19 C 82/2022

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Mgr. Zdeňkem Hammerem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 3 850 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 850 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 850 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 600 Kč vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 850 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně je příspěvkovou organizací zřízenou zastupitelstvem hl. města Prahy a na základě zřizovací listiny je oprávněna k odstraňování silničních vozidel a jejích vraků z místních komunikací včetně jejich umístění na střeženém parkovišti. Dne datum provedla nucený odtah vozidla žalovaného registrační značka tak, jak je uvedeno v protokolu o odtahu číslo Cenu za nucené odtahy a parkovné na parkovišti provozované žalobkyní stanoví příslušné nařízení hlavního města Prahy, přičemž částka za nucený odtah činila 1 900 Kč a 250 Kč za parkovné první až třetí den po odtahu vozidla, 400 Kč za čtvrtý až 180. den po odtahu vozidla a 50 Kč za každý následující den po 180. dni odtahu vozidla. Žalovaný však neuhradil žalobkyni ničeho, a to ani po zaslání předžalobní výzvy.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez jednání na základě předložených listinných důkazů.

3. Provedeným dokazováním soud – po skutkové stránce - zjistil, že dne datum žalobkyně provedla nucený odtah motorového vozidla tovární značky Citroen, modré barvy, registrační značka podle § 27 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Žalobkyně žalovanému nucený odtah vyúčtovala v protokolu o odtahu vozidla číslo ze dne datum částkou 1 900 Kč a dále parkovné částkou 1 950 Kč, celkem částku 3 850 Kč.

4. Podle § 2 odst. 1 nařízení hl. m. Prahy č. 2/2013 Sb., o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti s účinností od datum činí maximální cena za nucený odtah vozidla 1 900 Kč. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobkyně je příspěvková organizace zřízená zastupitelstvem hl. m. obec, která je dle své zřizovací listiny oprávněná k provádění odstraňování vozidel z místních komunikací včetně jejich umístění na střeženém parkovišti a dále k zajišťování správy a vymáhání neuhrazených pohledávek hlavního města Prahy za odstraňování a parkovné motorových vozidel. To, že je žalovaný provozovatel vozidla registrační značka je prokazováno výpisem z registru vozidel. Soud má rovněž za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky dopisem ze dne datum. Z Nařízení o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti vydaného hl.m. obec, soud zjistil, že maximální cena za úplný nucený odtah činí 1 900 Kč. Cena parkovného je pak stanovena částkou 250 Kč/den za číslo den střežení vozidla, 400 Kč/den za číslo den střežení vozidla a 50 Kč/den za 180. a následující dny střežení vozidla.

5. Po právní stránce soud věc posoudil dle právních předpisů účinných v době vzniku žalobou uplatněného nároku, a to s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ NOZ“). Žalobkyně provedla v souladu se zákonem č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích nucený odtah vozidla žalovaného, za což po žalovaném požadovala úhradu ve výši odpovídající maximální ceně za nucený odtah vozidla a následně parkovné. Svou povinnost tuto částku zaplatit žalovaný porušil, když se dostal do prodlení s jejím zaplacením. Žalobkyně vůči němu proto důvodně požadovala – vedle samotné jistiny - též zaplacení zákonného úroku z prodlení (viz § 1958 odst. 2 NOZ a § 1970 NOZ ve vztahu k § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení).

6. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč nezastoupeného účastníka dle 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení § 14b odst. 5 písm. a) a. t.

8. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, bude možné se domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí u soudu, nebo prostřednictvím exekuce.