19 C 85/2020

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Mgr. Zdeňkem Hammerem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro: vypořádání SJM

I. Z věcí, jež měli žalobce a žalovaná ve společném jmění manželů, připadá: do vlastnictví žalované: -) zůstatek na účtu vedený u [právnická osoba]: [bankovní účet] ve výši 3 390,75 Kč

II. Z dluhů, jež měli žalobce a žalovaná ve společném jmění manželů, se přikazuje k úhradě žalobci: -) dluh z úvěrového účtu vedený u [právnická osoba] na úvěrovém účtu č. [bankovní účet], který ke dni 21. 1. 2021 činí na jistině 52 952,70 Kč spolu s úrokem ve výši 4,75% ročně.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na vyrovnání podílu ve vztahu k SJM částku ve výši 74 345,37 Kč, a to vše ve splátkách ve výši 2 000 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje prvním celým měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

IV. Řízení, aby soud v rámci vypořádání SJM vypořádal i stav na účtu žalobce [číslo] [bankovní účet], se zastavuje.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou podanou dne 24.3.2020 domáhal vypořádání společného jmění účastníků (dále jen„ SJM“) s tím, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne 6.10.2007 a rozvedeno bylo rozsudkem zdejšího soudu, o kterém bylo na základě podaného odvolání rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn.: [spisová značka] ze dne 13.3.2017, který nabyl právní moci dne 28.3.2017. Žalobce požadoval vypořádat aktiva na účtech, automobily i dluh z překlenovacího úvěru. Pokud jde o aktiva na účtech, uvedl, že do společného jmění manželů patří účet žalované pod č. [bankovní účet] a účet žalobce pod č. [bankovní účet]. Na účtu žalobce se měla ke dni zániku SJM nacházet částka 2 500 Kč SJM bylo dále tvořeno movitými věcmi a to dvěma automobily, které žalovaná po rozchodu s žalobcem užívala a po zániku SJM prodala. Jedná se o automobil zn.: [značka automobilu] [anonymizována tři slova], [registrační značka], r.v. [rok] a [značka automobilu] [jméno] [anonymizováno], [registrační značka], r.v. [rok]. Žalobce požaduje uhradit polovinu částky, kterou žalovaná za prodej vozidel získala. K pasivům nacházejícím se v SJM žalobce uvedl, že si s žalovanou v průběhu manželství sjednali u [právnická osoba] ([právnická osoba]) překlenovací úvěr ze dne 1.9.2011, který je veden na č.ú.: [číslo]. Překlenovací úvěr byl poskytnut ve výši 200 000 Kč s tím, že se účastníci zavázali do 25.11.2028 uhradit částku 362 850 Kč. Úvěr splácí žalobce splátkou ve výši 1 700 Kč měsíčně, od 1.4.2017 do 1.3.2020 uhradil 59 500 Kč, a k 31.12.2019 zbývalo doplatit ještě 81 092 Kč. Žalobce navrhl SJM vypořádat tak, aby úvěr, který splácí, mu byl přikázán k úhradě, každému z manželů aby byl přikázán účet, který je na jeho jméno veden, vypořádána částka, která se na těchto účtech nachází a dále, aby žalované byla určena částka, kterou bude povinna na vypořádací podíl uhradit žalobci.

2. Žalovaná ve svém podání ze dne 2.7.2020 k žalobě uvedla, že vozidlo [značka automobilu], [registrační značka], r.v. [rok] byl pořízen v roce 2008, avšak byl v průběhu manželství prodán se silnou vadou motoru a utržené peníze byly vloženy do rodinného rozpočtu. Kupní smlouva o prodeji tohoto vozidla se nachází v dispozici žalobce. K úvěru u [právnická osoba] ([právnická osoba]) uvedla, že úvěr skutečně ode dne zániku SJM splácel žalobce, avšak požaduje, by soud přiřkl žalované dluh z tohoto úvěru k úhradě s tím, že následně bude úvěrové splátky hradit ona a žalobce by jí doplatil polovinu nesplacené částky úvěru. Žalovaná dále uvedla, že v SJM se nacházelo značné množství movitých věcí (kuchyňská linka, lednice s mrazákem, myčka, ložní povlečení, nerezové talíře, různé kusy nábytku, zahradní vybavení, vybavení dílny, stavební materiál apod.). Všechny zmiňované movité věci se nacházejí na adrese bydliště žalobce. Žalovaná navrhla, aby si žalobce uvedené věci ponechal, kdy oproti tomu ona si ponechá částku ve výši 28 000 Kč, kterou získala za prodej vozidla [značka automobilu]. K prodeji tohoto vozidla, které náleží do SJM, došlo dne 21.11.2017, bylo prodáno žalovanou na náhradní díly za uvedených 28 000 Kč.

3. Na jednání účastníci shodně uvedli, že požadují vypořádat společný úvěru u [právnická osoba], účty uvedené v žalobě a dále částku kterou žalovaná utržila za prodej společného vozidla [značka automobilu] [anonymizováno]. Pokud jde o vozidlo [značka automobilu] [jméno], žalobce v reakci na tvrzení žalované, že toto bylo prodáno za trvání manželství, již netrval na jeho vypořádání.

4. U soudního jednání ze dne 21.1.2021 vzal žalobce (za přítomnosti žalované) žalobu zpět ve vztahu ke svému účtu pod č. [číslo] [bankovní účet] vedeného u [název banky] [anonymizováno]. Důvodem zpětvzetí byla zejména skutečnost, že se jednalo o kreditní účet a bylo zjištěno, že ke dni zániku SJM se na tomto účtu nacházela mínusová položka. Soud tedy postupem podle § 96 odst. 1, odst. 2 o.s.ř. řízení v této části zastavil (výrok IV. rozsudku).

5. Soud provedl následující důkazy. Z kupní smlouvy uzavřené mezi žalovanou, jako prodávající a [jméno] [příjmení], jako kupujícím, soud zjistil, že žalovaná prodala vozidlo zn.: [značka automobilu] [anonymizována dvě slova], r.v. [rok], [registrační značka] za částku ve výši 28 000 Kč, neboť vozidlo bylo silně opotřebeno. Kupní smlouva byla uzavřena dne 21.11.2017.

6. Ze sdělení [právnická osoba] soud zjistil, že majitelem a disponentem bankovního produktu [bankovní účet] je žalobce. Pod tímto číslem jsou evidovány tři bankovní produkty. Jednalo se o vkladový účet stavebního spoření, který byl zrušen 4.7.2017 a zůstatek ve výši 80 736,64 Kč byl použit ke splacení překlenovacího úvěru. Dále zde byl evidován překlenovací úvěr, který byl založen 7.9.2011, výše poskytnutého úvěru činila 200 000 Kč a úvěr byl zrušen ke dni 3.7.2017 a pohledávka na tomto účtu byla převedena do úvěru o stavebním spoření. Jediným aktuálně využívaným bankovním produktem tak je úvěr ze stavebního spoření, který byl založen od 3.7.2017 a ke dni 21.11.2020 činila dlužná částka 58 890 Kč. Od 28.3.2017 do 30.6.2020 úvěrové splátky, vždy ve výši á 1700 Kč měsíčně splácel žalobce. Od 30.6.2020 byl úvěr splácen jak žalobcem, tak žalovanou. Žalobce uhradil splátky ve dnech 28.7, 31.8, 29.9, 29.10, 27.11 a žalovaná uhradila splátky ve dnech 16.7, 27.7, 8.9., 25.9, 26.

10. Dluh je úročen sazbou 4,75% ročně. K uvedenému úvěru stany jako nesporné uvedly, že byl pořízen na realizaci fasády a kotle do rodinného domu na adrese [obec a číslo], kde bydlí žalobce.

7. Soud za účelem aktualizace shora uvedených úvěrových splátek, kdy bylo třeba zjistit aktuální stav úvěru ke dni rozhodování soudu, učinil telefonický dotaz na bankovní ústav, kde bylo soudu referentem banky ([jméno] [příjmení]) sděleno, že po dni 27.11.2020 žalobce uhradil ještě splátku dne 29.12.2020 a žalovaná uhradila splátky dne 14.12.2020 a 11.1.2020. Dále bylo zjištěno, že výše dlužné jistiny ke dni rozhodování soudu činí 52 952,70 Kč a pokud nedojde ke změně úvěrových podmínek, měl by být úvěrový účet splacen do listopadu 2023 a zbývá tak uhradit ještě 34 splátek po 1 700 Kč.

8. Ze sdělení [právnická osoba] soud zjistil, že na účtu pod [číslo] [bankovní účet], jehož majitelem je žalobce, byl ke dni zániku SJM záporný zůstatek - 11 757,28 Kč. Ve vztahu k tomuto účtu však bylo řízení zataveno. [právnická osoba] soud zjistil, že majitelem č.ú.: [bankovní účet] je žalovaná a ke dni zániku SJM (28.3.2017) zde byl zůstatek ve výši 3 390,75 Kč.

9. Po právní stránce soud posoudil věc dle níže uvedených ustanovení: <i>Podle § 709 odst. 1 o.z. součástí společného jmění je to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co</i> <i>a) slouží osobní potřebě jednoho z manželů,</i> <i>b) nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl,</i> <i>c) nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové újmy na svých přirozených právech,</i> <i>d) nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví,</i> <i>e) nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního majetku.</i> <i>Podle odst. 2 cit ust. součástí společného jmění je zisk z toho, co náleží výhradně jednomu z manželů.</i> <i>Podle § 710 o.z. součástí společného jmění jsou dluhy převzaté za trvání manželství, ledaže se týkají majetku, který náleží výhradně jednomu z manželů, a to v rozsahu, který přesahuje zisk z tohoto majetku, nebo je převzal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž se přitom jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny.</i> <i>Podle § 742 odst. 1 o.z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla:</i> <i>a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné,</i> <i>b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek,</i> <i>c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek,</i> <i>d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí,</i> <i>e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost,</i> <i>f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění.</i> <i>Podle § 742 odst. 2 o.z., hodnota toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek manžela, stejně jako hodnota toho, co z výhradního majetku manžela bylo vynaloženo na společný majetek, se při vypořádání společného jmění započítává zvýšená nebo snížená podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, zvýšila nebo snížila hodnota té součásti majetku, na niž byl náklad vynaložen.</i> 10. Při samotném vypořádání SJM soud vycházel z hlediska kvalitativního i kvantitativního. Z hlediska kvalitativního, tedy určení toho, komu jaká věc připadne do vlastnictví, soud vycházel ze zásady, že každému z účastníků mají připadnout ty věci, které užívá. Součástí zaniklé masy SJM byla aktiva i pasiva (dluhy). Pokud jde o aktiva, tato jsou tvořena výlučně účetním zůstatkem na účtu č. [bankovní účet] ve výši 3 390,75 Kč a soud tento účet přikázal žalované, neboť byl veden na její jméno a žalovaná s účtem disponovala. Pasiva jsou tvořena dluhem, který vznikl manželům u [právnická osoba] a soud tento dluh přikázal k úhradě žalobci. Důvodem pro přikázání dluhu žalobci je skutečnost, že úvěr byl pořízen na realizaci fasády a pořízení kotle v domě na adrese [obec a číslo], kde bydlí žalobce. Rovněž to byl žalobce, kdo úvěr dlouhodobě a od počátku splácel a je proto logické, aby to byl žalobce, kdo bude úvěr splácet i v budoucnu. Pokud žalovaná začala úvěr splácet až od 16.7.2020, jde se z její strany o zjevně účelovou záležitost, kdy tímto chtěla patrně dosáhnout toho, aby jí byl úvěr přiřknut k doplacení. Ani argumentace žalované, která uváděla, že vede s žalobcem spor u zdejšího soudu pod sp. zn.: [spisová značka], kde je řešeno podílové spoluvlastnictví k nemovitosti na adrese [obec a číslo], nemůže na shora uvedených závěrech soudu o přiřknutí úvěru žalobci nic změnit. Spor o vypořádání spoluvlastnictví je tzv. iudicium duplex, kdy soud není vázán návrhy stran a skutečnost, že žalovaná v tomto sporu navrhuje nemovitost přiřknout do svého vlastnictví (rovněž žalobce navrhuje v tomto sporu přiřknout předmětnou nemovitost do svého vlastnictví), nemůže mít na rozhodnutí o tom, kdo bude úvěr doplácet, žádný vliv.

11. Z hlediska tzv. kvantitativního vypořádání soud vycházel ze zásady, že podíly obou účastníků na majetku patřícím do SJM jsou stejné, přičemž v tomto konkrétním případě neshledal žádné důvody pro odchýlení se od této zásady. Při určení výše vypořádacího podílu, který žalovaná uhradí žalobci (74 345,37 Kč), který tak převzal pasiva ze SJM, soud postupoval následujícím způsobem. Ze sdělení [právnická osoba] soud zjistil, že ke dni rozhodnutí soudu (21.1.2021) zbývá na dluh z úvěru uhradit ještě 34 splátek á 1 700 Kč měsíčně, tedy částku 57 800 Kč, do které jsou již započítány úroky. Tuto částku bance uhradí žalobce, kdy polovinu z uvedené částky (28 900 Kč) je povinna uhradit žalovaná žalobci. Ze sdělení [právnická osoba] (které bylo ke dni rozhodnutí soudu aktualizováno telefonickým dotazem) soud zjistil, že do 21.1.2021 žalobce uhradit celkem 42 splátek á 1700 Kč, tedy 71 400 Kč. Žalovaná od 16.7.2020 do dne rozhodnutí soudu uhradila celkem 7 splátek á 1700 Kč, tedy částku 11 900 Kč. Žalobce tak uhradil o 59 500 Kč na společný dluh více než žalovaná (71 400 Kč 11 900 Kč 59 500 Kč). Polovinu z částky 59 500 Kč, tedy částku 29 750 Kč je tak povinna uhradit žalovaná žalobci.

12. K zohlednění úhrady společného dluhu po zániku SJM soud odkazuje na judikát Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn.: 22 Cdo 14/2006, kde je uvedeno, že pokud se některý z manželů po rozvodu manželství podílel na zaplacení společného dluhu již ze svých výlučných prostředků, má právo na jejich náhradu ve smyslu § 149 odst. 2 věty druhé ObčZ. Tato eventuální skutečnost se pak promítne do výroku o povinnosti jednoho z manželů zaplatit určitou částku druhému na vyrovnání jejich podílů. Protože žalobce po zániku SJM na úmor dluhu u [právnická osoba] uhradil o 59 500 Kč více než žalovaná, polovinu těchto plateb hradil i za žalovanou a výše vypořádacího podílu na již uhrazené splátky činí shora uvedených 29 750 Kč.

13. Z nesporných tvrzení účastníků i ze shora uvedené kupní smlouvy bylo zjištěno, že žalovaná prodala po zániku SJM osobní automobil Škoda Octavia, který se nacházel v SJM a to za částku 28 000 Kč, kterou si ponechala. Polovinu utržené částky, tedy částku 14 000 Kč je žalovaná povinna uhradit žalobci. Protože žalované byl přikázán do vlastnictví účet č. [bankovní účet] na kterém se ke dni zániku SJM nacházely společné prostředky ve výši 3 390,75 Kč, je žalovaná povinna polovinu těchto prostředků, které jí připadly o vlastnictví, uhradit žalobci.

14. Výše vypořádacího podílu, který uhradí žalovaná žalobci ve výši 74 345,37 Kč je tak tvořen jako součet poloviny splátek, který žalobce doplatí bance na úhradu úvěru (28 900 Kč), polovinu splátek co žalobce na úhradu úvěru již bance uhradil i za žalovanou (29 750 Kč) a polovinu částky za prodej vozidla [značka automobilu] [anonymizováno] (14 000 Kč). Vzhledem k tomu, že žalované byla přikázána aktiva na účtu u [právnická osoba] [anonymizováno], která se nacházela v SJM a to ve výši 3 390,75 Kč, je polovinu z této částky povinna uhradit žalobci (1 695,37 Kč). Výsledná výše vypořádacího podílu, který uhradí žalovaná žalobci tak činí 74 345,37 Kč.

15. Soud určil žalované, že vypořádací podíl žalobci uhradí ve splátkách ve výši 2 000 Kč měsíčně. Žalovaná uvedla, že se nachází ve špatné finanční situaci, aktuálně se rozešla se svým manželem ([jméno] [příjmení]), který jí dosud zastupoval jako obecný zmocněnec. Toto tvrzení považuje soud za věrohodné, neboť žalovaná se k jednání dostavila bez svého obecného zmocněnce a rovněž mu do protokolu plnou moc vypověděla. Žalovaná dále uvedla, že pracuje jako OSVČ a tíživě na ni doléhá současná pandemická situace, kdy se v podnikání nemůže realizovat tak jako dříve. Žalovaná rovněž hradí výživné na své děti, které jí bylo aktuálně zvýšeno na částku ve výši 7 000 Kč měsíčně. Její příjem činí cca 20 000 Kč měsíčně, hradí si sociální a zdravotní pojištění ve výši 5 000 Kč měsíčně a rovněž splácí dluhy u svých známých ve výši 50 000 Kč. Uvedené skutečnosti soud zjistil i z protokolu sepsaného zdejším opatrovnickým soudem pod sp. zn.: [spisová značka], kde žalovaná, jako matka, vypovídala ke svým majetkovým a výdělkovým poměrům. Soud považuje za přiměřené, aby žalovaná vypořádací podíl uhrazovala žalobci ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně, kdy takováto výše splátky zajistí, že dluh bude žalobci uhrazen, aniž by musel být vymáhán cestou exekuce. Pokud se žalovaná opozdí s platbou byť jedné ze splátek, stává se splatným celý dluh (viz pod ztrátou výhody splátek).

16. Pokud se žalovaná domáhala toho, aby soud vypořádal i řadu movitých věcí, které specifikovala ve svém podání ze dne 2.7.2020 tak, že tyto zůstanou žalobci a ona mu nebude muset vyplácet polovinu částky za prodej vozidla [značka automobilu], soud vypořádání movitých věcí nemohl zohlednit. Důvodem je skutečnost, že žalovaná uvedený návrh učinila až po uplynutí zákonné tříleté doby po zániku SJM, kdy bylo možno návrh na vypořádání v rámci řízení o vypořádání SJM podat. SJM zaniklo dne 28.3.2017 a žalovaná mohla učinit návrh na vypořádání těchto položek do 28.3.2020. Pokud tak učinila až dne 2.7.2020, nelze k tomuto návrhu přihlížet.

17. O nákladech řízení mezi účastníky soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když každému z účastníků se dostalo poloviny hodnoty společného majetku a nelze tedy hovořit o převážném úspěchu některého z nich. Soud navíc není vázán ve smyslu § 153 odst. 2 o.s.ř. návrhy účastníků v tom smyslu, komu a v jaké hodnotě má být ten který majetek přikázán, když je vázán toliko předmětem vypořádání, tedy tím, co účastníci jako součást SJM označili. V řízení došlo u většiny položek, které byly navrženy k vypořádání ke shodě. Spor vznikl pouze v otázce, komu bude úvěr přikázán k doplacení a v jaké lhůtě bude žalovaná povinna žalobce vyplatit. Za tohoto stavu nelze jednoznačně hovořit o úspěchu či neúspěchu některé ze stran sporu a soud tak považuje za spravedlivé, aby si každý z účastníků nesl náklady ze svého. Tomu odpovídá i aktuální judikát Ústavního soudu ČR pod sp. zn.: II ÚS 572/19, dle kterého rozhodnutí o nákladech řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví se nemůže odvíjet toliko od úvahy soudu o tom, co bylo mezi účastníky sporné a jaké řešení v tomto ohledu přijal soud. Naopak v tomto řízení, v němž se jedná o rovném vlastnickém právu všech účastníků, v němž všichni účastníci (spoluvlastníci) mají v řízení shodné procesní postavení žalobců i žalovaných a v němž předem nemohou přesně předvídat konkrétní rozhodnutí soudu, a naopak každý z odlišných návrhů jednotlivých účastníků může mít rozumný a přesvědčivý základ, se zpravidla jako spravedlivé východisko pro rozhodnutí o nákladech řízení bude jevit, aby každý z účastníků sám nesl své náklady řízení a nebyl povinen hradit náklady jiného spoluvlastníka.