19 C 74/2021

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Mgr. Zdeňkem Hammerem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o určení vlastnického práva k nemovitostem

I. Určuje se, že žalobce je vlastníkem pozemku p. [číslo] pozemku [parcelní číslo] v katastrálním území a obci [obec], vymezených geometrickým plánem [číslo] vyhotoveným úředně oprávněným zeměměřičským inženýrem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který je nedílnou součástí tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 25 570 Kč a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou domáhal určení, že je vlastníkem pozemku p. [číslo] pozemku [parcelní číslo] v katastrálním území a obci [obec], vymezených geometrickým plánem [číslo] vyhotoveným úředně oprávněným zeměměřičským inženýrem [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Uvedl, že je výlučným vlastníkem pozemku, parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [obec], zapsaných na [list vlastnictví]. Žalovaný (původně [jméno] [příjmení], [datum narození]) je vlastníkem sousedních nemovitostí a to parc. [číslo] parc. [číslo] zapsaných na LV č. [číslo] pro obec a k. ú. [obec]. K žádosti žalobce byl katastrálním úřadem prošetřen zákres mezi parc. [číslo] (ve vlastnictví původní žalované) a parc. [číslo] (ve vlastnictví žalobce) a mezi parcelami [číslo] (ve vlastnictví původní žalované) a parc. [číslo] (ve vlastnictví žalobce), kdy bylo zjištěno, že se jedná o původní parcely PK [číslo] PK [číslo]. Obě tyto parcely evidované dle pozemkového katastru, byly v přídělovém řízení svisle rozděleny na polovinu svislou hranicí, kdy příděl [číslo] (PK [číslo] o výměře 765 m2 a PK [číslo] o výměře 217 m2) byly přiděleny právnímu předchůdci žalované a to [jméno] a [jméno] [příjmení] a příděl pod [číslo] (PK [číslo] o výměře 760 m2 a PK [číslo] o výměře 218 m2) byly přiděleny právnímu předchůdci žalobce a to [jméno] a [jméno] [příjmení]. Parcela evidována pod PK [číslo] byla přečíslována dle KN na parc. [číslo] parcela pod PK [číslo] byla přečíslována dle KN na parc. [číslo]. Uvedené parcely byly evidovány jako neoddělené do roku 1979. V roce 1979 byly u uvedeného přídělu vytvořeny parcely [číslo] o výměře 217 m2 a parc. [číslo] o výměře 765 m2, zapsaných na LV č. [číslo], přičemž u těchto parcel bylo vyznačeno vlastnické právo na rodinu [příjmení]. Dále byly z přídělu vytvořeny parcely [číslo] o výměře 218 m2 a parc. [číslo] o výměře 760 m2, zapsaných na [list vlastnictví], kde bylo vyznačeno vlastnické právo na [jméno] [příjmení], od roku 1998 vyznačeno vlastnické právo pro žalobce. Při tvorbě základní mapy velkého měřítka (ZMVM) byl vyhotoven náčrt [číslo] kde je zachycen průběh hranice mezi uvedenými parcelami dle KN, kdy hranice je tvořena spojnicemi bodů [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], a [číslo]. Od vyhlášení platnosti ZMVM v roce 1988 však není hranice v mapě zakreslena přímo, ale v bodě [číslo] se lomí východním směrem, čímž došlo ke změně výměr u parc. [číslo] z 217 m2 na 316 m2, u prac. [číslo] z 218 m2 na 156 m2, u parc. [číslo] z 765 m2 na 849 m2 a u parc. [číslo] z 760 m2 na 779 m2 [obec] mezi pozemky je zkosená východně i v digitální katastrální mapě (DKM), neboť pro zákres uvedených parcel v digitální podobě byly využity body z náčrtu ZMVM. Skutečná hranice mezi parcelami je však na rozdíl od DKM přímá. Při tvorbě ZMVM zřejmě došlo k omylu při určování souřadnic bodů [číslo], tyto body byly v mapě posunuty, čímž došlo i k posunutí bodu [číslo] a ke zkreslení průběhu dotčené hranice. Dne [datum] proběhlo za účasti KN, katastrální pracoviště Litoměřice, šetření a žalobci i původní žalované byl vysvětlen stávající problém s tím, že je možno vypracovat geometrický plán na opravu geometrického a polohového určení nemovitosti, ke kterému by muselo být připojeno prohlášení o geometrickém a polohovém určení pozemků, tedy souhlas všech dotčených stran s opravou geometrického a polohového určení nemovitosti. Vzhledem k tomu, že původní žalovaná, [jméno] [příjmení], nebyla tomuto řešení nakloněna, nechal žalobce vypracovat geometrický plán [číslo] kde je nesprávné vyznačení hranice mezi zmiňovanými pozemky patrné. V prostoru mezi chybně vyznačenou vlastnickou hranici a skutečným stavem byly geometrickým plánem vymezeny dva nové pozemky, vyznačené pod parc. [číslo] kdy žalobce požaduje určit, že je vlastníkem takto nově vzniklých parcel. Žalobce se opakovaně obracel na katastrální úřad, který žádal o nápravu zjevné chyby v katastrálním operátu dle ust. § 8 zákona č. 344/1992 Sb. o katastru nemovitostí, kdy mu bylo ze strany katastrálního úřadu sděleno, že zákres je platný od roku 1988, předchozí katastrální operáty pozbyly platnosti a ze strany katastrálního úřadu tak není možné navrhovanou změnu provést. Závěrem žalobce shrnul, že s ohledem na negativní postoj původní žalované k celé věci, žalobci nezbylo, než věc řešit soudní cestou a to žalobou na určení vlastnictví k nově vzniklým pozemkům parc. [číslo]. Pokud jde o tvrzení naléhavého právního zájmu na podání této určovací žaloby, žalobce při jednání dne [datum] uvedl, že pokud by nebyla tato žaloba podána, tak by bylo ohroženo právo žalobce, popř. by se jeho vlastnické právo stalo nejistým. Naléhavý právní zájem tak vyplývá ze samotné podstaty sporu, kdy žalobce se svého práva na řádné vytýčení pozemků nemůže domoci jinak, než podáním této žaloby.

2. Po zahájení řízení původní žalovaná, [jméno] [příjmení], prodala pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [obec] [celé jméno žalovaného], což bylo doloženo kupní smlouvou ze dne [datum]. Soud tak usnesením pod č. j.: [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum] připustil, aby na místo dosavadní žalované [jméno] [příjmení], [datum narození], do řízení vstoupil nový žalovaný, [celé jméno žalovaného].

3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Uvedl, že je vlastníkem pozemků parc. [číslo] o výměře 849 m2 a [číslo] o výměře 316 m2, v k. ú. [obec] a to na základě kupní smlouvy, kterou uzavřel s prodávající [jméno] [příjmení]. Při koupi uvedených pozemků se žalobce informoval na katastru nemovitostí, kde mu bylo sděleno, že na pozemku neváznou věcná břemena a nejsou zde jiné právní vady. Od prodávající [jméno] [příjmení] obdržel protokol na vytyčení vlastnické hranice parcel [číslo] přičemž tvar pozemků odpovídá i tvaru uvedeným v katastru nemovitostí a žalobce se tak domnívá, že je právoplatným vlastníkem uvedených pozemků, neboť je zakoupil v dobré víře o tom, že se stane jejich vlastníkem. Žalovaný rovněž nesouhlasí s tím, že mezi pozemky ve vlastnictví žalobce a pozemky v jeho vlastnictví, je chybně vytyčena vlastnická hranice. Žalovaný odkázal na notářský zápis ze dne [datum] sepsaný notářkou [anonymizováno] [příjmení], pod zn.: NZ [číslo], [spisová značka]. Na základě uvedeného notářského zápisu [obec] [obec], [datum narození] (strýc žalobce) daroval žalobci pozemky parc. [číslo] (16 m2 chata), [číslo] (o výměře 156 m2), [číslo] (779 m2) a [číslo] (17 m2). Na převáděné nemovitosti byl tehdy zpracován znalecký posudek znalcem [jméno] [příjmení] pod [číslo] ze dne [datum] (žalovaný navrhl, aby soud tento posudek zajistil). Dle žalovaného, tedy žalobce věděl, jakými pozemky a o jaké výměře je obdarováván a nelze se tak po 22 letech domáhat změny určení vlastnické hranice. K důvodu celého sporu žalovaný uvedl, že rodina [příjmení] (právní předchůdce žalovaného) obdržela pozemky jako příděl a tyto užívala do roku 1985. Tehdy pan [příjmení] zjistil, že na jeho zahradě pan [příjmení] (strýc žalobce) začal stavět chatku (16 m2), která dnes stojí na pozemku parc. [číslo] ve vlastnictví žalobce. [příjmení] mezi panem [příjmení] a panem [příjmení] tehdy řešil ONV v [obec], který však odvolání pana [příjmení] dne [datum] zamítl, neboť bylo zjištěno, že pan [příjmení] je vlastníkem pozemku, na kterém byla chatka postavena. [příjmení] mezi panem [příjmení] a panem [příjmení] ohledně výstavby zahradní chatky měl tehdy probíhat i u Okresního soudu v Litoměřicích. [příjmení] [příjmení] a [příjmení] tehdy došlo k dohodě o změně hranic mezi pozemky, na základě které pan [příjmení] zlegalizoval svou menší část zahrady s nově postavenou chatkou a panu [příjmení] byla vrácena větší část rovinaté zahrady. Tato dohoda je tak důvodem zkosení vlastnické hranice mezi pozemky východním směrem a v roce 1998 tak pan [příjmení] žalobci daroval pozemky již se zkosenou vlastnickou hranicí. Žalobce tehdy ze strany svého strýce nebyl obdarován větší výměrou a nemůže tak nyní požadovat„ narovnání“ vlastnické hranice.

4. Žalobce a žalované při jednání ze dne [datum] jako nesporné uvedli, že současná faktická hranice mezi spornými pozemky obou účastníků je vymezena pouze plotovými sloupky, mezi kterými však není nataženo pletivo. Takto je vlastnická hranice vymezena již od 60. let. Jako nesporné účastníci dále uvedli, že sloupky plotu jsou umístěny podél vlastnické hranice, tak jak je vymezena v geometrickém plánu, který předložil žalobce, a to přímkami červenou barvou. Jinými slovy řečeno, vlastnická hranice vymezená v geometrickém pánu, jejíž určení se žalobce domáhá, kopíruje faktický stav, který je dán umístěním plotových sloupků.

5. Mezi účastníky není dán spor o vlastnictví pozemků jako takových, tak jak jsou evidovány v katastru nemovitostí, ale spor je pouze o průběh vlastnické hranice mezi pozemky ve vlastnictví žalobce a ve vlastnictví žalovaného. Žalobce tvrdí, že v DKM je průběh vlastnické hranice chybně vyznačen, když při tvorbě mapy ZMVM v důsledku chyby není hranice zakreslena přímo, ale v bodě [číslo] se lomí východním směrem. Žalovaný oproti tomu tvrdí, že nejde o výpočetní chybu při tvorbě ZMVM, ale hranice je zkosena záměrně na základě historické dohody cca roku 1985 mezi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], tak jak uvedl ve svém písemném vyjádření.

6. Soud provedl listinné důkazy, které předložily jak žalobce, tak žalovaný. To, že je žalovaný vlastníkem pozemků parc. [číslo] v k. ú. [obec] nebylo stranami nijak zpochybňováno a vyplývá to i z výpisu katastru nemovitostí. Aktuálně je vlastnictví k uvedeném pozemkům pro žalovaného zapsáno na [list vlastnictví] pro obec a k. ú. [obec], z kterého vyplývá, že žalovaný je vlastníkem pozemku parc. [číslo] (316 m2) a parc. [číslo] (849 m2). Z katastru nemovitostí bylo aktuálně zjištěno, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. [číslo] (935 m2) zapsaných na [list vlastnictví] pro obec a k. ú. [obec]. Došlo tak ke scelení parcely [číslo] (156 m2) s parcelou [číslo] (779 m2) pod jednu parcelu pod [číslo] (935 m2).

7. Soud rovněž provedl důkaz geometrickým plánem pod [číslo] vyhotoveným [anonymizováno] [jméno] [příjmení], úředně oprávněným zeměměřičským inženýrem. Z uvedeného geometrického plánu je patrné stávající vyznačená vlastnická hranice mezi pozemky ve vlastnictví žalobce a ve vlastnictví žalovaného, kdy v bodě o souřadnicích [číslo] se vlastnická hranice jako lomí se východním směrem. V uvedeném geometrickém plánu je rovněž vyznačena napřímená hranice mezi pozemky, tak jak požaduje žalobce a to červenou barvou. V důsledku napřímení vlastnické hranice mezi spornými pozemky, tak mezi původní (zkosenou) vlastnickou hranicí a napřímenou vlastnickou hranici, byly vyměřeny dva pozemky a to pozemek parc. [číslo] (50 m2) a [číslo] (87 m2). Uvedené údaje vyplývají i z Výkazu dosavadního a nového stavu údajů katastru nemovitostí, který je součástí geometrického plánu. Soud provedl i důkaz původním výřezem z grafického plánu, ze kterého je patrné, že původní pozemky PK [číslo] PK [číslo] byly rozděleny svisle na polovinu. Toto svislé rozdělení původních PK pozemků na polovinu bylo následně přejato i do náčrtu o místním šetření KN pod [číslo] vyhotoveného v červnu 1986 [anonymizováno] [příjmení]. Z uvedeného náčrtu je patrné, že pozemky dle KN [číslo] mají ve vztahu k pozemkům dle KN [číslo] opticky stejnou výměru, neboť byly rozděleny svisle napůl.

8. Za důležitý důkaz v dané věci soud považuje znalecký posudek, předložený žalovaným. Jedná se o posudek zpracovaný [anonymizováno] [jméno] [příjmení], znalcem v oboru geodézie a kartografie pod [číslo] kterým soud provedl důkaz dle § 127a o. s. ř, neboť posudek měl veškeré zákonem vyžadované náležitosti a ani jedna ze stran nevyžadovala osobní slyšení znalce. Znalec, jehož úkolem bylo zjistit skutkový průběh hranice v severní části mezi dotčenými pozemky a geometrické určení nemovitosti pozemků parc. [číslo] vycházel z historických podkladů a srozumitelně vysvětlil, jakým způsobem dospěl ke znaleckým závěrům. Znalec mj., uvedl, že„ v době ZMVM mapování oba uživatelé (tj. [obec] [obec] a [jméno] [příjmení]) užívali poloviční část předmětných pozemků a tento stav deklarovali svými podpisy v Soupise nemovitostí v době místního šetření při ZMVM v květnu 1986. Oba přídělci měli užívat polovinu ze šířky 23,10 m, i když pravý vlastník měl oplocen šíři 11,80 m a to podle podrobného měření při ZMVM mapování v roce 1986. Rozdíl je však zanedbatelný, když si uvědomíme, že samotné půlící oplocení (rozhrada) mělo nějakou šířku a mezní dovolená odchylka v zákresu hranice v analogových pozemkových mapách byla 30 cm do roku 1950 Při podrobném mapování ZMVM zřejmě došlo k výpočetní chybě souřadnic podrobných bodu [číslo] [číslo] a tím i k posunutí bodu [číslo] na východ. Všechny výsledky ZMVM se převzali do DKM, to znamená i se zaměřenými ploty, které se staly novými hranicemi pro evidování užívacích vztahů, které v té době byly nadřazeny vztahům vlastnickým. Asi možná z tohoto důvodu se částečně změnil tvar vlastnické hranice předmětných pozemků ze severu“ (str. [číslo] ZP.) Dále znalec uvádí, že„ nalézací soud nemusí vlastnickou hranici stanovovat, jenom opravit na základě skutkového zjištění její průběh, neboť vlastnická hranice je neznatelná, neoznačená, pochybná, ale objektivně zjistitelná a číselná“. Znalec si vyjadřuje i ke geometrickému plánu vypracovaného [anonymizováno] [příjmení], kde je navrhováno, aby co bylo oplocené při mapování ZMVM v květnu 1986 pozemku parc. [číslo] (nyní [číslo]) v šířce 11,81 m. Znalec vysvětluje, že„ dle geometrického plánu nebylo možno určit polovinu z šířky 23,10m (tedy 11,55 m), jak bylo původně rozhodnuto na základě přídělové listiny, protože body v tomto plánu [číslo] jsou trojmezníky a tak by museli souhlasit i třetí vlastníci sousedních pozemků, avšak vlastník jednoho z dotčených pozemků ([číslo]) je neznámý a proto to nelze“.

9. Součástí ZP jsou i obrazové a grafické přílohy, resp. historické dokumenty, na základě kterých znalec při vypracování ZP vycházel. Z uvedených příloh (soud je nebude podrobně rekapitulovat, neboť jsou sporným stranám známy a tyto historické dokumenty nebyly předmětem sporu) vyplývá, že původní PK pozemky [číslo] a [číslo] byly svisle napůl rozděleny mezi přídělce [jméno] a [jméno] [příjmení] a [jméno] a [jméno] [příjmení]. Podstatným důkazem je Soupis nemovitostí při místním šetření ZMVM v květnu 1986, který prokazuje žalobní tvrzení a to, že rodina [příjmení] (právní předchůdce žalovaného) držela pozemky o výměře 217m2 + 765 m2 a (původní příděl [číslo]) a rodina [příjmení] pozemky o výměře 218 m2 + 760 m2 (744+ 16 m2) původní příděl [číslo] viz strana 24 ZP. Podstatným důkazem je detail ze zápisníku podrobného měření ZMVM v květnu 1986 k pozemku parc. [číslo] (správě mělo být uvedeno [číslo]) o šířce 11,80m. [příjmení] znalecký závěr o skutečném průběhu vlastnické hranice mezi spornými pozemky je seznatelný z grafické přílohy k ZP, kdy znalec skutkový průběh vlastnické hranice mezi pozemky zjišťuje v zásadě shodně jako geodetka [anonymizováno] [příjmení], s rozdílem šířky 11,55 m (závěr znalce) ve vztahu k šířce hranice ze severu 11,80 (uvedeno v GP) kdy však znalec uvedené rozdíly vysvětlil shora).

10. Soud měl k dispozici i rozhodnutí ONV [obec], odbor výstavby a pozemního plánování ze dne [datum], pod zn. Výst. [číslo], z kterého vyplývá, že [jméno] [příjmení] jako soused [jméno] [příjmení] si podal odvolání proti stavebnímu povolení, kterým byla [jméno] [příjmení] povolena výstavba zahradní chatky na pozemku [číslo] v k. ú. [obec]. [příjmení] [jméno] [příjmení] však bylo zamítnuto a napadené stavební povolení v plném rozsahu potvrzeno, neboť bylo zjištěno, že stavebník [příjmení] [příjmení] je rovněž vlastníkem předmětného pozemku a že námitky odvolatele jsou v tomto směru neopodstatněné.

11. Po právní stránce soud posoudil věc dle níže uvedených ustanovení zákona 2/1993 Sb. -Listina základních práv a svobod (LZPS) a zákona č. 89/2012 Sb. -občanský zákoník (o. z.) <i>12. Podle § 11 odst. 1 LZPS každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje.</i> <i>13. Podle § 985 o. z., věta před středníkem, není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, může se osoba, jejíž věcné právo je dotčeno, domáhat odstranění nesouladu.</i> <i>14. Podle § 996 odst. 1 o. z. poctivý držitel smí v mezích právního řádu věc držet a užívat ji, ba ji i zničit nebo s ní i jinak nakládat, a není z toho nikomu odpovědný.</i> <i>15. Podle § 996 odst. 2 o. z. poctivému držiteli náležejí všechny plody věci, jakmile se oddělí. Jeho jsou také všechny již vybrané užitky, které za držby dospěly.</i> 16. Soud nejprve zjistil, že žalobce má na určení vlastnictví k nově vzniklým pozemkům na základě geometrického plánu naléhavý právní zájem. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Naléhavý právní zájem je dán tehdy, pokud by bylo ohroženo právo žalobce nebo se jeho právní postavení stalo nejistým. Protože v dané věci vlastnická hranice evidovaná v katastru nemovitostí není v souladu se skutečným průběhem vlastnické hranice, lze dospět k závěru, že pokud se žalobce domáhá, aby skutečná vlastnická hranice mezi spornými pozemky byla řádně vyznačena i v katastru nemovitostí, má na tom naléhavý právní zájme, neboť v opačném případě by bylo ohroženo jeho vlastnické právo.

17. V daném případě se jedná o žalobu na„ určení sporné hranice“ mezi pozemky, o které žalobce tvrdí, že ji lze objektivně zjistit, avšak existuje spor o její průběh mezi účastníky řízení. Jedná se o zvláštní případ žaloby na určení vlastnického práva žalobce a soud za použití pravidel pro dokazování ve sporném řízení zkoumá, kudy vede sporná hranice, a pokud zjistí, že žalobcova tvrzení jsou správná, žalobě vyhoví, jinak ji zamítne. V případě, že žalobce svá tvrzení ohledně průběhu hranice neprokáže, soud nemůže bez změny žaloby hranici určit podle poslední držby či podle svého uvážení, ale musí žalobu zamítnout. Jde o řízení o vydání deklaratorního rozhodnutí, jehož smyslem je určení skutečných hmotněprávních vztahů tak, jak byly zjištěny ke dni vyhlášení rozhodnutí soudu. Vznikne-li mezi vlastníky sousedních nemovitostí spor o hranice pozemku či parcely, nemůže se žalobce u soudu domáhat opravy výměry parcely v katastru nemovitostí ani určení průběhu hranice mezi parcelami či pozemky. V takovém případě je třeba sporný pozemek (jeho část) vymezit zásadně geometrickým plánem; vlastnictví takto identifikovaného pozemku může být předmětem soudního řízení. Viz závěry z judikátu Nejvyššího soudu pod sp. zn.: 22 Cdo 4071/2016.

18. Po provedeném dokazování má soud za to, že se jedná o spor o určení vlastnické hranice mezi předmětnými pozemky, přičemž průběh vlastnické hranice je sporný, nicméně objektivně zjistitelný (viz závěr ZP). Pokud tedy žalobce na základě předloženého geometrického plánu vymezil dva nově vzniklé pozemky, tak aby byla chybně vyznačená vlastnická hranice mezi spornými nemovitostmi„ narovnána“, činí tak způsobem, který odpovídá judikatuře i platné právní úpravě. Po provedeném dokazování má soud za to, že žalobce svá žalobní tvrzení o chybně vyznačené vlastnické hranici mezi spornými pozemky prokázal a soud žalobě vyhověl. Rozhodujícím důkazem je vyjma předloženého geometrického plánu i shora zmíněný znalecký posudek předložený žalovaným, kdy znalec vymezuje skutkový průběh vlastnické hranice mezi oběma pozemky v zásadě shodně jako geodetka [anonymizováno] [příjmení]. Bylo zjištěno (tato skutečnost nebyla ze strany žalovaného rozporována), že v přídělovém řízení byly pozemky PK č [číslo] a [číslo] rozděleny svisle na polovinu. Pozemky pod PK [číslo] o výměře 765 m2 a PK [číslo] o výměře 217 m2, jako příděl [číslo] obdržel [jméno] a [jméno] [příjmení] (právní předchůdci žalovaného) a pozemky PK [číslo] o výměře 760 m2 a PK [číslo] o výměře 218 m2 jako příděl [číslo] obdržel [jméno] a [jméno] [příjmení] (právní předchůdci žalobce). V roce 1979 byly dle přídělu pozemky přečíslovány dle KN, kdy parc. [číslo] (217 m2) a [číslo] (765 m2) obdržela rodina [příjmení] a parc. [číslo] (218 m2) a [číslo] (760 m2) [obec] [obec] (strýc žalobce), který je v roce 1998 daroval žalobci. Z geometrického plánu i ze závěrů znaleckého posudku má soud za prokázané, že při mapování ZMVM došlo k výpočetní chybě a v bodě [číslo] se hranice mezi pozemky (která měla být vodorovná, resp. svislá, neboť rozdělovala sporné pozemky napůl) zkosila východním směrem. Skutečnou hranici mezi spornými pozemky zjistil v zásadě shodně jak úředně oprávněný zeměměřičský inženýr [jméno] [příjmení], tak znalec z oboru geodézie a kartografie [anonymizováno] [příjmení]. Protože narovnáním chybně vyznačené zkosené hranice vznikly nové pozemky dle GP [číslo] to parc. [číslo] parc. [číslo] v obci a k. ú. [obec], soud určil, že žalobce je vlastníkem těchto pozemků, jak požaduje soudní judikatura (viz např. judikát Nejvyššího soudu pod 22 Cdo 4071/2016).

19. Pokud jde o argumentaci žalovaného, soud této nepřiznal důvodnost. Žalovaný se jednak odkazoval na notářský zápis ze dne [datum] sepsaný notářskou [anonymizováno] [příjmení] pod NZ [číslo], [spisová značka], z kterého vyplývá, že [obec] [obec] obdaroval žalobce pozemky parc. [číslo] o výměře 156 m2 a parc. [číslo] o výměře 779 m2. Soud z uvedeného notářského zápisu, kterým byl proveden důkaz, zjistil, že tvrzení žalovaného jsou pravdivá, kdy výměra těchto darovaných pozemků je takto zapsána pro žalobce i na LV č [číslo] pro obec a k. ú. [obec], avšak tato skutečnost nemá na stanovení skutečného průběhu vlastnické hranice žádný vliv. Účastníci totiž jako nesporné uvedli, že faktická hranice mezi spornými pozemky je tvořena plotovými kůly a takto byla stanovena a je neměnná již od 60. let. Pokud byl tedy žalobce ze strany svého strýce [jméno] [příjmení] obdarován uvedenými pozemky s nižší výměrou, jak tvrdí žalovaný, měl žalobce za to, že mu jsou darovány pozemky, tak jak byly vždy fakticky užívány, tedy v hranicích stanovenou plotovými kůly, bez ohledu na to, jaký výměra byla uvedena v notářském zápise. Výměra pozemků uvedená v notářském zápise je tak ve vztahu k předmětu sporu (stanovení objektivně zjistitelné, avšak sporné vlastnické hranice) bez významu. Ostatně výměra pozemku není závazným údajem pro katastr nemovitostí a rozhodující je vždy hranice pozemků v terénu.

20. Soud nemohl přiznat důvodnost ani námitce žalovaného, že od původní žalované [jméno] [příjmení], sporné pozemky ([číslo] o výměře 849 m2 a [číslo] o výměře 316 m2) zakoupil a je tak v dobré víře o tom, že je jejich vlastník, neboť vycházel z údajů uvedených v KN. Zde je nutno konstatovat, že žalovaný uvedené pozemky zakoupil na základě kupní smlouvy ze dne [datum], tedy až po té co byl zahájen tento spor. Žalovaný tak vstoupil do řízení namísto původní žalované [jméno] [příjmení] a dle ust. § 107a odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 107 odst. 4 o. s. ř. musí přijmout stav řízení, jaký je v době jeho nástupu do řízení. O procesním nástupnictví na straně žalovaného bylo rozhodnuto [datum], kdy usnesení nabylo právní moci [datum] a v té době již bylo [jméno] [příjmení] nepochybně známo, že je veden tento spor, jehož předmětem je chybně vyznačená vlastnická hranice a žalovaný musí tento stav přijmout. Žalovaný se tak nemůže dovolávat dobré víry o tom, že kupoval od [jméno] [příjmení] pozemky o výměře uvedené v kupní smlouvě, neboť [jméno] [příjmení] v té době nepochybně v dobé víře o výměře převáděných pozemků být nemohla a žalovaný musí přijmout stav řízení, jaký tu byl v době jeho nástupu do řízení.

21. Pokud jde o údajnou historickou dohodu z poloviny 80 let mezi panem [příjmení] a panem [příjmení], na základě které mělo dojít ke zkosení vlastnické hranice východním směrem, žalovaný onu historickou dohodu tvrdil, již ve svém podání ze dne [datum], avšak nijak ji soudu neprokázal. Při jednání ze dne [datum] soud žalovanému umožnil, aby onu historickou dohodu soudu prokázal, a stanovil mu k tomu lhůtu sedmi dnů, přestože nebylo povinností soudu žalovanému k prokázání této skutečnosti (která byla z jeho strany tvrzena již před šesti měsíci) poskytovat žádnou lhůtu, neboť řízení je v zásadě koncentrováno při prvním jednání. Přestože soud žalovanému lhůtu k prokázání oné historické dohody poskytl, žalovaný ji nevyužil a ve stanovené lhůtě soudu k prokázání oné dohody nenabídl žádné důkazy a pouze požádal o její prodloužení, což bylo soudem zamítnuto. Pro úplnost soud uvádí, že žalovaný na poučení ze strany soudu nejenže nereagoval v soudem poskytnuté sedmi denní lhůtě, ale nereagoval ani v nejdelší zákonném přípustné lhůtě 30i dní, neboť vyjádření prostřednictvím svého právního zástupce soudu zaslal až dne [datum], tedy po uplynutí zákonem přípustné 30i denní lhůty od prvního jednání. Soud tak k tomuto vyjádření žalovaného nemohl přihlédnout. Pro úplnost však soud uvádí, že i v podání žalovaného doručeném soudu po uplynutí koncentrační lhůty, nejsou uváděny žádné skutečnosti, které by mohly rozhodnutí ve věci zvrátit. Žalovaný zde opětovně odkazuje na shora zmíněný notářský zápis, na jehož základě byl žalobce obdarován předmětnými pozemky, kdy k posouzení relevance notářského zápisu se soud vyjádřil shora. Pokud žalovaný namítá, že část sporných pozemků vydržel, postrádá tato námitka základní logiku, neboť bylo za nesporné uvedeno, že sporné pozemky jsou fakticky rozděleny hranicí, která je tvořena plotovými kůly, a takto jsou účastníky i užívány, kdy geometrický plán, který žalobce soudu předložil, vychází z této faktické hranice. Není zde tedy nic, co by mohl žalovaný tzv. omylem užívat v domnění, že to vlastní, což je základní podmínka vydržení.

22. Ostatně pokud jde o samotné tvrzení žalovaného, že k údajné historické dohodě mělo dojít v důsledku historického sporu mezi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] o výstavbu zahradní chatky, kterou měl pan [příjmení] částečně postavit na pozemku [jméno] [příjmení], bylo prokázáno, že ve stavebním řízení byly námitky [jméno] [příjmení] proti výstavbě chatky zamítnuty jako nedůvodné, když bylo prokázáno, že [obec] [obec] postavil zahradní chatku na svém pozemku a nikoliv na pozemku pana [příjmení] (to, že se zahradní chatka zřetelně nachází na pravé straně pozemku, tehdy ve vlastnictví [jméno] [příjmení], je laicky patrné i z náhledu ortofotomapy). [obec] [obec] tak neměl za této situace žádný logický důvod přistupovat na dohodu s panem [příjmení] o zkosení vlastnické hranice. I pokud by soud přistoupil na argumentaci žalovaného o existenci uvedené dohody z poloviny 80. let, je krajně nepravděpodobné, že by geodetickými pracovníky byla hranice mezi spornými pozemky byla vyznačena jako zkosená východním směrem pouze na základě ústních prohlášení [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], aniž by bylo nutno tento souhlasit zachytit do písemné podoby (nyní souhlasné prohlášení vlastníků).

23. Pokud jde o další důkazy navržené žalovaným v písemném vyjádření ze dne [datum] a to znalecký posudek [jméno] [příjmení] (měl být vypracován při darování pozemků z [jméno] [příjmení] na žalobce), nebyl tento důkaz ze stany žalovaného blíže označen a soudu (a zjevně ani žalovanému) se nepodařilo k osobě znalce [jméno] [příjmení] cokoliv zjistit. Rovněž tak pokud jde o zajištění spisu u zdejšího soudu, který by dokládal existenci soudního sporu mezi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] z poloviny 80. let, nemohl být tento důkaz zajištěn, neboť dle skartačního řádu pro okresní soudy se běžné občanskoprávní spisy skartují ve lhůtě 20 let.

24. S ohledem na shora uvedené závěry soud zamítl návrh žalovaného na provedení důkazů a to svědeckou výpovědí notářky [anonymizováno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] zajíce, [celé jméno žalovaného] a Ing. [jméno] [příjmení], neboť byly označeny po uplynutí koncentrační lhůty a ani není jasné, k čemu by měly ve vztahu k předmětu sporu svědčit. Pokud jde o výslech [jméno] [příjmení], [jméno] [celé jméno žalovaného] a [celé jméno žalovaného], je zjevné, že se nejedná o nestranné osoby, mají vztah k žalovanému a jejich výpověď by tak neměla valnou důkazní hodnotu. Ani námitka promlčení, kdy žalovaný uváděl, že žaloba není důvodná proto, že žalobce se narovnání vlastnické hranice domáhá po mnoho letech, není důvodná, neboť vlastnické právo se nepromlčuje (§ 614 o. z.).

25. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce měl plný úspěch ve věci a náleží mu plná náhrada nákladů řízení, které ve věci účelně vynaložil. Soud náklady žalobce vypočetl dle vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif-AT), protože byl zastoupena advokátem. Náklady řízení jsou tvořeny odměnou za 5 úkonů právní služby á 3 100 Kč dle ust. § 9 odst. 4 písm. b) AT. Pět úkonů právní služby je tvořeno přípravou a převzetím věci, zasláním předžalobní výzvy žalované, podáním žaloby, účast na ústním jednání ze dne [datum] a ze dne [datum]. Za každý shora uvedený úkon právní služby náleží právnímu zástupci žalobce paušální náhrada ve výši á 300 Kč DPH z uvedených částek 17 000 Kč) činí 3 750 Kč. Žalobce dále na zaplacení soudního poplatku vynaložil částku ve výši 5 000 Kč Celkem tedy náhrada nákladů řízení činí částku ve výši 25 570 Kč.

26. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.