20 C 27/2022

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy anonymizováno jméno příjmení a soudci ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 33 104 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 15. března 2022, č. j. 20 C 27/2022 - 46, ve znění opravného usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 13. dubna 2022, č. j. 20 C 27/2022 - 58, Rozsudek okresního soudu se v napadených výrocích II. a III. zrušuje a věc se okresnímu soudu v tomto rozsahu vrací k dalšímu řízení.

1. Napadeným rozsudkem Okresní soud v Litoměřicích (dále jen okresní soud nebo soud prvního stupně) uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 33 104 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 11 490 Kč od 19. 20. 2021 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, se zákonným úrokem z prodlení z částky 21 614 Kč od 19. 20. 2021 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), ve zbytku žalobu zamítl (výrok II.) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně (výrok III.). Opravným usnesením pak okresní soud opravil zjevnou nesprávnost spočívající v uvedení dat, od kterého běží zákonný úrok z prodlení, kdy nesprávně bylo uvedeno datum 19. 20. 2021 a správně má být 19. 12. 2020.

2. V posuzovaném případě se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 33 104 Kč s příslušenstvím a nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že předchůdce žalobkyně, právnická osoba, IČO, uzavřel dne datum s žalovaným Smlouvu o zápůjčce číslo dne datum číslo na jejímž základě poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a ve výši 45 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě o zápůjčce ze dne datum zavázal vrátit původnímu věřiteli, krom poskytnuté zápůjčky ve výši 20 000 Kč, částku 17 333 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 577 Kč, odměny za zpracování a doručení ve výši 5 340 Kč a částku za administrativní činnost ve výši 8 416 Kč. Žalobkyně po žalovaném bez dalšího vysvětlení požadovala zaplacení částky 11 490 Kč, představující rozdíl mezi poskytnutou jistinou ve výši 20 000 Kč a částkou zaplacenou žalovaným ve výši 8 510 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení (ve výši 9,75 % počítaný z dlužné jistiny od 4. 2. 2019 do 20. 1. 2020) ve výši 1 119,32 Kč a úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 11 490 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Ve smlouvě o zápůjčce ze dne 2. 11. 2017 se žalovaný zavázal věřiteli zaplatit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč a dále částku 30 563 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 8 049 Kč, odměny za zpracování a doručení ve výši 11 390 Kč a částky za administrativní činnost ve výši 11 124 Kč. Žalobkyně po žalovaném bez dalšího vysvětlení požadovala zaplacení částky 21 614 Kč, představující rozdíl mezi poskytnutou jistinou ve výši 45 000 Kč a částkou zaplacenou žalovaným ve výši 23 386 Kč a dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 158,07 Kč (ve výši 9 % ročně z dlužné jistiny od 28. 12. 2018 do 20. 1. 2020) a zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 21 614 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Žalobkyně ve své žalobě dále uvedla, že obě předmětné pohledávky nabyla od společnosti právnická osoba na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020.

3. Okresní soud měl po provedeném dokazování za zjištěné a prokázané, že předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částky 20 000 Kč a 45 000 Kč Okresní soud dospěl k závěru, že se v této výši žalovaný na úkor předchůdce žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť částka ve výši 20 000 Kč a 45 000 Kč byla žalovanému poskytnuta bez právního důvodu. Dle sdělení žalobkyně žalovaný částku 8 510 Kč a částku 23 386 Kč uhradil. Okresní soud tedy uložil žalovanému, aby žalobkyni uhradil částku ve výši 11 490 Kč a částku 21 614 Kč, a to i se zákonným rokem z prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od 19. 12. 2020 Okresní soud,,zbytek úroku“ zamítl, když žalobkyně doložila výzvu až dnem 16. 12. 2020, která byla odeslána dne 17. 12. 2020.

4. Proti tomuto rozsudku, a to proti výroku II. a s ním souvisejícímu výroku o nákladech řízení podala žalobkyně včasné odvolání. Uvedla, že nesouhlasí s posouzením okamžiku, ke kterému se žalovaný dostal do prodlení. Dle jejího názoru bylo třeba zohlednit skutečnost, že žalovaný již při uzavření smluv o zápůjčkách věděl, kdy nastává splatnost, kdy dle smlouvy ze dne 10. 12. 2017 bylo splacení zápůjčky smluveno nejpozději k datu 3. 2. 2019 a dle smlouvy ze dne 2. 11. 2017 bylo splacení zápůjčky smluveno nejpozději k datu 27. 12. 2018. Dle žalobkyně se tak žalovaný dostal do prodlení následujícími dny po smluvené splatnosti a bylo tak možné přiznat žalobkyni úrok z prodlení v požadovaném rozsahu. Navrhla, aby odvolací soud napadený výrok II. změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 119,32 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 11 490 Kč od 21. 1. 2020 do 18. 12. 2020 ve výši 8,5 % ročně, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 158,07 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 21 614 Kč od 21. 1. 2020 do 18. 12. 2020 ve výši 8,5 % ročně a uložil žalovanému povinnost hradit žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů.

5. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno proti rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal rozsudek v napadeném rozsahu podle § 212, § 212a o. s. ř. a aniž k projednání odvolání nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. d) o. s. ř.), přičemž odvolání žalobkyně shledal důvodným.

6. Odvolací soud z odůvodnění rozhodnutí okresního soudu nezjistil důvody, pro které byl nárok žalobkyně posouzen jako nárok z bezdůvodného obohacení, kdy je třeba poukázat na neúplnost žaloby, ve které žalobkyně jako důvod vzniku svého nároku uvádí uzavření dvou smluv o zápůjčkách, ale bez dalšího požaduje vrácení bezdůvodného obohacení vzniklého na straně žalovaného. Okresní soud sice ve svém rozhodnutí cituje zákonná ustanovení upravující smlouvu o úvěru a povinnostem poskytovatele spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy a dále pak ustanovení vztahující se k neplatnosti právního jednání a povinnosti vydání bezdůvodného obohacení, avšak při právním hodnocení neuvádí, zda shledal smlouvy neplatnými, o to méně pak z jakých důvodů a jeho závěr o splatnosti bezdůvodného obohacení pak je zjevně předčasný a v zásadě nepřezkoumatelný. Je třeba zdůraznit, že k posouzení okamžiku prodlení dlužníka (§ 1970 o. z.) s plněním peněžitého plnění je třeba přistoupit až po řádném právním posouzení uplatněného nároku a k tomu dosud okresní soud neuvedl ničeho.

7. Odvolací soud proto napadený výrok II. a s ním související výrok III. o nákladech řízení zrušil (§ 219a odst. 1 písm. b/ o. s. ř.) a věc vrátil (§ 22 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) v tomto rozsahu okresnímu soudu k dalšímu řízení.

8. V zásadě lze uvést, že bez ohledu na právní posouzení nároku žalobkyní v žalobě musí okresní soud rozvést své právní úvahy vedoucí jej k posouzení nároku žalobkyně, jako nároku z titulu bezdůvodného obohacení a nikoliv nároku žalobkyně vyplývající z uzavřených smluv o zápůjčkách. Teprve poté okresní soud učiní závěr o splatnosti požadovaného příslušenství.

9. O náhradě nákladů odvolacího řízení nebylo rozhodováno a bude o nich rozhodnuto okresním soudem v rozhodnutí, kterým řízení končí. Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.