavy před hrozícím exekučním (či insolvenčním řízení) převedla předmětnou nemovitost kupní smlouvou ze dne , datum, na , tituly před jménem, , jméno FO, . Uvedená kupní smlouva, kterou převedla předmětnou nemovitost na , jméno FO, je však neplatná, neboť tak žalobkyně učinila z obav před exekučním řízení a projev vůle účastníků teto smlouvy nebyl učiněn vážně, což je důvodem neplatnosti dle § 37 zákona č. 40/1964 Sb. (starý občanský zákoník). Bylo dohodnuto, že až pominou hrozby před možným úpadkem bývalého manžela žalobkyně (, jméno FO, ) a hrozba případného uspokojování pohledávek věřitelů, bude předmětná nemovitost převedena zpět. V té době si sám , jméno FO, rekonstruoval svou vlastní nemovitost, proto využil možnosti bydlení v předmětné nemovitosti, a když rekonstrukci své nemovitosti dokončil, nabídl žalobkyni, že ji předmětnou nemovitost prodá zpět za částku , částka, . Žalobkyně takovouto částkou nedisponovala, a proto se obrátila s žádostí o půjčku na , jméno FO, , matku žalovaného. , jméno FO, měla s půjčkou souhlasit, avšak za podmínky, že předmětná nemovitost bude převedena na jejího syna , jméno FO, (žalovaného) jako zástava. Důvodem mělo být to, že takto nebude předmětná nemovitost v důsledku vnějších vlivů ohrožena před věřiteli jejího manžela. Dále pak bylo ještě dohodnuto, že při dalším převodu předmětné nemovitosti bude , tituly před jménem, , jméno FO, poskytnuta půjčka ve výši , částka, , kdy na tuto půjčku bude jako zástava poskytnuta předmětná nemovitost. , tituly před jménem, , jméno FO, žalovanému prodal předmětnou nemovitost s tím, že až bude hypotéka, která na předmětné nemovitosti vázla, uhrazena, bude na žalobkyni vlastnické právo k předmětné nemovitosti převedeno zpět. Přestože dle tvrzení žalobkyně byly naplněny podmínky pro to, by na ní byla předmětná nemovitost zpět převedena, ve skutečnosti se tak nestalo. Kupní smlouva uzavřená mezi , tituly před jménem, , jméno FO, a žalovaným je tak dle žalobkyně absolutně nepatná dle § 37 starého občanského zákoníku, neboť zde opět absentuje vážnost projevu vůle, když fakticky byla mezi , jméno FO, a žalovaným uzavřena půjčka, na základě které, měl být doplacen úvěr váznoucí na nemovitosti a následně předmětná nemovitost měla být převedena zpět na žalobkyni. Žalobkyně tak shrnula, že obě shora uvedení kupní smlouvy, kterými byla předmětná nemovitost převedena nejprve z žalobkyně na , tituly před jménem, , jméno FO, a dále z , tituly před jménem, , jméno FO, na žalovaného jsou absolutně neplatné dle §§ 35, 37 starého občanského zákoníku, když v nich nebyla vážně projevena vůle účastníků smlouvy a vlastníkem předmětné nemovitosti tak zůstává žalobkyně. Žalobkyně rovněž v žalobě tvrdila existenci naléhavého právního zájmu na této určovací žalobě dle § 80 o.s.ř., kdy v katastru nemovitostí je jako vlastník předmětné nemovitosti uvedena jiná osoba než žalobkyně a je tak ohroženo její vlastnické právo. Na závěr žalobkyně uvedla, že v předmětné nemovitosti 20 let bydlí, investovala do ní, platí daň z nemovitosti, žalovaný předmětnou nemovitost fakticky neužívá a určení svého vlastnického práva se tak žalobkyně domáhá i z titulu vydržení.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, navrhl její zamítnutí a uvedl, že jejím cílem zmařit prodej předmětné nemovitosti, o němž byla v minulém roce žalobkyně informována. Žalovaný předmětnou nemovitost řádně zakoupil od prodávající , tituly před jménem, , jméno FO, na základě kupní smlouvy ze dne , datum, . Prodávající , jméno FO, byla řádně zapsán jako vlastník nemovitosti v katastru nemovitostí a žalovaný jednal zcela v důvěře v tento zápis, kdy prodávajícímu svědčilo vlastnické právo více než tři roky. Sám žalovaný následně předmětnou nemovitost vlastnil po dobu více než 13i let a po tuto dobu nebylo jeho vlastnictví k předmětné nemovitosti nikdy zpochybňováno. Protože žalobkyně nebyla od roku 2006 jako vlastník předmětné nemovitosti evidována v katastru nemovitostí, nemohla být ani v dobré víře o tom, že předmětnou nemovitost vlastní a její argumentace, že předmětnou nemovitost vydržela, tak nemůže obstát. Pokud žalobkyně poukazuje, na to, že žalovaný v předmětné nemovitosti nebydlí, tak způsob užívání nemovitosti nemůže mít vliv na existenci vlastnického práva. Pokud žalobkyně napadá platnost kupních smluv uzavřené mezi žalobkyní a , jméno FO, , s poukazem, že předmětnou nemovitost převedla z obav před exekučním řízení, tak se sama doznává, že v roce 2006 jednala tak, aby snížila možnost uspokojení jejích věřitelů či věřitelů jejího manžela. Pokud žalobkyně zpochybňuje platnost kupní smlouvy uzavřené mezi prodávajícím , jméno FO, a žalovaným, jako kupujícím, s tím, že se fakticky jedná o zástavní smlouvu, tak žalovaný uvedl, že s , jméno FO, uzavíral běžnou kupní smlouvu spoléhaje se na správnost zápisu v katastru nemovitostí. Žalovaný rovněž uplatnil námitku promlčení, kdy nárok žalobkyně je promlčen, neboť se domáhá neplatnosti kupní smlouvy z roku 2006 a od počátku věděla o okolnostech uzavření kupní smlouvy.

3. Soud provedl listinné důkazy, které předložila žalobkyně a z nich zjistil následující skutečnosti. Ze smlouvy uzavřené mezi žalobkyni a , tituly před jménem, , jméno FO, soud zjistil, že se jedná o smlouvu, která je označena jako kupní a kde žalobkyně vystupuje jako prodávající a , tituly před jménem, , jméno FO, jako kupující. V uvedené smlouvě prodávající prodává předmětnou nemovitost za částku , částka, a kupující předmětnou nemovitost za dohodnutou kupní cenu kupuje a přijímá do svého vlastnictví. Kupní cena byla dohodnuta ve výši , částka, s tím, že částka ve výši , částka, bude uhrazena na účet od 5i pracovních dnů od podání návrhu na vklad a další část kupní ceny, která odpovídá výši zůstatku hypotečního úvěru u Hypoteční banky bude kupujícím uhrazena na základě předběžné dohody mezi účastníky a touto bankou do , datum, . (čl. II.). V bodě IV. uvedené kupní smlouvy je uvedeno, že prodávající vyklidí předmětnou nemovitost a vyklizenou ji předá kupujícímu do 12i měsíců po podpisu smlouvy. Smlouva byla účastníky podepsána dne , datum, .

4. Z Dodatku č. , hodnota, ke kupní smlouvě ze dne , datum, soud zjistil, že tento byl uzavřen dne , datum, mezi žalobkyní, jako prodávající a , tituly před jménem, , jméno FO, , jako kupujícím a kde bylo dohodnuto, že část kupní ceny ve výši , částka, bude uhrazena do , datum, a další část kupní ceny ve výši , částka, odpovídající výši mimořádné splátky hypotečního úvěru manžela prodávající u Hypoteční banky a.s., bude kupujícím uhrazena na základě předběžné dohody mezi účastníky a bankou kupujícího přímo této bance do , datum, . Uvedeným Dodatkem byl nahrazen čl. II odst. 2 kupní smlouvy ohledně placení kupní ceny.

5. Ze smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitosti č. , tel. číslo, /1 má soud za prokázáno, že tuto uzavřel , tituly před jménem, , jméno FO, jako zástavce s , právnická osoba, . jako zástavním věřitelem. Předmětném zástavy je předmětné nemovitost, která zajišťuje pohledávku z úvěru ve výši , částka, . V čl. II uvedené zástavní smlouvy je uvedeno, že zástavce, tedy , jméno FO, je výlučným vlastníkem předmětné nemovitosti a tuto skutečnost dokládá úředně ověřenými kopiemi nabývacích titulů k zástavě výpisy z katastru nemovitostí. Uvedená zástavní smlouvy byla účastníky podepsána dne , datum, .

6. Z výpisu z Katastru nemovitostí pro obec a k.ú. , adresa, , LV č. , hodnota, prokazující stav evidovaný k datu , datum, soud zjistil, že jako vlastník předmětné nemovitosti je uveden , jméno FO, , kdy nabývacím titulem je kupní smlouva ze dne , datum, s právními účinky vkladu ke dni , datum, .

7. Ze smlouvy uzavřené mezi , tituly před jménem, , jméno FO, a žalovaným soud zjistil, že se jedná o smlouvu, která je označena jako kupní a kde , tituly před jménem, , jméno FO, vystupuje jako prodávající a žalovaný jako kupující. V uvedené smlouvě prodávající prodává předmětnou nemovitost za částku , částka, a kupující předmětnou nemovitost za dohodnutu kupní cenu kupuje a přijímá do svého vlastnictví. Prodávající se rovněž zavázal, že nejpozději do , datum, prokáže kupujícímu zánik pohledávky zajištěné zástavním právem k předmětné nemovitosti, kterou měl u , právnická osoba, , kdy zástavní právo bylo zřízené na základě zástavní smlouvy č. , tel. číslo, /1 ze dne , datum, ve prospěch , právnická osoba, . (čl. III. smlouvy). Smlouva byla účastníky podepsána dne , datum, .

8. Z výpisu z Katastru nemovitostí pro obec a k.ú. , adresa, , LV č. , hodnota, prokazující stav evidovaný k datu , datum, soud zjistil, že jako vlastník předmětné nemovitosti je uveden žalovaný, kdy nabývacím titulem je kupní smlouva ze dne , datum, s právními účinky vkladu ke dni , datum, .

9. Skutečnost, že byl na , jméno FO, v konkursní věci věřitele , právnická osoba, Bank a.s. prohlášen konkurs má soud za prokázané z usnesení Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, pod č.j.: , spisová značka, . Z usnesení Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, pod č.j.: , spisová značka, soud zjistil, že konkurs na majetek úpadce , jméno FO, byl zrušen po splnění rozvrhového usnesení.

10. Na podporu svého tvrzení o tom, že žalobkyně platí z předmětné nemovitosti Finančnímu úřadu v Litoměřicích daň, předložila doklady o přijaté platbě v hotovosti. Soud pro provedení tohoto důkazu zjistil, že tyto ve vztahu k žalobkyni ničeho neprokazují, neboť na předložených dokladech je vždy uváděno jméno žalovaného a je zde rovněž uvedeno jeho rodné číslo jako variabilní symbol. Podpis složitele hotovosti zde chybí. Z uvedeného důkazu tak nelze jakkoliv dovodit, že by daň z nemovitosti hradila právě žalobkyně. Navíc uvedený důkaz není pro posouzení věci podstatný, jak bude uvedeno níže.

11. Po právní stránce soud posoudil věc dle níže uvedených ustanovení.Podle § 80 o.s.ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, e lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.Podle § 6 odst. 2 o.z. (zákon č. 89/2012 Sb.) nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.Podle § 3030 o.z. i na práva a povinnosti, která se posuzují podle dosavadních právních předpisů, se použijí ustanovení části první hlavy I.Podle § 41a zákona č. 40/1964 Sb. (obč. zák.) má-li neplatný právní úkon náležitosti jiného právního úkonu, který je platný, lze se jej dovolat, je-li z okolností zřejmé, že vyjadřuje vůli jednající osoby. Podle odst. 2 cit. ust. má-li být právním úkonem zastřen právní úkon jiný, platí tento jiný úkon, odpovídá-li to vůli účastníků a jsou-li splněny všechny jeho náležitosti. Neplatnosti takového právního úkonu se nelze dovolávat vůči účastníku, který jej považoval za nezastřený.Podle § 156 odst. 1 obč. zák. zástavní právo vzniká na základě písemné smlouvy (§ 552) nebo rozhodnutí soudu o schválení dohody o vypořádání dědictví. Za podmínek stanovených zákonem může zástavní právo vzniknout na základě rozhodnutí soudu nebo správního úřadu. Zástavní právo může vzniknout také ze zákona. Podle odst. 2 cit. ust. zástavní smlouva musí obsahovat označení zástavy a pohledávky, kterou zástava zajišťuje. Podle odst. 3 cit. ust. jsou-li zástavou nemovité věci, které se neevidují v katastru nemovitostí, věci hromadné, soubory věcí nebo movité věci, k nimž má zástavní právo vzniknout, aniž by byly odevzdány zástavnímu věřiteli nebo třetí osobě (§ 157 odst. 2 a 3), musí být zástavní smlouva sepsána ve formě notářského zápisu.

12. Po provedeném dokazování a posouzení žalobních tvrzení soud žalobě nemohl přiznat důvodnost, a proto byla zamítnuta. Žalobkyně se domáhala určení vlastnictví k předmětné nemovitosti, kdy tvrdila, že obě kupní smlouvy, kterými bylo vlastnické právo k předmětné nemovitosti převedeno jednak z žalobkyně na , jméno FO, a následně z , jméno FO, na žalovaného, jsou absolutně neplatné a vlastnicí předmětné nemovitosti tak zůstává žalobkyně. Aby mohl soud žalobě vyhovět, musela by žalobkyně prokázat, že obě shora uvedené kupní smlouvě jsou neplatné, avšak toto z povahy samotných žalobních tvrzení žalobkyně prokázat nemohla. Žalobkyně totiž neplatnost kupní smlouvy ze dne , datum, , kterou převedla vlastnické právo k předmětné nemovitosti na , jméno FO, vystavěla na žalobním tvrzení o tom, že tuto kupní smlouvu uzavřela „v tísni“, kdy důvodem pro uzavření této kupní smlouvy byla snaha ochránit předmětnou nemovitost před svými věřiteli (žalobkyně tvrdila, že dlužila jako ručitel ze směnky věřiteli , právnická osoba, . částku , částka, ), popř. věřiteli svého manžela , jméno FO, . Tato svá žalobní tvrzení žalobkyně uvedla nejen v samotné žalobě, ale i v jejím doplnění a při soudním jednání. Žalobkyně tedy sama uvádí, že aby zmařila uspokojení svých věřitelů, popř. věřitelů svého manžela, převedla předmětnou nemovitost v hodnotě cca 6 mil. Kč na třetí osobu. Je nepochybné, že pokud dlužník účelově převádí majetek na třetí osoby s cílem, aby se jeho věřitelé nemohli z jeho majetku uspokojit, jedná se o jednání nepoctivé, které je napadnutelné odpůrčí žalobou a za určitých okolností může naplňovat i znaky skutkové podstaty trestného činu poškozování věřitele (viz ust. § 222 trestního zákona, dříve § 256 zákona č. 140/1961 Sb.) Dle shora citovaného ust. § 6 odst. 2 o.z. , nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Přestože uvedené ustanovení se stalo součástí občanského zákoníku, který vešel v účinnost dnem , datum, , tedy po té, co žalobkyně předmětnou nemovitost nezákonně převedla na třetí osobu, je ust. § 6 součástí Hlavy I občanského zákoníku a s dle ust. § 3030 o.z. i na práva a povinnosti, která se posuzují podle dosavadních právních předpisů, se použijí ustanovení části první hlavy I. S ohledem na uvedené přechodné ustanovení § 3030 o.z. na jednání žalobkyně, která ve snaze ochránit předmětnou nemovitost před věřiteli, tuto převedla na další osobu, dopadá ust. § 6 odst. 2 o.z. a nepoctivému jednání žalobkyně nelze přiznat právní ochranu.

13. Ke shora uvedeným závěrům rovněž dospěla i judikatura již za účinnosti tzv. starého občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb.), kde lze odkázat na judikát pod sp. zn.: 22 Cdo 2342/2004, kde je konstatováno, že „odkazuje-li dovolatel na neplatnost dohody, uzavřené s úmyslem docílit vyloučení věcí z případného výkonu rozhodnutí tím, že budou vyňaty ze zaniklého BSM účastníků, pro obcházení zákona, je třeba připomenout zásadu, že se nikdo nemůže dovolávat vlastní nepoctivosti (nemo turpitudinem suam allegans auditur-viz nález Ústavního soudu sp.zn.: II ÚS 42/94.“. Závěrem pak Nejvyšší soud v uvedeném judikátu připomíná, že „pokud žalobce zvolil svobodně a vědomě určitý způsob řešení své tehdejší situace, musí té nést důsledky tohoto řešení.“14. Pokud se tedy žalobkyně odkazuje na své jednání, kterým měla tzv. odklonit předmětnou nemovitost z dosahu věřitelů a vyloučit tak její sepsání do konkurzní podstaty insolvenčním správcem či vyloučit ji z výkonu exekuce, nemůže soud této argumentaci přiznat důvodnost. Protože žalobní tvrzení uváděná na podporu neplatnosti kupní smlouvy ze dne , datum, již od počátku nebyla způsobilá přivodit žalobkyni úspěch ve věci, neprováděl soud k těmto tvrzením žalobkyně další dokazování, neboť by to bylo nadbytečné, pro posouzení věci nepodstatné a pouze by se dokazování navyšovaly náklady řízení účastníkům.

15. Pokud jde o důvody neplatnosti kupní smlouvy ze dne , datum, uzavřené mezi prodávajícím , jméno FO, a žalovaným jako kupujícím, z tvrzení žalobkyně vyplývá, že se mělo jednat o zastřený právní úkon, kdy účastníci této smlouvy tzv. „na oko“ uzavřeli smlouvu kupní, avšak fakticky měla být uzavřena zástavní smlouva, kdy zástavou se stala předmětná nemovitost, která měla zajišťovat půjčku uzavřenou mezi matkou žalovaného (, tituly před jménem, , jméno FO, ) a žalobkyní. Přestože měla žalobkyně dle svého tvrzení dluh vůči , jméno FO, splnit, nestala se vlastníkem takto zastavené nemovitosti. Pokud však žalobkyně tvrdí, že kupní smlouva ze dne , datum, je zastřeným právním úkonem, kdy skutečnou vůlí účastníků smlouvy bylo uzavřít zástavní smlouvu k předmětné nemovitosti, nemůže být rovněž toto její tvrzení úspěšné, neboť i pokud by se prokázalo, že kupní smlouva ze dne , datum, byl zastřený právní úkon, nemohla by žalobkyně prokázat své tvrzení, že se ve skutečnosti měla být uzavřena zástavní smlouva k předmětné nemovitosti, neboť i zástavní smlouva k předmětné nemovitosti by musela být uzavřena v písemné podobě. Jinými slovy řečeno, aby mohla být respektována skutečná vůle smluvních stran (zde dle tvrzení žalobkyně uzavření zástavní smlouvy k předmětné nemovitosti), tedy, aby mohl soud vycházet ze zastřeného právního jednání účastníků, muselo by toto zastřené právní jednání obstát ve světle práva, tedy muselo by mít všechny náležitosti požadované zákonem pro tento typ jednání (viz § 41a odst. 2 obč. zák. věta první). Náležitosti této smlouvy je třeba posuzovat bez ohledu na skutečnost, že jde o zastřené právní jednání. Jestliže tedy dle tvrzení žalobkyně chtěli účastníci kupní smlouvy ze dne , datum, ve skutečnosti uzavřít jiný typ smlouvy (zástavní smlouvu k předmětné nemovitosti, která se eviduje v katastru nemovitostí), musela by i tato zástavní smlouva mít písemnou formu dle ust. §§ 156, 157 zákona č. 40/1964 Sb. Protože se z žalobních tvrzení podává, že nezastřený (disimulovaný) právní úkon (uzavření zástavní smlouvy k předmětné nemovitosti) nebyl uzavřen v písemné podobě (v písemné podobě tzv. na oko byla uzavřena pouze kupní smlouva ze dne , datum, ), je třeba uzavřít, že účastníci onen disimulovaný právní úkon, který bylo nutno ze zákona uzavřít v písemné podobě, platně uzavřít nemohli a žalobkyně tak svá tvrzení o tom, že účastníci uzavřením kupní smlouvy tzv. na oko, fakticky uzavřeli zástavní smlouvu k předmětné nemovitosti, nikdy prokázat nemohla. Viz obdobně např. judikát pod sp. zn.: 22 Cdo 1294/2006 a další.

16. Žalobkyně v podané žalobě i při soudním jednání tvrdila, že má na určovací žalobě naléhavý právní zájem dle § 80 o.s.ř., neboť v katastru nemovitostí je jako vlastník předmětné nemovitosti zapsán žalovaný, ačkoliv vlastníkem je žalobkyně a je tak ohroženo její vlastnické právo. Dle přesvědčení soudu žalobkyně nemá na podané určovací žalobě, kde označila jako stranu žalovanou toliko , jméno FO, , naléhavý právní zájem. Podanou žalobou chtěla žalobkyně dosáhnout, aby soud v rámci posuzování předběžné otázky určil, že obě kupní smlouvy, kterými bylo vlastnické právo k předmětné nemovitosti převedeno nejprve z žalobkyně na , jméno FO, a po té (po třech letech) z , jméno FO, na žalovaného, jsou neplatné a určil, že navzdory shora uvedeném kupním smlouva je vlastníkem nemovitosti žalobkyně. Žalobkyně tedy požaduje vyslovení neplatnosti kupní smlouvy mezi , jméno FO, a žalovaným, ačkoliv ona sama účastníkem této smlouvy nebyla. Judikatura dovodila, že třetí osoba může mít naléhavý právní zájem na určení neplatnosti právního vztahu, jehož sama nebyla účastníkem. Žalobě třetí osoby, která byla ve svých právech dotčena, na určení neplatnosti právního úkonu, lze však vyhovět jen tehdy, domáhá-li se určení neplatnosti vůči všem účastníkům právního úkonu. Pokud žalobkyně jako žalovaného označila pouze , jméno FO, , nemá na takto podané žalobě naléhaný právní zájem. Protože rozsudek nemá všeobecnou platnost, a není závazný pro nikoho dalšího, než účastníky řízení, není dán naléhavý právní zájem, pokud účastníky sporu nejsou všichni účastníci napadeného právního úkonu (viz judikát Krajského soudu v , adresa, sp. zn.: 13 co 71/94 publikovaný v ASPI). Smyslem určovací žaloby je totiž dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů (viz judikát , spisová značka, ). V daném případě by výrok soudu , jméno FO, nemohl zavazovat a nelze tak vyloučit, že i on by mohl ohledně předmětné nemovitosti vyvolat další spory ve vztahu k žalobkyni či žalovanému a nelze tedy dovodit, že by tato určovací žaloba podaná žalobkyní byla zárukou odvrácení budoucích sporů, které by měly stejný skutkový základ. Pokud tedy žalobkyně napadá neplatnost právního jednání učiněného mezi , jméno FO, a , jméno FO, , měla by dle názoru soudu na straně žalované označit všechny účastníky napadené smlouvy, tedy i , jméno FO, . Pokud tak žalobkyně neučinila není dán na této určovací žalobě naléhavý právní zájem.

17. Závěrem soud rekapituluje, že žaloba byla zamítnuta proto, že se žalobkyně dovolávala vlastní nepoctivosti, když přiznala, že nemovitost převedla pouze na oko, aby ji odklonila z dosahu exekutora, popř. insolvenčního správce. Dále soud byl nucen žalobu zamítnout, neboť žalobkyně napadala platnost kupní smlouvy ze dne , datum, , kdy sama nebyla účastníkem smluvního vztahu a ani neučinila všechny strany napadaného smluvního vztahu účastníky řízení. Žaloba nemohla být úspěšná ani proto, že žalobkyně hodlala prokazovat uzavření zastřeného právního úkonu (zástavní smlouvy k nemovitosti evidované v katastru nemovitostí), přičemž i na tento zastřený právní úkon je nutno klást požadavky zákona, tedy obligatorní písemnou formu, což zjevně uskutečněno nebylo.

18. Pokud žalobkyně uváděla, že stala vlastnicí předmětné nemovitosti rovněž z titulu vydržení, jsou tato tvrzení zjevně nedůvodná, neboť vlastníkem nemovitosti z titulu vydržení se může stát pouze osoba, která se v důsledku tzv. omluvitelného omylu chopí držby cizí nemovitosti, nemovitost po zákonem stanovenou dobu užívá jako vlastník, přičemž je v dobré víře o tom, že ji nemovitost patří. Žalobkyně se stěží mohla v důsledku omylu a v dobré víře chopit držby předmětné nemovitosti za situace, kdy tuto prodala , jméno FO, a věděla, že tak nemůže být vlastníkem předmětné nemovitosti a rovněž věděla, že není jako vlastník zaspána v katastru nemovitostí. To, že žalobkyně po celou dobu v předmětné nemovitosti bydlela na uvedených závěrech nemůže nic změnit, neboť pouhý fakt, že je nemovitost evidovaná v katastru nemovitostí, užívána, nemůže vést k jejímu vydržení.

19. S ohledem na shora uvedené soud zamítl provádění dalších důkazů navrhovaných žalobkyní, a to výslechy svědků , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a dalších, neboť výslechy těchto svědků či provádění dalších důkazů by nemohlo na shora uvedených závěrech, nic změnit. Soud rovněž neposkytl žalobkyni poučení podle § 118a o.s.ř., jak požadovala, neboť toto poučení se týká situace, kdy účastník dostatečně nevylíčil rozhodné skutečnosti či vylíčil neúplně. Tvrzení žalobkyně byla dostatečná, avšak dle přesvědčení soudu nemohla tato tvrzení žalobkyni přivodit úspěch ve sporu, přičemž odpovědnost za svá tvrzení nese účastník sporu.

20. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaný měl ve věci plný úspěch a náleží mu plná náhrada nákladů řízení. Při výpočtu účelně vynaložených nákladů na straně žalovaného soud postupoval podle vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif-AT), neboť žalovaný byl zastoupen advokátem. Žalovanému tedy náleží náhrada nákladů řízení, tvořenou odměnou právního zástupce ve výši á , částka, za jeden úkon (§ 9 odst. 4 písm. b) AT), přičemž právní zástupce žalovaného ve věci uskutečnil tři úkony (příprava a převzetí věci, vyjádření se k žalobě a účast na jednání). Dále právnímu zástupci žalobce náleží 3 x režijní paušál za každý shora uvedený úkon á , částka, . Cestovné do místa soudu a zpět z Prahy na soudní jednání bylo vypočteno dle vyhl.č. 467/2022 Sb. (ujeto 140 km, spotřeba dle technického průkazu 7,53 litru benzinu/100 km, amortizace , částka, na 1 km) ve výši , částka, . Náhrada za promeškaný čas strávený cestou k soudu a zpět činí , částka, (4 půlhodiny á , částka, ). DPH ze shora uvedených částek (, částka, ) činí , částka, . Celkem tak náhrada nákladů řízení činí , částka, . Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalobkyně povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalovaného.