20 C 340/2020

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. jméno příjmení a soudců Mgr. Kateřiny Brodské a Mgr. Martina Paška ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce , narozený dne datum bytem adresa žalobce b) celé jméno žalobce , narozený dne datum bytem adresa žalobce oba zastoupeni advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa za účasti vedlejší účastnice: osobní údaje vedlejší účastnice sídlem adresa vedlejší účastnice o náhradu nemajetkové újmy, o odvolání žalobce a) a žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze 4. 6. 2021, č. j. 20 C 340/2020-125, ve znění opravného usnesení ze dne 3. 9. 2021, č. j. 20 C 340/2020-134

I. Rozsudek okresní soudu se a) ve výrocích I. a III. potvrzuje, b) ve výroku II. mění potud, že náhrada nákladů řízení činí [částka]; jinak se rovněž v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalobce a) je povinen zaplatit žalovanému k rukám jeho zástupce JUDr. [jméno] [příjmení] na nákladech odvolacího řízení [částka] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce a) je povinen zaplatit vedlejší účastnici na nákladech odvolacího řízení [částka] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobce a), ve znění po částečném zpětvzetí žaloby, domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit mu [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok I.), žalobci a) uložil povinnost zaplatit na náhradě nákladů řízení do tří dnů od právní moci rozsudku žalovanému k rukám jeho zástupce [částka] (výrok II.) a vedlejší účastnici [částka] (výrok III.).

2. Každý z žalobců se původně žalobou domáhal zaplacení [částka]. Řízení o celém žalobním požadavku žalobce b), jakož o žalobním požadavku žalobce a) převyšujícím částku [částka], bylo z důvodu zpětvzetí žaloby zastaveno usnesením okresního soudu z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], jež ve výroku o zastavení řízení nabylo právní moci [datum], a proto předmětem řízení v době vydání napadeného rozsudku byl toliko požadavek žalobce a) na zaplacení [částka] s příslušenstvím.

3. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalovaný byl rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], uznán vinným tím, že dne [datum] v době okolo [údaj o čase] hod. jako řidič nákladní soupravy na silnici II. třídy [číslo] směrem od kruhového objezdu u restaurace [anonymizováno] začal na rovném úseku vozovky, po němž však následovalo klesání, jež výrazně ztěžovalo přehlednost dopravní situace a jeho výhledové poměry, předjíždět před ním pomalu jedoucí nákladní soupravu, a to v době, kdy v protisměru přijížděl na motocyklu [celé jméno žalobce], [datum narození] (dále jen„ poškozený“), v důsledku čehož došlo v jízdním pruhu poškozeného ke střetu a úmrtí poškozeného. V trestním řízení soud shledal určitou míru spoluzavinění poškozeného spočívající v tom, že překročil nejvyšší povolenou rychlost, neboť v době střetu jel rychlostí 111 – 122 km/h. Žalovaný byl za uvedený skutek odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců a k trestu zákazu řízení na 4 roky. Dále okresní soud vycházel ze zjištění, že motocykl poškozeného v době nehody neměl platnou technickou prohlídku. Žalobce a), jenž je otcem poškozeného, se v trestním řízení připojil s nárokem na náhradu nemajetkové újmy způsobené mu úmrtím poškozeného ve výši [částka]. Na nárok žalobce a) vedlejší účastnice před zahájením řízení plnila částkou [částka]. Dále okresní soud učinil zjištění stran vztahu žalobce a) s poškozeným a dopadů úmrtí poškozeného do jeho života.

4. Po právní stránce okresní soud věc posoudil podle § 2959 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále jen „o. z.“). Při určení výše náhrady za utrpení, způsobené žalobci a) úmrtím poškozeného okresní soud vyšel z judikatury Nejvyššího soudu, dle které je třeba za základní částku náhrady vzít dvacetinásobek průměrné měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozeného, tedy v daném případě za rok 2017, jež činila [částka]. Základní částka pak činí [částka]. Přesto shledal žalobci a) vedlejší účastnicí již poskytnutou částku [částka] za přiměřenou, a to s ohledem na spoluzavinění poškozeného, jež okresní soud spatřuje v tom, že k jízdě použil motocykl bez platné technické prohlídky a v okamžiku nehody jel namísto povolené nejvyšší rychlosti 90 km/h rychlostí 111 - 122 km/h. Dále přihlédl též k tomu, že určitou satisfakci pro žalobce a) představuje skutečnost, že žalovaný byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců a k trestu zákazu řízení v trvání 4 let. Kvalitu vztahů mezi žalobcem a) a poškozeným okresní soud nehledal natolik mimořádnou, aby odůvodnila zvýšení základní částky. Stejně tak její zvýšení neodůvodňuje dopad úmrtí poškozeného do dalšího života žalobce a), který sice tvrdil, že se u něj v důsledku úmrtí poškozeného rozvinul depresivní syndrom, avšak tuto skutečnost potvrdil toliko jeho všeobecný lékař, a to až [datum], tedy po zahájení tohoto řízení. Z lékařské dokumentace však nevyplývá, že by žalobce a) vyhledal pomoc odborného lékaře, popř. že by v souvislosti s uvedeným onemocněním užíval léky. Na žalobce a) pak muselo negativně působit též to, že v několika posledních letech zemřelo několik dalších jemu blízkých osob. Z uvedených důvodů okresní soud žalobu žalobce a) zamítl a podle § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), mu uložil povinnost zaplatit žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, plnou náhradu nákladů řízení, jež jsou tvořeny náklady právního zastoupení. Při určení výše odměny zástupce žalovaného vycházel z tarifní hodnoty ve výši žalobou žádaného plnění.

5. Rozsudek okresního soudu napadl žalobce odvoláním, jímž se domáhá jeho změny tak, že bude jeho žalobě v plném rozsahu vyhověno a žalovanému uložena povinnost zaplatit náklady řízení. Nesouhlasí se závěrem okresního soudu o spoluzavinění poškozeného, neboť podle v trestním řízení zpracovaného znaleckého posudku i výslechu znalce před soudem jak neplatná technická prohlídka, tak vyšší rychlost nebyly příčinou nehody. Tou bylo jednání žalovaného spočívající v tom, že předjížděl jedoucí, nikoliv stojící vozidlo na nepřehledném místě, kde byla plná čára. Skutečnost, že byl žalovaný odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, není důvodem pro snížení náhrady, neboť šlo o satisfakci pouze v soudní pravomoci. Naopak to svědčí o závažnosti jednání žalovaného. Připustil, že po určitou dobu, po rozvodu manželství s jeho matkou, byly jejich vzájemné styky s poškozeným méně intenzivní, nicméně po absolvování vojenské služby se poškozený přestěhoval do jeho blízkosti a od té doby se často navštěvovali a plánovali, že mu ve stáří bude poškozený oporou. Z popsaných důvodů má za to, že jsou dány důvody pro navýšení základní částky cca o 100 %.

6. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výroku I. jako věcně správný potvrzen.

7. Vedlejší účastnice na straně žalovaného navrhla, z důvodů podrobně popsaných v písemném vyjádření k odvolání, potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.

8. Rozsudek okresního soudu, a to toliko v nákladovém výroku II., napadl žalovaný odvoláním, v němž okresnímu soudu vytýká nesprávné stanovení výše odměny za jeden úkon právní služby. Má za to, že by měla být počítána z tarifní hodnoty [částka], z níž odměna činí [částka] a neměla by být dále krácena, jak to učinil okresní soud. Domáhal se tedy změny nákladového výroku tak, že náklady řízení budou stanoveny ve správné výši, přičemž za každý úkon právní služby bude přiznána odměna ve výši [částka].

9. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že obě odvolání jsou přípustná (§ 201 o. s. ř.), byla podána oprávněnými osobami - účastníky řízení (§ 201 o. s. ř.) a v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek a obě odvolání shledal nedůvodnými.

10. Řízení před okresním soudem netrpí vadami, jež by mohly mít za následek vydání nesprávného rozhodnutí ve věci, ostatně takové vady ani nebyly namítány. Odvolací soud proto neshledal důvody pro zrušení napadeného rozsudku podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř.

11. Okresní soud provedl účastníky označené důkazy a z nich učinil zjištění odpovídající jejich obsahu, a proto odvolací soud ze zjištění okresního soudu shora uvedených vycházel.

12. Okresnímu soudu je třeba vytknout, že se po skutkové ani právní stránce nezabýval otázkou pasivní věcné legitimace žalovaného. Ve vyjádření z [datum] žalovaný uvedl, že v důsledku uloženého zákazu řízení přišel o zaměstnání. Již jen z uvedeného, ve spojení se skutečností, že předmětem řízení je újma, již měl žalovaný způsobit při řízení nákladního vozidla, vyvstala potřeba vyzvat žalovaného, aby tvrdil a případně prokázal, zda v době předmětné nehody řídil vozidlo v rámci výkonu zaměstnání, neboť v případě, že by zde projednávanou újmu způsobil jako zaměstnanec, odpovídá za ní podle § 2914 věty první o. z. jeho zaměstnavatel (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1029/2021). Žalovaný svoje tvrzení při jednání odvolacího soudu doplnil tak, že předmětnou nehodu způsobil při výkonu zaměstnání řidiče pro [právnická osoba] s. r. o., k čemuž označil důkaz pracovní smlouvou z [datum] a dohodou o ukončení pracovního poměru z [datum] Odvolací soud však důkaz těmito listinami neprováděl, neboť žalobce učinil popsané tvrzení nesporným, a proto odvolací soud ze shodných tvrzení účastníků (§ 120 odst. 3 o. s. ř.) učinil zjištění o tom, že žalovaný dne [datum] nehodu, při níž došlo k úmrtí poškozeného, způsobil při plnění pracovních povinností pro zaměstnavatele [právnická osoba]

13. Ve zbytku pak odvolací soud vycházel ze zjištění okresního soudu shora uvedených, jež mají spolehlivou oporu v provedených důkazech.

14. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

15. Podle § 2959 o. z. při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

16. Podle § 2914 o. z. kdo při své činnosti použije zmocněnce, zaměstnance nebo jiného pomocníka, nahradí škodu jím způsobenou stejně, jako by ji způsobil sám. Zavázal-li se však někdo při plnění jiné osoby provést určitou činnost samostatně, nepovažuje se za pomocníka; pokud ho však tato jiná osoba nepečlivě vybrala nebo na něho nedostatečně dohlížela, ručí za splnění jeho povinnosti k náhradě škody.

17. Jak již výše uvedeno, Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 26. 10. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1029/2021, dovodil, že za újmu způsobenou zaměstnancem i v poměrech nového občanského zákoníku podle § 2914 věty první o. z. odpovídá zaměstnavatel. Jelikož dle zjištění doplněného v odvolacím řízení jde v projednávané věci právě o takovou situaci, kdy žalovaný újmu způsobil jako zaměstnanec [právnická osoba] s. r. o., za újmu sám podle § 2910 o. z. neodpovídá, tudíž není pasivně věcně legitimován, a již jen proto nelze žalobě vyhovět a rozsudek okresního soudu je v zamítavém výroku I. ve věci samé věcně správný, byť okresní soud k zamítnutí žaloby dospěl z jiných důvodů.

18. Za dané situace již pro rozhodnutí není významné posouzení otázky případného spoluzavinění poškozeného, proti jejímuž posouzení okresním soudem žalobce především brojil. Přesto však odvolací soud považuje za vhodné uvést, že úvahu okresního soudu o spoluzavinění poškozeného, založenou na tom, že v době nehody jel podstatně vyšší, než povolenou maximální rychlostí, nelze považovat za nepřiměřenou. Znalec v trestním řízení vedeném proti žalovanému učinil závěr, že střetu obou vozidel mohlo být zabráněno, v případě, že by poškozený jel toliko nejvyšší povolenou rychlostí, toliko teoreticky, pokud by obě vozidla intenzivně brzdila. V tom však poškozenému jako řidiči motocyklu zřejmě bránil zhoršený stav vozovky, který mohl při intenzivním brždění vést ke ztrátě stability a následnému pádu. Z uvedeného plyne, že poškozený jel rychlostí, která mu, s ohledem na stav komunikace, neumožňovala bezpečné brždění, čímž porušil, vedle ust. § 18 odst. 3 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, v účinném znění, stanovícího nejvyšší dovolenou rychlost, též ust. § 18 odst. 1 téhož zákona, podle kterého je řidič povinen rychlost jízdy přizpůsobit zejména svým schopnostem, vlastnostem vozidla a nákladu, předpokládanému stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, její kategorii a třídě, povětrnostním podmínkám a jiným okolnostem, které je možno předvídat; smí jet jen takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou má rozhled. Pokud by poškozený tyto povinnosti respektoval, s přihlédnutím k tomu, že dle znaleckého posudku měl od okamžiku, kdy mohl vozidlo řízené žalovaným spatřit, určitý čas na reakci, zjevně by nehodový děj proběhl jinak a mohl mít i jiné následky. Proto odvolací soud souhlasí se závěrem okresního soudu o spoluzavinění poškozeného na vzniklém následku, byť nikterak nezpochybňuje, že hlavní a zásadní příčinou vzniklého následku bylo jednání žalovaného. V souladu s judikaturou Nejvyššího soudu je též závěr okresního soudu o tom, že za určitou satisfakci je třeba považovat též žalovanému v trestním řízení uložený nepodmíněný trest odnětí svobody.

19. Při rozhodnutí o povinnosti k náhradě nákladů řízení okresní soud správně vyšel z toho, že žalobce a) vzal žalobu zčásti zpět, nikoli pro chování žalovaného, tedy v této části ve smyslu § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. zavinil zastavení řízení, a ve zbytku byla žaloba zamítnuta, tedy žalovaný byl ve věci úspěšný ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., a učinil správný závěr o tom, že žalovaný i vedlejší účastnice na straně žalovaného mají vůči žalobci a) právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení.

20. Náklady žalovaného jsou tvořeny náklady právního zastoupení. Okresnímu soudu je třeba vytknout nesprávné stanovení tarifní hodnoty, z níž se počítá výše odměny zástupce za jeden úkon právní služby. Jelikož předmětem řízení je peněžitá náhrada za zásah do práva na soukromý a rodinný život způsobený usmrcením osoby blízké podle § 2959 o. z., tedy zásah do osobnostních práv, je třeba aplikovat § 9 odst. 4 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v účinném znění (dále jen„ a. t.“), podle kterého ve věcech osobnostních práv činí tarifní hodnota [částka] (k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu z 29. 4. 2021, sp. zn. 25 Cdo 2060/2020). Z ní pak podle § 7 bodu 5. a. t. činí odměna za úkon právní služby [částka]. V této výši zástupci žalovaného náleží odměna toliko za úkony učiněné v době po zastavení řízení o žalobě žalobce b), který ji v průběhu řízení vzal zcela zpět a okresní soud řízení o jeho nároku zastavil výrokem II. usnesení z 30. 3. 2021, č. j. 20 C 340/2020-63. Za úkony učiněné v době, kdy předmětem řízení byly jak nárok žalobce a), tak i žalobce b), uplatněné společnou žalobou, náleží zástupci žalovaného odměna stanovená ze součtu tarifních hodnot nároků obou žalobců, tedy z tarifní hodnoty ve výši [částka] (2 x [částka] - § 7 bod 5., § 9 odst. 4 písm. a) a § 12 odst. 3 a. t.), jež činí [částka] za každý učiněný úkon právní služby, přičemž vůči žalobci a) má žalovaný za každý úkon nárok na náhradu ve výši 1/2 této odměny, tj. na [částka], stejně tak na 1/2 hotových výdajů, jež mu ve fázi řízení o nárocích obou žalobců, vznikly.

21. Do zastavení řízení o nároku žalobce b) zástupce žalovaného účelně učinil celkem 4 úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, vyjádření se k žalobě, účasti u jednání soudu prvního stupně dne [datum] a souhlasu s (částečným) zpětvzetím žaloby (§ 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a. t.), za které náleží odměna ve výši [částka] (4 x [částka]). Okresní soud správně nepřiznal náhradu nákladů spojených s dalším úkonem právní služby, spočívajícím v doplnění tvrzení z [datum] na výzvu soudu, jelikož byly vynaloženy neúčelně, neboť označeným podáním žalovaný plnil povinnost tvrzení a důkazní, kterou měl splnit již v prvním vyjádření k žalobě (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Dále zástupci žalovaného za každý z uvedených úkonů náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši [částka] podle § 13 odst. 1 a 4 a. t., tedy celkem za 4 úkony [částka] (4 x [částka]), náhrada za čas promeškaný cestou k jednání dne [datum] v rozsahu 4 půlhodin pod [částka] podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 a. t., tedy částka [částka], cestovné za cestu k uvedenému jednání ve výši [částka] (při ujetí 145 km, spotřebě motorové nafty 7,1 l [číslo] km, její ceně [částka] a výši základní náhrady 4,40 Kč/km podle vyhl. č. 589/2020 Sb.) a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši [částka] (§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.) Celkem náklady právního zastoupení žalovaného do zastavení řízení o žalobě žalobce b) činí [částka]. Jak shora uvedeno, vůči žalobci a) má žalovaný nárok na jejich náhradu z jedné poloviny, tedy na náhradu ve výši [částka].

22. Po zastavení řízení o žalobě žalobce b) se zástupce žalovaného zúčastnil jednání soudu dne [datum] a [datum], jež obě trvala déle než 2 hodiny, a proto za každé zástupci náleží odměna za 2 úkony (§ 11 písm. g) a. t.), tedy za 4 úkony po [částka] (k výši odměny viz výše) celkem odměna ve výši [částka]. Dále zástupci žalovaného za každý z uvedených úkonů náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši [částka] podle § 13 odst. 1 a 4 a. t., tedy celkem za 4 úkony [částka] (4 x [částka]), náhrada za čas promeškaný cestou k jednání dne [datum] v rozsahu 4 půlhodin pod [částka] podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 a. t., tedy částka [částka], cestovné za cestu k uvedenému jednání ve výši [částka] (při ujetí 145 km, spotřebě motorové nafty 7,1 l [číslo] km, její ceně [částka] a výši základní náhrady 4,40 Kč/km podle vyhl. č. 589/2020 Sb.). Ve stejné výši, tj. ve výši [částka] a [částka] náleží náhrada za promeškaný čas a cestovné za cestu k jednání dne [datum]. Jak k odměně, tak k hotovým výdajům je třeba rovněž připočítat 21% DPH z odměny a náhrad ve výši [částka] (§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.) Celkem tak náklady právního zastoupení žalovaného po zastavení řízení o žalobě žalobce b) činí [částka].

23. Z vyložených důvodů má žalovaný vůči žalobci a) právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši [částka] (13 865,51 + 19 646,04).

24. Náklady vedlejší účastnice okresní soud stanovil v souladu s vyhl. č. 254/2015 Sb. ve správné výši, a proto lze na odůvodnění jeho rozhodnutí v této části toliko odkázat.

25. Důvody pro, byť jen částečné, odepření náhrady nákladů řízení ve věci zcela úspěšnému žalovanému a vedlejší účastnici za užití § 150 o. s. ř. odvolací soud neshledal, ostatně nebyly žalobcem a) ani tvrzeny.

26. Z vyložených důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výroku I. ve věci samé a ve výroku III. o náhradě nákladů vedlejší účastnice podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil a ve výroku II. o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a) a žalovaným změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. potud, že náklady řízení určil ve správné výši, jinak, tedy co do základu, lhůty i místa plnění, jež okresní soud určil v souladu s § 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o. s. ř., jej rovněž v tomto výroku podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

27. Ve věci samé byl v odvolacím řízení úspěšný žalovaný, neúspěšný byl toliko ve vedlejším, nemeritorním nákladovém výroku, a to částečně, jelikož mu nebyla přiznána náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně v jím požadované výši. Takový neúspěch je třeba posoudit jako nepatrný, pročež žalovanému a vedlejší účastnici na straně žalovaného podle § 142 odst. 3 o. s. ř. náleží plná náhrada nákladů, jež v odvolacím řízení vynaložili.

28. Náklady žalovaného v odvolacím řízení činí [částka] a jsou tvořeny odměnou jeho zástupce za 2 úkony právní služby spočívající ve vyjádření k odvolání a účasti u jednání odvolacího soudu dne [datum] (§ 11 odst. 1 písm. d) a g) a. t.) po [částka] za úkon (§ 7 bod 5. a § 9 odst. 4 písm. a) a. t.), 2 paušálních náhrad hotových výdajů po [částka] (§ 13 odst. 1 a 4 a. t.), náhrady za čas promeškaný cestou k jednání soudu v rozsahu 4 půlhodin po [částka] (§ 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 a. t.), cestovným k jednání ve výši [částka] (při ujetí 145 km, spotřebě motorové nafty 7,1 l [číslo] km, její ceně [částka] a výši základní náhrady 4,70 Kč/km podle vyhl. č. 511/2021 Sb.) a 21% DPH z uvedených částek ve výši [částka].

29. Náklady vedlejší účastnice v odvolacím řízení jsou tvořeny toliko paušální částkou ve výši [částka] za vyjádření k odvolání (§ 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.).

30. Žalobce a) je povinen náklady odvolacího řízení žalovanému i vedlejší účastnici na straně žalovaného zaplatit do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť odvolací soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), náklady žalovaného k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).