21 C 10/2020

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Johnovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem údaje o zástupci pro zaplacení 28 151 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba s tím, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 400,30 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 093,48 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 683,57 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 415,03 Kč od 23. 9. 2016 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, s úrokem 19,97 % ročně z částky 8 415,03 Kč od 23. 9. 2016 do zaplacení, částku 16 750,70 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 844,33 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 234,69 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 12 364,38 Kč od 23. 9. 2016 do zaplacení ve výši 7,05 % ročně, s úrokem 21 % ročně z částky 12 364,38 Kč od 23. 9. 2016 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 7 652 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám státu ČR - Okresnímu soudu v Litoměřicích na účet č. 19-628471/0710, [variabilní symbol].

III. Opatrovníku žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátu se sídlem [adresa], se přiznává odměna ve výši 7 652 Kč.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 28 151 Kč (z toho 11 400,3 Kč ze smlouvy [číslo] 16 750,7 Kč ze smlouvy [číslo]) s příslušenstvím uvedeným ve výroku s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] a žalovaným byla dne 15. 6. 2012 uzavřena Smlouva o zápůjčce [číslo] (smlouva č. 1), na základě které předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému 10 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit spolu s částkou 8 360 Kč (tj. kapitalizovaných úroků ve výši 1 277 Kč s úrokovou sazbou ve výši 19,9753 % ročně, administrativní poplatek 1 900 Kč, náklady za hotovostní inkaso 5 183 Kč). Celkovou částku 18 360 Kč se žalovaný zavázal platit v 60 týdenních splátkách po 306 Kč, poslední splátka byla splatná ke dni 9. 8. 2013. Žalovaný nehradil řádně a včas, uhradil poslední splátku dne 13. 8. 2013. Dle článku 20 a 3 smluvních podmínek se od splatnosti celé pohledávky úročí neuhrazená jistina 8 415,03 Kč ročním úrokem ve výši 19,9753 % do zaplacení, přičemž žalobkyně tento úrok požaduje až od 10. 12. 2013. Po tomto datu a před postoupením žalovaný uhradil 4 049,70 Kč. Předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku na žalobkyni dne 22. 9. 2016 smlouvou o postoupení pohledávek, to bylo žalovanému oznámeno dne 22. 9. 2016 Celkem žalovaný dluží 8 415,03 Kč na jistině, 2 985,27 Kč na poplatku a dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 093,48 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 683,57 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 8 415,03 Kč od 23. 9. 2016 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, úrok 19,97 % ročně z částky 8 415,03 Kč od 23. 9. 2016 do zaplacení.

2. Dále mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] a žalovaným byla dne 14. 1. 2012 uzavřena Smlouva o zápůjčce [číslo] (smlouva č. 2), na základě které předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému 26 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit spolu s částkou 21 736 Kč (tj. kapitalizovaných úroků ve výši 3 320 Kč s úrokovou sazbou ve výši 21 % ročně, administrativní poplatek 4 940 Kč, náklady za hotovostní inkaso 13 476 Kč). Celkovou částku 47 736 Kč se žalovaný zavázal platit v 60 týdenních splátkách po 796 Kč, poslední splátka byla splatná ke dni 9. 3. 2013. Žalovaný nehradil řádně a včas, uhradil poslední splátku dne 11. 6. 2013. Dle článku 20 a 3 smluvních podmínek se od splatnosti celé pohledávky úročí neuhrazená jistina 12 364,38 Kč ročním úrokem ve výši 19,9753 % do zaplacení, přičemž žalobkyně tento úrok požaduje až od 10. 12. 2013. Po tomto datu a před postoupením žalovaný uhradil 5 950,30 Kč. Předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku na žalobkyni dne 22. 9. 2016 smlouvou o postoupení pohledávek, to bylo žalovanému oznámeno dne 22. 9. 2016 Celkem žalovaný dluží 12 364,38 Kč na jistině, 4 386,32 Kč na poplatku a dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 844,33 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 7 234,69 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 12 364,38 Kč od 23. 9. 2016 do zaplacení ve výši 7,05 % ročně, úrok 21 % ročně z částky 12 364,38 Kč od 23. 9. 2016 do zaplacení. Žalovaný uznal dluh dne 25. 2. 2014 co do důvodu a výše.

3. Soud dne 16. 10. 2020 ustanovil žalovanému opatrovníka, když žalovaný je slovenské státní příslušnosti, na Slovensku je bezdomovcem, má v ČR ukončený pobyt, ale nepřerušené živnostenské podnikání, jeho pobyt v ČR není znám.

4. V dané věci je dán mezinárodní prvek, soud tak nejprve zkoumal svou pravomoc a příslušnost. Podle Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Nd 25/2014,„ Pravidla mezinárodní příslušnosti zakotvená v čl. 16 odst. 2 Brusel I se uplatní v případě žaloby směřující proti spotřebiteli, pokud má spotřebitel bydliště na území některého z členských států, popř. pokud na území některého z členských států měl své poslední známé bydliště, a to bez ohledu na jeho státní příslušnost.“ Poslední známá adresa žalovaného byla v obvodu soudu. Zdejší soud tedy je dle judikatury (dále též rozsudek SDEU ve věci Lindner) příslušný k rozhodnutí ve věci. Navíc se žalovaný v době uzavření smluv (leden, červen 2012) nacházel v ČR, v roce 2014 podepsal uznání dluhu, byť mu byl zrušen pobyt na území ČR v roce 2002, fakticky se zde nacházel. Příslušnost je dána dle č. 7 odst. 1 Nařízení Brusel Ibis, tedy místem plnění.

5. Opatrovník žalovaného k žalobě uvedl, že žalobou uplatněný nárok neuznává ani z části. Vznesl námitku promlčení, když má za to, že jsou oba nároky promlčeny. Dále uvedl, že věřitel nezkoumal řádně úvěruschopnost žalovaného, když pouhé spolehnutí se na tvrzení žalovaného není dostatečné. Smlouva je tak neplatná. Na tom nic nemění ani údajné uznání dluhu, které nelze považovat za uznání z důvodu jeho neurčitosti co do identifikace souhrnně uznaného dluhu ze dvou smluv.

6. Při jednání soud provedl tyto listinné důkazy:

7. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 15. 6. 2012 (dále jen„ Smlouva č. 1“) soud zjistil, že společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela se žalovaným dne 15. 6. 2012 Smlouvu o zápůjčce [číslo] (smlouva č. 1), na základě které předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému 10 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit spolu s částkou 8 360 Kč (tj.: kapitalizované úroky ve výši 1 277 Kč s úrokovou sazbou ve výši 19,9753 % ročně, administrativní poplatek 1 900 Kč, náklady za hotovostní inkaso 5 183 Kč). Celkovou částku 18 360 Kč se žalovaný zavázal platit v 60 týdenních splátkách po 306 Kč, poslední splátka byla splatná ke dni 9. 8. 2013 8. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 14. 1. 2012 (dále jen„ Smlouva č. 2“) soud zjistil, že společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela se žalovaným dne 14. 1. 2012 Smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému 26 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit spolu s částkou 21 736 Kč (tj. kapitalizované úroky ve výši 3 320 Kč s úrokovou sazbou ve výši 21 % ročně, administrativní poplatek 4 940 Kč, náklady za hotovostní inkaso 13 476 Kč). Celkovou částku 47 736 Kč se žalovaný zavázal platit v 60 týdenních splátkách po 796 Kč, poslední splátka byla splatná ke dni 9. 3. 2013. Žalovaný nehradil řádně a včas, uhradil poslední splátku dne 11. 6. 2013.

9. Dle článku 20 smluvních podmínek se prodlužuje účinnost smlouvy v případě prodlení s úhradou dluhu nad dobu sjednanou ve smlouvě až do doby úhrady. Podle článku 3 smluvních podmínek je dohodnuta úroková sazba dle smlouvy, přičemž se ale strany dohodly, že pokud bude smlouva prodloužena dle článku 20, nebude dál jistina úročena.

10. Z listiny označené jako uznání ze dne 25. 2. 2014 soud zjistil, že žalovaný uznal dluh v souhrnné výši 38 151 Kč ze smluv [číslo] [číslo].

11. Ze zákaznické karty ze dne 15. 6. 2012 soud zjistil, že žalovaný podepsal dne 15. 6. 2012 věřitelem (zprostředkovatelem) vyplněnou katru o své údaje o zaměstnání (OSVČ), příjmech (26 000 Kč), výdajích (celkem 14 700 Kč, z toho nájem 3 700 Kč, telefon 500 Kč, splátky půjček 3 500 Kč, domácnost 7 000 Kč). Je zaškrtnuté políčko u ověřených dokumentů (OP, SIPO, nájemní smlouva, a jiné- dopsáno živnostenský list, daňové přiznání, faktury). Nic z toho nebylo soudu předloženo.

12. Ze zákaznické karty ze dne 14. 1. 2012 soud zjistil, že žalovaný podepsal dne 14. 1. 2012 věřitelem (zprostředkovatelem) vyplněnou katru o své údaje o zaměstnání (OSVČ), příjmech (25 000 Kč), výdajích (celkem 8 500 Kč, z toho nájem 3000 Kč, telefon 500 Kč, domácnost 5 000 Kč). Je zaškrtnuté políčko u ověřených dokumentů (OP, SIPO, nájemní smlouva, ŽL a jiné- dopsáno živnostenský list, daňové přiznání, faktury). Nic z toho nebylo soudu předloženo.

13. Z výzvy k plnění ze dne 23. 5. 2018 včetně podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně obeslala žalovaného předžalobní výzvou.

14. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 9. 2016, oznámení ze dne 22. 9. 2016, poštovního archu z 14. 10. 2016, seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že předmětné pohledávky byly postoupeny na žalobkyni a žalovanému to bylo oznámeno.

15. Z Veřejného rejstříku žalobkyně soud zjistil její subjektivitu.

16. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

17. Soud má za prokázané, že mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným byly uzavřeny 2 smlouvy, a to Smlouva č. 1 dne 15. 6. 2012 a Smlouva č. 2 dne 14. 1. 2012, na jejichž základě byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč na první smlouvu a 26 000 Kč na druhou smlouvu. Úvěr se žalovaný zavázal splácet v 60 týdenních splátkách, s tím, že u smlouvy č. 1 byla poslední splátka splatná dne 9. 8. 2013 a u smlouvy č. 2 dne 9. 3. 2013. Žalovaný neplatil řádně a včas, dluží 11 400,3 Kč ze smlouvy č. 1 ([číslo]) a 16 750,7 Kč ze smlouvy č. 2 ([číslo]) plus příslušenství z obou smluv (obchodní a zákonné úroky). Strany se nedohodly na dalším úročení neuhrazené jistiny v případě prodlení po splatnosti dluhů. Žalovaný při žádosti o úvěr uvedl své příjmy a výdaje, které byť jsou uvedeny v kartě i zaškrtnutím křížku, že byly předloženy, nebyly soudu předloženy k důkazům. Žalovaný podepsal uznání dluhu v souhrnné výši 38 151 Kč ze smluv [číslo] [číslo].

18. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

19. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník) není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry, vzniklé přede dnem účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv, uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Soud tedy tuto věc posoudil podle právních předpisů platných do 31. 12. 2013.

20. Podle § 497 z. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jako obchodní zákoník), smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu uzavření smluv o půjčkách, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

22. Podle § 39 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. z.) je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu, nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

23. Podle § 451 odst. 1 obč. z., kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

24. Podle § 451 odst. 2 obč. z., bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

25. Podle § 100 obč. z., právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. Podle odstavce 2, promlčují se všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického. Tím není dotčeno ustanovení § 105. Zástavní práva se nepromlčují dříve, než zajištěná pohledávka.

26. Podle § 107 obč. z., právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Podle odstavce 2, nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo.

27. Podle § 391 obchodního zákoníku, u práv vymahatelných u soudu začíná běžet promlčecí doba ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno u soudu, nestanoví-li tento zákon něco jiného.

28. Podle § 397 obchodního zákoníku, nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky.

29. Podle odstavce 2 § 394 obchodního zákoníku, u práva na vrácení plnění uskutečněného podle neplatné smlouvy počíná promlčecí doba běžet ode dne, kdy k plnění došlo.

30. Soud se nejprve zabýval námitkou promlčení.

31. Podle judikatury Nejvyššího soudu (rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 5321/2008 ze dne 22. 2. 2011) uznávaný závazek není jednoznačně identifikován, jestliže dlužník„ uznal“ dluh v určité výši mající původ ve dvou smlouvách (tzn. dluh ze dvou závazkových vztahů), přičemž nelze rozlišit, jaká část z uznávané částky připadá na jednotlivé závazky a uznaná částka nekoresponduje se součtem zůstatků dluhů z obou smluv. Odkaz na listiny – úvěrové smlouvy – nepostačuje, nejsou-li uvedeny dlužné částky, které se k té které úvěrové smlouvě pojí, ani rozpis zůstatků či nedoplatků k určitému datu. S ohledem na to má soud za to, že předmětné uznání souhrnné částky ze dvou úvěrových smluv není určité dle § 37 odst. 1 občanského zákoníku z. č. 40/1964 Sb. a nelze k němu přihlížet.

32. Vzhledem k tomu, že Smlouva č. 1 byla splatná v celém rozsahu nejpozději dne 9. 8. 2013 a Smlouva č. 2 nejpozději 9. 3. 2013, uběhla promlčecí lhůta (4 letá dle obchodního zákoníku) nejpozději dne 9. 8. 2017, resp. 9. 3. 2017. Žaloba byla podána dne 25. 3. 2019. Oba nároky jsou tedy promlčeny. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.

33. Nad rámec uvedeného soud uvádí, že v daném případě u obou nároků shledal i absolutní neplatnost smluv s ohledem na to, že předchůdce žalobkyně řádně nezkoumal schopnost dlužníka splácet, když se spolehl na jeho tvrzení ohledně jeho příjmů a výdajů, aniž by si je ověřil: Soud se z moci úřední a na námitku opatrovníka zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru (dále též viz předběžná otázka C 679/18 ve věci OPR Finance s.r.o.). V judikátech je dovozena absolutní neplatnost smluv uzavřených v rozporu s § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to již od účinnosti tohoto zákona, tedy 1. 1. 2011 (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39, který byl aprobován usnesením Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2015 sp. zn. I. ÚS 1742/2015). Obdobně také v judikatuře Nejvyššího soudu ČR, např. 33 Cdo 201/2018 či 33 Cdo 2178/2018 byla konstatována absolutní neplatnost spotřebitelských smluv o úplatném poskytování finančních prostředků bez zkoumání schopnosti spotřebitele splácet dluh, a to shodně jako v rozhodování Ústavního soudu ČR či Soudního dvora Evropské unie (např. sp. zn. C -679/18).

34. Předchůdce žalobkyně dle soudu nesplnil povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet žalované úvěry. Žalobkyně k výzvě soudu ohledně unesení břemene tvrzení o platnosti uzavřené smlouvy podle zákona o spotřebitelském úvěru sdělila, že zkoumala solventnost prohlášením žalovaného uvedené ve Smlouvě, resp. hodnocení klienta, kdy tento tvrdil své příjmy a výdaje a poukázala na skutečnost, že žalovaný podepsal předložení dokladů věřiteli. Soud neshledal postup předchůdce žalobkyně dostačujícím, neboť zjištění, že žalovaný, resp. vyplňovatel karty zaškrtl políčko doložených dokladů k osobnímu, majetkovému a finančnímu stavu (zvláště u OSVČ), není pro soud dostatečné. Naopak z uvedeného vyplývá, že předchůdce žalobkyně nedisponuje těmito doklady a spokojil se s tvrzeným příjmem a výdaji, aniž by si je ověřil. Z judikatury vyplývá, že samotné prohlášení klienta nestačí a věřitel je musí prověřovat - nestačí se na něj spolehnout (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018).

35. V souzené věci tak lze uzavřít, že předchůdce žalobkyně nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčených úvěrových smluv a v souladu s citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru omezenost nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru„ v době přiměřené možnostem“ spotřebitele (žalovaného). S ohledem na promlčení (3 roky dle § 107 obč. z.) je zde též důvod pro zamítnutí v celém rozsahu.

36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), tak, že přiznal žalovanému, jež byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 652 Kč Tyto náklady sestávají z odměny ustanoveného opatrovníka, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5. ve spojení s § 12a odst. 1, 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 28 151 Kč sestávající z částky 1 808 Kč (částka po snížení o 20 % dle § 12a odst. 1,2 a. t.), za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t., včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 324 Kč ve výši 1 328 Kč. Soud nepřiznal náhradu nákladů řízení za úkon nahlédnutí do spisu dne 21. 10. 2020, když tento úkon je již obsažen v právním úkonu dle § 11 odst. 1 písm. b) a. t., za který soud přiznal odměnu ve výši 1 808 Kč spolu s režijním paušálem 300 Kč (viz Usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 10. 2019 sp. zn. III. ÚS 724/18).

37. O odměně Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa], coby ustanoveného opatrovníka žalovaného, soud rozhodl tak, že mu přiznal za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, resp. ustanovení opatrovníkem, vyjádření k žalobě ze dne 9. 11. 2020, účast na soudním jednání dne 11. 5. 2021 odměnu dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5. ve spojení s § 12a odst. 1, 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 28 151 Kč sestávající z částky 1 808 Kč (částka po snížení o 20 % dle § 12a odst. 1,2 a. t.), za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t., včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 324 Kč ve výši 1 328 Kč Celkem bylo přiznáno opatrovníkovi 7 652 Kč (5 424 Kč + 900 Kč + 1 328 Kč).

38. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 9. 2019 sp. zn. Pl. ÚS 4/19„ Stanoví-li § 9 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, že při výkonu funkce opatrovníka mimo jiné osobě neznámého pobytu se pro účely výpočtu odměny advokáta jako opatrovníka považuje za tarifní hodnotu částka 1 000 Kč, pak takové pravidlo je podle Ústavního soudu v rozporu nejen s principem rovnosti vztaženo k výkonu advokacie v širším slova smyslu a v rozporu s právem advokáta získávat prostředky pro své životní potřeby prací (čl. 26 odst. 3 Listiny základních práv a svobod), ale také s právem opatrovaného na právní pomoc (čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Zaručuje-li stát právním předpisem vymezeným účastníkům řízení právní pomoc ve formě opatrovnictví, musí také vytvořit podmínky pro to, aby taková právní pomoc byla poskytována na odpovídající úrovni.“ Soud proto v souladu se závěry Ústavního soudu, při určení odměny opatrovníka, vycházel z tarifní hodnoty 28 151 Kč dle § 8 odst. 1 a. t.

39. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám státu ČR - Okresnímu soudu v Litoměřicích na účet č. 19-628471/0710, [variabilní symbol] Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod