19 C 8/2021

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Mgr Zdeňkem Hammerem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 3 654,57 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 3 654,57 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 654,57 Kč od 15. 11. 2014 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Předmětem tohoto řízení bylo zaplacení částky ve výši 3 654,57 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalobce v žalobě podané dne 20.5.2016 uvedl, že žalovaný vyplnil formulář na webové stránce žalobce [webová adresa] a kliknutím vyslovil souhlas s Rámcovou smlouvou o zápůjčce s kódovým označením [číslo], čímž došlo k jeho registraci. Žalovaný následně ze svého účtu č. [bankovní účet] zaslal na bankovní účet žalobce 1 Kč a žalovaný byl rovněž za účelem ověření totožnosti identifikován i rodným číslem, emailem a telefonním číslem. Na základě žádosti žalovaného žalobce s žalovaným uzavřel dne 19.9.2014 Smlouvu o zápůjčce, kdy mu zapůjčil částku 2000 Kč a to převodem na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal, že zápůjčku vrátí do 17.10.2014 i s poplatkem 476 Kč. Pro případ, že zápůjčka nebude ze strany žalovaného hrazena, byla sjednána smluvní pokuta ve výši 1,70% z dlužné částky za každý den prodlení po dobu 28 dní. Smluvní pokuta v daném případě činí částku 1 178,57 Kč. Žalobce tak po žalovaném požaduje uhradit částku ve výši 3 654,57 Kč. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, uvedl, že v rámci insolvenčního řízení absolvoval tzv. oddlužení a není tak povinen uvedený dluh hradit. Pokud jde o samotné uzavření zápůjčky s žalobcem, žalovaný při jednání uvedl, že tuto skutečně uzavřel a předmětná částka mu byla vyplacena. Soud provedl důkazy, které předložil žalobce a to Rámcovou smlouvu o zápůjčce s kódovým označením e917 i Smlouvu o zápůjčce. Z těchto důkazů má za prokázáno, že žalobce uzavřel s žalovaným Smlouvou o zápůjčce, na základě které mu žalobce zapůjčil částku 2000 Kč a to převodem na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal, že zápůjčku vrátí do 17.10.2014 i s poplatkem 476 Kč. Pro případ, že zápůjčka nebude ze strany žalovaného hrazena, byla sjednána smluvní pokuta ve výši 1,70% z dlužné částky za každý den prodlení po dobu 28 dní. Z dokladu o platbě má soud za prokázáno, že na účet žalovaného byla zaslána částka 2 000 Kč a to dne 19.9.2014. Z insolvenčního rejstříku soud zjistil, že dne 1.8.2016 bylo ve vztahu k žalovanému, jakožto dlužníkovi, vydáno usnesení o úpadku spojené s povolením oddlužení. Věc byla vedena u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn.: [insolvenční spisová značka]. Insolvenční řízení bylo ukončeno vydáním usnesení pod č.j.: [insolvenční spisová značka] ze dne 6.8.2020. V uvedeném usnesením insolvenční soud mj. pod bodem IV konstatuje, že osvobozuje dlužníka do placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, pohledávek věřitelů, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Osvobození se vztahuje na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníkovi právo pro tyto pohledávky právo postihu. Po právní stránce soud posoudil věc dle níže uvedených ustanovení: <i>Podle § 414 odst. 1 zákona č. 182/2006 sb. (insolvenční zákon) jestliže insolvenční soud rozhodne o splnění oddlužení a dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o splnění oddlužení rozhodnutí, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození podle věty první se nevztahuje na pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku.</i> <i>Podle § 414 odst. 2 cit. zákona osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit.</i> <i>Podle § 414 odst. 3 cit. zákona osvobození podle odstavců 1 a 2 se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu.</i> <i>Podle § 414 odst. 4 cit. zákona při osvobození dlužníka podle odstavce 1 zůstává zajištěnému věřiteli, jestliže nedošlo ke zpeněžení majetku sloužícího k zajištění pohledávky, zachováno právo domáhat se uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení tohoto majetku; pohledávek, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170), se může takto domáhat jen za dobu od skončení insolvenčního řízení.</i> S ohledem na shora uvedené má soud za to, že žalovaný jakožto dlužník v insolvenčním řízení, splnil všechny podmínky oddlužení a insolvenční soud jej osvobodil od placení zbytku pohledávek. Uvedené pohledávky sice nezanikají, ale nadále existují v režimu tzv. naturálních obligací, v nalézacím řízení nelze takovouto pohledávku přiznat a žalobu je nutno zamítnout. O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy účastník, který byl ve sporu úspěšný má právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný byl ve sporu úspěšný, měl by tak právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný však náhradu nákladů řízení nepožadoval, patrně mu ani žádné nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.