20 C 223/2025

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Dagmar Brachovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 24 746,90 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 24 746,90 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 24746,9 Kč od 22.10.2024 do zaplacení ve výši 14,75 %, s úrokem 9,44 % ročně z částky 24746,9 Kč od 22.10.2024 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2341,23 Kč od 1.3.2024 do 21.10.2024, kapitalizovaný úrok ve výši 2577,65 Kč od 1.3.2024 do 21.10.2024, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se na žalované svou žalobou domáhala zaplacení částky 24 746,9 Kč od 22.10.2024 do zaplacení ve výši 14,75 %, s úrokem 9,44 % ročně z částky 24746,9 Kč od 22.10.2024 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2341,23 Kč od 1.3.2024 do 21.10.2024, kapitalizovaný úrok ve výši 2577,65 Kč od 1.3.2024 do 21.10.2024 a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, , se sídlem boulevard , adresa, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , reg.č.: , tel. číslo, , Anonymizováno, , adresa, , jako postupitel a žalobkyně, jako postupník spolu uzavřeli dne 18.9.2023 Smlouvu o postoupení portfolia smluv o úvěrech, které BNP Paribas poskytla klientům v České republice, prostřednictvím své pobočky , právnická osoba, , se sídlem , adresa, , IČ: , IČO, , a to včetně souvisejících smluv o skupinovém pojištění a pohledávek s účinky od 1.11.2023. , Anonymizováno, , Anonymizováno, a žalobkyně dne 1.11.2023 osvědčily souhlasným prohlášením, že s účinností od 1.11.2023 se žalobkyně stala smluvní stranou veškerých postoupených smluv, převzala veškerá smluvní práva, povinnosti a prospěch z postoupených smluv a ze smluv s těmito souvisejícími. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 16.11.2022 uzavřena Smlouva o klasickém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému neúčelový nezajištěný spotřebitelský úvěr v celkové výši 33 490 Kč pro účely nákupu zboží a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr včetně smluvních úroků a poplatků řádně splatit. Před uzavřením Smlouvy žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr, a to na základě informací poskytnutých žalovaným v žádosti o poskytnutí úvěru. Žalobkyně v tomto směru porovnávala výši požadovaného úvěru s příjmy žalovaného a jeho výdaji tak, jak tyto uvedl v žádosti o úvěr. Porovnávala, zda je žalovaný schopen hradit smluvené měsíční splátky. Dále žalobkyně při schvalování úvěru prověřila insolvenční rejstřík, a registr dlužníků SOLUS. Z žádného z těchto registrů nevyplývaly takové skutečnosti, které by odůvodňovaly to, aby žalobkyně žalovanému úvěr neposkytla, stejně tak z nich nevyplývalo, že by žalovaný měl dluhy po splatnosti. V souladu s čl.

II. Smlouvy byl žalovanému poskytnut účelový úvěr ve výši 33 390 Kč na realizaci svého projektu. Žalovaný se zavázal dlužnou částku splácet prostřednictvím 48ti pravidelných měsíčních splátek ve výši 1 072 Kč, splatných bankovním převodem vždy 17. den každého kalendářního měsíce počínaje 17.12.2022 + pojištění úvěru ve výši 0% z každé měsíční splátky. V čl.

III. Smlouvy byla mezi žalobkyní a žalovaným sjednána pevná roční úroková sazba ve výši 9,45 % p. a. V případě porušení podmínek Smlouvy ze strany žalovaného, se žalovaný zavázal vedle úroku z úvěru platit navíc úrok z prodlení z nesplacení částky v zákonné výši, poplatek za náhradu nákladů spojených s vymáháním pohledávky, poplatek za odeslání upomínky k úhradě splatné pohledávky v měsíci následujícím po vzniku prodlení. Žalovaný se dostával do prodlení s plněním splátek opakovaně, naposledy s více než dvěma splátkami splatnými do dne zesplatnění úvěru. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužné splátky neuhradil, žalobkyně prohlásila ke dni 29.2.2024 celý úvěr za splatný a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě celé dlužné částky s tím, že ho poučila o tom, že dluh se dále navyšuje o úrokové příslušenství. Žalovaná ani přes předžalobní upomínku neuhradila žalobkyni ničeho.K jednání, které se ve věci konalo dne 2.9.2025, se žalovaná nedostavila, ačkoliv byl předvolán na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) o.s.ř., neomluvila se a nepožádala o odročení jednání, k žalobě se nevyjádřila. Žalobkyně se rovněž nedostavila, svou neúčast omluvila a požádala soud, aby jednal v její nepřítomnosti.Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.Soud ve věci provedl následující listinné důkazy, z oznámení – výzvě k úhradě ze dne 21.10.2024 vyplývá, že žalobkyně vyzvala žalovanou dne 21.10.2024 k úhradě dluhu ve výši 29 665, 78 Kč na základě smlouvy č. , hodnota, . Dopisem ze dne 16.11.2022 sděluje žalobkyně žalované, že jí byl dle smlouvy a úvěrového účtu , Anonymizováno, poskytnut úvěr ve výši 33 490 Kč, který bude splácet formou 36 měsíčních splátek po 1 072 Kč, počínaje 17.12.2022. Ze sazebníku žalobkyně lze naznat poplatky za poskytované služby žalobkyní. Ze žádosti/smlouvy o klasickém úvěru č. , hodnota, a žádosti/smlouvy k rámcové smlouvy č. , hodnota, vyplývá, že ji uzavřela žalobkyně a žalovaná dne 10.10.2022 a obsahuje prohlášení žalované pro posouzení úvěru schopnosti a údaje o výši možného úvěru, obchodním úroku, RPSN, výši splátek, pokuty při řádném nesplácení, včetně ujednání o pokutě ve výši 0,1% denně z částky v prodlení. Z rámcové smlouvy č. , hodnota, vyplývá, že že ji dne 10.10.2022 uzavřela žalobkyně a žalovaná a upravuje podmínky poskytování bankovních produktů žalobkyní. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském - klasickém úvěru vyplývají podrobnosti při poskytování úvěru včetně řešení sporů. Z Kopie občanského průkazu na jméno žalované vyplývá, že žalobkyně měla k dispozici kopii občanského průkazu na jméno žalované. Výzvou ze dne 23.1.2024 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dluhu ve výši 4 938 Kč do 29.2.2024 z úvěru č. , č. účtu, , jinak bude celý úvěr ve výši 26 432 Kč vymáhám, když k odstoupení od smlouvy nastane dne 29.2.2024. Podacím archem ze dne 22.10.2024 žalobkyně prokazuje, že tohoto dne zaslala žalované zásilku. Výzvou ze dne 2.3.2024 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dluhu ve výši 26 432 Kč z úvěru č. , č. účtu, , který se stal splatným dne 29.2.2024. Z výpisu z obchodního rejstříku soud ověřil právní subjektivitu žalobkyně. se splatnostíPokud jde o listiny vyhotovené žalobkyní (podklady pre súdne konanie) soud jimi důkaz neprováděl, když je vyhodnotil jako tvrzení žalobkyně.Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník, dále jen o.z.) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.Podle § 588 o.z., věta první, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Soud po zhodnocení provedených důkazů podle ustanovení § 132 o.s.ř. každého důkazu jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti a po aplikaci výše citovaných zákonných ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k následujícímu:Nejprve se soud z moci úřední zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.V projednávané věci žalobkyně sice tvrdí, avšak neprokazuje, že by žalobkyně s odbornou péčí posuzovala schopnost spotřebitele (žalované) splácet úvěr poskytnutý ve výši 33 390 Kč dle tvrzení žalobkyně formou 48, dle smlouvy dopisu žalobkyně z 16.11.2022 formou 36 splátek. Žalobkyně soudu nepředložila žádný dokument, ze kterého by vyplývalo, že byly zjišťovány celkové majetkové poměry žalované, výdaje, počet členů domácnosti, zda měla žalovaná další závazky a v jaké výši, zda údaje jím poskytnuté ke své osobě jsou pravdivé, atd. Žalobkyně se spokojila s prohlášením žalované.Žalobkyně coby poskytovatel úvěru, je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinna náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebitel v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele – žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona č. 257/2016 Sb.), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015 uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008. Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku konstatoval, že: “….poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady...“.Nalézací soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně nejenže neprokázala, že by kvalifikovaně a s odbornou péčí poskytovatel úvěru zjišťoval potřebné skutečnost o schopnosti splácet úvěr žalovanou a ani že by poskytnuté informace náležitě ověřoval.Pro úplnost soud dodává, že pokud dle ustanovení § 87 odst. zákona č. 257/2016 Sb., spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti (smlouvy z důvodu uzavření smlouvy v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, nelze toto ustanovení vykládat tak, že pokud dlužník námitku neplatnosti sám aktivně neuplatní (např. podáním žaloby na neplatnost sjednané smlouvy o úvěru), nemůže se soud z moci úřední zabývat úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem dle čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Tento závěr je plně v souladu jak s názorem Nejvyššího soudu k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích prezentovaném v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. , spisová značka, , kde mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná, tak s nálezem Ústavního soudu ze dne 26.2.2019,

III. ÚS 4129/18, který na citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje s tím, že výslovně uvádí, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.S ohledem na shora uvedené závěry, soudu po právní stránce nezbylo, než věc posoudit tak, že smlouva o úvěru uzavřená mezi a žalovanou je absolutně neplatná podle § 588 o.z., neboť svým obsahem nebo účelem zjevně odporuje zákonu, nebo jej obchází, anebo se příčí dobrým mravům.Dále se soud zabýval otázkou, zda žalobkyně žalované finanční prostředky poskytla bez právního důvodu a zda se žalovaná na úkor žalobkyně, bezdůvodně obohatila.Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalované částku 33 390 Kč bez právního důvodu a žalovaná se v této výši na úkor žalobkyně obohatila. Současně je však z provedených důkazů zřejmě, že žalovaná z tohoto důvodu žalobkyni určité finanční prostředky uhradila. Žalobkyně však netvrdí ani neprokazuje v jaké celkové výši bylo ze strany žalované plněno. A tato skutečnost nevyplývá ani z žádného důkazu předloženého žalobkyní.Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s § 118a odst. 3 o.s.ř. soudem poučena o tom, že dosud nedoplnila skutková tvrzení ohledně ověření bonity dlužníka a nenavrhla důkazy potřebné k prokázání tvrzení ohledně kvalifikovaného prověření bonity žalované ke splácení úvěru a k prokázání tvrzení, v jaké výši poskytla žalovaná žalobkyni plnění z titulu bezdůvodného obohacení. Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (viz. např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn.

II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř., a není tedy možné poučovat žalobce o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok.Poučovací povinnost podle § 118a odst. 1 až 3 je sice nastavena přísně tak, že ji soud uplatňuje při jednání i vůči účastníkům majícím zástupce, současně však neodnímá odpovědnost účastníka řízení za jeho výsledek, když případnou neúčast u jednání musí spojovat s vědomím, že mu nemůže být poskytnuto poučení podle § 118a odst. 1 a 3, neboť to se poskytuje pouze přítomnému účastníku. Nedostavení se účastníka k jednání není v žádném směru důvodem pro odročování jednání za účelem splnění poučovací povinnosti podle § 118a odst. 1 až 3. Nemohl-li tedy soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a, proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (NS 21 Cdo 5237/2007).S ohledem na shora uvedené soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Soud sice dospěl k závěru, že bylo prokázáno, že žalovaná se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, avšak nelze žalované uložit povinnost k vydání bezdůvodného obohacení ve výši vyšší než je skutečné bezdůvodné obohacení.Při rozhodování o náhradě nákladů řízení není soud vázán návrhem (§151odst. 1 o.s.ř.) a náhrada nákladů řízení, včetně náhrady nákladů řízení mezi účastníky, je kogentně upravena v ustanoveních § 142 až 151 o.s.ř. (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16.11.2000, sp.zn. 3 Cmo 243/99, uveřejněné v časopise Soudní rozhledy č. 3/2001 na str. 78 nebo usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 26.5.2010, sp.zn.

II. ÚS 1103/10, dostupné na internetových stránkách http:// nalus.usoud.cz). Podle § 142 odst. 1 věty prvé občanského soudního řádu, soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.Dle názoru Ústavního soudu prezentovaného v rozhodnutí

III. ÚS 2985/14, právo žalující strany domáhat se svého nároku u soudu a využít k tomu služeb advokáta nezbavují obecný soud povinnosti brát na zřetel všechny relevantní okolnosti pro posouzení výše účelně vynaložených nákladů žalobce při vymáhání pohledávky, a že relevantní okolnosti je třeba vyhodnotit ústavně konformním způsobem, tedy racionálně a srozumitelně, s respektem k výkladu provedeným Ústavním soudem ohledně posuzování výše účelně vynaložených nákladů řízení.Podle § 142 odst. 1 věty prvé občanského soudního řádu, soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.Protože žalobkyně byla ve věci zcela neúspěšná, a žalované, která byla ve věci zcela úspěšná dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.