20 C 67/2021

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl předsedkyní senátu JUDr Dagmar Brachovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o: zaplacení 675 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 675,00 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 60,29 Kč, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 675,00 Kč spolu s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že dle § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích v platném znění, jestliže je fyzická nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, pokud České televizi po její písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. Jelikož žalovaný v zákonné lhůtě na písemnou výzvu žalobkyně, jakožto provozovatele televizního vysílání ze zákona nereagoval, žalobkyně jej dle shora cit. zákona zařadila do evidence poplatníků s povinností hradit televizní poplatky. Žalovaný se tak stal poplatníkem televizního poplatku ze zákona a současně žalovanému vznikla povinnost platit televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaný nezaplatil za poplatek za měsíce až 9 až 12 roku 2019 a 1 roku 2020, vždy ve výši 135,00 Kč, takže součet dlužných poplatků činí 675,00 Kč. Svou povinnost žalovaný nesplnil ani v dodatečné lhůtě, poté, co byl o zaplacení poplatku upomenut.

2. Soud ve věci vydal dne 26.11.2020 elektronický platební rozkaz, proti kterému podal žalovaný včas odpor s tím, že na základě četného prohlášení je od roku 2016 od koncesionářských poplatků osvobozen.

3. K jednání, které se ve věci konalo dne 28.4.2021, se žalovaný nedostavil, ačkoliv byl předvolán na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) o.s.ř., řádně se neomluvil a nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se k jednání též nedostavila, svou neúčast omluvila a požádal soud, aby jednal v její nepřítomnosti. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházel přitom z obsahu spisu.

4. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně.

5. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. V daném případě soud provedl listinné důkazy, a to potvrzení České pošty bez data, dopis žalobkyně žalovanému ze dne 15.3.2020 a ze dne 28.8.2019, výzva k přihlášení poplatníka ze dne 21.5.2019, dodejka ze dne 18.3.2020 a ze dne 23.5 rok nečitelný, potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků ze dne 16.9.2020. <i>6. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník, dále jen o.z.) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.</i> 7. Po právní stránce pak soud vycházel z § 2 a násl. zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů a ust. § 1982 a násl. občanského zákoníku.

8. Soud po zhodnocení provedených důkazů podle ustanovení § 132 o.s.ř. každého důkazu jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti a po aplikaci výše uvedené právní úpravy na zjištěný skutkový stav, dospěl k následujícímu závěru:

9. Žalobkyně tvrdí, avšak neprokazuje, že žalovaný byl v rozhodné době odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě a že na výzvu k přihlášení nereagoval.

10. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s § 118a odst. 3 o.s.ř. soudem poučena o tom, že dosud nenavrhla důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, že žalovaný byl v rozhodné době odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě a že na výzvu k přihlášení nereagoval, když dle vyjádření žalovaného je na základě četného prohlášení od roku 2016 od koncesionářských poplatků osvobozen.

11. Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (viz. např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř., a není tedy možné poučovat žalobce o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok.

12. S ohledem na výše uvedené nezbylo soudu žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

13. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení není soud vázán návrhem (§151odst. 1 o.s.ř.) a náhrada nákladů řízení, včetně náhrady nákladů řízení mezi účastníky, je kogentně upravena v ustanoveních § 142 až 151 o.s.ř. (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16.11.2000, sp.zn. 3 Cmo 243/99, uveřejněné v časopise Soudní rozhledy č. 3/2001 na str. 78 nebo usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 26.5.2010, sp.zn. II. ÚS 1103/10, dostupné na internetových stránkách http:// nalus.usoud.cz). Podle § 142 odst. 1 věty prvé občanského soudního řádu, soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

14. Protože žalobkyně byla ve věci zcela neúspěšná a žalovanému, který byl ve věci zcela úspěšný, dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.