21 C 191/2020

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Johnovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 13 039,93 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 639,93 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 639,93 Kč od 24. 9. 2019 do zaplacení a smluvní pokutu v částce 10 400 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 768 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 13 039,93 Kč s příslušenstvím. Nárok na zaplacení částky 2 439,93 Kč vznikl dle tvrzení žalobkyně z titulu nezaplacení elektřiny na základě uzavřené smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 12. 3. 2019 s odběrným místem [ulice a číslo], [PSČ] [okres], za 0, 41000 MWh odebrané elektřiny ve fakturačním období od 28. 3. 2019 do 24. 7. 2019. Dalším nárokem je smluvní pokuta 200 Kč za prodlení se zaplacením záloh, a smluvní pokuta 10 400 Kč za předčasné ukončení smlouvy uzavřené na dobu určitou, a to ve výši 400 Kč za každý měsíc od 24. 7. 2019 do 26. 9. 2021, tedy za 26 měsíců. Smlouvu uzavřeli na dobu určitou 30 měsíců s účinností od 28. 3. 2019 s možností automatické prolongace smlouvy. Pro případ, kdy zákazník opakovaně (tzn. dva a vícekrát) poruší kteroukoliv platební povinnost ze smlouvy (zahrnující též případnou náhradu škody vzniklou neodebráním pro zákazníka nasmlouvané elektřiny) si strany smlouvy sjednaly smluvní pokutu ve výši 400 Kč, a to za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení dodávky od žalobkyně do konce trvání smlouvy. Žalobkyně tak požaduje smluvní pokutu za každý měsíc od 24. 7. 2019 do 26. 9. 2021, tedy za 26 měsíců. Dne 24. 7. 2019 žalobkyně z důvodu opakovaného porušení platebních povinností žalovaným (neuhrazení záloh za měsíce duben až červen 2019) ukončila dodávku elektřiny a z téhož důvodu odstoupila od smlouvy. Ani přes předžalobní upomínku žalovaný neuhradil žalobkyni ničeho.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.) bez jednání na základě předložených listinných důkazů.

3. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 12. 3. 2019 vyplývá, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o dodávce elektřiny do odběrného místa na adrese [adresa a žalovaný se zavázal za odběr elektrické energie zaplatit kupní cenu dle platného ceníku v souladu s obchodními podmínkami, ], které jsou přílohou smlouvy. Plnou mocí podepsanou téhož dne zmocnil žalovaný žalobkyni ke všem jednáním souvisejícím s ukončením smluvního vztahu s předchozím dodavatelem elektřiny. Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny má dvě strany. Na první straně jsou odstavce s názvy„ Předmět smlouvy“,„ Dodávka elektřiny“,„ Uzavření a trvání smlouvy“,„ Cenové podmínky“,„ Ostatní ujednání“, a„ Prohlášení zákazníka“. V odstavci„ Uzavření a trvání smlouvy“ se mimo jiné uvádí, že smlouva je uzavřena na dobu určitou 30 měsíců ode dne její účinnosti a nelze ji předčasně vypovědět. V odstavci„ Ostatní ujednání“ jsou řešeny výlučně případy, kdy vzniká žalobkyni nárok na zaplacení smluvní pokuty, resp. povinnosti zákazníka při odběru elektřiny, při jejichž porušení vzniká žalobkyni nárok na zaplacení smluvní pokuty, a dále výše smluvní pokuty, popř. způsob stanovení její výše. Mimo jiné se zde nachází tato pasáž:„ V případě, že zákazník učiní bez souhlasu innogy jakýkoli právně relevantní projev vůle (bez ohledu na to, zda byl či nebyl určen nebo doručen innogy, zda se tak stalo opožděně či trpěl vadami a na to, jak a kým je Smlouva následně ukončena) směřující k předčasnému ukončení smlouvy sjednané na dobu určitou a/nebo vedoucí k ukončení dodávky od innogy (v roli subjektu zúčtování u operátora trhu) probíhající na základě takové smlouvy (za takový projev vůle se považuje i plná moc ke změně dodavatele či opožděně doručené oznámení o ukončení smlouvy na dobu určitou ve sjednaném termínu, za takový projev vůle se naopak nepovažuje pouhý návrh na předčasné ukončení smlouvy dohodou) a/nebo zákazník opakovaně (tzn. dva a vícekrát) poruší kteroukoli platební povinnost vyplývající ze smlouvy (bez ohledu na to, zda jde o tutéž či různé povinnosti a zda následně dojde k jednostrannému ukončení smlouvy ze strany innogy) a/nebo zákazník způsobí svým jednáním nemožnost dodávky, je innogy oprávněna účtovat zákazníkovi smluvní pokutu zahrnující též případnou náhradu škody vzniklé innogy neodebráním pro zákazníka nasmlouvané elektřiny ve výši 400 Kč pro kat. Domácnost, a to za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení dodávky nebo přerušení dodávky od innogy v důsledku výše uvedeného jednání do konce doby trvání smlouvy (včetně případné prolongace). Následující odstavec stanoví, že„ Zákazník je povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s jakoukoli platbou dle smlouvy, přesahující 10 dnů“.

4. Z listiny označené jako plán záloh a plateb na budoucí období [variabilní symbol] ze dne 8. 4. 2019 soud zjistil, že žalobkyně předepsala žalovanému zálohy ve výši 400 Kč měsíčně. Z oznámení o přerušení dodávky ze dne 21. 6. 2019 vyplývá, že žalobkyně neobdržela zálohu splatnou dne 15. 4. 2019, zálohu splatnou dne 15. 5. 2019 a zálohu splatnou dne 15. 6. 2019. Z této listiny rovněž vyplývá, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému smluvní pokutu ve výši 100 Kč za prodlení s platbou zálohy splatnou dne 15. 4. 2019 a s platbou zálohy splatnou dne 15. 5. 2019, zároveň žalobkyně vyzvala žalovaného, aby uhradil dlužnou částku a upozornila jej, že pokud tak neučiní do 28. 6. 2019 dojde k přerušení dodávky elektřiny a ukončení smlouvy. Z podacího archu ze dne 21. 6. 2019 vyplývá, že žalobkyně zaslala žalovanému tohoto dne zásilku. Z vyúčtování smluvní pokuty [variabilní symbol] ze dne 24. 7. 2019, splatného dne 5. 8. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanému vyúčtovala smluvní pokutu za předčasné ukončení smlouvy ve výši 10 400 Kč a to za 26 měsíců, tj. 400 Kč měsíčně. Z odstoupení od smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 5. 8. 2019 soud zjistil, že žalobkyně odstoupila od smlouvy pro dlužné pohledávky žalovaného. Z podacího archu ze dne 7. 8. 2019 vyplývá, že žalobkyně zaslala žalovanému tohoto dne zásilku. Z vyúčtování dodávky elektřiny [variabilní symbol] ze dne 5. 8. 2019, splatného 26. 8. 2019, soud zjistil, že žalobkyně žalovanému vyúčtovala částku 2 690,68 Kč. Konkrétně 2 390,68 Kč za dodanou elektřinu (0, 39900 MWh) za období od 28. 3. 2019 do 24. 7. 2019 a 300 Kč coby smluvní pokutu za pozdní platbu. Z tohoto vyúčtování je zřejmé, že žalovaný nezaplatil ničeho na zálohách. Z opravného vyúčtování dodávky elektřiny [variabilní symbol] ze dne 3. 9. 2019, splatného dne 23. 9. 2019, soud zjistil, že žalovaný v období od 28. 3. 2019 do 24. 7. 2019 odebral ve skutečnosti 0, 41000 MWh, nikoli 0, 39900 MWh. Žalobkyně tímto opravným vyúčtováním opravila vyúčtování dodávky elektřiny ze dne 5. 8. 2019 a vyúčtovala žalovanému částku 2 739,93 Kč (původní vyúčtování znělo pouze na částku 2 690,68 Kč). Z přehledu opravného vyúčtování soud zjistil, že v sobě zahrnuje i původní vyúčtování dodávky elektřiny ze dne 5. 8. 2019, tedy částku 2 690,68 Kč. Předžalobní upomínkou [variabilní symbol] ze dne 3. 10. 2019 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě částky 13 139,93 Kč. Z podacího archu ze dne 3. 10. 2019 vyplývá, že žalobkyně zaslala žalovanému tohoto dne zásilku. Z obchodních podmínek žalobkyně a ceníku soud naznal bližší úpravu práv a povinností účastníků smlouvy pro dodávku elektřiny.

5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 12. 3. 2019 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny na dobu určitou 30 měsíců. Tato smlouva obsahuje na první straně ujednání, které vylučuje možnost ji předčasně vypovědět a dále obsahuje právo žalobkyně požadovat po žalovaném smluvní pokuty za podmínek v této smlouvě uvedených. Žalovanému byly předepsány zálohy na úhradu spotřeby elektřiny ve výši 400 Kč měsíčně. Nezaplatil však zálohu za duben, květen a červen 2019, žalobkyně poskytla žalovanému dodatečnou lhůtu k provedení úhrady, žalovaný však ničeho neuhradil, proto došlo k ukončení smlouvy ze strany žalobkyně a k vyúčtování smluvní pokuty za předčasné ukončení smlouvy ve výši 10 400 Kč za 26 měsíců (400 Kč x 26 měsíců). Dne 5. 8. 2019 odstoupila od smlouvy. Ve vyúčtování dodávky elektřiny [variabilní symbol], které bylo splatné dne 26. 8. 2019, žalobkyně vyúčtovala žalovanému částku 2 690,68 Kč (cena dodané elektřiny 2 390,68 Kč + smluvní pokuta za pozdní platbu ve výši 300 Kč). Následně došlo k vyhotovení opravného vyúčtování dodávky elektřiny [variabilní symbol], které bylo splatné dne 23. 9. 2019 na částku 2 739,93 Kč. Předžalobní upomínkou žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky.

6. Soud se nejprve zabýval otázkou platnosti ujednání o smluvní pokutě. Krajský soud v Ústí nad Labem se opakovaně touto otázkou zabýval např. v řízeních vedených pod sp. zn. 14 Co 345/2017, 14 Co 155/2018, 14 Co 66/2019, 14 Co 44/2020 a posoudil smluvní pokutu platnou. Ujednání o smluvní pokutě není ve spotřebitelské smlouvě ujednáním výslovně zakázaným podle § 1814 o. z. Aby takovéto ujednání mohlo být posouzeno jako ujednání zakázané ve smyslu § 1813 o. z., k němuž by se i bez námitky nesmělo přihlížet (§ 1815 o. z.), muselo by zakládat v rozporu s požadavkem přiměřenosti nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, a to nerovnováhu„ významnou“, tj. nerovnováhu vysoké intenzity. Posuzované ujednání o smluvní pokutě sice je sjednáno v neprospěch žalovaného jakožto spotřebitele, avšak nejde o ujednání, které by zakládalo významnou nerovnováhu práv a povinností stran. Závazek spotřebitele odebírat elektřinu po sjednanou dobu a platit za ni sjednané úhrady, jehož nesplnění je sankcionováno smluvní pokutou, je totiž v daném případě kompenzován sjednáním nižší ceny oproti smlouvám uzavíraným na dobu neurčitou. Obchodník s elektřinou (tj. v daném případě žalobkyně) má možnost na základě uzavřených smluv na dobu určitou lépe posoudit množství elektřiny, které v daném období potřebuje pro své zákazníky, a odběr daného množství elektřiny s jejími distributory smluvně zajistit. Pokud však dojde k předčasnému ukončení dodávky podle smlouvy uzavřené s konečným odběratelem (tj. v daném případě s žalovaným) na dobu určitou v důsledku opakovaného porušování jeho platebních povinností, zůstane obchodníku s elektřinou nasmlouvané množství elektřiny nevyužito, čímž mu vznikne škoda. Žalovaný jako spotřebitel ovšem má i v takovém případě jistotu (s ohledem na výslovné smluvní ujednání, že tato smluvní pokuta zahrnuje též případnou náhradu škody, ve spojení s již citovaným ustanovením § 2050 o. z.), že vzhledem ke sjednané smluvní pokutě po něm žalobkyně nemůže požadovat náhradu této škody, a to ani, kdyby sjednanou smluvní pokutu přesahovala. Smluvní pokutu ve výši 400 Kč za každý měsíc, po který nebyla elektřina žalobkyní žalovanému v období, na něž byla smlouva sjednána, z příčin na straně žalovaného (z důvodu jeho porušení smluvních povinností) dodávána, nepovažuje tedy soud za nepřiměřenou a přiznal ji, jak vysvětluje níže.

7. Žalovaný ani nebyl při uzavírání smlouvy postaven před volbu„ ber, nebo nech být“, neboť sice reálně nemohl obsah uzavřené smlouvy ovlivnit, měl však minimálně možnost namísto smlouvy na dobu určitou uzavřít smlouvu o dodávce na dobu neurčitou, která by mu umožňovala odběr kdykoli výpovědí bez sankcí ukončit. S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně při uzavření smlouvy o dodávce elektřiny obsahující ujednání o smluvní pokutě nejednala s žalovaným jako spotřebitelem nepoctivě ani nepřiměřeně, přičemž lze rozumně očekávat, že by žalovaný jako spotřebitel se sjednanou smluvní pokutou s ohledem na výhody, které mu smlouva přináší ve srovnání se smlouvami uzavíranými na dobu neurčitou (výhodnější cena elektřiny, vyloučení odpovědnosti za škodu způsobenou porušením smluvní povinnosti smluvní pokutou zajištěné) souhlasil i v případě, že by obsah smlouvy byl vyjednáván individuálně. Tomuto závěru nasvědčuje i postoj žalovaného v tomto řízení, v němž proti žalobou uplatněným nárokům, včetně nároku na zaplacení předmětné smluvní pokuty, nikterak nebrojil, ani sám neplatnost či nevýhodnost ujednání o smluvní pokutě nenamítal a ani se nedomáhal snížení smluvní pokuty ve smyslu § 2051 o. z.

8. V daném případě nelze významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele dovozovat ze skutečnosti, že pro případ porušení smluvní povinnosti žalobkyně dodávat žalovanému elektřinu po sjednanou dobu smluvní pokuta ujednána nebyla. Takovéto porušení smluvní povinnosti by totiž zakládalo povinnost žalobkyně nahradit žalovanému škodu z něho vzniklou podle ustanovení § 2913 o. z., jež stojí na principu objektivní odpovědnosti za škodu vzniklou druhé smluvní straně porušením povinnosti ze smlouvy (tj. jedná se o odpovědnost bez ohledu na zavinění), a to bez omezení výše takové náhrady. Naproti tomu s ohledem na výslovné smluvní ujednání, že sjednaná smluvní pokuta v měsíční výši 400 Kč zahrnuje též případnou náhradu škody vzniklou žalobkyni neodebráním pro zákazníka nasmlouvané elektřiny, zakládá toto smluvní ujednání pro žalovaného jistotu, že nad rámec sjednané smluvní pokuty, po něm žalobkyně náhradu škody vzniklé znemožněním dodávky elektřiny požadovat nemůže (srov. výše citované ustanovení § 2050 o. z.).

9. Žalobkyně rovněž postupovala v souladu se závěry uvedenými v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11, když se ujednání o smluvní pokutě v posuzované smlouvě nesnažila nijak zakrýt či zamaskovat v obchodních podmínkách, na které smlouva pouze odkazuje, nýbrž je učinila součástí vlastní, žalovaným jakožto spotřebitelem vlastnoručně podepsané, písemné smlouvy. Jedná se o smlouvu přehlednou a poměrně stručnou – čítající pouze dvě strany, z nichž navíc jen jedna obsahuje ujednání o právech a povinnostech smluvních stran (druhá je vyhrazena pro označení smluvních stran, odběrného místa a specifikaci zákazníkem zvoleného obchodního produktu). Je pravdou, že ujednání o smluvní pokutě se nachází na opačné straně smlouvy, než je podpis žalovaného. Na žalovaným podepsané straně smlouvy je však zřetelně a výslovně uvedeno, že se zákazník seznámil se smluvním textem na obou stranách smlouvy, čímž byl žalovaný – pro případ, že by si snad sám nevšiml – náležitě upozorněn na to, že smlouva má strany dvě. Ujednání o smluvní pokutě je sice formulováno v souvětí, ovšem jasně a srozumitelně. Toto smluvní ujednání není psáno nějakým drobounkým sotva čitelným písmem, nýbrž písmem i bez pomůcek dobře čitelným, sice menším, avšak s dostatečnými mezerami mezi řádky, které přispívají k dobré čitelnosti. Ujednání o smluvní pokutě je přitom psáno stejně velkým písmem, jako ostatní smluvní ujednání. Ani sám žalovaný přitom nenamítá, že by nebyl schopen smlouvu přečíst či jí porozumět. Žalovaný měl adekvátní možnost se s obsahem jím podepsané smlouvy seznámit, a pokud tak snad neučinil, jde to k jeho tíži. Jelikož totiž žalovaný netvrdí nic jiného, je třeba vycházet z právní domněnky zakotvené v § 4 odst. 1 o. z., že žalovaný má, a i v době uzavření předmětné smlouvy měl, rozum průměrného člověka, jakož i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností. Průměrně rozumný a běžně opatrný člověk – a to, i když je to spotřebitel – si v písemné formě předložený návrh smlouvy před jeho přijetím (podpisem smlouvy) přečte. Jak konstatoval i Ústavní soud právě v nálezu sp. zn. I. ÚS 3512/11,„ i když je spotřebitelům přiznána vyšší právní ochrana pro jejich fakticky slabší postavení, nedochází tím k úplnému potlačení starořímské zásady vigilantibus iura scripta sunt (práva náležejí bdělým)“.

10. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními dospěl soud k závěru, že mezi účastníky řízení byla platně uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny ve smyslu § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb. Žalovaný nesplnil svoji povinnost řádně a včas žalobkyni uhradit vyfakturovanou cenu dodávky elektřiny, k čemuž se zmíněnou smlouvou zavázal. Žalobkyni rovněž vzniklo právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění ke dni prodlení, a to ode dne následujícího po dni splatnosti shora uvedené faktury. Soud žalobě vyhověl i ohledně nároku na zaplacení smluvní pokuty ve výši 10 400 Kč, a to s ohledem na závěry odvolacího soudu o platnosti ujednání o smluvní pokutě, ke kterým Krajský soud v Ústí nad Labem dospěl např. v řízeních vedených pod sp. zn. 14 Co 345/2017, 14 Co 155/2018, 14 Co 66/2019, 14 Co 44/2020; i dalších smluvních pokut za upomínky. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 768 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem (zastoupení trvalo do 4. 1. 2021), kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 039,93 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a přípravu zastoupení a podání žaloby) včetně dvou paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 800 Kč ve výši 168 Kč. Při stanovení výše nákladů právního zastoupení bylo postupováno podle § 14b a. t. proto, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž bylo předmětem řízení peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč.

12. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.