20 C 434/2022

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Dagmar Brachovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 13 226,58 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 568,81 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 568,81 Kč ve výši 8,25 % ročně od 1.12.2020 do zaplacení, částku 7 657,77 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 7 657,77 Kč ve výši 8,25 % ročně od 5.3.2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba co do částky 200 Kč a co do 200 Kč se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně na náhradu nákladů řízení částku 2 252 Kč.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 13 226,58 Kč s příslušenstvím, a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela pojistnou smlouvu – sdružené pojištění vozidla – anonymizováno, číslo na dobu neurčitou, předmětem pojištění bylo vozidlo anonymizováno, registrační značka. Žalovaný pojistné ve smlouvě sjednané s roční frekvencí splátek řádně neplatil a k 21.3.2021, tj. ke dni ukončení pojištění dluží na pojistném za období od 30.11.2020 do 21.3.2021 částku 5 568,81 Kč, a dále žalobkyně požaduje částku 200 Kč za odeslání upomínky. Dále že s žalovaným uzavřela pojistnou smlouvu – sdružené pojištění vozidla – anonymizováno, číslo na dobu neurčitou, předmětem pojištění bylo vozidlo anonymizováno, registrační značka. Žalovaný pojistné ve smlouvě sjednané s čtvrletní frekvencí splátek řádně neplatil a k 25.3.2021, tj. ke dni ukončení pojištění dluží na pojistném za období od 4.12.2020 do 25.3.2021 částku 7 657,77 Kč, a dále žalobkyně požaduje částku 200 Kč za odeslání upomínky. Žalovaný ani přes předžalobní upomínku neuhradil ničeho.

2. Soud se dotázal účastníků, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání a poučil oba účastníky, že pokud se ve stanovené lhůtě k tomuto dotazu soudu písemně nevyjádří, bude soud dle § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládat, že proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání nemají námitky. Oběma účastníkům byla tato výzva řádně doručena. Ve stanovené lhůtě žádný z účastníků soudu nesdělil, že s tímto postupem nesouhlasí. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud proto rozhodl věc bez nařízení jednání.

3. V daném případě soud provedl listinné důkazy předložené žalobkyní, a to pojistná smlouva číslo číslo předžalobní upomínka ze dne 1.5.2021 a ze dne 15.5. 2021 a ze dne 24.3.2022, upomínka ze dne 28.1.2021, ze dne 23.3.2021, informace o zániku smlouvy ze dne 31.3.2021 a ze dne 9.4.2021, podací arch ze dne datum pojistné podmínky a sazebník žalobkyně.

4. Soud po zhodnocení provedených důkazů podle ustanovení § 132 o.s.ř. každého důkazu jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti a po aplikaci § 2758 a násl. občanského zákoníku a zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) na zjištěný skutkový stav, dospěl závěru, že v řízení bylo jednoznačně zjištěno, že veškerá tvrzení žalobkyně ohledně uzavření a zániku pojistných smlouvy a výše částky představující dlužné pojistné uvedená v žalobě má soud za prokázané, když žalovaný a žalobce uzavřeli dne 30.11.2020 a dne 4.12.2020 smlouvu s sdruženém pojištění vozidla – anonymizováno, žalovaný však pojistné ve smlouvě sjednané řádně neplatil, žalobkyně proto oznámila žalovanému ukončení – zánik pojistné smlouvy.

5. Soud proto žalobě rozsahu dlužného pojistného vyhověl. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

6. Pokud jde o částku dvakrát 200 Kč za zaslání upomínky, nelze přisvědčit tvrzení žalobkyně, ujednání bylo sjednáno platně. Nelze přehlédnout, že poplatek za zaslání upomínky byl ujednán nikoliv přímo pojistné smlouvě číslo číslo ale v listinách přídatných, a to a sazebníku a obchodních podmínkách, na kterých není připojen podpise žalovaného.

7. Z pojistné smlouvy vyplývá, že žalovaný uzavřel smlouvu jako nepodnikatel – tedy v postavení spotřebitele, když ve smlouvě je označen rodným číslem, nikoliv IČem. Dle konstantní judikatury Ústavního soudu a zejména nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. I.ÚS 3512/11 ze dne 11.11.2013, v němž Ústavní soud ČR uvedl, že„ …Ve spotřebitelském právu je dodavatel ve fakticky výhodnějším postavení, neboť má odbornou převahu nad spotřebiteli, kterým své služby poskytuje. A proto kromě omezení vyplývajících z výše uvedeného principu rovností prostředků lze od dodavatele také očekávat (případně i vyžadovat), že se ve vztahu ke spotřebiteli bude chovat v obecné poloze poctivě. Nepostupuje-li tímto způsobem, zpronevěří se důvěře druhého účastníka smluvního vtahu v poctivost svého jednání, a takovému nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu (srov. § 265 obchodního zákoníku nebo § 6 nového občanského zákoníku). V praxi se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Například smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti, než okolní text, nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. Uvedená zásada poctivosti dopadá i na aplikaci obchodních podmínek a sazebníku. Obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl třeba od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. Z uvedeného plyne závěr, který dle názoru soudu dopadá na projednávanou věc, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající sankci – poplatek za odeslání upomínky zásadně nemohlo být součástí všeobecných obchodních podmínek a sazebníku, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis a jíž za smlouvu považuje), v daném případě pojistné smlouvě. Soud tedy má za to, že ve spotřebitelských vztazích je nezbytné, aby spotřebitel byl upozorněn na ta ujednání, která mají zásadní význam z hlediska jeho práv a povinností a zároveň nejsou pouze technického či vysvětlujícího charakteru. Mezi taková ujednání nepochybně patří též ujednání o sankci za odeslání upomínky, neboť není pouhým upřesněním (technické nebo vysvětlující povahy) sjednané povinnosti, ale zakládá pro spotřebitele jinou situaci, než kterou by mohl očekávat. Je-li tedy ujednání o sankci – poplatku za odeslání upomínky uvedeno pouze v obchodních podmínkách a ceníku služeb, nikoli ve smlouvě samotné, je takové ujednání dle soudu neplatné (§ 55 odst. 2 a § 56 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb. a § 1813 až 1815 občanského zákoníku).

8. V této souvislosti soud dodává, že dle konstantní judikatury Nejvyššího soudu (srovnej Cpjn 200/2013, R 102/2013 civ.) ujednání o smluvní pokutě je vedlejším ujednáním, které není typickou součástí smlouvy. Povinnost spotřebitele v daném případě smluvní pokutu hradit by nastoupila výlučně proto, že poskytovatel tuto povinnost spotřebitele do adhezní smlouvy vtělil. Za situace, kdy stíhá povinnost hradit smluvní pokutu v případě porušení smluvních povinností výlučně spotřebitele, nikoli poskytovatele služby, lze uzavřít, že jde o ujednání představující, i vzhledem k poměru výše smluvní pokuty k výši (významu) jí zajištěné povinnosti, významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, a to k újmě spotřebitele. Poskytovatel přitom nemohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s daným ujednáním souhlasil v případě individuálního sjednání smlouvy. Ujednání o smluvní pokutě je proto neplatné podle § 6 OZ.

9. Z těchto důvodů proto soudu nezbylo než žalobu v rozsahu představující poplatek za odeslání upomínky ve výši 200 Kč a 200 Kč zamítnout.

10. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení není soud vázán návrhem (§151odst. 1 o.s.ř.) a náhrada nákladů řízení, včetně náhrady nákladů řízení mezi účastníky, je kogentně upravena v ustanoveních § 142 až 151 o.s.ř. (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16.11.2000, sp.zn. 3 Cmo 243/99, uveřejněné v časopise Soudní rozhledy č. 3/2001 na str. 78 nebo usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 26.5.2010, sp.zn. II. ÚS 1103/10, dostupné na internetových stránkách http:// nalus.usoud.cz). Podle § 142 odst. 1 věty prvé občanského soudního řádu, soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

11. Dle názoru Ústavního soudu prezentovaného v rozhodnutí III.ÚS 2985/14, právo žalující strany domáhat se svého nároku u soudu a využít k tomu služeb advokáta nezbavují obecný soud povinnosti brát na zřetel všechny relevantní okolnosti pro posouzení výše účelně vynaložených nákladů žalobce při vymáhání pohledávky, a že relevantní okolnosti je třeba vyhodnotit ústavně konformním způsobem, tedy racionálně a srozumitelně, s respektem k výkladu provedeným Ústavním soudem ohledně posuzování výše účelně vynaložených nákladů řízení.

12. Protože žalobkyně byla ve věci převážně úspěšná, přiznal jí soud vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v plné výši (když současně byly splněny podmínky pro postup dle v § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb.) jež sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, z nákladů právního zastoupení za 3 úkony právní služby á 300 Kč dle § 14b vyhl. 177/1996 Sb., 3x režijní paušál á 100 Kč dle § 14b vyhl. 177/1996 Sb., (za přípravu a převzetí, za podání žaloby, výzvu k plnění), a dále 21% DPH dle § 137 odst. 3 občanského soudního řádu ve výši 252 Kč, celkem je tedy žalovaný povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů částku 2 252 Kč.

13. Řízení bylo, jak soud vyhodnotil v souladu s právním názorem Krajského soudu v Ústí nad Labem prezentovaném v rozhodnutí č.j. 17Co 666/2015-143, zahájeno na ustáleném vzoru uplatněném žalobcem opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění nepřevyšuje částku 50 000 Kč, a to z titulu porušení smluv na pojistný produkt.

14. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.

15. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím soudu podepsaného. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.