20 C 432/2023

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Coufalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 10 023,91 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 672 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 672 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Ve zbytku, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky ve výši 1 351,91 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 341,95 Kč od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 669,95 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 280,26 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8 202,31 Kč, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 10 023,91 Kč s tím, že se jedná o součet částek: (1) nesplacená jistina ve výši 9 341,95 Kč; (2) smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z nesplacené jistiny 9 341,95 Kč od [datum] do [datum], tj. ve výši 681,96 Kč; s příslušenstvím: (i) kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 280,26 Kč za období od [datum] do [datum]; (ii) kapitalizovaný úrok ve výši 8 202,31 Kč sestávající z nesplaceného úroku ve výši 837,71 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 550 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 862,91 Kč, nesplaceného inkasního poplatku ve výši 1 671,43 Kč a postoupeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků ve výši 280,26 Kč; (iii) zákonný úrok z prodlení z částky 9 341,95 kč od [datum] do zaplacení ve výši 15 % ročně. Uvedla, že žalovaná a původní věřitelka, tj. společnost [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ původní věřitelka“ nebo„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřely dne [datum] Smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“). Na základě smlouvy žalovaná obdržela finanční hotovost 10 000 Kč, což žalovaná stvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit spolu s jistinou úvěru částku 8 592 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladech na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkovou dlužnou částku 18 592 Kč se žalovaná zavázala uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč. Žalovaná sjednanou částku neuhradila řádně ani včas. Žalovaná uhradila částku 1 328 Kč, původní věřitelka alokovala jednotlivé úhrady splátek dle Předpisu splátek, který je přílohou [číslo] smlouvy. Žalovaná se tak ocitla v prodlení s úhradou zůstatku jistiny 9 341,95 Kč a zůstatku příslušenství. Žalobkyně tvrdila, že smlouva byla uzavřena na základě žalovanou vyplněné Žádosti o úvěr, v níž uvedla údaje o sobě, své finanční situaci, zaměstnání, finančních závazcích, výši měsíčních příjmů a výdajů, požadovanou výši úvěru. Správnost údajů žalovaná stvrdila podpisem. Původní věřitelka vyhodnotila žalovanou jako způsobilou ke splácení úvěru. Ke své aktivní legitimaci žalobkyně uvedla, že pohledávku za žalovanou postoupila původní věřitelka na žalobkyni na základě Rámcové smlouvy o postupování pohledávek, konkrétně prostřednictvím Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum].

2. K jednání se žalovaná nedostavila, ačkoliv byla předvolána na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neomluvila se a nepožádala o odročení jednání, k žalobě se nevyjádřila. Žalobkyně se k jednání též nedostavila, zástupce žalobkyně svou neúčast a neúčast žalobkyně omluvil a požádal soud, aby rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně i jejího zástupce. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházel přitom z obsahu spisu.

3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala splácet úvěr s dohodnutým úrokem a poplatky dle podmínek ve smlouvě sjednaných ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 15 % ročně a RPSN ve výši 272,44 %.

4. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovaná byla právní předchůdkyní žalobkyně seznámena s předsmluvními informacemi o poskytnutém úvěru (včetně informací o celkové výši úvěru, době trvání, uvedení výše splátek, úrokové sazbě, RPSN, souvisejících nákladech a následcích prodlení se splátkami).

5. Soudem bylo zjištěno, že v žádosti o úvěr ze dne [datum] je uvedeno, že ji sepsal obchodní zástupce [jméno] [příjmení], že žalovaná je zaměstnána, a to od [datum], příjem měla doložit pracovní smlouvou a výplatními páskami. Dále uvedeno, že měsíční příjem žalované činí 17 793 Kč a výdaje činí 10 942 Kč měsíčně celkem (přičemž náklady na bydlení, energie činí 3 000 Kč; doprava, jídlo a osobní náklady 3 860 Kč a srážky ze mzdy, výživné: 4 082 Kč). Dále bylo v žádosti uvedeno, že žalovaná bydlí v nájmu, je rozvedená, nemá žádnou vyživovací povinnost, jako věřitelé žalované jsou uvedeni: [jméno] s výší pohledávky za žalovanou 100 000 Kč s tím, že žalované zbývá uhradit 20 000 Kč, a dále [anonymizována dvě slova] s výší pohledávky za žalovanou 30 000 Kč s tím, že žalované zbývá uhradit 25 000 Kč.

6. Z listiny„ Výzva před podáním žaloby“ ze dne [datum] bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky. Z podacího archu ze dne [datum] soud zjistil, že žalované byla zaslána tohoto dne zásilka.

7. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne [datum] bylo zjištěno, že pracovník žalobkyně uskutečnil cestu na kontaktní adresu žalované.

8. Pokud jde o aktivní legitimaci žalobkyně, bylo provedenými listinnými důkazy – z dílčí smlouvy o postoupení Pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní včetně výňatku z přílohy [číslo] seznam pohledávek v listinné podobě, z rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní a dodatku [číslo] k rámcové smlouvě o postupování pohledávek ze dne [datum], z potvrzení o provedení transakce ze dne [datum], z oznámení právní předchůdkyně žalobkyně ze dne [datum] o postoupení pohledávky zaslaného žalované, z podacího archu ze dne [datum], a z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně ze dne [datum] zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila celou žalovanou pohledávku se všemi právy souvisejícími žalobkyni.

9. Soud má tedy za prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena dne [datum] smlouva. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč v hotovosti. Úvěr se žalovaná zavázala splácet ve 14 měsíčních splátkách á 1 328 Kč měsíčně. RPSN byla sjednána ve výši 272,44 %. Žalovaná uhradila žalobkyni celkem 1 328 Kč. Žalovaná poté přestala řádně a včas platit splátky a právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila a žalobkyně uplatnila za žalovanou smluvní pokutu za prodlení, poplatky a úroky, které vyjmenovává ve svém tvrzení.

10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

17. Soud se z moci úřední zabýval předloženou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum], a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne [datum] ve věci C [číslo] Consumer Finance proti [jméno] [příjmení] a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

18. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES byla zapracována do zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), z jehož dikce § 9 odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9 odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému ASPI), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. V neposlední řadě také rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (např. sp. zn. C [číslo]), jakož i odvolacího soudu (např. č. j. 8 Co 114/20119-39) směřují obecné soudy k aplikaci § 580 odst. l o. z. a § 588 o. z.

19. Žalobkyně dle soudu neprokázala splnění povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet žalovaný úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalobkyně v žalobě sice uvedla, jak její právní předchůdkyně posoudila schopnost žalované splácet úvěr, přičemž dospěla k závěru o úvěruschopnosti žalované. Celkové měsíční výdaje žalované dle údajů uvedených v žádosti o úvěr činí 10 942 Kč, z čehož srážky ze mzdy činí 4 082 Kč, náklady na bydlení a energie: 3 000 Kč a náklady na dopravu, jídlo a osobní náklady: 3 860 Kč, dále jsou jako věřitelé žalované uvedeni [jméno] a [anonymizována dvě slova] s pohledávkami ve výši celkem 130 000 Kč. Není zřejmé, co konkrétně představuje nízká částka 3 000 Kč uvedená u nákladů na bydlení, energie, a to navíc za situace, kdy žalovaná bydlí v nájmu, ani toto nebylo jakkoli ověřováno. Nadto se v žádosti o úvěr uvádí, že srážky ze mzdy činí 4 082 Kč, jako věřitelé jsou označeny dvě společnosti. Právní předchůdkyně žalobkyně si měla především vyžádat dokumenty prokazující tvrzené výdaje na bydlení a ostatní životní náklady, výši dluhů vymáhaných prostřednictvím exekuce, výši pohledávek [právnická osoba] a [anonymizována dvě slova] vůči žalované a přistoupit k poskytnutí úvěru až v případě tohoto doložení (např. výpisy z účtu). Výsledek, k němuž žalobkyně došla prostým odečtením neověřených příjmů (17 793 Kč) a neověřených výdajů (celkem: 10 942 Kč) k volným finančním prostředkům (6 851 Kč), nekoresponduje s tím, jak žalovaná ve skutečnosti s těmito prostředky nakládala. Právní předchůdkyně žalobkyně tak zcela rezignovala na zjišťování pravidelných a nezbytných výdajů žalované. Vycházela pouze z odhadovaných výdajů uvedených žalovanou, aniž by si jejich skutečnou výši prověřovala. Rozhodující zde přitom je konkrétní výše dluhu či dluhů vymáhaných v exekučním řízení, konkrétní částka, hrazená žalovanou na bydlení, náklady na léky, stravu, ošacení apod. Na základě těchto skutečností a po jejich vyhodnocení, nemohla žalobkyně dospět k závěru, že je žalovaná schopna úvěr splácet, aniž by alespoň základním způsobem neověřila též skutečné příjmy a výdaje žalované. S ohledem na to, že žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, dospěl soud k závěru, že smlouva je absolutně neplatná podle § 580 odst. 1 o. z. pro rozpor se zákonem. Navíc i prohlášení klienta - žalované musí žalobkyně prověřovat, nestačí se na něj spolehnout (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018).

20. Po právní stránce proto soud věc posoudil tak, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřená smlouva je absolutně neplatná podle § 580 odst. 1 o. z. pro rozpor se zákonem. Obdobně také srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, který byl aprobován usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1742/2015. Z uvedeného důvodu soud žalobu ohledně všech smluvních nároků žalobkyně zamítl.

21. Svou neúčastí na jednání se žalobkyně zbavila dobrodiní soudu - poučovací povinnosti podle § 118a odst. 2 a 3 o. s. ř., žalobkyně si zmařila také možnost být seznámena s předběžným právním názorem soudu vyplývajícím z provedeného dokazování (viz např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001).

22. Nad rámec tohoto rozhodnutí soud uvádí, že poučení o neprokázání žalobních tvrzení nemohl soud žalobkyni poskytnout ani v rámci přípravného jednání, které soud nenařídil, neboť s ohledem na to, že žalovaná nepřebírala soudní obsílky, se přípravné jednání ani reálně nemohlo konat, neboť náhradní doručení předvolání zákon vylučuje. Jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle § 114c o. s. ř., a není tedy možné poučovat žalobkyni o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok.

23. Pokud jde o jistinu samotnou, z žalobních tvrzení vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 10 000 Kč. Z žalobních tvrzení rovněž vyplývá, že žalovaná žalobkyni uhradila částku 1 328 Kč. Soud proto po právním posouzení dospěl k závěru, že se žalovaná ve výši 8 672 Kč na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, a proto v souladu s § 2991 odst. 1, 2 o. z. má soud za to, že plnění právní předchůdkyně žalobkyně z neplatné smlouvy je bezdůvodným obohacením žalované a žalovaná je povinna toto obohacení žalobkyni vydat. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně neprokázala, že by žalovanou vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení dříve, než oznámením o postoupení pohledávky spolu s výzvou k úhradě dlužné částky do 10 dnů po obdržení uvedeného dopisu ze dne [datum], daným k poštovní přepravě dne [datum]. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Podle § 573 o. z. se tak má za to, že výzva byla žalované doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. [datum], plnit měla žalovaná dle výzvy ze dne [datum] do 10 dnů po obdržení doposud, tj. od [datum] je tak žalovaná v prodlení. Žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. rozsudku).

24. Zbývající žalobní nároky v podobě smluvní pokuty, poplatku a úroků uvedených ve výroku II. soud zamítl z důvodu neplatnosti smlouvy. Ty nelze přiznat, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku (úvěrovému vztahu), který byl neplatně sjednán.

25. Podle § 142 odst. 1 věty prvé o.s.ř. soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo, neboť poměr úspěchu a neúspěchu ve věci je přibližně shodný (úspěch žalobkyně v řízení v rozsahu 50,4 % a úspěch žalované v rozsahu 49,6 %). Při určování míry úspěchu a neúspěchu ve věci soud odkazuje na v judikatuře Nejvyššího soudu České republiky (srov. např. usnesení ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2012) dlouhodobě ustálený názor, že úspěch ve věci při rozhodování o náhradě nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, se poměřuje ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství, tj. úroku i úroku z prodlení. V tomto směru nutno vyjít z celkové částky požadované žalobkyní, včetně příslušenství, ke dni rozhodnutí soudu (tj. [datum]), tj. částky 20 303,20 Kč, sestávající z požadované částky 10 023,91 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z částky 9 341,95 Kč od [datum] do [datum] ve výši 15 % ročně, tj. 1 796,72 Kč; kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 280,26 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 8 202,31 Kč. Úspěch žalobkyně ve věci spočívá v částce 10 232,96 Kč (tj. 50,4 %), sestávající z částky 8 672 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 672 Kč od [datum] do [datum], tj. ve výši 1 560,96 Kč.

27. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.