20 C 442/2023

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Coufalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 28 750 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 25 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Ve zbytku, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 3 750 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 000 Kč od [datum] do [datum], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 541,10 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 850 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 699 Kč, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně na náhradu nákladů řízení částku ve výši 1 011 Kč.</b> 1. Předmětem řízení v této věci je zaplacení částky 28 750 Kč skládající se z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši 25 000 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 3 750 Kč s příslušenstvím. Právní předchůdkyně žalobkyně, tj. [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] (dále jen„ smlouva“) úvěr ve výši 25 000 Kč, který právní předchůdkyně vyplatila žalovanému na jeho bankovní účet. Úvěr měl být splacen nejpozději do [datum]. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně ani včas. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím webové stránky [webová adresa]. Právní předchůdkyně žalobkyně v rámci schvalovacího procesu nahlédla do registrů (insolvenční rejstřík, bankovní a nebankovní registry klientských informací), prověřila bonitu žalovaného, následně schválila žádost žalovaného o úvěr. Ohledně aktivní legitimace žalobkyně uvedla, že pohledávku za žalovaným nabyla na základě dílčí smlouvy o postupování pohledávek uzavřené na základě Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum].

2. Soud doručil žalovanému dne [datum] elektronický platební rozkaz s výzvou dle § 114b zákona č. 99/1963, občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), kterou žalovaného vyzval, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu písemně vyjádřil ve věci samé k žalobě, a uvedl, zda nárok uplatněný v žalobě uznává a v případě, že jej zcela neuzná, aby ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti o věci samé, na nichž staví svoji obranu proti žalobě a označil důkazy k prokázání svých tvrzení (dále jen„ elektronický platební rozkaz“). Žalovaný byl v tomto usnesení poučen, že jestliže se bez vážného důvodu ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává, a soud rozhodne rozsudkem pro uznání.

3. Žalovaný v podání ze dne [datum] uvedl, že podává odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu s tím, že odůvodnění doručí soudu ve lhůtě 30 dnů. Žalovaný však ve lhůtě stanovené elektronickým platebním rozkazem ani později ničeho soudu nedoručil.

4. Ve věci nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání, přestože žalovaný včas podal odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu, ve věci samé se však písemně nevyjádřil a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělil, jaký vážný důvod mu v tom brání. Z nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3263/13, (bod 23) se podává,„ …že nevyjádření se ve stanovené lhůtě fakticky finguje dispoziční úkon žalovaného, kterým je uznání nároku žalobce, ačkoliv ze skutečností známých soudu je zřejmé, že žalovaný není s nárokem uplatněným v žalobě srozuměn a aktivně v tomto směru v řízení vystupuje. Dikce ustanovení § 114b odst. 5 o. s. ř. ve spojení s § 153a odst. 3 o. s. ř. sice zdánlivě neposkytuje rozhodujícímu soudci prostor pro diskreci při jejich aplikaci, avšak obecná pravidla spravedlivého procesu včetně ústavních kautel podle čl. 36 Listiny musí být i v takovém případě respektována tak, aby byla nejen zachována rovnost stran soudního sporu, ale i přístup k soudu (nález sp. zn. IV. ÚS 2503/13 ze dne 1. 4. 2014 (N 49/73 SbNU 29)).“ Soud proto ve věci nařídil jednání, neboť má ve smyslu shora citovaného nálezu Ústavního soudu České republiky povinnost vytvořit za řízení prostor, v němž účastníci mohou účinně uplatňovat a bránit svá práva. Fikce uznání je výjimečný nástroj, jehož použití, jak též uvedl Ústavní soud České republiky ve shora citovaném nálezu, je ospravedlněno jen v případech skutečně nepochybných, přičemž podmínky jeho použití musí být interpretovány nikoli extenzivně, ale restriktivně (viz nález Ústavního soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1024/15).

5. K jednání se žalovaný nedostavil, ačkoliv byl předvolán na adresu pro doručování podle § 45 o. s. ř., neomluvil se a nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se k jednání též nedostavila, zástupce žalobkyně svou neúčast a neúčast žalobkyně omluvil. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházel přitom z obsahu spisu.

6. Z předložené smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní dne [datum], oznámení právní předchůdkyně žalobkyně o postoupení pohledávky ze dne [datum], podacího archu ze dne [datum], plné moci ze dne [datum], kterou právní předchůdkyně žalobkyně zmocnila žalobkyni, aby vyrozumívala dlužníky ve smyslu § 1882 odst. 1 občanského zákoníku, společného prohlášení smluvních stran o uzavřené dílčí smlouvě o postoupení pohledávek ze dne [datum], potvrzení o provedení transakce ze dne [datum], z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně ze dne [datum] soud zjistil, že žalovanou pohledávku právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni.

7. Z listiny označené„ smlouva o úvěru [číslo]“, obchodních podmínek [právnická osoba] pro poskytování úvěrů splatných jednorázově (SPL 2019 [číslo]) soud zjistil, že celková částka jistiny úvěru činí 25 000 Kč, listina je označena datem [datum], na místě podpisu žalovaného je uvedeno:„ Datum a čas potvrzení návrhu smlouvy klientem pomocí kódu: [datum] 19:14:21“.

8. Z dopisu ze dne [datum] s výzvou k úhradě dlužné částky do [datum], přípisu zástupce žalobkyně ze dne [datum] a předžalobní výzvy ze dne [datum] včetně podacího archu ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně opakovaně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.

9. Z výpisu z bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne [datum] soud zjistil, že uvedeného dne z něj byla poukázána částka 25 000 Kč na účet č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem: [číslo]. Z výpisu z účtu za období od [datum] do [datum] soud zjistil, že dne [datum] byla na účet [číslo] připsána částka ve výši 0,10 Kč z účtu č. [bankovní účet].

10. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne [datum] soud zjistil, že pracovník právní předchůdkyně vykonal tři cesty na adresu žalovaného.

11. Z přípisu banky [právnická osoba] ze dne [datum] soud zjistil, že majitelem bankovního účtu [číslo] je žalovaný, přičemž je evidována úhrada ve výši 25 000 Kč dne [datum] s poznámkou„ Pujcka od [webová adresa] c [číslo]“.

12. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu.

13. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

14. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

15. Podle § 1841 o. z. smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.

16. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

18. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Soud po zhodnocení provedených důkazů podle § 132 o. s. ř. dospěl k následujícímu závěru:

20. Soud nemá za prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena platná smlouva (žalobkyně důkazní břemeno neunesla). Smlouva není opatřena žádným podpisem žalovaného a ani právní předchůdkyně žalobkyně. Nebylo prokázáno, že by žalovaný nebo právní předchůdkyně žalobkyně podepsali elektronicky nezaměnitelným způsobem smlouvu. Žalobkyně nedoložila, že by se žalovaný mohl seznámit s návrhem a kvalifikovaným způsobem nebo alespoň prostým elektronickým podpisem smlouvu podepsal, že by učinil právní jednání, z něhož vyplývají důsledky spočívající v uzavření smlouvy. V daném případě tedy nebyla prokázána základní autentizační a identifikační funkce podpisu žalovaného, projevující se v uzavření smlouvy tvrzené žalobkyní.

21. Soud tedy dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že smlouva byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným platně uzavřena, a tedy nebylo možné žalobě vyhovět. Vzhledem k tomu, že smlouva nebyla platně uzavřena, nebylo možné žalobkyni přiznat další žalované částky ze smlouvy.

22. Dále se soud z moci úřední zabýval předloženou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum], a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne [datum] ve věci C [číslo] Consumer Finance proti [jméno] [příjmení] a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

23. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES byla zapracována do zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), z jehož dikce § 9 odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9 odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému ASPI), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. V neposlední řadě také rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (např. sp. zn. C [číslo]), jakož i odvolacího soudu (např. č. j. 8 Co 114/20119-39) směřují obecné soudy k aplikaci § 580 odst. l o. z. a § 588 o. z.

24. Žalobkyně dle soudu neprokázala splnění povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet žalovaný úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalobkyně v žalobě sice uvedla, že v rámci schvalovacího procesu nahlédla do registrů (insolvenční rejstřík, bankovní a nebankovní registry klientských informací), prověřila bonitu žalovaného, následně schválila žádost žalovaného o úvěr, svá tvrzení však ničím nedoložila. Toto proto nemohlo postačovat k závěru o úvěruschopnosti žalovaného. Právě naopak, právní předchůdkyně žalobkyně si měla vyžádat prokázání životních výdajů žalovaného (pravidelných nákladů na bydlení, energie, stravování atd.) a pravidelných měsíčních příjmů žalovaného (např. kopií výplatních lístků, pracovní smlouvy, daňového přiznání) a přistoupit k poskytnutí úvěru až v případě tohoto doložení. Navíc i prohlášení klienta - žalovaného musí žalobkyně prověřovat, nestačí se na něj spolehnout (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018).

25. Po právní stránce proto soud věc posoudil tak, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřená smlouva je absolutně neplatná podle § 580 odst. 1 o. z. pro rozpor se zákonem. Obdobně také srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, který byl aprobován usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1742/2015. Z uvedeného důvodu soud žalobu ohledně všech smluvních nároků žalobkyně zamítl.

26. Svou neúčastí na jednání se žalobkyně zbavila dobrodiní soudu - poučovací povinnosti podle § 118a odst. 2 a 3 o. s. ř., žalobkyně si zmařila také možnost být seznámena s předběžným právním názorem soudu vyplývajícím z provedeného dokazování (viz např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001). Jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle § 114c o. s. ř., a není tedy možné poučovat žalobkyni o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok.

27. Pokud jde o jistinu samotnou, tedy částku poskytnutou žalovanému ve výši 25 000 Kč, dospěl soud k závěru, že žalovaný se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil, a proto v souladu s § 2991 odst. 1, 2 o. z. má soud za to, že plnění právní předchůdkyně žalobkyně z neplatné smlouvy je bezdůvodným obohacením žalovaného a žalovaný je povinen toto obohacení žalobkyni vydat. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení dříve, než výzvou ze dne [datum], jíž žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky do [datum], danou k poštovní přepravě dne [datum]. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Podle § 573 o. z. se tak má za to, že výzva byla žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. [datum], plnit měl žalovaný dle výzvy ze dne [datum] do [datum], tj. od [datum] je tak žalovaný v prodlení. Žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. rozsudku).

28. Zbývající žalobní nároky v podobě poplatků, smluvní pokuty a úroků uvedených ve výroku II. soud zamítl z důvodu neplatnosti smlouvy. Ty nelze přiznat, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku (úvěrovému vztahu), který byl neplatně sjednán.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 011 Kč, přičemž tato částka představuje 38,84 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 69,42 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 30,58 %). Při určování míry úspěchu a neúspěchu ve věci soud odkazuje na v judikatuře Nejvyššího soudu České republiky (srov. např. usnesení ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2012) dlouhodobě ustálený názor, že úspěch ve věci při rozhodování o náhradě nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, se poměřuje ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství, tj. úroku i úroku z prodlení. Nejvyšší soud přijal uvedený právní názor ve shodě s nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2717/08, v němž Ústavní soud dospěl k závěru, že pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky, úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. V tomto směru nutno vyjít z celkové částky požadované žalobkyní, včetně příslušenství, ke dni rozhodnutí soudu (tj. [datum]), tj. částky 39 357,22 Kč, sestávající z požadované částky 28 750 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z částky 25 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 15 % ročně, tj. 2 517,12 Kč; kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 541,10 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 850 Kč a nákladů spojených s uplatněnou pohledávkou ve výši 699 Kč. Úspěch žalobkyně ve věci spočívá v částce 27 321,91 Kč (tj. 69,42 %), sestávající z částky 25 000 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z částky 25 000 Kč ve výši 15 % ročně od [datum] do [datum], tj. ve výši 2 321,91 Kč.

30. Náklady řízení žalobkyně ve výši 2 602 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 150 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 28 750 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Z částky 2 602 Kč pak 38,84 % činí 1 011 Kč.

31. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.

32. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.