20 C 192/2021

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Dagmar Brachovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o: zaplacení 3 000 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 000 Kč ve výši 10 % ročně od 10.2.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně na náhradu nákladů řízení částku 1 489 Kč.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 3 000 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný byl dne 10.1.2020 ošetřen a pobýval v Protialkoholní záchytné stanici ulice, obec a číslo, která je provozována žalobkyní (dále jen "PZS"). K uhrazení nákladů za ošetření a pobyt v PZS mu byl žalobkyní vystaven daňový doklad číslo ze dne 10.1.2021, znějící na částku 3 000 Kč, se splatností dne 9.2.2020. Žalovaný výše uvedený dluh vůči žalobkyni písemně uznal co do důvodu a výše uznáním dluhu ze dne 10.1.2020. Žalovaný však uvedenou pohledávku v termínu její splatnosti neuhradil. Žalovaný však žalobkyni ani přes předžalobní upomínku neuhradil ničeho.

2. Soud ve věci vydal dne 15.2.2021 elektronický platební rozkaz, který žalovanému nepodařilo doručit, proto jej soud dne 29.4.2021 zrušil.

3. Soud se dotázal účastníků, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání a poučil oba účastníky, že pokud se ve stanovené lhůtě k tomuto dotazu soudu písemně nevyjádří, bude soud dle § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládat, že proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání nemají námitky. Oběma účastníkům byla tato výzva řádně doručena. Ve stanovené lhůtě žádný z účastníků soudu nesdělil, že s tímto postupem nesouhlasí. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud proto rozhodl věc bez nařízení jednání.

4. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

5. V daném případě soud provedl listinné důkazy předložené žalobkyní, a to faktura číslo ze dne 10.1.2021, uznání dluhu ze dne 10.1.2020, předžalobní upomínka včetně podacího lístku ze dne 30.9.2020.

6. Z těchto všech důkazů bylo jednoznačně zjištěno, že veškerá tvrzení žalobkyně ohledně ošetření žalované, nákladů tohoto ošetření, uznání dluhu a výše dlužné částky uvedená v žalobě má soud za prokázané. Po právní stránce pak soud vycházel z § 17 odst. 4 zákona č. 379/2005 Sb. ve znění účinném ke dni ošetření žalovaného, a podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

7. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl.

8. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení není soud vázán návrhem (§151odst. 1 o.s.ř.) a náhrada nákladů řízení, včetně náhrady nákladů řízení mezi účastníky, je kogentně upravena v ustanoveních § 142 až 151 o.s.ř. (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16.11.2000, sp.zn. 3 Cmo 243/99, uveřejněné v časopise Soudní rozhledy č. 3/2001 na str. 78 nebo usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 26.5.2010, sp.zn. II. ÚS 1103/10, dostupné na internetových stránkách http:// nalus.usoud.cz). Podle § 142 odst. 1 věty prvé občanského soudního řádu, soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

9. Dle názoru Ústavního soudu prezentovaného v rozhodnutí III.ÚS 2985/14, právo žalující strany domáhat se svého nároku u soudu a využít k tomu služeb advokáta nezbavují obecný soud povinnosti brát na zřetel všechny relevantní okolnosti pro posouzení výše účelně vynaložených nákladů žalobce při vymáhání pohledávky, a že relevantní okolnosti je třeba vyhodnotit ústavně konformním způsobem, tedy racionálně a srozumitelně, s respektem k výkladu provedeným Ústavním soudem ohledně posuzování výše účelně vynaložených nákladů řízení.

10. Protože žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, přiznal jí soud vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v plné výši, jež sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z nákladů právního zastoupení za 3 úkony právní služby á 200 Kč dle § 14b vyhl. 177/1996 Sb., 3x režijní paušál á 100 Kč dle § 14b vyhl. 177/1996 Sb., (za přípravu a převzetí, za podání žaloby, výzvu k plnění), a dále 21% DPH dle § 137 odst. 3 občanského soudního řádu ve výši 189 Kč, celkem je tedy žalovaný povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů částku 1 489 Kč.

11. Řízení bylo, jak soud vyhodnotil v souladu s právním názorem Krajského soudu v Ústí nad Labem prezentovaném v rozhodnutí č.j. 17Co 666/2015-143, zahájeno na ustáleném vzoru uplatněném žalobcem opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění nepřevyšuje částku 50 000 Kč, a to z titulu neuhrazení faktury za ošetření žalovaného v Protialkoholní záchytné stanici ulice provozované žalobkyní.

12. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.

13. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu) Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.