20 C 225/2020

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Dagmar Brachovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o: zaplacení 21 504,51 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 111,46 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 7 111,46 Kč ve výši 9 % ročně od 22. 10. 2019 zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba, co do částky 14 393,05 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 2 939,3 Kč, co do zákonného úroku z prodlení z částky 14 359,05 Kč od 22. 10. 2019 do zaplacení ve výši 9 % ročně, co do úroku ve výši 25,08 % ročně z částky 19 104,51 Kč od 2. 9. 2018 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného na náhradu nákladů řízení částku 6.086,61 Kč.</b> 1. Žalobkyně na žalovaném svou žalobou domáhala zaplacení částky 21.504,51 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba] (dříve pod názvem [právnická osoba]), se sídlem [adresa], [IČO] a žalovaným byla dne 14.03.2016 uzavřena Smlouva o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo]. Nedílnou součástí Smlouvy jsou Dispozice, rovněž podepsané oběma smluvními stranami, obsahující sjednané konkrétní parametry úvěru a kreditní karty, součástí Smlouvy jsou dále Produktové podmínky revolvingového úvěru a kreditní karty Banky a Všeobecné obchodní podmínky Banky, se kterými se žalovaný dle prohlášení ve Smlouvě seznámil, a také Úrokový lístek Banky a Sazebník Banky. V souladu se Smlouvou byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši 30.000,00 Kč. Současně mu byla poskytnuta kreditní karta [označení karty] [označení karty], jejímž prostřednictvím byl žalovaný oprávněn čerpat peněžní prostředky formou bezhotovostních nákupů nebo výběrem hotovosti až do výše úvěrového rámce. Čerpaný úvěr se žalovaný dle Smlouvy ve spojení s podmínkami zavázal splácet v měsíčních minimálních splátkách sestávajících ze sjednané procentuální výše 2,00 % z částky, která byla vyčerpána v předcházejícím měsíci, z vyúčtovaných poplatků, z částek po splatnosti a z částky přečerpání úvěrového rámce. Konkrétní výše měsíční splátky tedy nebyla konstantní a byla vždy uvedena ve výpisu ke kreditní kartě spolu s datem její splatnosti. Čerpané peněžní prostředky se žalovaný ve Smlouvě zavázal vrátit včetně úroků, poplatků za bankovní služby, za odeslané upomínky, a to ve výši uvedené v Sazebníku a v Úrokovém lístku. Žalovaný průběžně čerpal peněžní prostředky prostřednictvím poskytnuté kreditní karty. Byl povinen nepřekročit sjednaný úvěrový rámec a vyčerpaný úvěr včetně úhrady úroků a poplatků byl pak povinen průběžně hradit inkasem ze svého účtu nebo bankovními příkazy. Přesný výčet transakcí kreditní kartou, výše smluvních úroků a průběh splácení jsou zachyceny v přiložených měsíčních výpisech z účtu [číslo] ke kreditní kartě [označení karty] [označení karty] za období od data uzavření Smlouvy do ukončení Smlouvy. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. V důsledku porušení smluvních povinností způsobené zejména prodlením s hrazením měsíční povinné minimální splátky, využila Banka svého práva sjednaného v podmínkách a dne 01.09.2018 ukončila Smlouvu a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky. Ke dni ukončení činila dlužná částka celkem 24.443,81 Kč. Aktuální výše úrokové sazby úroku pak dle úrokového lístku Banky činila 25,08 % ročně. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ve stanovené lhůtě ze strany žalovaného uhrazena, úročí se vedle úroku ve výši 25,08 % ročně z jistiny dále také úrokem z prodlení v zákonné výši. Předchůdci žalobkyně tak vznikla pohledávka, kterou převedl Smlouvou o postoupení pohledávek na žalobkyni. Žalovaný ani přes upomínky neuhradil žalobkyni ničeho.

2. Žalovaný uvedl, že je pravda, že nějaké prostředky čerpal a část prostředků i splatil.

3. Soud ve věci jednal dne 18.12.2020.

4. Rozhodnutím o zesplatnění ze dne 1.9.2018 oznámila předchůdkyně žalobkyně žalovanému zesplatnění revolvingového úvěru [číslo]. Z dispozice ke smlouvě [číslo] vyplývá, že ke kreditní kartě vydané žalovanému předchůdkyní žalobkyně bylo žalovanému umožněno čerpat finanční prostředky do výše 30.000,00 Kč dle podmínek sjednaných. Smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne 14.3.2016 se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnou žalovanému kreditní kartu a revolvingový úvěr za podmínek sjednaných v dispozici ke smlouvě [číslo]. Součástí obsahu smlouvy byly učiněny obchodní (produktové) podmínky předchůdce žalobkyně. Citované podmínky podrobněji upravují další obsah vztahu mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným, resp. věřitelem a dlužníkem, včetně stanovení povinnosti platit věřiteli úroky, poplatky a ostatní náklady a platby dle sazebníku věřitele. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 30.1.2020 soud ověřil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu před podáním žaloby. Z výpisu ke kreditní kartě smlouvy [číslo] vyplývá průběh čerpání a splácení finančních prostředků žalovaným prostřednictvím kreditní karty v období od 14.3.2016 do 31.7.2018, t. že žalovaný vyčerpal celkem 29.613,39 Kč a splatil 22.501,93 Kč. Z podacího lístku ze dne 5.11.2019 a ze dne 30.1.2020 soud ověřil, že žalovanému byla zaslána tohoto dne žalobkyní zásilka. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 16.10.2019 soud ověřil, že předchůdce žalobce postoupil pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 24.10.2019 oznámil předchůdce žalobkyně žalovanému postoupení pohledávky za žalovaným žalobkyni. Z obchodního rejstříku soud ověřil právní subjektivitu žalobkyně. <i>5. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník, dále jen o.z.) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.</i> <i>6. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>7. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, (ve znění účinném k době zavření smlouvy o úvěru), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> <i>8. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.</i> <i>9. Podle § 588 o.z., věta první, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.</i> <i>10. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 11. Soud po zhodnocení provedených důkazů podle ustanovení § 132 o.s.ř. každého důkazu jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti a po aplikaci výše citovaných zákonných ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k následujícímu:

12. Nejprve se soud z moci úřední zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

13. V projednávané věci žalobkyně netvrdí ani neprokazuje, že by předchůdce žalobkyně jako věřitel s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet úvěr. Žalobkyně soudu nepředložila žádný dokument, ze kterého by vyplývalo, že byly předchůdcem žalobkyně zjišťovány a ověřovány majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy, výdaje, zaměstnání, počet členů domácnosti, zda byl veden v registru dlužníků bank apod. Resp. že byly údaje sdělené dlužníkem jakkoli ověřovány.

14. Předchůdce žalobkyně coby poskytovatel úvěru, je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebitel v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele – žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

15. Ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, jemuž zákon ukládá v odst. 3 cit. ustanovení povinnost poskytnout věřiteli„ na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr“. Tato povinnost však nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

16. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015 uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23.4.2008 Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku konstatoval, že:“ ….poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady...“.

17. Nalézací soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobkyně ani přes poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. v řízení před soudem prvního stupně nejenže neprokázala, že by kvalifikovaně a s odbornou péčí poskytovatel úvěru zjišťoval, případně ověřoval bonitu žalovaného, ale ani, že by ji vůbec jakkoliv ověřoval a prověřoval údaje sdělené žalovaným.

18. Současně má soud v řízené za prokázané, že předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému celkem 29.613,39 Kč a dále že žalovaný z výše čerpané částky předchůdci žalobkyně uhradil částku 22.501,93 Kč. Soud proto po právním posouzení dospěl k závěru, že žalovaný se na úkor předchůdce žalobkyně ve výši poskytnutých finančních prostředků bezdůvodně obohatil, neboť předchůdce žalobkyně částku ve výši 29.613,39 Kč žalovanému poskytl bez právního důvodu. Protože žalovaný žalobkyni zaplatil částku 22.501,93 Kč, soud uložil žalovanému, aby žalobkyni uhradil částku 7 111,46 Kč, a to i se zákonným rokem z prodlení. Úrok z prodlení vyplývá z ust. § 1970 o.z.

19. Protože má soud smlouvu o úvěru ze dne 14.3.2016 za absolutně neplatnou, tak veškeré žalobní nároky plynoucí z úvěrové smlouvy, tedy obchodní úrok, poplatky, úrok z prodlení nad rámec soudem přiznaný, zamítl, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku (úvěrovému vztahu), který byl neplatně sjednán.

20. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení není soud vázán návrhem (§151odst. 1 o.s.ř.) a náhrada nákladů řízení, včetně náhrady nákladů řízení mezi účastníky, je kogentně upravena v ustanoveních § 142 až 151 o.s.ř. (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16.11.2000, sp.zn. 3 Cmo 243/99, uveřejněné v časopise Soudní rozhledy č. 3/2001 na str. 78 nebo usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 26.5.2010, sp.zn. II. ÚS 1103/10, dostupné na internetových stránkách http:// nalus.usoud.cz). Podle § 142 odst. 1 věty prvé občanského soudního řádu, soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

21. Protože žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná když při hodnocení úspěšnosti účastníků soud v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu v Brně přihlédl i nepřiznanému (obchodnímu) úroku, a žalovaný byl ve věci úspěšný při přihlédnutí k procentuální úspěšnosti žalobkyně, v rozsahu 68,8 %, přiznal soud žalovanému náhradu nákladů řízení v rozsahu 68,8% z částky, jež sestává nákladů právního zastoupení 3 úkony právní služby á 1.980,00 Kč dle § 7 vyhl. 177/1996 Sb., 3x režijního paušálu á 300,00 Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. 177/1996 Sb., (převzetí, vyjádření ve věci, za účast při jednání dne 18.12.2020), náhrady za promeškaný čas při celkové výši 200,00 Kč při celkovém počtu 2 půlhodin po 100,00 Kč dle § 14 vyhl. MS č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, cestovného v celkové výši 471,42 Kč na trase [obec] - [obec] a zpět (1x cesta k jednání, celkem 42,6 km, osobní vozidlo [typ] [registrační značka], PH natural 95, spotřeba 6,6 l /100 km při ceně 32 Kč za 1 litr dle § 4 vyhl. č. 358/2019 Sb., a sazby 4,20 Kč dle § 1 vyhl. č. 358/2019 Sb., a dále 21% DPH dle § 137 odst. 3 občanského soudního řádu ve výši 1.535,40 Kč, celkem je tedy žalobkyně povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů částku 6.086,61 Kč.

22. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud účastníkům třídenní dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.

23. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalobkyně povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalovaného.