20 C 205/2022

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Dagmar Brachovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 14 651,69 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 834,82 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 834,82 Kč od datum do zaplacení, částku 3 832,83 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 552,83 Kč od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 432,83 Kč od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 832,83 Kč od datum do zaplacení, částku 1 356,54 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 356,54 Kč od datum do zaplacení, a na náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně částku 2 252, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 600 Kč, splatných vždy do každého 25tého dne kalendářního měsíce, pod ztrátou výhody splátek, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba co do částky 907,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 907,50 Kč od datum do zaplacení, co do částky 240 Kč, co do částky 240 Kč a co do částky 240 Kč, se zamítá. Žalobkyně se na žalovaném svou žalobou domáhala zaplacení částky 14 651,69 Kč s příslušenstvím, kterou jí žalovaná dluží za odběr elektřiny a plynu v odběrném místě žalované, a to na adrese adresa žalované, dodané žalované na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny a smlouvy o sdružených službách dodávky plynu. Žalobkyně vyúčtovala žalované odebraný plyn za období od datum do datum, fakturou číslo která byla splatná datum částkou 7 834,82 Kč, za období od datum do datum, fakturou číslo která byla splatná datum částkou 1 356,54 Kč. Kč. Dále žalobkyně vyúčtovala žalované odebranou elektřinu za období od datum do datum, fakturou číslo která byla splatná datum částkou 3 832,83 Kč. Dále žalobkyně požaduje částku 3 x 240 Kč za odeslání upomínky a částku 907,5 Kč s příslušenstvím jako poplatek za odpojení od distribuční sítě. Žalovaně ani přes předžalobní upomínku žalobkyni ničeho neuhradila. K jednání, které se ve věci konalo dne datum, se žalovaná ani žalobkyně nedostavily, ačkoliv byly řádně předvolány, řádně se neomluvily a nepožádaly o odročení jednání, žalovaná se k žalobě nevyjádřil, požádala o úhradu dlužné částky formou splátkového kalendáře. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Soud ve věci provedl listinné důkazy předložené žalobkyní, a to Žádost – smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, Smlouva o sdružených službách dodávky plynu, Ceník služeb, Vyúčtování za plyn, Vyúčtování za plyn konečné, Upomínka, Upomínka, Vyúčtování za elektřinu konečné, Faktura, Upomínka – odstoupení od smlouvy, Předžalobní upomínka, Podací arch. Soud po zhodnocení provedených důkazů podle ustanovení § 132 o.s.ř. každého důkazu jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti a po aplikaci níže citovaných zákonných ustanovení na zjištěný skutkový stav, má v řízené za prokázané, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o sdružených službách dodávky plynu a smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny do odběrného místa žalované, žalobkyně dle smluv energie dodala, žalovaná je odebrala, avšak dodané energie řádné vyúčtované fakturami žalobkyně, nezaplatila. Předžalobní upomínkou pak žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky. Po právní stránce jde mezi účastníky o vztah ze smlouvy o dodávce plynu a elektřiny dle § 50 a § 72 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, a § 2079 a násl. občanského zákoníku, na základě níž vznikla žalované povinnost platit (kupní) cenu za odebrané energie. Tuto svou povinnost žalovaná porušila, když se dostala do prodlení se zaplacením vyúčtované ceny. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 občanského zákoníku. Pokud jde o poplatek za upomínku 3x 240 Kč a za odpojení od sítě ve výši 907,50 Kč, pak ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny, resp. plynu vyplývá, že žalovaná uzavřela smlouvu jako nepodnikatel – tedy v postavení spotřebitele. Dle konstantní judikatury Ústavního soudu a zejména nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn.

I. ÚS 3512/11 ze dne 11.11.2013, v němž Ústavní soud ČR uvedl, že„ …Ve spotřebitelském právu je dodavatel ve fakticky výhodnějším postavení, neboť má odbornou převahu nad spotřebiteli, kterým své služby poskytuje. A proto kromě omezení vyplývajících z výše uvedeného principu rovností prostředků lze od dodavatele také očekávat (případně i vyžadovat), že se ve vztahu ke spotřebiteli bude chovat v obecné poloze poctivě. Nepostupuje-li tímto způsobem, zpronevěří se důvěře druhého účastníka smluvního vtahu v poctivost svého jednání, a takovému nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu (srov. § 265 obchodního zákoníku nebo § 6 nového občanského zákoníku). V praxi se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Například smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velkosti, než okolní text, nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. Uvedená zásada poctivosti dopadá i na aplikaci obchodních podmínek a sazebníku. Obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl třeba od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. Z uvedeného plyne závěr, který dle názoru soudu dopadá na projednávanou věc, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající sankci zásadně nemohlo být součástí všeobecných obchodních podmínek a sazebníku, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis a jíž za smlouvu považuje), v daném případě smlouvě o sdružených službách dodávky elektřiny či smlouvě o sdružených službách dodávky plynu. Soud tedy má za to, že ve spotřebitelských vztazích je nezbytné, aby spotřebitel byl upozorněn na ta ujednání, která mají zásadní význam z hlediska jeho práv a povinností a zároveň nejsou pouze technického či vysvětlujícího charakteru. Mezi taková ujednání nepochybně patří též ujednání o sankci, neboť není pouhým upřesněním (technické nebo vysvětlující povahy) sjednané povinnosti, ale zakládá pro spotřebitele jinou situaci, než kterou by mohl očekávat. Je-li tedy ujednání o sankci uvedeno pouze v obchodních podmínkách a ceníku služeb, nikoli ve smlouvě samotné, je takové ujednání dle soudu neplatné (§ 55 odst. 2 a § 56 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb. a § 1813 až 1815 občanského zákoníku). V této souvislosti soud dodává, že dle konstantní judikatury Nejvyššího soudu (srovnej Cpjn 200/2013, R 102/2013 civ.) ujednání o smluvní pokutě je vedlejším ujednáním, které není typickou součástí smlouvy. Povinnost spotřebitele v daném případě smluvní pokutu hradit by nastoupila výlučně proto, že poskytovatel tuto povinnost spotřebitele do adhezní smlouvy vtělil. Za situace, kdy stíhá povinnost hradit smluvní pokutu v případě porušení smluvních povinností výlučně spotřebitele, nikoli poskytovatele služby, lze uzavřít, že jde o ujednání představující, i vzhledem k poměru výše smluvní pokuty k výši (významu) jí zajištěné povinnosti, významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, a to k újmě spotřebitele. Poskytovatel přitom nemohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s daným ujednáním souhlasil v případě individuálního sjednání smlouvy. Ujednání o smluvní pokutě je proto neplatné podle § 6 OZ. S ohledem na shora uvedené, soudu nezbylo než žalobu v rozsahu 3 x částku 240 Kč představující smluvní pokutu – poplatek za odeslání upomínky, a částku 907,50 Kč představující smluvní pokutu – poplatek za odpojení od sítě s požadovaným úrokem z prodlení, zamítnout. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s § 118a odst. 3 o.s.ř. soudem poučena o tom, že dosud nedoplnila skutková tvrzení ohledně platně sjednané smluvní pokuty – poplatku za upomínku a odpojení od sítě. Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (viz. např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn.

II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř., a není tedy možné poučovat žalobce o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok. Poučovací povinnost podle § 118a odst. 1 až 3 je sice nastavena přísně tak, že ji soud uplatňuje při jednání i vůči účastníkům majícím zástupce, současně však neodnímá odpovědnost účastníka řízení za jeho výsledek, když případnou neúčast u jednání musí spojovat s vědomím, že mu nemůže být poskytnuto poučení podle § 118a odst. 1 a 3, neboť to se poskytuje pouze přítomnému účastníku. Nedostavení se účastníka k jednání není v žádném směru důvodem pro odročování jednání za účelem splnění poučovací povinnosti podle § 118a odst. 1 až 3. Nemohl-li tedy soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a, proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (NS 21 Cdo 5237/2007). Při rozhodování o náhradě nákladů řízení není soud vázán návrhem (§151odst. 1 o.s.ř.) a náhrada nákladů řízení, včetně náhrady nákladů řízení mezi účastníky, je kogentně upravena v ustanoveních § 142 až 151 o.s.ř. (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16.11.2000, sp.zn. 3 Cmo 243/99, uveřejněné v časopise Soudní rozhledy č. 3/2001 na str. 78 nebo usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 26.5.2010, sp.zn.

II. ÚS 1103/10, dostupné na internetových stránkách http:// nalus.usoud.cz). Podle § 142 odst. 1 věty prvé občanského soudního řádu, soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Dle názoru Ústavního soudu prezentovaného v rozhodnutí

III. ÚS 2985/14, právo žalující strany domáhat se svého nároku u soudu a využít k tomu služeb advokáta nezbavují obecný soud povinnosti brát na zřetel všechny relevantní okolnosti pro posouzení výše účelně vynaložených nákladů žalobce při vymáhání pohledávky, a že relevantní okolnosti je třeba vyhodnotit ústavně konformním způsobem, tedy racionálně a srozumitelně, s respektem k výkladu provedeným Ústavním soudem ohledně posuzování výše účelně vynaložených nákladů řízení. Jelikož žalobkyně byla ve věci převážně úspěšná, přiznal jí soud vůči žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v plné výši, jež sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, nákladů právního zastoupení za 3 úkony á 300 Kč dle § 14b vyhl. 177/1996 Sb., 3x režijního paušálu á 100 Kč dle § 14b vyhl. 177/1996 Sb., (za přípravu a převzetí, za podání žaloby, předžalobní upomínku), a dále 21% DPH dle § 137 odst. 3 občanského soudního řádu ve výši 252 Kč, celkem je tedy žalovaná povinan zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů částku 2 252 Kč. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když žádost žalované o poskytnutí splátek shledal s ohledem na celkovou výši pohledávky a výši splátek důvodnou. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.