20 C 116/2016

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. jméno příjmení a soudců Mgr. Jany Barcalové a Mgr. Tomáše Hodného ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa žalované o vyloučení nemovitých věcí z exekuce, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 25. 7. 2018, č. j. 20 C 116/2016-322,

I. Rozsudek okresního soudu se mění tak, že z exekuce vedené žalovanou, jako oprávněnou, proti [jméno] [příjmení], narozenému [datum], bytem [adresa žalobkyně], jako povinnému, vedené u soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad] [anonymizováno], zástupce soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Praha, sídlem [adresa], pod sp. zn. 156 EX 1415/15, jsou vyloučeny nemovité věci, a to pozemek parc. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je budova [adresa] v obci [anonymizováno], pozemek parc. [číslo] pozemek parc. [číslo] zapsané na listu vlastnictví [číslo] vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, Katastrálním pracovištěm Litoměřice, pro [katastrální uzemí], [územní celek].

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 5 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 9 836,70 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta.

1. V záhlaví označeným rozsudkem okresní soud (dále jen„ soud prvního stupně“) zamítl žalobu, že z exekuce oprávněné [právnická osoba], sídlem [adresa], [obec a číslo], [IČO], proti povinnému [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa žalobkyně], vedené pod sp. zn. 156 EX 1415/15, soudním exekutorem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Praha, jsou vyloučeny následující nemovité věci, a to pozemek parc. st [číslo] o výměře 324 m2, druh pozemku: zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [anonymizováno], [adresa], způsob využití: rod. dům, pozemek parc. [číslo] o výměře 2 672 m2, druh pozemku: orná půda, a pozemek parc. [číslo] o výměře 352 m2, druh pozemku: zahrada, zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj – Katastrální pracoviště Litoměřice, pro [územní celek], katastrální území [číslo], [anonymizováno], na listu vlastnictví [číslo] (dále jen„ předmětné nemovité věci“ - výrok I.) a rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

2. Takto rozhodl soud prvního stupně o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala vyloučení předmětných nemovitých věcí z exekuce vedené žalovanou, jako oprávněnou, proti povinnému [jméno] [příjmení], [datum narození] (synovi žalobkyně), na podkladě tvrzení, že vlastníkem exekučně postižených nemovitých věcí je ona, a že Katastrální úřad v [obec] se dopustil nesprávného úředního postupu. Soud prvního stupně po provedeném dokazování zjistil, že soudní exekutor JUDr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Praha, v exekuční věci žalované, jako oprávněné, proti povinnému [jméno] [příjmení], [datum narození], k vymožení pohledávky oprávněné žalované podle vykonatelného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 22. 4. 2014, č. j. 28 C 411/2013-73, rozhodl exekučním příkazem ze dne [datum] o provedení exekuce prodejem předmětných nemovitých věcí. Soud prvního stupně měl na základě výpisu z katastru nemovitostí za prokázané, že vlastníkem předmětných nemovitých věcí je [jméno] [příjmení], [datum narození], a to na základě kupní smlouvy ze dne [datum], uzavřené mezi [jméno] [příjmení] a předchozím vlastníkem - společností [právnická osoba]; právní účinky kupní smlouvy nastaly ke dni [datum]. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyni se nepodařilo prokázat vlastnické právo k předmětným nemovitým věcem, a proto žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu s ohledem na to, že procesně úspěšná žalovaná se jejich náhrady výslovně vzdala a nepožadovala jejich přiznání.

3. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání. Vytýkala soudu prvního stupně, že nepřihlédl k tvrzeným skutečnostem a označeným důkazům, a že řízení je postiženou vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Nesouhlasila s tím, že soud prvního stupně nepřijal její omluvu z jednání, přestože dokládala svůj nepříznivý zdravotní stav a požádala o odročení jednání, čemuž nebylo vyhověno. Trvala na tom, že katastrální úřad se dopustil v jejím případě nesprávného úředního postupu. Navrhla zrušení rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k novému a řádnému projednání. Právní zástupce žalobkyně doplnil odvolání žalobkyně při odvolacím jednání tak, že v mezidobí bylo rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem rozhodnuto tak, že vlastníkem předmětných nemovitých věcí je žalobkyně. Proto považuje žalobu na vyloučení těchto nemovitých věcí z exekuce za důvodnou. Navrhl změnu napadeného rozsudku tak, že žalobě bude vyhověno a žalobkyni bude přiznána náhrada nákladů řízení.

4. Žalovaná se k odvolání vyjádřila tak, že zcela respektuje rozhodnutí soudu prvního stupně o určení vlastnického práva a ve světle aktuálních okolností s ohledem na fakt, že až v průběhu exekučního řízení bylo rozhodnuto o tom, že postižený nemovitý majetek není ve vlastnictví povinného, souhlasí s požadavkem žalobkyně, resp. již před jednáním vyslovila souhlas se zastavením exekuce postižením předmětných nemovitých věcí tak, aby tyto nemovité věci nebyly nadále exekučně postihovány. Uvedla, že soudní exekutor však dosud o tomto návrhu přes udělený souhlas nerozhodl.

5. Krajský soud, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů–dále jen„ o. s. ř.“), je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 o. s. ř.), přezkoumal napadené rozhodnutí, a to spolu s řízením jeho vydání předcházejícím podle § 212 a § 212a o. s. ř., k projednání odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

6. V průběhu odvolacího řízení požádala žalobkyně dne [datum] o přerušení řízení s odůvodněním, že podala žalobu na určení vlastnického práva k předmětným nemovitým věcem. Odvolací soud shledal návrh žalobkyně důvodným a usnesením ze dne 26. 3. 2019, č. j. 11 Co 225/2018-377 řízení podle § 109 odst. 2 písm. c), § 211 o. s. ř. přerušil do pravomocného skončení řízení vedeného u soudu prvního stupně pod sp. zn. 20 C 40/2019. Usnesením ze dne 29. 3. 2022, č. j. 11 Co 225/2018-423 rozhodl odvolací soud o pokračování v odvolacím řízení, neboť řízení vedené u soudu prvního stupně pod sp. zn. 20 C 40/2019 bylo pravomocně skončeno.

7. Odvolací soud měl při odvolacím jednání k dispozici spis soudu prvního stupně sp. zn. 20 C 40/2019, ze kterého provedl důkaz sdělením obsahu rozsudku ze dne 25. 10. 2021, č. j. 20 C 40/2019-311 a především rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 2. 2022, č. j. 8 Co 2/2022-338. Z těchto rozhodnutí odvolací soud zjistil, že rozsudkem okresního soudu byla zamítnuta žaloba na určení, že žalobkyně je vlastnicí předmětných nemovitých věcí. K odvolání žalobkyně krajský soud, jako soud odvolací, rozsudek okresního soudu změnil tak, že určil, že žalobkyně je vlastnicí předmětných nemovitých věcí, a to s odůvodněním, že své vlastnické právo k předmětným nemovitým věcem nikdy nepozbyla, vlastníky předmětných nemovitých věcí se nestaly ani společnosti [právnická osoba], [ulice] [anonymizováno] [právnická osoba] a [právnická osoba] a ani žalovaný, byť všechny tyto subjekty byly určitou dobu (a žalovaný stále je) zapsány jako jejich vlastníci v katastru nemovitostí. Rozsudek krajského soudu nabyl právní moci dne [datum].

8. Odvolací soud dále provedl důkaz přečtením informace o pozemku z katastru nemovitostí ke dni [datum], ze které zjistil, že vlastnické právo k předmětným nemovitým věcem svědčí žalobkyni.

9. Ze sdělení soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že oprávněná (žalovaná) již k výzvě soudního exekutora udělila souhlas s částečným zastavením exekuce, a to co do jejího vedení postihem předmětných nemovitých věcí, které dle rozsudku Krajského soudu Ústí nad Labem ze dne 2. 2. 2022, č. j. 8 Co 2/2022-338 náleží třetí osobě. Soudní exekutor však na základě tohoto souhlasného stanoviska oprávněné rozhodne o případném částečném zastavení exekuce z důvodů uvedených v § 268 odst. 1 písm. f) o. s. ř. až v okamžiku, kdy bude mít najisto postaveno rozhodnutí odvolacího soudu o odvolání žalobkyně.

10. Na základě skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, ve spojení se skutkovými zjištěními učiněnými odvolacím soudem, má odvolací soud za prokázané, že předmětné nemovité věci byly postiženy exekučním příkazem prodejem nemovitých věcí vydaným soudním exekutorem v rámci exekuce vedené na majetek syna žalobkyně [jméno] [příjmení] k vymožení pohledávky žalované, jako oprávněné. Vlastníkem předmětných nemovitých věcí je však žalobkyně, nikoli povinný [jméno] [příjmení].

11. Podle § 267 o. s. ř., právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona.

12. Citovaným ustanovením je upravována tzv. vylučovací (excindační) žaloba. Jde o nástroj obrany osob odlišných od povinného, proti postižení jejich majetku výkonem rozhodnutí. Právem, jež nepřipouští výkon rozhodnutí, je nejčastěji právo vlastnické. Pokud by z různých důvodů došlo k postižení majetku třetí osoby, může se tato třetí osoba bránit uplatněním excindační žaloby, která představuje iniciování zvláštního incidenčního sporu o vyloučení věci z exekuce (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ČR sp. zn. 20 Cdo 339/2012). Aktivně legitimovanou k jejímu uplatnění je třetí osoba, jíž bylo výkonem rozhodnutí zasaženo do jejích majetkových práv, a pasívní legitimace svědčí oprávněnému, v jehož prospěch byl příslušný majetek exekuován.

13. V posuzované věci bylo prokázáno vlastnické právo žalobkyně k předmětným nemovitým věcem, které nepřipouští výkon rozhodnutí (exekuci) vedenou žalovanou (orpávněnou) proti synovi žalobkyně (povinnému).

14. Z vyložených důvodů odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že z předmětné exekuce jsou předmětné nemovité věci vyloučeny (§ 220 odst. 1 o. s. ř.).

15. Vzhledem k tomu, že odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, musel znovu rozhodnout i o nákladech řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.) O těchto nákladech rozhodl odvolací soud podle úspěchu ve věci ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal je v řízení úspěšné žalobkyni. Žalobkyně nebyla v řízení před soudem prvního stupně zastoupena advokátem, a proto jí náleží paušální náhrada nákladů řízení podle § 1 odst. 1, 3 písm. a), § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen „vyhl. č. 254/2015 Sb.“) za sepis žaloby ve výši 300 Kč. Dále žalobkyni náleží náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč Celkem se jedná o částku 5 300 Kč, kterou je jí žalovaná povinna zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

16. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že je přiznal procesně úspěšné žalobkyni, která byla v odvolacím řízení zastoupena advokátem. Náklady žalobkyně jsou tvořeny mimosmluvní odměnou podle § 9 odst. 1, § 7 bod 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) - dále jen„ advokátní tarif“ (tarifní hodnota 10 000 Kč) za dva úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, účast na jednání) ve výši 3 000 Kč (2 x 1 500 Kč), náhradou hotových výdajů za dva úkony právní služby ve výši 600 Kč (2 x 300 Kč) dle § 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu, náhradou za promeškaný čas strávený cestou právního zástupce k odvolacímu jednání v rozsahu 4 půlhodin po 100 Kč, tj. ve výši 400 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu a náhradou jízdného k odvolacímu jednání ze [obec] do [obec] a zpět, tj. 90 km, osobním automobilem zn. Renault Megan, [registrační značka], při průměrné spotřebě motorové nafty 3,5 l [číslo] km, při vyhláškové ceně této pohonné hmoty 36,10 Kč l (vyhl. č. 511/2021 Sb.), při paušální sazbě 4,70 Kč km, tj. ve výši 536,70 Kč. Součástí nákladů žalobkyně je i zaplacený soudní poplatek za odvolání ve výši 5 000 Kč a náhrada nezastoupeného účastníka za sepis odvolání, které si žalobkyně sepisovala sama, a to ve výši 300 Kč podle § 1 odst. 1, 3 písm. a), § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. Celkem tak náklady vynaložené žalobkyní v odvolacím řízení činí částku 9 836,70 Kč, kterou je jí žalovaná povinna zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce (§ 160 odst. 1, § 149 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 211 o. s. ř.).