20 C 93/2023

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Dagmar Brachovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem údaje o zástupci pro zaplacení 72 000 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 72 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 000 Kč od 21. 10. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 000 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 000 Kč od 21. 12. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 000 Kč od 21. 1. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 000 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 000 Kč od 21. 3. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 000 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 000 Kč od 21. 5. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 000 Kč od 21. 6. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 6 000 Kč od 21. 7. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 6 000 Kč od 21. 8. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 6 000 Kč od 21. 9. 2021 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného na náhradu nákladů řízení částku 16 111,20 Kč.</b> Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 72 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřeli dne 3. července 2009 manželství, které bylo rozvedeno rozsudkem [název soudu] číslo jednací [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 30. listopadu 2011 smlouvu o vypořádání vzájemných majetkových vztahů, práv a povinností společného bydlení pro dobu po rozvodu, která nabyla účinnosti dnem první moci rozvodového rozsudku, tedy 9. prosince 2011. Na základě výše uvedené smlouvy byl žalovaný povinen platit žalobkyni měsíčně částku ve výši Kč 6 000 vždy k 20. dni v měsíci. Žalovaný však dle výše uvedené smlouvy řádně neplatí, proto se žalobkyně rozhodla vyzvat ho k plnění výzvou ze dne 1. prosince 2021. Ke dni podání tohoto návrhu žalovaný nezaplatil ani část dlužné částky. Žalovaný navrhnul zamítnutí žaloby, když nárok zcela neuznává a vznáší námitku promlčení celého žalobou uplatňovaného nároku. Dále dle žalovaného, když byl usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [spisová značka] osvobozen od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, nelze z uvedeného důvodu žalobě rovněž vyhovět. Žalobkyně k námitce promlčení uvedla, že nárok nemůže být promlčen, když splatnost každé z plateb dle smlouvy z 30.11.2011 je třeba posuzovat samostatně a stejně tak je nutno posuzovat i jejich případné promlčení, promlčení by tak teoreticky nastalo až v září 2023 v případě nejstarší z pohledávek. A rovněž tak oddlužení žalovaného včetně jeho osvobození od placení pohledávek oddlužením neuspokojených nemůže dopadat na danou věc, neboť osvobození nevztahuje na pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku. Soud ve věci jednal dne [datum], žalobkyně se k jednání nedostavila, svou nepřítomnost omluvila, o odročení nepožádala, souhlasila, aby soud jednal v její nepřítomnosti. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně. Soud provedl následující důkazy: Z článku V 5.

2. Smlouvy o vypořádání vzájemných majetkových vztahů, práv a povinností společného bydlení pro dobu po rozvodu ze dne 30. 11. 2011 vyplývá, že se žalovaný zavázal platit žalobkyni na vypořádání majetku částku 6 000 Kč měsíčně vždy k 20 dni v měsíci. Z článku V 5.3. téže smlouvy vyplývá, že žalobkyně uhradí půjčky z kreditních karet u společnosti [právnická osoba], [anonymizována tři slova] bank a [právnická osoba] Listina je opatřena úředně ověřenými podpisy účastníků. Předžalobní upomínkou ze dne 1. 12. 2021 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě částky 72 000 Kč s příslušenstvím. Usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [jednací číslo MSP] 89 [spisová značka] [název soudu] rozhodl, že bere na vědomí splnění oddlužení žalovaného a o osvobození od placení pohledávek v rozsahu v němž dosud nebyly uspokojeny, když osvobození se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak učinit měli. Usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [jednací číslo MSP] 88 [anonymizováno] [číslo] [název soudu] rozhodl, že bere na vědomí splnění oddlužení žalobkyně a o osvobození od placení pohledávek v rozsahu v němž dosud nebyly uspokojeny, když osvobození se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak učinit měli. Soud tedy zjistil, žalobkyně a žalovaný uzavřely Smlouvu o vypořádání vzájemných majetkových vztahů, práv a povinností společného bydlení pro dobu po rozvodu ze dne 30. 11. 2011 a listina je opatřena úředně ověřenými podpisy účastníků a dále, že oba účastníci prošli oddlužením a byli osvobozeni od placení pohledávek v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. <i>Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník) není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry, vzniklé přede dnem účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv, uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.</i> <i>Podle § 34 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do 31.12.2013, právní úkon je projev vůle směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují.</i> <i>Podle § 35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do 31.12.2013, právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.</i> <i>Podle § 37 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do 31.12.2013, právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.</i> <i>Podle § 100 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do 31.12.2013, právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.</i> <i>Podle § 101 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do 31.12.2013, pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.</i> <i>Podle § 103 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do 31.12.2013, bylo-li dohodnuto plnění ve splátkách, počíná běžet promlčecí doba jednotlivých splátek ode dne jejich splatnosti. Stane-li se pro nesplnění některé ze splátek splatným celý dluh (§ 565), počne běžet promlčecí doba ode dne splatnosti nesplněné splátky.</i> <i>Podle § 24a zákona o rodině, ve znění účinném do 31.12.2013, jestliže manželství trvalo alespoň jeden rok, manželé spolu nejméně šest měsíců nežijí a k návrhu na rozvod se druhý manžel připojí, má se za to, že podmínky uvedené v ustanovení § 24 odst. 1 jsou splněny. Soud nezjišťuje příčiny rozvratu a manželství rozvede, jsou-li předloženy písemné smlouvy s úředně ověřenými podpisy účastníků upravující pro dobu po tomto rozvodu vypořádání vzájemných majetkových vztahů, práva a povinnosti společného bydlení a případnou vyživovací povinnost.</i> <i>Podle § 173 odst. 3 insolvenčního zákona, přihlásit lze i pohledávku nesplatnou nebo pohledávku vázanou na podmínku. Pohledávky věřitelů vázané na splnění rozvazovací podmínky se považují v insolvenčním řízení za nepodmíněné, dokud rozvazovací podmínka není splněna. Na pohledávky věřitelů vázané na splnění odkládací podmínky nemá zahájení insolvenčního řízení vliv.</i> <i>Podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona, jestliže insolvenční soud rozhodne o splnění oddlužení a dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o splnění oddlužení rozhodnutí, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. [ulice] podle věty první se nevztahuje na pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku.</i> <i>Podle § 414 odst. 2 insolvenčního zákona, osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit.</i> Soud po zhodnocení provedených důkazů podle ustanovení § 132 o.s.ř. každého důkazu jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti a po aplikaci výše citovaných zákonných ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k následujícímu: Nejprve se soud zabýval tím, zda nárok žalobkyně vyplývá ze smlouvy o vypořádání vzájemných majetkových vztahů, práv a povinností společného bydlení pro dobu po rozvodu ze dne 30. 11. 2011, kde se v článku V 5.2. žalovaný zavázal platit žalobkyni na vypořádání majetku částku 6 000 Kč měsíčně vždy k 20 dni v měsíci, tj, zda právní úkon byl učiněn dostatečně určitě a srozumitelně, když zde není uvedena ani celková částka, kterou má žalovaný dle citované smlouvy žalobkyni uhradit ani lhůta po kterou má ve splátkách hradit, resp. jiná konstrukce výše závazku. Je-li pro právní jednání stanovena písemná forma, musí být určitost projevu vůle dána obsahem listiny, na níž je zaznamenán. Nestačí, že straně (stranám) právního vztahu je jasné, co je například předmětem smlouvy, není-li to seznatelné z jejího textu. Dle zásady autonomie vůle je žádoucí hledat spíše důvody pro platnost než pro neplatnost právního jednání a o neurčitém projevu vůle lze hovořit až v případě, kdy je vůle projevena tak, že její smysl nelze zjistit ani výkladem. Protože článku V 5.3. citované smlouvy se žalobkyně zavazuje, že uhradí půjčky z kreditních karet u společnosti [právnická osoba], [anonymizována tři slova] bank a [právnická osoba], má soud za to, že povinnost žalovaného platit žalobkyni na vypořádání majetku částku 6 000 Kč měsíčně je vázána právě na závazek žalobkyně uhradit dluhy účastníků vůči výše uvedeným bankám, tj. do doby jejich umoření a uzavřel, že lze výkladem dovodit vůli účastníků a že smlouva ze dne 30.11.2011 není ani částečně pro neurčitost či nesrozumitelnost neplatná. Dále se soud zabýval námitkou žalovaného, že Usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [jednací číslo MSP] [anonymizováno] [spisová značka] byl osvobozen od placení pohledávek v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, když osvobození se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak učinit měli. Jak vyplývá z usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [jednací číslo MSP] [anonymizováno] [spisová značka], ve vztahu k žalovanému byl usnesením ze dne [datum rozhodnutí] Č.j. [spisová značka] zjištěn a soud povolil řešení úpadku dlužníka oddlužením, když současně určil lhůtu věřitelům pro uplatnění přihlášek. Žalobkyně tedy měla svou pohledávku za žalovaným, kterou dovozuje ze smlouvy o vypořádání vzájemných majetkových vztahů, práv a povinností společného bydlení pro dobu po rozvodu ze dne 30. 11. 2011, uplatnit i v rozsahu nesplatné pohledávky přihláškou v insolvenčním řízení, byť jako podmíněnou. Dle názoru soudu bylo na místě takto uplatnit i nesplatnou část pohledávky a přihlásit ji v tomto rozsahu jako podmíněnou ve smyslu ustanovení § 173 odst. 3 IZ. Ve svých závěrech soud vychází ze stanoviska Nejvyššího soudu v Brně, že nesplatné pohledávky se při řešení úpadku oddlužením uspokojují stejně jako pohledávky splatné a pokud by nebyly do oddlužení zahrnuty nesplatné pohledávky, popřelo by to celý institut oddlužení, neboť smyslem oddlužení je zbavit dlužníka závazků (srovnej VS Olomouc 1 VSOL 336/2014-B věci KSOS 8 INS 3164/2010). Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. soudem poučena o tom, že dosud nedoplnila skutková tvrzení ohledně určitosti a srozumitelnosti smlouvy ze dne 30.11.2011, tj. jaká byla celková výše pohledávky, kterou měl žalovaný žalobkyni platit (zaplatit) na vypořádání majetku nebo jaká byla konstrukce její výše a nenavrhla důkazy potřebné k prokázání takto doplněných tvrzení. A dále, že nemá za prokázaná tvrzení žalobkyně, že projednávaná pohledávka - nárok vznikl až po schválení úpadku žalovaného. Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (viz. např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř., a není tedy možné poučovat žalobce o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok. Poučovací povinnost podle § 118a odst. 1 až 3 je sice nastavena přísně tak, že ji soud uplatňuje při jednání i vůči účastníkům majícím zástupce, současně však neodnímá odpovědnost účastníka řízení za jeho výsledek, když případnou neúčast u jednání musí spojovat s vědomím, že mu nemůže být poskytnuto poučení podle § 118a odst. 1 a 3, neboť to se poskytuje pouze přítomnému účastníku. Nedostavení se účastníka k jednání není v žádném směru důvodem pro odročování jednání za účelem splnění poučovací povinnosti podle § 118a odst. 1 až 3. Nemohl-li tedy soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a, proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (NS 21 Cdo 5237/2007). S ohledem na výše uvedené soudu nezbylo než žalobu jako nedůvodnou zamítnout, když žalovaný byl od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly dosud uspokojeny, pohledávek věřitelů, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit, osvobozen. Žalobkyně pro svá tvrzení, že žalovaná pohledávka vznikla až po zjištění úpadku žalovaného nepředložila soudu žádný důkaz. S ohledem na výše uvedené, že pohledávka měla být uplatněná v insolvenčním řízení a v nalézacím řízení jí nelze vyhovět, se soud nezabýval námitkou promlčení uplatněnou žalovaným. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení není soud vázán návrhem (§151odst. 1 o.s.ř.) a náhrada nákladů řízení, včetně náhrady nákladů řízení mezi účastníky, je kogentně upravena v ustanoveních § 142 až 151 o.s.ř. (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16.11.2000, sp.zn. 3 Cmo 243/99, uveřejněné v časopise Soudní rozhledy č. 3/2001 na str. 78 nebo usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 26.5.2010, sp.zn. II. ÚS 1103/10, dostupné na internetových stránkách http:// nalus.usoud.cz). Podle § 142 odst. 1 věty prvé občanského soudního řádu, soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Dle názoru Ústavního soudu prezentovaného v rozhodnutí III.ÚS 2985/14, právo žalující strany domáhat se svého nároku u soudu a využít k tomu služeb advokáta nezbavují obecný soud povinnosti brát na zřetel všechny relevantní okolnosti pro posouzení výše účelně vynaložených nákladů žalobce při vymáhání pohledávky, a že relevantní okolnosti je třeba vyhodnotit ústavně konformním způsobem, tedy racionálně a srozumitelně, s respektem k výkladu provedeným Ústavním soudem ohledně posuzování výše účelně vynaložených nákladů řízení. Jelikož žalobkyně byla ve věci zcela neúspěšná, a žalovaný byl zcela úspěšný, přiznal mu soud vůči žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v plné výši, jež sestává z nákladů právního zastoupení za 3 úkonů právní služby á 3 980 Kč dle § 7 vyhl. 177/1996 Sb., 3x režijního paušálu á 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. 177/1996 Sb., (převzetí věci, vyjádření ze dne 26.4.2023, účast při jednání dne 9.5.2023), z náhrady za promeškaný čas ve výši 200 Kč při celkovém počtu 2 půlhodin po 100 Kč dle § 14 vyhl. MS č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, z cestovného ve výši 275,04 Kč na trase Ústí nad Labem - Litoměřice a zpět (1x cesta k jednání, celkem 39,2km, osobní vozidlo Volvo [registrační značka], PH NM, spotřeba 4,2 l /100 km při ceně 44,10 Kč za 1 litr dle § 4 vyhl. č. 467/2022 Sb., a sazby 5,20 Kč dle § 1 vyhl. č. 467/2022 Sb., a dále 21% DPH dle § 137 odst. 3 občanského soudního řádu ve výši 2 796,16 Kč, celkem jsou tedy žalovaní povinni zaplatit žalobci na náhradu nákladů částku 16 111,20 Kč. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalobkyně povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalovaného. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalobkyni třídenní podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když pro uložení lhůty jiné neshledal důvod. Protože žalobkyně byla usnesením ze dne 22.8.2022, č.j. EPR 121571/2022-8 a žalovaný byl ve věci zcela úspěšný, soud žádnému z účastníků neuložil povinnost zaplatit soudní poplatek.