20 C 273/2018

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Krahuly a soudců JUDr. Lenky Novotné a Mgr. Jiřího Vilda ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa svědka, svědka, žalobkyně a žalované zastoupená advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa svědka, svědka, žalobkyně a žalované zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 115 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 19. 2. 2021, č. j. 20 C 273/2018-257

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. mění potud, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 80 268 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně od 1. 4. 2018 do zaplacení, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 9 025 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky [titul] [jméno] [příjmení].

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Litoměřicích náhradu nákladů řízení ve výši 2 355 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Litoměřicích náhradu nákladů řízení ve výši 2 765 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu o zaplacení částky 115 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně z částky 115 000 Kč od 1. 4. 2018 do zaplacení (výrok I.), žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího zástupce na náhradu nákladů řízení částku 77 963 Kč (výrok II.) a dále žalobkyni uložil povinnost zaplatit státu na účet Okresního soudu v Litoměřicích do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradu nákladů částku 5 119 Kč (výrok III.).

2. Okresní soud rozhodoval o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 115 000 Kč s konkretizovaným příslušenstvím. Tvrdila, že účastnice se staly na základě rozhodnutí soudu v dědickém řízení po své matce podílovými spoluvlastnicemi nemovitostí v [obec], a to stavební parcely [číslo] jejíž součástí je rodinný dům [adresa], parcely [číslo] zahrada, parcely [číslo] – orná půda (dále také jen„ nemovitosti“), každá se spoluvlastnickým podílem o velikosti [anonymizováno], přičemž spoluvlastnictví vzniklo 27. 1. 2016 a zaniklo dohodou o jeho zrušení a vypořádání s právními účinky vkladu do katastru nemovitostí ke dni 15. 12. 2017. Za trvání spoluvlastnictví užívala nemovitosti výhradně žalovaná, žalobkyně proto požaduje zaplacení náhrady za užívání jejího podílu ve výši 5 000 Kč měsíčně za dobu od 27. 1. 2016 do 20. 12. 2017. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a do výše žalovaného nároku uplatnila k započtení vlastní pohledávku ve výši 235 997 Kč na investice vynaložené v rozhodné době ke zhodnocení společných nemovitostí, na kterých se žalobkyně nepodílela.

3. Okresní soud vyšel z (nesporných) zjištění, že podílové spoluvlastnictví účastnic k nemovitostem trvalo od 27. 1. 2016 do 20. 12. 2017, že bylo zrušeno a vypořádáno dohodou, podle níž se výlučnou vlastnicí nemovitostí stala žalovaná za náhradu ve výši 690 000 Kč, že při stanovení výše vypořádacího podílu účastnice vycházely ze znaleckých posudků [titul] [jméno] [příjmení] a [celé jméno znalkyně] o stanovení tržní hodnoty nemovitostí podle stavu ke dni 10. 2. 2015. Měl za prokázané, že po celou dobu trvání spoluvlastnictví užívala nemovitosti pouze žalovaná, která sice navrhla žalobkyni placení náhrady ve výši 5 000 Kč měsíčně, nezaplatila jí však ničeho. Ohledně výše v místě a čase obvyklého nájemného za užívání nemovitostí v rozhodném období okresní soud vyšel z částky 160 536 Kč stanovené znaleckým posudkem [celé jméno znalkyně]. Zabýval-li se kompenzační námitkou žalované z hlediska investic do společné věci (specifikovaných jako náklady na zakoupení materiálu k opravě oken, opravě rozvodů topení, pořízení nového boileru, opravě podlah, dveří, zárubní a provedení truhlářských prací, s tím, že práce prováděl přítel žalované [celé jméno svědka]), okresní soud vyšel ze závěrů znaleckého posudku [celé jméno znalce], podle nichž byly na„ nutnou opravu nebo údržbu (k zachování ekonomické podstaty věci)“ vynaloženy finanční prostředky ve výši 170 997 Kč (po odečtení částky odpovídající vestavěné skříni).

4. Po právní stránce posuzoval okresní soud uplatněný nárok podle ust. § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a dospěl k závěru, že žalovaná se užíváním společných nemovitostí nad rámec svého spoluvlastnického podílu bezdůvodně obohatila na úkor žalobkyně v rozsahu částky 80 268 Kč odpovídající jedné polovině obvyklého nájemného za užívání nemovitostí v rozhodném období, nicméně v důsledku úspěšně uplatněné kompenzační námitky žalované jí požadované plnění nelze přiznat. S odkazem na ust. § 1136 písm. a), b) o. z. uzavřel, že žalobkyni vzniklo bezdůvodné obohacení na úkor žalované tím, že nevynaložila finanční prostředky k zachování ekonomické podstaty věci, a to v rozsahu částky 99 498,50 Kč (resp. 85 498,50 Kč po odečtení částky odpovídající vestavěné skříni). Nepřisvědčil námitce žalobkyně, že se v důsledku zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví podle stavu nemovitostí ke dni 10. 2. 2015 nemohla bezdůvodně obohatit na úkor žalované později realizovanými investicemi. Poukázal na to, že v dohodě účastnic o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví není o vypořádání tzv. v širším smyslu výslovně uvedeno ničeho, byť dohodnutá výše vypořádacího podílu odpovídá aritmetickému průměru tržních cen nemovitostí podle posudků [titul] [příjmení] a [titul] [celé jméno znalkyně]. Dodal, že pokud by se jednalo o tzv. širší vypořádání, nepochybně by zahrnulo i nárok žalobkyně z titulu nadužívání nemovitostí žalovanou. Uvedené závěry vedly okresní soud k zamítnutí žaloby. S ohledem na plný procesní úspěch žalované žalobkyni uložil povinnost nahradit jí náklady právního zastoupení ve výši 77 963 Kč (§ 142 odst. 1 o. s. ř.) a náklady státu spočívající v zálohou nekryté části znalečného ve výši 5 119 Kč (§ 148 odst. 1 o. s. ř.).

5. Proti tomuto rozsudku v celém rozsahu podala včasné odvolání žalobkyně. Namítla, že z provedeného dokazování nevyplývá, že by žalovaná vynaložila náklady na záchranu věci, jak má na mysli § 1136 písm. b) o. z. a již samotný popis prací žalovanou takové posouzení vylučuje. Poukázala na to, že žalovaná při specifikaci provedených prací výslovně uvedla, že se jednalo o investice, nikoli o nutné opravy a údržbu, shodně vyzněla i svědecká výpověď [celé jméno svědka], který uvedl, že„ když už se v domě začalo budovat, navrhl žalované, aby se udělaly další opravy“. Zdůraznila, že okresní soud dezinterpretuje závěry znaleckého posudku [titul] [celé jméno znalce], v nichž znalec ostatně ani nezodpověděl zadání znaleckého úkolu (ukládajícího mu stanovit hodnotu žalovanou specifikovaných investic a určit, které náklady byly vynaloženy k zachování ekonomické podstaty věci a které na jiné než nutné opravy a údržbu), pokud stanovil hodnotu„ investic, které lze považovat za opravu a které zvyšují hodnotu rodinného domu“, za něž považoval výměnu oken, dveří, opravu podlah a rekonstrukci ústředního topení. Opravy zvyšující hodnotu domu nelze apriori považovat za záchranu věci, okresní soud tak závěr znalce nepřípustným způsobem významově posunul, nadto se nezabýval tím, že i tzv. zachraňovací náklady lze uplatnit pouze v nutném rozsahu. Poukázala dále na to, že ust. § 1136 o. z. podmiňuje uplatnění práva na náhradu jakéhokoli nákladu vynaloženého na společnou věc tím, že se musí jednat o náklad v zájmu ostatních spoluvlastníků, u jiných než zachraňovacích nákladů musí být ostatním spoluvlastníkům ku prospěchu. Žalovaná, která investicemi sledovala zlepšení standardu vlastního bydlení, v tomto smyslu nic netvrdila a z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně z investic žádný prospěch neměla, neboť výše jejího vypořádacího podílu odpovídá aritmetickému průměru obvyklých cen nemovitostí podle dvou znaleckých posudků, které shodně vycházely z původního stavu ke dni 10. 2. 2015, t.j. před realizací investic. Je tak evidentní, že k vypořádání investic vynaložených žalovanou již došlo. Výhrady vznesla i vůči znaleckému posudku [titul] [celé jméno znalkyně] z hlediska stanovení obvyklého nájemného, jehož výše neodpovídá průměru měsíčního nájemného u srovnávacích nemovitostí, který činí 13 600 Kč, takže není zřejmé, jak znalkyně dospěla k výsledné částce 7 036 Kč měsíčně a jakým způsobem do ní např. promítla cenu pozemku, který samostatně neoceňovala a pouze uvedla, že jeho cena se pohybuje mezi 4 až 5 % hodnoty nemovitosti. Dodala, že byť okresní soud její dříve vznesenou námitku podjatosti znalkyně neshledal důvodnou, pochybnosti za daných okolností přetrvávají. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě zcela vyhověl.

6. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.

7. Krajský soud jako soud odvolací přezkoumal rozsudek okresního soudu, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo, a odvolání žalobkyně shledal převážně důvodným.

8. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která považuje (vzhledem k odlišnému právnímu posouzení) za dostačující pro rozhodnutí věci. Jeho právní hodnocení a závěry však nesdílí.

9. Argumentaci žalobkyně, pokud jde o nezpůsobilost pohledávky žalované k započtení proti žalobnímu nároku, je nutno zcela přisvědčit. Pohledávka žalované měla spočívat v nákladech vynaložených na zhodnocení společných nemovitostí za trvání podílového spoluvlastnictví účastnic. Z nesporných zjištění soudu prvního stupně plyne, že spoluvlastnictví účastnic k nemovitým věcem trvalo od 27. 1. 2016 a bylo zrušeno a vypořádáno dohodou uzavřenou 15. 12. 2017 s právními účinky vkladu do katastru nemovitostí ke dni 20. 12. 2017 tím způsobem, že výlučnou vlastnictví nemovitostí se stala žalovaná, která se zavázala žalobkyni vyplatit vypořádací podíl 690 000 Kč. Z důkazů provedených soudem prvního stupně, které nebyly zpochybněny, dále vyplývá, že každá účastnice si před uzavřením dohody nechala vypracovat znalecký posudek o obvyklé ceně nemovitostí podle stavu ke dni 10. 2. 2015 (den úmrtí matky účastnic) a dohodnutý vypořádací podíl žalobkyně byl aritmetickým průměrem takto zjištěných hodnot.

10. Ust. § 1148 o. z. předpokládá, že při zrušení spoluvlastnictví si spoluvlastníci vzájemně vypořádají pohledávky a dluhy související se spoluvlastnictvím nebo se společnou věcí. Tím se rozumí zejména náklady na společnou věc nebo dluhy a pohledávky vzniklé při jejím užívání. Smyslem je, aby všechny pohledávky a dluhy byly vypořádány v době zrušení spoluvlastnictví a nedocházelo tak ke zbytečným následným sporům.

11. Podstatné v dané věci je, že k vypořádání žalovanou tvrzených investic do společné věci došlo v rámci dohody o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví byť konkludentně (mlčky), přesto však jednoznačně projevenou vůlí účastnic, a to tak, aby žalobkyně, která se na investicích (v době uzavření dohody již realizovaných) finančně nepodílela, z nich zároveň žádným způsobem neprofitovala, neboť náklady vynaložené žalovanou na zhodnocení nemovitostí se nijak nepromítly do jejich obvyklé ceny, a tím logicky ani do vypořádacího podílu žalobkyně.

12. Tím je zcela eliminován režim § 1136 o. z., upravujícího dvě samostatné skupiny nároků, jejichž společnou podmínkou je zákonem zdůrazněná okolnost, že se musí jednat o náklad vynaložený v zájmu ostatních spoluvlastníků. Soud prvního stupně při aplikaci tohoto ustanovení postupoval zcela nesprávně, pokud nevzal v úvahu, že žalovanou popsané práce a s nimi spojené náklady, jí samotnou charakterizované jako„ investice, nikoli nutné opravy“, zjevně nemají povahu tzv. nutných zachraňovacích nákladů, jak má na mysli § 1136 písm. b) o. z. (za záchranu věci je třeba považovat jednání, kterým se věc zachraňuje před zničením, tj. před zánikem v právním smyslu, případně se jím předchází znehodnocení věci, a to v případech vyžadujících okamžitý zásah bez možnosti vyrozumět ostatní spoluvlastníky a pouze v nutném rozsahu), přičemž jedině v případě vynaložení takovýchto zachraňovacích nákladů náleží spoluvlastníkovi jejich přímá úhrada. V případě nákladů vynaložených jedním ze spoluvlastníků na zhodnocení věci podle § 1136 písm. a) o. z. zákon spoluvlastníkovi přiznává nikoli přímou úhradu vynaložených nákladů, ale pouze poměrnou část v rozsahu zhodnocení věci (tj. rozdílu toho, oč se obvyklá cena věci zvýšila v důsledku vynaložených nákladů) při zániku spoluvlastnictví, a to jen za podmínky, že vynaložený náklad byl (neinvestujícím) spoluvlastníkům ku prospěchu. Jak již bylo konstatováno, žalobkyně z investic do nemovitostí žádný prospěch neměla, její finanční participace na nich ve smyslu ust. § 1136 písm. a) o. z., která jedině by vzhledem k charakteru prací přicházela v úvahu, je tudíž vyloučena.

13. Zjištěný skutkový stav dle názoru odvolacího soudu plně postačuje pro závěr o nedůvodnosti kompenzační námitky žalované ve smyslu § 1982 o. z., neboť žalovanou uplatněná pohledávka není způsobilá k započtení proti nároku žalobkyně. Odvolací soud dodává, že na rozdíl od žalované, která požadavek na úhradu investic vznesla až v roce 2018 v reakci na předžalobní výzvu, žalobkyně svůj nárok z titulu nadužívání neúspěšně uplatňovala již v průběhu jednání o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, jak vyplývá z korespondence účastnic (jejich zástupců), která je součástí spisu.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

15. Podle ustálené judikatury, jejíž závěry jsou použitelné i za účinnosti nového občanského zákoníku, platí, užívá-li spoluvlastník bez právního důvodu (zejména bez rozhodnutí většiny spoluvlastníků nebo bez dohody spoluvlastníků anebo bez rozhodnutí soudu) společnou věc nad rámec svého spoluvlastnického podílu, je povinen vydat to, oč se takovým užíváním obohatil, ostatním spoluvlastníkům podle pravidel o vydání bezdůvodného obohacení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1645/2013, ze dne 4. 7. 2013).

16. Žalobou uplatněný nárok na vydání bezdůvodného obohacení za nadužívání spoluvlastnického podílu žalovanou soud prvního stupně co do výše objektivizoval znaleckým posudkem [titul] [celé jméno znalkyně], která stanovila obvyklé nájemné za soubor nemovitostí tvořící předmět spoluvlastnictví za žalobou vymezené období částkou 80 268 Kč. Výhrady žalobkyně ve vztahu ke znaleckému posudku odvolací soud nepovažuje za opodstatněné. Znalkyně logicky a srozumitelně zdůvodnila způsob stanovení obvyklého nájemného za použití porovnávacích koeficientů při posuzování rozhodujících parametrů (nabídkové ceny, velikosti objektu, polohy, provedení a vybavení, celkového stavu, vlivu pozemku) u pěti srovnávacích nemovitostí nabízených k pronájmu, které z logiky věci nikdy nemohou být zcela totožné s oceňovanými, proto ani výsledná částka měsíčního nájemného nemůže být pouhým aritmetickým průměrem zveřejněných nabídkových cen nájemného, jak se mylně domnívá žalobkyně, ale je průměrem cen upravených pomocí koeficientu odlišnosti tak, aby výsledná cena vyjadřovala vztah mezi oceňovanou a srovnávací nemovitostí. Znalecký posudek netrpí rozpory, dle odvolacího soudu tvoří spolehlivý podklad pro stanovení v místě a čase obvyklého nájemného, a lze z něj proto vycházet.

17. Odvolací soud proto napadený rozsudek v meritorním zamítavém výroku I. změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. potud, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 80 268 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1. 4. 2018 do zaplacení, jinak jej v tomto výroku jako věcně správný potvrdil podle § 219 o. s. ř.

18. Vzhledem ke změně rozsudku rozhodl odvolací soud znovu o všech nákladech řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 2 o. s. ř.), a to podle zásady poměrného úspěchu vyjádřené v § 142 odst. 2 o. s. ř. Posuzováno ve vztahu k předmětu řízení měla převážný úspěch žalobkyně, rozdíl jejího úspěchu (54 %) a neúspěchu (46 %) odpovídá 8 %, v tomto rozsahu jí proto odvolací soud přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení vůči žalované.

19. Celkové náklady žalobkyně činí 112 816 Kč a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 2 x 5 750 Kč, zálohy na znalecký posudek ve výši 5 000 Kč, odměny advokátky za 13 úkonů právní služby po 5 700 Kč počítaných z tarifní hodnoty 150 000 Kč (za převzetí zastoupení, podání žaloby, tři písemná vyjádření ve věci samé, účast na šesti ústních jednáních před soudem prvního stupně, podání odvolání a účast na odvolacím jednání) podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění, s tím souvisejících 13 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhrady za ztrátu času v rozsahu 16 půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 1, 3 advokátního tarifu a náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty z nákladů právního zastoupení ve výši 16 716 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. Odvolací soud proto žalované uložil zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 9 025 Kč v zákonné třídenní lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám advokátky žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

20. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

21. Povinnost k náhradě nákladů vynaložených státem spočívajících v zálohou nekrytém vyplaceném znalečném v celkové výši 5 119 Kč uložil odvolací soud účastnicím podle míry jejich neúspěchu ve věci. Na žalobkyni tak připadá povinnost k zaplacení částky 2 355 Kč (46 %), na žalovanou pak částky 2 765 Kč (54 %). Povinnost k plnění odvolací soud určil oběma účastnicím v zákonné třídenní lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).