19 C 74/2021

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zdeňky Jungvirtové a soudců Mgr. Jany Barcalové a JUDr. Václava Beneše ve věci žalobce: ; celé jméno žalobce , narozený dne datum bytem adresa žalobce , zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení , příjmení sídlem adresa proti; žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o určení vlastnického práva k nemovitým věcem, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 16. 5. 2022, č. j. 19 C 74/2021-164

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení v částce 8 228 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [příjmení].

1. Napadeným rozsudkem okresní soud (dále jen„ soud prvního stupně“) určil, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] v katastrálním území a obci [obec], vymezených geometrickým plánem [číslo] vyhotoveným úředně oprávněným zeměměřičským inženýrem, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který je nedílnou součástí tohoto rozsudku (výrok I.) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 25 570 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (výrok II.).

2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce se domáhal určení, že je vlastníkem pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] v katastrálním území a obci [obec] (dále jen„ předmětné pozemky“), vymezených geometrickým plánem [číslo] vyhotoveným úředně oprávněným zeměměřičským inženýrem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (dále jen„ geometrický plán [číslo]“). Uvedl, že je výlučným vlastníkem pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] v [katastrální uzemí], zapsaných na listu vlastnictví [číslo] žalovaný je vlastníkem sousedních pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] zapsaných na listu vlastnictví č. [číslo] pro obec a [katastrální uzemí]. K žádosti žalobce byl katastrálním úřadem prošetřen zákres mezi pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] mezi pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] kdy bylo zjištěno, že se jedná o původní parcely PK [číslo] PK [číslo]. Obě tyto parcely, evidované podle pozemkového katastru, byly v přídělovém řízení rozděleny na polovinu svislou hranicí, kdy příděl [číslo] (PK [číslo] o výměře 765 m2 a PK [číslo] o výměře 217 m2) byl přidělen právním předchůdcům žalovaného, a to [jméno] a [jméno] [příjmení] a příděl [číslo] (PK [číslo] o výměře 760 m2 a PK [číslo] o výměře 218 m2) byl přidělen právním předchůdcům žalobce, a to [jméno] a [jméno] [příjmení]. Parcela PK [číslo] byla přečíslována na parc. [číslo] parcela PK [číslo] byla přečíslována na parc. [číslo]. Uvedené parcely byly evidovány jako neoddělené do roku 1979. V roce 1979 byly vytvořeny pozemky parc. [číslo] o výměře 217 m2 a parc. [číslo] o výměře 765 m2, zapsané na listu vlastnictví č. [číslo] a vlastnické právo bylo vyznačeno na rodinu [příjmení]. Dále byly z přídělu vytvořeny pozemky parc. [číslo] o výměře 218 m2 a parc. [číslo] o výměře 760 m2, zapsané na listu vlastnictví [číslo] vlastnické právo bylo vyznačeno na [jméno] [příjmení], od roku 1998 bylo vyznačeno vlastnické právo pro žalobce. Při tvorbě základní mapy velkého měřítka (dále jen„ ZMVM“) byl vyhotoven náčrt [číslo] kde je zachycen průběh hranice mezi uvedenými parcelami dle katastru nemovitostí, kdy hranice je tvořena spojnicemi bodů [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], a [číslo]. Od vyhlášení platnosti ZMVM v roce 1988 však nebyla hranice v mapě zakreslena přímo, ale v bodě [číslo] se lomí východním směrem, čímž došlo ke změně výměr u pozemku parc. [číslo] z 217 m2 na 316 m2, u pozemku parc. [číslo] z 218 m2 na 156 m2, u pozemku parc. [číslo] z 765 m2 na 849 m2 a u pozemku parc. [číslo] z 760 m2 na 779 m2 [obec] mezi pozemky je zkosená východně i v digitální katastrální mapě (dále jen„ DKM“), neboť pro zákres uvedených parcel v digitální podobě byly využity body z náčrtu ZMVM. Skutečná hranice mezi parcelami je však na rozdíl od DKM přímá. Při tvorbě ZMVM zřejmě došlo k omylu při určování souřadnic bodů [číslo], tyto body byly v mapě posunuty, čímž došlo i k posunutí bodu [číslo] a ke zkreslení průběhu dotčené hranice. Dne [datum] proběhlo za účasti [katastrálního pracoviště] šetření a žalobci i původní žalované [jméno] [příjmení] byl vysvětlen stávající problém s tím, že je možné vypracovat geometrický plán na opravu geometrického a polohového určení nemovitosti, ke kterému by muselo být připojeno prohlášení o geometrickém a polohovém určení pozemků, tedy souhlas všech dotčených stran s opravou geometrického a polohového určení nemovitosti. Vzhledem k tomu, že původní žalovaná, [jméno] [příjmení], nebyla tomuto řešení nakloněna, nechal žalobce vypracovat geometrický plán [číslo] kde je nesprávné vyznačení hranice mezi zmiňovanými pozemky patrné. V prostoru mezi chybně vyznačenou vlastnickou hranici a skutečným stavem byly tímto geometrickým plánem vymezeny dva nové pozemky, vyznačené pod parc. [číslo] parc. [číslo] žalobce požaduje určit, že je vlastníkem takto nově vzniklých předmětných pozemků. Žalobce se opakovaně obracel na katastrální úřad a žádal o nápravu zjevné chyby v katastrálním operátu dle § 8 zákona č. 344/1992 Sb. o katastru nemovitostí, kdy mu bylo ze strany katastrálního úřadu sděleno, že zákres je platný od roku 1988, předchozí katastrální operáty pozbyly platnosti a ze strany katastrálního úřadu tak není možné navrhovanou změnu provést. Závěrem žalobce shrnul, že s ohledem na negativní postoj [jméno] [příjmení] mu nezbylo, než věc řešit soudní cestou, a to žalobou na určení vlastnictví k nově vzniklým předmětným pozemkům. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení odůvodnil žalobce tím, že pokud by nebyla tato žaloba podána, tak by bylo ohroženo jeho právo, popř. by se jeho vlastnické právo stalo nejistým. Naléhavý právní zájem vyplývá ze samotné podstaty sporu, kdy žalobce se svého práva na řádné vytýčení hranice pozemků nemůže domoci jinak, než podáním této žaloby.

3. Vzhledem k tomu, že po zahájení řízení původní žalovaná, [jméno] [příjmení], prodala pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] v [katastrální uzemí] [celé jméno žalovaného], což bylo doloženo kupní smlouvou ze dne [datum], soud prvního stupně usnesením ze dne [datum], č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum], připustil, aby na místo dosavadní žalované [jméno] [příjmení] do řízení vstoupil nový žalovaný, a to [celé jméno žalovaného].

4. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí, protože je vlastníkem pozemků parc. [číslo] o výměře 849 m2 a par. [číslo] o výměře 316 m2, v katastrálním území Litoměřice na základě kupní smlouvy, kterou uzavřel s prodávající [jméno] [příjmení] a při koupi uvedených pozemků se informoval a na katastru nemovitostí mu bylo sděleno, že na pozemcích neváznou věcná břemena a nejsou zde jiné právní vady. Od prodávající [jméno] [příjmení] obdržel protokol na vytyčení vlastnické hranice obou pozemků, přičemž jejich tvar odpovídá tvaru uvedenému v katastru nemovitostí a žalobce se tak domnívá, že je právoplatným vlastníkem těchto pozemků, neboť je zakoupil v dobré víře o tom, že se stane jejich vlastníkem. Nesouhlasil rovněž s tím, že mezi pozemky ve vlastnictví žalobce a pozemky v jeho vlastnictví, je chybně vytyčena vlastnická hranice. Odkázal na notářský zápis ze dne [datum], sepsaný notářkou [anonymizováno] [příjmení], pod zn. NZ [číslo], [spisová značka]. Na základě uvedeného notářského zápisu [obec] [obec], narozený dne [datum] (strýc žalobce) daroval žalobci pozemky parc. [číslo] (16 m2 chata), parc. [číslo] (156 m2), parc. [číslo] (779 m2) a parc. [číslo] (17 m2). Na převáděné nemovité věci byl tehdy zpracován znalecký posudek znalcem, [jméno] [příjmení], pod [číslo] ze dne [datum]. Žalobce proto věděl, jakými pozemky a o jaké výměře je obdarováván a nelze se tak po dvaceti dvou letech domáhat změny určení vlastnické hranice. K důvodu celého sporu žalovaný uvedl, že rodina [příjmení] obdržela pozemky jako příděl a tyto užívala do roku 1985. Tehdy pan [příjmení] zjistil, že na jeho zahradě pan [příjmení], strýc žalobce, začal stavět chatku (16 m2), která dnes stojí na pozemku parc. [číslo] ve vlastnictví žalobce. [příjmení] mezi panem [příjmení] a panem [příjmení] tehdy řešil Okresní národní výbor v [obec], který však odvolání pana [příjmení] dne [datum] zamítl, neboť bylo zjištěno, že pan [příjmení] je vlastníkem pozemku, na kterém byla chatka postavena. [příjmení] mezi panem [příjmení] a panem [příjmení] ohledně výstavby zahradní chatky měl tehdy probíhat i u Okresního soudu v Litoměřicích. Mezi pány [příjmení] a [příjmení] tehdy došlo k dohodě o změně hranic mezi pozemky, na základě které pan [příjmení] zlegalizoval svou menší část zahrady s nově postavenou chatkou a panu [příjmení] byla vrácena větší část rovinaté zahrady. Tato dohoda je tak důvodem zkosení vlastnické hranice mezi pozemky východním směrem a v roce 1998 tak pan [příjmení] žalobci daroval pozemky již se zkosenou vlastnickou hranicí. Žalobce tehdy ze strany svého strýce nebyl obdarován větší výměrou a nemůže tak nyní požadovat„ narovnání“ vlastnické hranice.

5. Soud prvního stupně se po provedeném dokazování nejprve zabýval tím, zda žalobce má na určení vlastnictví k nově vzniklým pozemkům, podle geometrického plánu [číslo] naléhavý právní zájem a dospěl k závěru, že vlastnická hranice, evidovaná v katastru nemovitostí není v souladu se skutečným průběhem vlastnické hranice, a jestliže se žalobce domáhá, aby skutečná vlastnická hranice mezi spornými pozemky byla řádně vyznačena i v katastru nemovitostí, má na tomto určení naléhavý právní zájem, neboť v opačném případě by bylo ohroženo jeho vlastnické právo. Podle názoru soudu prvního stupně jde v posuzované věci o spor o určení vlastnické hranice mezi pozemky ve vlastnictví účastníků, přičemž průběh této vlastnické hranice je sporný, nicméně objektivně zjistitelný. Pokud tedy žalobce na základě geometrického plánu [číslo] vymezil dva nově vzniklé pozemky, tak aby byla chybně vyznačená vlastnická hranice mezi spornými nemovitými věcmi„ narovnána“, činí tak způsobem, který odpovídá judikatuře i platné právní úpravě. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobce svá žalobní tvrzení o chybně vyznačené vlastnické hranici mezi pozemky ve vlastnictví účastníků prokázal a žalobě proto vyhověl. Rozhodujícím důkazem shledal, vyjma geometrického plánu [číslo] i znalecký posudek, předložený žalovaným. V tomto znaleckém posudku vymezil znalec průběh vlastnické hranice mezi pozemky ve vlastnictví účastníků v zásadě shodně jako geodetka [anonymizováno] [příjmení]. Bylo zjištěno (tato skutečnost nebyla ze strany žalovaného rozporována), že v přídělovém řízení byly pozemky PK č [číslo] a PK [číslo] rozděleny svisle na polovinu. Pozemky PK [číslo] o výměře 765 m2 a PK [číslo] o výměře 217 m2, jako příděl [číslo] obdrželi [jméno] a [jméno] [příjmení] (právní předchůdci žalovaného) a pozemky PK [číslo] o výměře 760 m2 a PK [číslo] o výměře 218 m2 jako příděl [číslo] obdrželi [jméno] a [jméno] [příjmení] (právní předchůdci žalobce). V roce 1979 byly dle přídělu pozemky přečíslovány, kdy pozemky parc. [číslo] (217 m2) a parc. [číslo] (765 m2) obdržela rodina [příjmení] a pozemky parc. [číslo] (218 m2) a parc. [číslo] (760 m2) [obec] [obec] (strýc žalobce), který je v roce 1998 daroval žalobci. Z geometrického plánu i ze závěrů znaleckého posudku měl soud prvního stupně za prokázané, že při mapování ZMVM došlo k výpočetní chybě a v bodě [číslo] se hranice mezi dotčenými pozemky (která měla být vodorovná, resp. svislá, neboť rozdělovala sporné pozemky napůl) zkosila východním směrem. Skutečnou hranici mezi těmito pozemky zjistili, v zásadě shodně, jak úředně oprávněný zeměměřičský [anonymizováno] [jméno] [příjmení], tak i znalec z oboru geodézie a kartografie [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Poněvadž narovnáním chybně vyznačené zkosené hranice vznikly nové pozemky, podle geometrického plánu [číslo] to pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] v obci a katastrálním území Litoměřice, soud prvního stupně určil, že žalobce je vlastníkem těchto předmětných pozemků.

6. Argumenty žalovaného neshledal soud prvního stupně důvodnými. Pokud žalovaný odkazoval na notářský zápis ze dne [datum] sepsaný notářskou [anonymizováno] [příjmení] pod NZ [číslo], [spisová značka], ze kterého vyplývá, že [obec] [obec] obdaroval žalobce pozemky parc. [číslo] o výměře 156 m2 a parc. [číslo] o výměře 779 m2, tak soud prvního stupně shledal tvrzení žalovaného potud pravdivým, neboť výměra těchto darovaných pozemků je takto zapsána pro žalobce i na listu vlastnictví č [číslo] pro obec a [katastrální uzemí], avšak tato skutečnost nemá na stanovení skutečného průběhu vlastnické hranice žádný vliv. Účastníci totiž nesporně tvrdili, že faktická hranice mezi spornými pozemky je tvořena plotovými kůly a takto byla stanovena a je neměnná již od šedesátých let. Pokud byl tedy žalobce ze strany svého strýce [jméno] [příjmení] obdarován uvedenými pozemky s nižší výměrou, jak tvrdí žalovaný, měl žalobce za to, že mu jsou darovány pozemky, tak jak byly vždy fakticky užívány, tedy v hranicích stanovených plotovými kůly, bez ohledu na to, jaká výměra byla uvedena v notářském zápise. Výměra pozemků uvedená v notářském zápise je tak ve vztahu k předmětu sporu (stanovení objektivně zjistitelné, avšak sporné vlastnické hranice) bez významu. Ostatně výměra pozemku není závazným údajem pro katastr nemovitostí a rozhodující je vždy hranice pozemků v terénu. Jestliže žalovaný namítal, že koupil pozemky parc. [číslo] o výměře 849 m2 a parc. [číslo] o výměře 316 m2 od původní žalované [jméno] [příjmení] v dobré víře, pak soud prvního stupně uvedl, že kupní smlouva byla uzavřena až po zahájení tohoto řízení, takže žalovaný vstoupil do řízení na místo [jméno] [příjmení] a musí přijmout stav řízení, jaký je v době jeho nástupu do řízení. Podle názoru soudu prvního stupně původně žalovaná [jméno] [příjmení] o vedení sporu věděla a v době kdy žalovaný kupoval pozemky nemohla být v dobré víře o výměře převáděných pozemků a žalovaný musí přijmout stav řízení, jaký tu byl v době jeho nástupu do řízení. Pokud jde o údajnou historickou dohodu z poloviny osmdesátých let mezi panem [příjmení] a panem [příjmení], na základě které mělo dojít ke zkosení vlastnické hranice východním směrem, žalovaný onu historickou dohodu tvrdil, již ve svém podání ze dne [datum], avšak nijak ji soudu prvního stupně neprokázal. Při jednání dne [datum] soud prvního stupně žalovanému umožnil, aby onu historickou dohodu prokázal, a stanovil mu k tomu lhůtu sedmi dnů, přestože nebylo jeho povinností žalovanému k prokázání této skutečnosti lhůtu sedmi dnů poskytnout, když skutečnost byla z jeho strany tvrzena již před šesti měsíci a řízení bylo v zásadě koncentrováno při prvním jednání. Žalovaný ovšem žádné důkazy ve lhůtě sedmi dnů k prokázání oné historické dohody nenavrhl a nereagoval ani v nejdelší zákonem přípustné lhůtě třiceti dnů, neboť zaslal soudu prvního stupně vyjádření až dne [datum], takže k němu soud prvního stupně nepřihlédl. Navíc v tomto vyjádření neuvedl žádné skutečnosti, které by mohly rozhodnutí ve věci zvrátit. Pokud žalovaný namítal, že část sporných pozemků vydržel, postrádá tato námitka základní logiku, neboť bylo účastníky nesporně tvrzeno, že pozemky účastníků jsou fakticky rozděleny hranicí, která je tvořena plotovými kůly, a takto jsou účastníky i užívány a geometrický plán, který žalobce soudu předložil, vychází z této faktické hranice. Není zde tedy nic, co by mohl žalovaný tzv. omylem užívat v domnění, že to vlastní, což je základní podmínka vydržení. Jestliže žalovaný tvrdil, že k údajné historické dohodě mělo dojít v důsledku historického sporu mezi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] o výstavbu zahradní chatky, kterou měl [obec] [obec] částečně postavit na pozemku [jméno] [příjmení], pak bylo prokázáno, že ve stavebním řízení byly námitky [jméno] [příjmení] proti výstavbě chatky zamítnuty jako nedůvodné, když bylo prokázáno, že [obec] [obec] postavil zahradní chatku na svém pozemku a nikoliv na pozemku pana [příjmení] (to, že se zahradní chatka zřetelně nachází na pravé straně pozemku, tehdy ve vlastnictví [jméno] [příjmení], je laicky patrné i z náhledu ortofotomapy). [obec] [obec] tak neměl za této situace žádný logický důvod přistupovat na dohodu s [jméno] [příjmení] o zkosení vlastnické hranice. I pokud by soud prvního stupně přistoupil na argumentaci žalovaného o existenci uvedené dohody z poloviny osmdesátých let, je krajně nepravděpodobné, že by geodetickými pracovníky byla hranice mezi spornými pozemky vyznačena jako zkosená východním směrem pouze na základě ústních prohlášení [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], aniž by bylo nutno tento souhlas zachytit do písemné podoby (nyní souhlasné prohlášení vlastníků). Důkaz znaleckým posudkem [jméno] [příjmení] nebyl proveden, neboť žalovaným nebyl blíže označen a soudu prvního stupně se nepodařilo cokoli k osobě znalce zjistit a rovněž nemohl být proveden důkaz spisem Okresního soudu v Litoměřicích o sporu [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] z poloviny osmdesátých let, a to z důvodu skartační lhůty. Další navržené důkazy žalovaným soud prvního stupně zamítl, protože byly navrženy po koncentraci řízení a námitku promlčení, vznesenou žalovaným nepovažoval soud prvního stupně za důvodnou, neboť vlastnické právo se nepromlčuje.

7. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil soud prvního stupně tím, že žalobce měl plný úspěch ve věci a náleží mu proto právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložil. Soud prvního stupně přiznal náhradu nákladů řízení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), protože žalobce byl zastoupen advokátem. Náklady řízení jsou tvořeny odměnou za pět úkonů právní služby á 3 100 Kč, dle § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu za přípravu a převzetí věci, zaslání předžalobní výzvy žalovanému, podáním žaloby, účast na ústním jednání dne [datum] a dne [datum]. Za každý shora uvedený úkon právní služby náleží právnímu zástupci žalobce paušální náhrada ve výši á 300 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 3 750 Kč. Žalobce dále na zaplacení soudního poplatku vynaložil částku ve výši 5 000 Kč Celkem tedy náhrada nákladů řízení činí částku ve výši 25 570 Kč. Žalovanému soud prvního stupně uložil povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce, a to v zákonné lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

8. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání, v němž nesouhlasil, že při tvorbě ZMVM došlo k omylu a při určování souřadnic bodů [číslo] mohly být v mapě posunuty, čímž mohlo dojít k posunutí bodu [číslo] a zkreslení průběhu hranice, neboť jde o pouhé domněnky. Žalovaný se před koupí dotazoval na katastru nemovitostí, kde mu bylo sděleno, že ze strany katastru nemovitostí neevidují žádné vady a právní předchůdkyně žalovaného předala žalovanému protokol o vytyčení hranice, který odpovídal tvarem i výměrou evidenci katastru nemovitostí. Není pravdou, že hranice je přímá, právní předchůdkyně žalovaného měla vždy za to, že hranice vede tak, jak je zakreslena v katastru nemovitostí, hradila i daň z nemovitosti ve výměře, která je v katastru nemovitostí zapsána a zcela logicky odmítla část svých pozemků převést bezplatně na žalobce. Podivil se nad tím, že žalobce se obrátil se svým nárokem na právní předchůdkyni žalovaného až po desetiletích, když zápis v katastru nemovitostí je k nahlédnutí řadu let. Na rozdíl od právní předchůdkyně žalovaného, která pozemky neužívala, žalobce je aktivně užívá a je proto nepravděpodobné, že by za celé desetiletí nezjistil, že jsou nesprávně zakresleny v katastru nemovitostí. Teprve poté, kdy se právní předchůdkyně žalovaného vrátila ze zahraničí, kde žila dlouhou dobu, vyzvala žalobce, aby její část pozemků vyklidil, což odmítl a teprve poté si dotčenou část pozemků začal nárokovat. Po tak dlouhé době je obtížné prokazovat, že mezi právními předchůdci účastníků došlo k dohodě a hranice pozemků byla vytyčena tak, jak je v katastru nemovitostí vedena. Ke změně hranice došlo po uzavření dohody mezi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], podle níž dostal [obec] [obec] část pozemku s postavenou chatkou a [jméno] [příjmení] rovinatou část zahrady, čímž došlo ke zkosení hranice. Platnosti dohody nebrání, že nebyla zanesena do katastru nemovitostí. Odvolatel poukázal i na darovací smlouvu, kterou uzavřel žalobce s [jméno] [příjmení], v níž jsou pozemky vymezeny i výměrou, která odpovídá hranici, zapsané v katastru nemovitostí. Žalobce tudíž musel vidět, že hranice mezi pozemky není přímá. Žalovaný připomněl, že soud prvního stupně mylně interpretoval vyjádření žalovaného, že má za nesporné, že faktická hranice mezi pozemky je vymezena plotovými sloupky, které se sice na jeho pozemku nacházejí, ovšem nepředstavují skutečnou hranici mezi pozemky, která je zkosená. Kromě uvedeného, soud prvního stupně neprovedl všechny důkazy žalovaným navržené, nevzal v potaz veškeré skutečnosti, které v řízení vyšly najevo a věc nesprávně právně posoudil. Právní předchůdkyně převedla své pozemky na žalovaného, aniž věděla, že u soudu prvního stupně probíhá soudní řízení, týkající se pozemků a ani žalovaný v době uzavření kupní smlouvy nevěděl, že řízení bylo zahájeno. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně a žalobu zamítl.

9. Žalobce k podanému odvolání uvedl, že soud prvního stupně došel ke správným skutkovým zjištěním i správným právním závěrům na podkladě celé řady důkazů a napadený rozsudek je tak po formální a materiální stránce úplný a správný. Žalobce uvedl, že soud prvního stupně nepovažoval argumentaci žalovaného za důvodnou, s čímž žalobce souhlasí, zejména vzhledem k tomu, že žalovanému byla poskytnuta sedmidenní lhůta k prokázání historické dohody mezi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], kterou nevyužil, ač soud prvního stupně nebyl povinen, s ohledem na koncentraci, žalovanému takovou lhůtu poskytnout. Žalobce dále potvrdil tvrzení soudu prvního stupně, že měl za to, že mu byly od jeho strýce [jméno] [příjmení] darovány pozemky tak, jak byly vždy fakticky užívány, tedy v hranicích, které jsou stanoveny plotovými kůly. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

10. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“)), že je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), a že bylo podáno v zákonné lhůtě (§ 204 o. s. ř.), přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.) k projednání odvolání nařídil jednání a odvolání žalovaného neshledal důvodným.

11. Podle názoru odvolacího soudu, soud prvního stupně provedl ve věci řádným způsobem a v dostatečném rozsahu dokazování, na podkladě něhož učinil správný skutkový závěr, se kterým odvolací soud souhlasí a při svém rozhodování z něho vycházel. Odvolací soud se rovněž plně přiklání k právnímu posouzení věci soudem prvního stupně a souhlasí i s jeho vysloveným právním závěrem, který soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí dostatečným a přesvědčivým způsobem vyložil.

12. Podle § 80 o. s. ř., určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

13. Podle § 984 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, svědčí zapsaný stav ve prospěch osoby, která nabyla věcné právo za úplatu v dobré víře od osoby k tomu oprávněné podle zapsaného stavu. [obec] víra se posuzuje k době, kdy k právnímu jednání došlo; vzniká-li však věcné právo až zápisem do veřejného seznamu, pak k době podání návrhu na zápis.

14. Podle § 985 o. z., není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, může se osoba, jejíž věcné právo je dotčeno, domáhat odstranění nesouladu; prokáže-li, že své právo uplatnila, zapíše se to na její žádost do veřejného seznamu. Rozhodnutí vydané o jejím věcném právu působí vůči každému, jehož právo bylo zapsáno do veřejného seznamu poté, co dotčená osoba o zápis požádala.

15. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že v posuzované věci jde o žalobu na určení sporné hranice mezi pozemky, o níž žalobce tvrdí, že je objektivně zjistitelná, ovšem existuje spor o její průběh, takže jde o zvláštní případ žaloby na určení vlastnického práva a žalobce má na tomto určení naléhavý právní zájem, z důvodů soudem prvního stupně v napadeném rozsudku uvedených (§ 80 o. s. ř.). Soud prvního stupně rovněž nepochybil, když uzavřel, že sporná hranice mezi pozemky účastníků je chybně v katastru nemovitostí vyznačena, přičemž k této chybě došlo při tvorbě ZMVM, jak srozumitelně a podle názoru odvolacího soudu i přesvědčivě vysvětlil znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] ve znaleckém posudku, který předložil sám žalovaný. Navíc jeho závěry jsou v souladu i s geometrickým plánem [číslo] e-mailovou zprávou [katastrální pracoviště], kterou rovněž předložil sám žalovaný, v níž katastrální pracoviště uvedlo, že skutečná hranice mezi parcelami je přímá a připustil, že při tvorbě ZMVM došlo k omylu při určování souřadnic rozhodných bodů a DKM tento zákres parcel využila. Nelze proto souhlasit s odvolatelem, že tvrzení žalobce o omylu při určování souřadnic bodů [číslo] a zkreslení průběhu hranice zůstávají pouze domněnkami. Odvolací soud je i zajedno se soudem prvního stupně, že odkaz žalovaného na výměry pozemků, uvedené v darovací smlouvě ze dne [datum], uzavřené mezi [jméno] [příjmení] a žalobcem, jakož i shodné výměry, zapsané v katastru nemovitostí, nelze považovat za důvodný, neboť žalobce poté, kdy jeho strýc mu pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] daroval, měl důvodně za to, že uvedené pozemky mu byly darovány v hranicích tak, jak je řadu let užívali jeho právní předchůdci, navíc vymezených plotovými sloupky. Sám žalovaný v podaném odvolání potvrdil, že předmětné pozemky užíval aktivně žalobce, naopak [jméno] [příjmení] je neužívala a teprve, až se vrátila ze zahraničí, kde žila dlouhou dobu, vyzvala žalobce k jejich vyklizení. Je proto logické, že žalobce se až po této výzvě začal o hranici mezi pozemky zajímat, když před tím, po celá desetiletí (uvedeno odvolatelem) předmětné pozemky užíval a neměl tudíž ani důvod nahlížet do katastru nemovitostí a ověřovat vlastnickou hranici. Odvolací soud se rovněž ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaný neprokázal existenci dohody, která měla být uzavřena mezi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], na základě níž, mělo dojít ke změně vlastnické hranice a shodně se soudem prvního stupně je toho názoru, že [obec] [obec] neměl logický důvod dohodu uzavírat. Žalovanému je třeba v této souvislosti připomenout, že ve svém vyjádření k podané žalobě uvedl, že spor mezi rodinou [příjmení] a [anonymizováno] vyústil k údajné dohodě, při jednání před soudem prvního stupně uvedl, že se jednalo o ústní dohodu, což zopakoval i ve svém vyjádření ze dne [datum]. Na základě takto charakterizované dohody rozhodně, podle názoru odvolacího soudu, nemohlo dojít ke změně vlastnické hranice a k jejímu zápisu do evidence nemovitostí a od [datum] do katastru nemovitostí. Pokud žalovaný považoval za důvod této údajné ústní dohody o změně vlastnické hranice postavenou chatku [jméno] [příjmení], pak je opět třeba připomenout, žalovaným předložené rozhodnutí Okresního národního výboru v [obec], v němž okresní národní výbor dospěl k závěru, že stavebník ([obec] [obec]) je rovněž vlastníkem pozemku, takže odvolání [jméno] [příjmení] proti stavebnímu povolení [jméno] [příjmení] bylo zamítnuto a napadené stavební povolení v plném rozsahu potvrzeno, takže důvod k uzavření jakékoli dohody o změně vlastnické hranice [obec] [obec] neměl. S žalovaným nelze souhlasit, že soud prvního stupně mylně interpretoval vyjádření žalovaného, že má za nesporné jeho vyjádření o tom, že faktická hranice mezi pozemky je vymezena plotovými sloupky, které sice, podle tvrzení žalovaného, na pozemku jsou, ovšem nepředstavují skutečnou hranici mezi pozemky, která je zkosená. Žalovaný do protokolu o jednání před soudem prvního stupně dne [datum], který je veřejnou listinou, skutečně společně s žalobcem učinil nesporným, že faktická hranice mezi pozemky účastníků je vymezena pouze plotovými sloupky již od šedesátých let a plotové sloupky jsou umístěny podél hranice, jak je vymezena červenou přímkou v geometrickém plánu, který předložil žalobce. K této protokolaci soudu prvního stupně nevznesl žalovaný žádné námitky, a protože je protokol o jednání veřejnou listinou, musel by žalovaný prokázat nepravdivost obsahu protokolu o jednání. Žalovaný až v podaném odvolání tvrdil, že soud prvního stupně mylně interpretoval jeho vyjádření. Lze souhlasit se soudem prvního stupně, že žalovaný, který vstoupil do řízení na místo původní žalované musí přijmout stav řízení, jaký byl v době jeho nástupu do řízení, a že [jméno] [příjmení] zcela nepochybně věděla o sporu s žalobcem o hranici mezi jejich pozemky a nemohla být v dobré víře o výměře převáděných pozemcích. Podle názoru odvolacího soudu nemohl být ani žalovaný v dobré víře, že stav zapsaný v katastru nemovitostí je v souladu se skutečným právním stavem, neboť věděl od [jméno] [příjmení], že předmětné pozemky užívá žalovaný po desetiletí, jak sám tvrdil, že [jméno] [příjmení] vyzývala žalobce k vyklizení předmětných pozemků, které užíval až poté, kdy se vrátila z dlouhého pobytu v zahraničí a navíc věděl i o tom, že na pozemcích se nacházejí plotové sloupky, jejichž jedinou funkcí je vytyčení hranice mezi pozemky, takže při běžné (normální) opatrnosti musel mít důvodné pochybnosti o tom, zda stav v katastru nemovitostí odpovídá skutečnému právnímu stavu. Žalovaný se tak seznámil se skutečnostmi, které objektivně musely vyvolat pochybnosti o tom, zda zápis práva v katastru nemovitostí odpovídá skutečnému stavu (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1689/2000).

16. Z vyložených důvodů odvolací soud věcně správné rozhodnutí, včetně správného rozhodnutí o náhradě nákladů řízení potvrdil (§219 o. s. ř.).

17. Vzhledem k tomu, že žalobce měl v odvolacím řízení ve věci plný úspěch přiznal mu odvolací soud náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 8 228 Kč, která představuje mimosmluvní odměnu za dva úkony právní služby po 3 100 Kč (§ 6 odst. 1, § 7 a § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu), a to za vyjádření k odvolání a účast na jednání před odvolacím soudem (§ 11 odst. 1 písm. g) a písm. k) advokátního tarifu), paušální náhradu za dva úkony právní služby po 300 Kč (§ 13 odst. 1 a odst. 4 advokátního tarifu) a 21 % daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.), když ostatních nákladů řízení se výslovně vzdal.