21 C 143/2019

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. jméno příjmení a soudci ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa žalobkyně, žalovaného a žalované , zastoupená Mgr. jméno příjmení , advokátem sídlem adresa proti žalovanýmu: 1 celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalobkyně, žalovaného a žalované , 2 celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalobkyně, žalovaného a žalované , oba zastoupení Mgr. Bc. jméno příjmení , advokátem sídlem adresa o určení vlastnického práva k nemovitým věcem, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 20. 11. 2020, č. j. číslo jednací ,

I. Rozsudek okresního soudu se: a) ve výroku I. potvrzuje b) ve výroku II. mění potud, že výše náhrady nákladů řízení činí částku 13 552 Kč, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovaným náklady odvolacího řízení v částce 4 003 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Bc. [jméno] [příjmení].

1. Napadeným rozsudkem okresní soud (dále jen„ soud prvního stupně“) zamítl žalobu na určení, že spoluvlastnický podíl o velikosti [číslo] na nemovitostech: části pozemku parc. č. st. [číslo], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], rodinný dům, jenž odpovídal pozemku parc. [číslo] před sloučením do stavební parcely č. st. [číslo] (Z [číslo]), pozemku parc. č. st. [číslo], zastavěná plocha a nádvoří, to vše zapsané na [list vlastnictví] pro katastrální území a [územní celek], v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], byl ke dni úmrtí [jméno] [příjmení], narozeného [datum], tj. k [datum], ve výlučném vlastnictví [jméno] [příjmení], RČ: [číslo], trvale bytem [adresa], [PSČ] [obec] (výrok I.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovaným na nákladech řízení částku 10 164 Kč, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalovaných (výrok II.).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala určení, že vlastníkem nemovitých věcí, ve výroku rozsudku specifikovaných, byl ke dni úmrtí, tj. ke dni [datum] její manžel [jméno] [příjmení]. Podle žalobkyně je darovací smlouva, podle níž [jméno] [příjmení] daroval svému bratrovi [jméno] [příjmení] předmětné nemovité věci, neplatná, protože [jméno] [příjmení] byl nesvéprávný a jednal v omylu, že podepisuje bratrovi pověření ke správě těchto nemovitých věcí. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení je dán, protože na základě žaloby bude odstraněna spornost aktiv a pasiv dědictví. Žalovaní navrhli, aby žaloba byla zamítnuta. Koupí od [jméno] [příjmení] získali pouze pozemek par. č. st. [číslo], když pozemek parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa], byl již předtím v jejich spoluvlastnictví. Namítali, že v dané věci není dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení a není dána aktivní legitimace žalobkyně. Na základě listinných důkazů vyšel soud prvního stupně ze zjištění, že žalovaní jsou vlastníky výše označených nemovitých věcí, přičemž nabývacím titulem je darovací smlouva ze dne [datum] a kupní smlouva ze dne [datum]. Vzhledem k tomu, že pozemek parc. [číslo] byl současně užíván jako jeden celek společně s pozemkem parc. [číslo] došlo ke sloučení obou pozemků do pozemku parc. [číslo]. Darovací smlouvu uzavřeli [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] dne [datum] a jejich podpisy byly úředně ověřeny Obecním úřadem Homole u Panny. Žalovaní jako kupující uzavřeli kupní smlouvu s [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jako prodávajícímu dne [datum], jejímž předmětem byl převod spoluvlastnického podílu [jméno] [příjmení] o velikosti [číslo] a spoluvlastnického podílu [jméno] [příjmení] o velikosti [číslo] pozemku parc. č. st. [číslo] a pozemku parc. č. st. [číslo]. Z úřední činnosti bylo soudu prvního stupně známo, že [jméno] [příjmení] zemřel dne [datum], účastníky dědického řízení byla žalobkyně, manželka zůstavitele a synové zůstavitele, [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Usnesením Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 3. 12. 2018, č. j. [číslo jednací] bylo dědické řízení zastaveno s tím, že žalobkyni jako vypravitelce pohřbu byl vydán majetek nepatrné hodnoty.

3. Soud prvního stupně odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. 22 Cdo 585/2012, z něhož vyplývá, že účastníky řízení o tom, že zůstavitel byl ke dni svého úmrtí vlastníkem nemovitosti, musí být všichni známí dědicové takového zůstavitele. Pokud všichni známí dědicové zůstavitele účastníky řízení nejsou, není dán naléhavý právní zájem žalobce na určení ve smyslu § 80 o. s. ř. Je tomu tak proto, že výrok rozsudku o tom, že zůstavitel byl ke dni svého úmrtí vlastníkem nemovitosti, je závazný jen pro účastníky řízení a nikoliv pro ty dědice, kteří se tohoto řízení nezúčastnili (§ 159a odst. 1 o. s. ř.). Neúčastní-li se tedy tohoto řízení všichni dědicové zůstavitele, nemůže být výsledek takového řízení plně závazný ani pro soud v dědickém řízení; ostatní dědicové by totiž mohli vlastnické právo zůstavitele zpochybňovat a nebylo by vůči nim možné vyjít z toho, že o něm bylo již rozhodnuto. Neúčastní-li se řízení o určení vlastnictví zůstavitele všichni jeho známí dědicové, nemůže tedy v tomto řízení dojít k vydání rozhodnutí, které by bylo způsobilé odstranit stav nejistoty v právním vztahu a které by bylo spolehlivým základem pro projednání věci v dědickém řízení, a není tedy dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení.

4. Podle soudu prvního stupně, pokud by se žalobkyně (resp. její právní zástupce) dostavila k jednání, byla by dle § 118a odst. 1 o. s. ř. poučena o tom, že dosud nedoplnila skutková tvrzení ohledně existence naléhavého právního zájmu na jí požadovaném určení, ovšem svojí neúčastí na jednání znemožnila soudu prvního stupně poskytnout jí poučení dle § 118a odst. 1 o. s. ř. a tohoto dobrodiní se tím vzdala (viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 175/04, či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení § 114c o. s. ř. a není tedy možné poučovat žalobkyni mimo jednání či přípravný rok. K tomu soud prvního stupně pro úplnost dodal, že není oprávněn poskytovat účastníkům poučení o tom, kdo má být účastníkem řízení. Poučovací povinnost soudu, stanovená obecně v § 5 o. s. ř., se omezuje na procesní práva a povinnosti účastníků. Poučení o tom, kdo má být účastníkem řízení, aby žaloba mohla být úspěšná, by jednoznačně směřovalo do oblasti práva hmotného a poskytnutím takového poučení by soud prvního stupně porušil rovnost účastníků řízení. Navíc žalobkyně byla poučena již v rámci podobného řízení, vedeného u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka].

5. Soud prvního stupně uzavřel, že neshledal naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení a již se nezabýval tvrzením žalobkyně o neplatnosti darovací smlouvy.

6. Vzhledem k tomu, že žalovaní měli ve věci plný úspěch, soud prvního stupně jim přiznal náhradu nákladů řízení za právní zastoupení advokátem ve výši 10 164 Kč, která představuje mimosmluvní odměnu advokáta v částce 2 500 Kč z tarifní hodnoty 35 000 Kč podle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu za tři úkony právní služby (převzetí věci, vyjádření, účast na jednání dne [datum]), za tři paušální náhrady výdajů po 300 Kč a 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 1 764 Kč. Soud prvního stupně nepřiznal žalovaným náhradu nákladů řízení za jednání dne [datum], přičemž odkázal na § 14 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu a dodal, že účastníci věděli předem, že nechtějí jednat a mohli proto požádat o odročení jednání předem, nikoli až při jednání.

7. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, ve kterém namítala, že pozůstalostní řízení po [jméno] [příjmení] bylo zastaveno pro nedostatek majetku, žalobkyně setrvala na názoru, že okruh dědiců nelze stanovit prejudiciálně a navrhla přerušení řízení za účelem vyčkání určení okruhu dědiců v pozůstalostním řízení. Soud prvního stupně tento přístup neakceptoval a žalobu pro nedostatek naléhavého právního zájmu zamítl. K zásadnímu vývoji, který dává žalobkyni za pravdu, došlo rozhodnutím Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 10. 2021, sp. zn. 84 Co 195/2021, který rozhodl tak, že návrh na dodatečné projednání dědictví se nezamítá. Zde odkázal krajský soud na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1887/2017, podle něhož určení okruhu dědiců nemůže být provedeno prejudiciálně v jiném řízení, než pozůstalostním. Soudní komisařka svolala jednání, na němž byl zjištěn okruh dědiců, kteří byli poučeni o odmítnutí dědictví, byla jim stanovena lhůta 30 dnů, žalobkyně dědictví neodmítla, pozůstalí synové si ponechali lhůtu a notářka sdělila žalobkyni, že dědictví odmítli. Okruh dědiců je nyní postaven najisto. Žalobkyně ovšem nemůže navrhnout přistoupení účastníků v odvolacím řízení, takže jediným možným postupem je zrušení rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně, což žalobkyně navrhla.

8. Při jednání před krajským soudem žalobkyně doplnila odvolání, v němž opravila svůj závěr vyjádřený v písemném odvolání, že pozůstalí synové dědictví odmítli, neboť opak je pravdou, dědicové se ve lhůtě 30 dnů nevyjádřili, takže notářka vycházela ze závěru, že dědictví neodmítli. Žalobkyně dále namítala, že soud prvního stupně nepostupoval správně, když k návrhu žalobkyně řízení nepřerušil, aby vyčkal na rozhodnutí o dodatečném projednání dědictví a dospěl k nesprávnému závěru, že okruh dědiců lze určit prejudiciálně, když návrh žalobkyně na přerušení řízení zamítl. Žalobkyně proto navrhla, aby krajský soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení z důvodu hospodárnosti, přičemž odkázal na rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 8 Co 1/2022, který rozhodnutí okresního soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení, neboť dospěl k závěru, že okresní soud nepostupoval správně, když k návrhu žalobkyně řízení nepřerušil, aby vyčkal na rozhodnutí o dodatečném projednání dědictví.

9. Žalovaní považovali podané odvolání za nedůvodné, neoprávněné a účelové. Napadený rozsudek považovali za věcně i právně správný a odkázali na rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem, č. j. 84 Co 52/2021-184.

10. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 zákona č. 99/1964 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“)), že je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), a že bylo podáno v zákonné lhůtě (§ 204 o. s. ř.), přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), dokazování doplnil sdělením obsahu listin ze spisu Okresního soudu v Litoměřicích sp. zn. [spisová značka], a to návrhem na zahájení dodatečného projednání dědictví, usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 30. 8. 2021, č. j. [číslo jednací], usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 10. 2021, č. j. [číslo jednací], usnesením Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 18. 11. 2021, č. j. [číslo jednací], protokolem o jednání před soudní komisařkou, notářkou Mgr. [jméno] [příjmení], ze dne [datum], sdělením notářky Mgr. [jméno] [příjmení] zástupci žalobkyně ze dne [datum] a Krajskému soudu v Ústí nad Labem ke sp. zn. [spisová značka] a odvolání žalobkyně neshledal důvodným.

11. Z návrhu na zahájení dodatečného projednání dědictví odvolací soud zjistil, že žalobkyně se podáním ze dne [datum] domáhala dodatečného projednání dědictví po zemřelém [jméno] [příjmení], týkající se, mimo jiné, i nemovitých věcí, které jsou předmětem v posuzované věci, ovšem Okresní soud v Litoměřicích usnesením ze dne 30. 8. 2021, č. j. 35 D 1001/2018-60 návrh žalobkyně zamítl. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 13. 10. 2021, č. j. [číslo jednací] změnil rozhodnutí okresního soudu tak, že návrh na dodatečné projednání pozůstalosti se nezamítá. Krajský soud uzavřel, že za situace, kdy vyšel najevo majetek, který podle žalobkyně náležel zůstaviteli v den jeho smrti, ale tato skutečnost je mezi žalobkyní a vlastníky předmětných nemovitých věcí (nikoli dědici) sporná, nelze řízení zastavit, ani zamítnout návrh na jeho zahájení. Ve sporném řízení o určení, že zůstavitel byl ke dni svého úmrtí vlastníkem předmětných nemovitých věcí, bude možné pokračovat, až bude v řízení o dodatečném projednání dědictví určen okruh dědiců zůstavitele.

12. Z usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 18. 11. 2021, č. j. [číslo jednací] odvolací soud zjistil, že okresní soud k provedení úkonů v řízení o dodatečném projednání pozůstalosti, jako soudní komisařku, pověřil notářku Mgr. [jméno] [příjmení] (dále jen„ notářka“), která nařídila jednání na [datum], při němž vyrozuměla přítomnou žalobkyni a pozůstalé syny zůstavitele [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] o jejich dědickém právu a dále o možnosti odmítnout dědictví. Žalobkyně dědictví neodmítla a pozůstalí synové využili stanovenou lhůtu jednoho měsíce k prohlášení o odmítnutí dědictví.

13. Ze sdělení notářky ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že notářka informovala zástupce žalobkyně, že žádný z úvahu přicházejících dědiců v zákonné lhůtě dědictví neodmítl a shodně sdělila podáním ze dne [datum] i Krajskému soudu v Ústí nad Labem ke sp. zn. 8 Co 1/2022, že pozůstalá manželka (žalobkyně) i oba synové pozůstalého dědictví neodmítli.

14. Podle § 80 o. s. ř., určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

15. Odvolací soud při rozhodování o odvolání žalobkyně vycházel z důkazů provedených soudem prvního stupně i odvolacím soudem a dospěl ke shodnému závěru se soudem prvního stupně, že naléhavý právní zájem žalobkyně na určení, že její zemřelý manžel, [jméno] [příjmení], byl ke dni úmrtí vlastníkem předmětných nemovitých věcí, není dán. Poté, kdy dědické řízení po zůstaviteli [jméno] [příjmení] bylo zastaveno a nepatrný majetek byl vydán žalobkyni jako vypravitelce pohřbu, vyšel najevo, podle tvrzení žalobkyně, majetek, který zůstaviteli náležel ke dni jeho úmrtí, takže podala návrh na dodatečné projednání pozůstalosti. Usnesením Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 30. 8. 2021, č. j. [číslo jednací] byl návrh na dodatečné projednání pozůstalosti zamítnut, ale usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 10. 2021, č. j. [číslo jednací] bylo usnesení okresního soudu změněno tak, že návrh na dodatečné projednání pozůstalosti se nezamítá. Následně byla k provedení úkonů v řízení o dodatečném projednání dědictví po zůstaviteli [jméno] [příjmení] pověřena notářka, která při jednání o dodatečném projednání dědictví usnesením poučila pozůstalé dědice, a to žalobkyni a oba syny zůstavitele, o právu odmítnout dědictví ve lhůtě jednoho měsíce od vyhlášení tohoto usnesení. Žalobkyně dědictví neodmítla a pozůstalí synové využili stanovené lhůty, v níž dědictví neodmítli. Okruh dědiců po zůstaviteli [jméno] [příjmení] byl tedy v řízení o dodatečném projednání dědictví určen. Soud prvního stupně správně odkázal na výše citovaný rozsudek Nejvyššího soudu, podle něhož účastníky řízení o tom, že zůstavitel byl ke dni svého úmrtí vlastníkem nemovitých věcí, musí být všichni známí dědicové takového zůstavitele. V opačném případě není dán naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení, jak správně uzavřel soud prvního stupně. Za této situace bylo na žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení o existenci naléhavého právního zájmu i přesto, že oba synové zůstavitele nebyli účastníky řízení a soud prvního stupně byl připraven žalobkyni poučit podle § 118a odst. 1 o. s. ř., aby v tomto směru svá skutková tvrzení doplnila, ovšem žalobkyně se bez omluvy nedostavila k nařízenému jednání, takže poučení jí poskytnuto být nemohlo. Poučení podle § 118a o. s. ř. lze poskytnout účastníku řízení, nebo jeho zástupci, ovšem pouze tehdy, je-li přítomen jednání. Soud prvního stupně jednal v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalobkyně a jejího právního zástupce, kteří způsobili, že jim příslušné poučení poskytnuto nebylo.

16. Z vyložených důvodů odvolací soud ve výroku I. věcně správné rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

17. Odvolací soud je zajedno se soudem prvního stupně, že žalovaní měli plný úspěch ve věci a mají proto právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), neztotožnil se ovšem s výší přisouzených nákladů řízení. Soud prvního stupně nevysvětli důvody, pro které vycházel z tarifní hodnoty 35 000 Kč, pouze odkázal na § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ advokátní tarif“, ovšem opomněl, že v posuzované věci jde právní vztah k nemovité věci ve smyslu § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu, takže tarifní hodnota představuje částku 50 000 Kč a výše mimosmluvní odměny proto činí částku 3 100 Kč (§ 7 advokátního tarifu). Kromě toho soud prvního stupně neuvážil, že advokát zastupoval dvě osoby, takže mu náleží mimosmluvní odměna, jde-li o společné úkony při zastupování dvou osob, za každou takto zastupovanou osobu snížená o 20 %, tedy ve výši 2 480 Kč (§ 12 odst. 4 advokátního tarifu). Mimosmluvní odměna náleží za každý úkon právní služby, v daném případě za přípravu a převzetí zastoupení, vyjádření k podané žalobě a za účast na jednání před soudem prvního stupně (§ 11 odst. 1 písm. a), g), h) advokátního tarifu) a mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny za účast na jednání, které bylo odročeno za účelem poskytnutí času k mimosoudní dohodě (§ 11 odst. 2 písm. písm. f) a § 11 odst. 3 advokátního tarifu). Advokát má rovněž právo na náhradu hodových výdajů vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby dvěma osobám v paušální částce 300 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu) a na náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 4 149,60 Kč, neboť je jejím plátcem. Náhrada nákladů řízení tak představuje celkem částku 23 909,60 Kč. Vzhledem k tomu, že sami žalovaní požadovali náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 13 552 Kč, odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně v nákladovém výroku potud, že žalovaným přiznal náhradu nákladů řízení ve výši jimi požadované (§ 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř.) a jinak v tomto výroku věcně správné rozhodnutí potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

18. Žalovaní měli plný úspěch i v odvolacím řízení a mají proto právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (§ 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř.). Výše mimosmluvní odměny v odvolacím řízení představuje rovněž částku 2 480 Kč za účast na jednání před odvolacím soudem za každou zastupovanou osobu (§ 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu), advokát má rovněž právo na náhradu hotových výdajů, vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby dvěma osobám v paušální částce 300 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu), dále má právo na náhradu cestovních výdajů (§ 13 odst. 5 advokátního tarif) za cestu z [obec] do [obec] a zpět při ujetí 54 km, spotřebě pohonných hmot podle normy EU 2015 ve výši [anonymizována dvě slova] [číslo] km, ceně nafty motorové 47,1 Kč 1 l a paušální sazbě 4,7 Kč km v celkové výši 406,4 Kč, právo na náhradu za promeškaný čas, strávený cestou z místa sídla advokáta k procesnímu soudu za dvě půlhodiny po 100 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu) a právo na náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 1 294,94 Kč, takže celková výše náhrady nákladů odvolacího řízení činí částku 7 461,34 Kč. Poněvadž zástupce žalovaných vyčíslil náklady odvolacího řízení písemně a určil je částkou 4 003 Kč, odvolací soud přiznal žalovaným náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši jimi požadované. Žalobkyni byla uložena povinnost přisouzenou náhradu nákladů odvolacího řízení zaplatit advokátu (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť odvolací soud neshledal důvody pro jiné rozhodnutí (§160 odst. 1 o. s. ř.).

19. Závěrem považuje odvolací soud za nezbytné uvést, že není vázán rozhodnutím jiného senátu Krajského soudu v Ústí nad Labem, tedy ani senátu 8 Co, na jehož závěry odkazovala žalobkyně, ani senátu 84 Co, na jehož závěry odkazovali naopak žalovaní. Pokud žalobkyně namítala, že soud prvního stupně nesprávně nevyhověl návrhu žalobkyně na přerušení řízení, a proto by měl být napadený rozsudek zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení, pak odvolací soud se s námitkou žalobkyně neztotožňuje. Připomíná, že usnesením soudu prvního stupně ze dne 7. 9. 2020, č. j. [číslo jednací], kterým byl návrh žalobkyně na přerušení řízení zamítnut, nabylo právní moci dne [datum] a navíc žalobě na určení, že zůstavitel byl ke dni svého úmrtí vlastníkem určitých nemovitých věcí lze vyhovět za předpokladu, že v řízení o dodatečném projednání dědictví byl určen okruh dědiců zůstavitele a tito se následně stali účastníky sporného řízení. Naopak v řízení o projednání pozůstalosti není soud oprávněn posuzovat spornou otázku, zda zůstavitel byl ke dni svého úmrtí vlastníkem sporných nemovitých věcí. Jestliže soud ve sporném řízení žalobě na určení vyhoví, bude majetek dodatečně vyšlý najevo projednán v pozůstalostním řízení. Dále odvolací soud připomíná, že v odvolacím řízení je postup podle § 92 o. s. ř. vyloučen (§ 216 odst. 1 o. s. ř.), o čemž neměla ani žalobkyně žádné pochybnosti a je rovněž vyloučeno, aby odvolací soud zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení jen proto, aby vytvořil prostor pro jeho postup dle § 92, neboť by tím došlo k obcházení ustanovení § 216 odst. 1 o. s. ř.