20 C 222/2023

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Dagmar Brachovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 21 936,98 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 859,30 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 22,87 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 170,32 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 859,30 Kč od 26. 2. 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 12,44 % ročně z částky 2 244,63 Kč od 26. 2. 2021 do zaplacení, částku 5 871,77 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,65 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 276,48 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 871,77 Kč od 26. 2. 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 12,55 % ročně z částky 5 141,30 Kč od 26. 2. 2021 do zaplacení, částku 13 205,91 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,61 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 212,71 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 205,91 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 12,30 % ročně z částky 11 807,84 Kč od 26. 2. 2021 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> Žalobkyně na žalovaném svou žalobou domáhala zaplacení částky 21 936,98 Kč s příslušenstvím a nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, předchůdce žalobce, [právnická osoba] (dříve [právnická osoba], [IČO], která k 1.1.2022 zanikla fúzí sloučením s nástupnickou společností [právnická osoba]), se sídlem [adresa], [IČO] se žalovaným dne 01.04.2018 Smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě [příjmení] poskytla žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč Smlouva byla uzavřena na základě návrhu na uzavření smlouvy učiněného ze strany žalovaného, který [příjmení] bez výhrad akceptovala. Nedílnou součástí Smlouvy jsou rovněž Všeobecné obchodní podmínky, Produktové podmínky a Sazebník poplatků. Žalovaný se zavázal splácet [anonymizováno] úvěr způsobem uvedeným ve Smlouvě, Všeobecných obchodních podmínkách a Produktových podmínkách, a to s úrokem a pojištěním ve výši stanovené ve Smlouvě. Žalovaný byl dle Smlouvy povinen splácet poskytnutou půjčku v 36 pravidelných měsíčních splátkách po 1 240 Kč. První splátka byla splatná dne 01.05.2018 a každá další splátka pak byla splatná vždy k 1. dni v měsíci. Splátky měly být dle Smlouvy hrazeny formou inkasa z účtu žalovaného č. [bankovní účet], přičemž žalovaný byl povinen zajistit, aby v den splatnosti každé splátky byl na tomto účtu dostatek disponibilních prostředků. Mezi [příjmení] a žalovaným bylo sjednáno úročení poskytnutých peněžních prostředků (úvěru). Úroková sazba úroku z úvěru ve výši 12,44% p.a. odpovídá výši úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých klientům bankami ke dni uzavření Smlouvy. Žalovaný se též zavázal hradit další případné platby (zejména poplatky) dle Smlouvy, resp. aktuálního Sazebníku poplatků. Vzhledem k tomu, že žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, [příjmení] jej písemně upozornila, aby tento stav napravil. Následně, v důsledku trvajícího porušení povinností žalovaného ze Smlouvy, zejména z důvodu nesplácení úvěru v pravidelných termínech a ve splátkách v dohodnuté výši, [příjmení] pohledávku žalovaného s účinností ke dni 25.02.2021 zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu včetně smluvní pokuty, předchůdci žalobkyně tak vznikla pohledávka, která byla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek převedena žalobkyni. Dále že předchůdce žalobce, [právnická osoba] (dříve [právnická osoba], [IČO], která k 1.1.2022 zanikla fúzí sloučením s nástupnickou společností [právnická osoba]), se sídlem [adresa], [IČO] uzavřel se žalovaným dne 18.08.2017 Smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě [příjmení] poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč Smlouva byla uzavřena na základě návrhu na uzavření smlouvy učiněného ze strany žalovaného, který [příjmení] bez výhrad akceptovala. Nedílnou součástí Smlouvy jsou rovněž Všeobecné obchodní podmínky, Produktové podmínky a Sazebník poplatků. Žalovaný se zavázal splácet [anonymizováno] úvěr způsobem uvedeným ve Smlouvě, Všeobecných obchodních podmínkách a Produktových podmínkách, a to s úrokem ve výši stanovené ve Smlouvě. Žalovaný byl dle Smlouvy povinen splácet poskytnutou půjčku v 48 pravidelných měsíčních splátkách po 840 Kč. První splátka byla splatná dne 18.09.2017 a každá další splátka pak byla splatná vždy k 18. dni v měsíci. Splátky měly být dle Smlouvy hrazeny formou inkasa z účtu žalovaného č. [bankovní účet], přičemž žalovaný byl povinen zajistit, aby v den splatnosti každé splátky byl na tomto účtu dostatek disponibilních prostředků. Mezi [příjmení] a žalovaným bylo sjednáno úročení poskytnutých peněžních prostředků (úvěru). Úroková sazba úroku z úvěru ve výši 12,55% p.a. odpovídá výši úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých klientům bankami ke dni uzavření Smlouvy. Žalovaný se též zavázal hradit další případné platby (zejména poplatky) dle Smlouvy, resp. aktuálního Sazebníku poplatků. Vzhledem k tomu, že žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, [příjmení] jej písemně upozornila, aby tento stav napravil. Následně, v důsledku trvajícího porušení povinností žalovaného ze Smlouvy, zejména z důvodu nesplácení úvěru v pravidelných termínech a ve splátkách v dohodnuté výši, [příjmení] pohledávku žalovaného s účinností ke dni 25.02.2021 zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu včetně smluvní pokuty, předchůdci žalobkyně tak vznikla pohledávka, která byla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek převedena žalobkyni. Konečně, že předchůdce žalobce, [právnická osoba] (dříve [právnická osoba], [IČO], která k 1.1.2022 zanikla fúzí sloučením s nástupnickou společností [právnická osoba]), se sídlem [adresa], [IČO], uzavřel se žalovaným dne 08.01.2018 Smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě [příjmení] poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč Smlouva byla uzavřena na základě návrhu na uzavření smlouvy učiněného ze strany žalovaného, který [příjmení] bez výhrad akceptovala. Nedílnou součástí Smlouvy jsou rovněž Všeobecné obchodní podmínky, Produktové podmínky a Sazebník poplatků. Žalovaný se zavázal splácet [anonymizováno] úvěr způsobem uvedeným ve Smlouvě, Všeobecných obchodních podmínkách a Produktových podmínkách, a to s úrokem a pojištěním ve výši stanovené ve Smlouvě. Žalovaný byl dle Smlouvy povinen splácet poskytnutou půjčku v 47 pravidelných měsíčních splátkách po 1 316 Kč. První splátka byla splatná dne 14.03.2018 a každá další splátka pak byla splatná vždy k 14. dni v měsíci. Splátky měly být dle Smlouvy hrazeny formou inkasa z účtu žalovaného č. [bankovní účet], přičemž žalovaný byl povinen zajistit, aby v den splatnosti každé splátky byl na tomto účtu dostatek disponibilních prostředků. Mezi [příjmení] a žalovaným bylo sjednáno úročení poskytnutých peněžních prostředků (úvěru). Úroková sazba úroku z úvěru ve výši 12,30% p.a. odpovídá výši úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých klientům bankami ke dni uzavření Smlouvy. Žalovaný se též zavázal hradit další případné platby (zejména poplatky) dle Smlouvy, resp. aktuálního Sazebníku poplatků. Vzhledem k tomu, že žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, [příjmení] jej písemně upozornila, aby tento stav napravil. Následně, v důsledku trvajícího porušení povinností žalovaného ze Smlouvy, zejména z důvodu nesplácení úvěru v pravidelných termínech a ve splátkách v dohodnuté výši, [příjmení] pohledávku žalovaného s účinností ke dni 25.02.2021 zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu včetně smluvní pokuty, předchůdci žalobkyně tak vznikla pohledávka, která byla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek převedena žalobkyni. Žalovaný na svůj dluh ani přes výzvu žalobkyni neuhradil ničeho. K jednání, které se ve věci konalo dne [datum], se žalovaný nedostavil, ačkoliv byl předvolán na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) o.s.ř., neomluvil se a nepožádal o odročení jednání, k žalobě se nevyjádřil. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného; vycházel přitom z obsahu spisu. Soud ve věci provedl následující listinné důkazy, Výpis z obchodního rejstříku, kterým ověřil právní subjektivitu žalobkyně, Návrh na uzavření smlouvy o půjčce ze dne 18.8.2017, kterým žalovaná žádá předchůdce žalobkyně o poskytnutí půjčky ve výši 20 000 Kč, při úrokové sazbě 39,90 p.a. a RPSN 48,03 p.a., Návrh na uzavření smlouvy o půjčce ze dne 1.4.2018, kterým žalovaná žádá předchůdce žalobkyně o poskytnutí půjčky ve výši 25 000 Kč, při úrokové sazbě 39,90 p.a. a RPSN 47,38 p.a., Fotokopie rámcové smlouvy o poskytování bankovních služeb ze dne 19.9.2014, kterou předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o vedení běžného účtu za podmínek ve smlouvě sjednaných, Akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce ze dne 18.8.2017, kterou předchůdce žalobkyně sděluje žalovanému uzavření smlouvy dle které předchůdce žalobkyně poskytne žalovanému za podmínek ve smlouvě sjednaných úvěr ve výši 20 000 Kč při úrokové sazbě 39,90 p.a. a RPSN 48,03 p.a., Akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce ze dne 8.1.2018, kterou předchůdce žalobkyně sděluje žalovanému uzavření smlouvy dle které předchůdce žalobkyně poskytne žalovanému za podmínek ve smlouvě sjednaných úvěr ve výši 30 000 Kč při úrokové sazbě 39,90 p.a. a RPSN 48,13 p.a., Akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce ze dne [datum], kterou předchůdce žalobkyně sděluje žalovanému uzavření smlouvy dle které předchůdce žalobkyně poskytne žalovanému za podmínek ve smlouvě sjednaných úvěr ve výši 25 000 Kč při úrokové sazbě 39,90 p.a. a RPSN 47,98 p.a., Obchodní podmínky ze kterých vyplývá bližší úprava práv a povinností účastníků smlouvy o poskytnutí úvěru, včetně doručování, smluvní pokuty atd., Podací lístek dle kterého byla dne žalobkyní žalovanému dne [datum] zaslána zásilka, Oznámení o zesplatnění půjčky ze dne 26.2.2021, kterým předchůdce žalobkyně sděluje žalovanému zesplatnění úvěru dle smlouvy ze dne 8.1.2018, Oznámení o zesplatnění půjčky ze dne 26.2.2021, kterým předchůdce žalobkyně sděluje žalovanému zesplatnění úvěru dle smlouvy ze dne 18.8.2017, Předžalobní upomínku ze dne 17.1.2022, kterou žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě před podáním žaloby, Oznámení o zesplatnění půjčky ze dne 26.2.2021, kterým předchůdce žalobkyně sděluje žalovanému zesplatnění úvěru dle smlouvy ze dne 1.4.2018, Poslední výzvu ze dne 6.1.2021 kterou předchůdce žalobkyně vyzívá žalovaného k úhradě dluhu, Poslední výzvu ze dne 5.2.2021 kterou předchůdce žalobkyně vyzívá žalovaného k úhradě dluhu, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2.8.2021, kterým předchůdce žalobkyně sděluje žalovanému, že pohledávka byla postoupena žalobkyni, Potvrzení úhrady ze dne 3.8.2021, dle kterého uhradila žalobkyně kupní cenu za postoupené pohledávky. <i>Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník, dále jen o.z.) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.</i> <i>Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.</i> <i>Podle § 588 o.z., věta první, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.</i> <i>Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> Soud po zhodnocení provedených důkazů podle ustanovení § 132 o.s.ř. každého důkazu jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti a po aplikaci výše citovaných zákonných ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k následujícímu: Nejprve se soud z moci úřední zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. V projednávané věci žalobkyně netvrdí, ani neprokazuje, že by poskytovatel úvěru s odbornou péčí posuzovala schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet poskytnuté úvěry. Žalobkyně soudu nepředložila žádný dokument, ze kterého by vyplývalo, že byly zjišťovány celkové majetkové poměry žalovaného, výdaje, závazky, počet členů domácnosti, resp., že byly tyto údaje žalovaným poskytnuty náležitě vyhodnoceny. Předchůdce žalobkyně, coby poskytovatel úvěru, je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebitel v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele – žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona č. 257/2016 Sb.), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015 uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku konstatoval, že:“ ….poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady...“. Nalézací soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobkyně ani přes poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. v řízení před soudem prvního stupně nejenže neprokázala, že by kvalifikovaně a s odbornou péčí jako poskytovatel úvěru zjišťoval, ale ani, že případně jakkoli ověřoval bonitu žalovaného. Pro úplnost soud dodává, že pokud dle ustanovení § 87 odst. zákona č. 257/2016 Sb., spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti (smlouvy z důvodu uzavření smlouvy v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, nelze toto ustanovení vykládat tak, že pokud dlužník námitku neplatnosti sám aktivně neuplatní (např. podáním žaloby na neplatnost sjednané smlouvy o úvěru), nemůže se soud z moci úřední zabývat úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem dle čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum]. Tento závěr je plně v souladu jak s názorem Nejvyššího soudu k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích prezentovaném v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, kde mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná, tak s nálezem Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, III.ÚS 4129/18, který na citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje s tím, že výslovně uvádí, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na shora uvedené závěry, soudu po právní stránce nezbylo, než věc posoudit tak, že smlouva o úvěru ze dne 18.8.2017, ze dne 8.1.2018 a ze dne 1.4.2018 uzavřené mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným jsou absolutně neplatné podle § 588 o.z., neboť svým obsahem nebo účelem zjevně odporují zákonu, nebo jej obchází, anebo se příčí dobrým mravům. Současně soud poučil žalobkyně, aby doplnila svá tvrzení ohledně skutečnosti, v jaké výši konkrétně došlo ze strany žalovaného k poskytnutí plnění v souvislosti s jednotlivými smlouvami ze strany žalovaného a označila k takto doplněným tvrzením důkazy, pro případ, že by soud pohledávku posoudil jako bezdůvodné obohacení žalovaného. Nalézací soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobkyně ani přes poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. v řízení před soudem prvního stupně nedoplnila svá tvrzení a nepodpořila je důkazy kdy a v jaké výši poskytl žalovaný předchůdci žalobkyně v souvislosti s poskytnutím částek 20 000 Kč, 25 000 Kč a 30 000 Kč plnění, soudu proto nezbylo než žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení není soud vázán návrhem (§151odst. 1 o.s.ř.) a náhrada nákladů řízení, včetně náhrady nákladů řízení mezi účastníky, je kogentně upravena v ustanoveních § 142 až 151 o.s.ř. (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16.11.2000, sp.zn. 3 Cmo 243/99, uveřejněné v časopise Soudní rozhledy č. 3/2001 na str. 78 nebo usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 26.5.2010, sp.zn. II. ÚS 1103/10, dostupné na internetových stránkách http:// nalus.usoud.cz). Podle § 142 odst. 1 věty prvé občanského soudního řádu, soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Dle názoru Ústavního soudu prezentovaného v rozhodnutí III.ÚS 2985/14, právo žalující strany domáhat se svého nároku u soudu a využít k tomu služeb advokáta nezbavují obecný soud povinnosti brát na zřetel všechny relevantní okolnosti pro posouzení výše účelně vynaložených nákladů žalobce při vymáhání pohledávky, a že relevantní okolnosti je třeba vyhodnotit ústavně konformním způsobem, tedy racionálně a srozumitelně, s respektem k výkladu provedeným Ústavním soudem ohledně posuzování výše účelně vynaložených nákladů řízení. V dané věci byla žalobkyně zcela neúspěšná a žalovanému který byl zcela úspěšný, dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.