20 C 364/2020

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl předsedkyní senátu JUDr Dagmar Brachovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o: zaplacení 2 698,80 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 2.698,80 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 2.7.2015 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně na žalované svou žalobou domáhala zaplacení částky 2.698,80 Kč s příslušenstvím a nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že předchůdce žalobkyně, právnická osoba, IČO, uzavřel dne 2.2.2007 s žalovaným Smlouvu o půjčce číslo na jejímž základě poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 5.000 Kč. Žalovaná se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku ve výši 8.200,00 Kč (půjčka ve výši 5.000 Kč, souhrnný poplatek ve výši 3.200,00 Kč, a to formou 40ti týdenních splátek á 205,00 Kč. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, uplynutím lhůty došlo k zesplatnění pohledávky, žalovaná zaplatila celkem 5.501, 20,00 Kč. Předchůdci žalobkyně tak vznikla pohledávka ve výši 2.698,80 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19.6.2015, uzavřené mezi původním věřitelem a přechodným věřitelem právnická osoba anonymizováno, došlo s účinností ke dni 1.7.2015 k postoupení pohledávky na přechodného věřitele. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 24.08.2018 mezi přechodným věřitelem právnická osoba anonymizována dvě slova a žalobcem název žalobkyně došlo k témuž dni k postoupení předmětné pohledávky na žalobce. Žalovaná na svůj dluh ani přes výzvu žalobkyni neuhradila ničeho.

2. K jednání, které se ve věci konalo dne 26.2.2021, se žalovaná nedostavila, ačkoliv byla předvolána na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) o.s.ř., neomluvila se a nepožádala o odročení jednání, k žalobě se nevyjádřila. Žalobkyně se k jednání též nedostavila, svou neúčast omluvila a požádal soud, aby jednal v její nepřítomnosti. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházel přitom z obsahu spisu.

3. Ze smlouvy o půjčce číslo ze dne 1.2.2007 soud ověřil, že předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 1.2.2007 smlouvu, na jejím základě předchůdce žalobkyně poskytl žalované půjčku ve výši 5.000,00 Kč, souhrnný poplatek činil částku 3.200,00 Kč, a žalovaná se celkovou částku 8.200,00 Kč zavázala splácet dle podmínek ve smlouvě sjednaných 40ti týdenními splátkami po 205,00 Kč. Součástí obsahu smlouvy byly učiněny obchodní podmínky předchůdce žalobkyně. Citované podmínky podrobněji upravují další obsah vztahu mezi předchůdcem žalobkyně a žalovanou, resp. věřitelem a dlužníkem, včetně stanovení povinnosti platit věřiteli úroky, poplatky a ostatní náklady a platby dle sazebníku věřitele, nejsou opatřeny podpisem žalované. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 11.3.2020 soud ověřil, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě celého dluhu dle výše citované smlouvy. Z podacího archu ze dne 12.3.2020 soud ověřil, že žalované byla zaslána tohoto dne žalobkyní zásilka. Z podacího archu ze dne 20.9.2018 soud ověřil, že žalované byla zaslána tohoto dne žalobkyní zásilka. Z podacího archu ze dne 24.7.2015 soud ověřil, že žalované byla zaslána tohoto dne zásilka. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19.6.2015, a ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 24.08.2018 soud ověřil, že předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na nejprve na přechodného předchůdce a následně na žalobkyni. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 25.6.2015, ze dne 18.9.2018 oznámil předchůdce žalobkyně žalované postoupení pohledávky za žalovaným žalobkyni. Z obchodního rejstříku soud ověřil právní subjektivitu žalobkyně.

4. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník) není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry, vzniklé přede dnem účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv, uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Soud tedy tuto věc posoudil podle právních předpisů, platných do 31.12.2013.

5. Po právní stránce soud posoudil věc dle ustanovení § 657 a následujících zákona č. 40/1964 Sb. (občanský zákoník účinný v době sjednání půjčky), kde je upravena smlouva o půjčce. Dle uvedeného ustanovení se smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle ust. § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

6. Dále se soud zabýval výší úroku a poplatku za uzavření smlouvy.

7. Není zásadně v rozporu s dobrými mravy ujednání o tom, že věřitel, jež má v předmětu podnikání poskytování úvěrů, půjčí finanční prostředky za úplatu - nejen za smluvní úrok, ale i za poplatek za uzavření úvěrové smlouvy. V souladu s judikaturou (srovnej rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn.: 101 VSPH 14/2012) má však soud za to, že výše úroků z úvěru a sjednaná odměna za uzavření smlouvy přesahující 30 % zisku za 53 týdnů je nemravná.

8. V dané věci činila poskytnutá půjčka částku 5.000,00 Kč, částka 3200,00 Kč žalobkyní označená jakou souhrnný poplatek představuje 64%. Soud proto smlouvu ze dne 1.2.2007 hledal absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle § 39 a 41 zákona č.40/1964 Sb.

9. Současně má soud v řízené za prokázané, že předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 5.000,00 Kč. Soud proto po právním posouzení dospěl k závěru, že se v této výši žalovaná na úkor předchůdce žalobkyně bezdůvodně obohatila, neboť předchůdce žalobkyně částku ve výši 5.000,00 Kč žalované poskytl bez právního důvodu. Jak vyplynulo z tvrzení žalobkyně, uhradila žalovaná žalobkyni částku 5.501,20 Kč.

10. Protože má soud úvěrovou smlouvu ze dne 1.2.2007 za absolutně neplatnou, tak veškeré žalobní nároky plynoucí z úvěrové smlouvy, tedy obchodní úrok, poplatky i smluvní pokutu a úrok z prodlení nad rámec soudem přiznaný, zamítl, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku (úvěrovému vztahu), který byl neplatně sjednán. Na tom nic nemění skutečnost, že mohlo být plnění žalovaného žalobkyní započteno omylem na neplatně sjednané příslušenství jistiny.

11. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s § 118a odst. 3 o.s.ř. soudem poučena o tom, že dosud nedoplnila skutková tvrzení ohledně skutečnosti, že smlouva nebyla uzavřena v rozporu s dobrými mravy vzhledem k výši souhrnného poplatku. Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (viz. např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř., a není tedy možné poučovat žalobce o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok.

12. Poučovací povinnost podle § 118a odst. 1 až 3 je sice nastavena přísně tak, že ji soud uplatňuje při jednání i vůči účastníkům majícím zástupce, současně však neodnímá odpovědnost účastníka řízení za jeho výsledek, když případnou neúčast u jednání musí spojovat s vědomím, že mu nemůže být poskytnuto poučení podle § 118a odst. 1 a 3, neboť to se poskytuje pouze přítomnému účastníku. Nedostavení se účastníka k jednání není v žádném směru důvodem pro odročování jednání za účelem splnění poučovací povinnosti podle § 118a odst. 1 až 3. Nemohl-li tedy soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a, proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (NS 21 Cdo 5237/2007).

13. Protože předchůdce žalobkyně poskytl žalované jako bezdůvodné plnění částku 5.000,00 Kč a žalovaná uhradila předchůdci žalobkyně částku 5.501,20 Kč soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

14. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení není soud vázán návrhem (§151odst. 1 o.s.ř.) a náhrada nákladů řízení, včetně náhrady nákladů řízení mezi účastníky, je kogentně upravena v ustanoveních § 142 až 151 o.s.ř. (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16.11.2000, sp.zn. 3 Cmo 243/99, uveřejněné v časopise Soudní rozhledy č. 3/2001 na str. 78 nebo usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 26.5.2010, sp.zn. II. ÚS 1103/10, dostupné na internetových stránkách http:// nalus.usoud.cz). Podle § 142 odst. 1 věty prvé občanského soudního řádu, soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

15. Dle názoru Ústavního soudu prezentovaného v rozhodnutí III.ÚS 2985/14, právo žalující strany domáhat se svého nároku u soudu a využít k tomu služeb advokáta nezbavují obecný soud povinnosti brát na zřetel všechny relevantní okolnosti pro posouzení výše účelně vynaložených nákladů žalobce při vymáhání pohledávky, a že relevantní okolnosti je třeba vyhodnotit ústavně konformním způsobem, tedy racionálně a srozumitelně, s respektem k výkladu provedeným Ústavním soudem ohledně posuzování výše účelně vynaložených nákladů řízení.

16. Protože žalobkyně byla ve věci zcela neúspěšná a žalované, který byla ve věci zcela úspěšná, jak je z obsahu spisu zřejmé, žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu)