21 C 270/2021

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Šlapalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví,

I. Podílové spoluvlastnictví účastníků k bytu [číslo] v budově [adresa] stojící na pozemku parc. [číslo] spolu s podílem o velikosti [číslo] na společných částech domu a pozemku, v obci [obec], katastrální území Roudnice nad Labem, zapsanému na listu vlastnictví [číslo] u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Litoměřice, se zrušuje a nařizuje se prodej uvedeného bytu ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek prodeje bude rozdělen mezi oba účastníky rovným dílem.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 8 500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků k bytu [číslo] v budově [adresa] stojící na pozemku parc. [číslo] spolu s podílem o velikosti [číslo] na společných částech domu a pozemku, v obci [obec], katastrální území Roudnice nad Labem, zapsanému na listu vlastnictví [číslo] u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Litoměřice (dále jen„ byt“), jež vzniklo tím, že účastníci jako bývalí manželé nevypořádali do tří let rozvodovým rozsudkem zaniklé společné jmění manželů a toto se dle ustanovení § 741 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z.), transformovalo ve vztahu k předmětnému bytu na podílové spoluvlastnictví, kdy každý z účastníků je spoluvlastníkem ideální 1/2 bytu. Byt užívá výlučně žalovaný, žalobkyně se s ním pokoušela mimosoudně dohodnout, avšak neúspěšně. Žalobkyně nemá zájem dále ve spoluvlastnictví setrvávat, reálné rozdělení bytu není technicky možné a žalobkyně proto navrhla spoluvlastnictví vypořádat přikázáním bytu do výlučného vlastnictví žalovaného za náhradu 1 300 000 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil ústně až při jednání před soudem dne [datum] velice stručně tak, že byt užívá a chtěl by jej užívat i nadále, nicméně nemá finanční prostředky na vypořádání žalobkyně.

3. Z provedených listinných důkazů a ze shodných tvrzení obou účastníků má soud za prokázané následující relevantní skutečnosti: Účastníci uzavřeli manželství dne [datum] a manželství bylo posléze rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], jenž nabyl právní moci dne [datum] (prokázáno rozvodovým rozsudkem na čl. 32-33 spisu). Za trvání manželství nabyli účastníci do společného jmění manželů předmětný byt, a to smlouvou o převodu bytu a nebytového prostoru ze dne [datum] s právními účinky vkladu ke dni [datum] (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí na čl. 6 spisu). Společné jmění manželů nebylo po zániku manželství vypořádáno a byt užívá od zániku manželství výlučně žalovaný (nesporné tvrzení účastníků).

4. Soud na vypořádání podílového spoluvlastnictví k uvedenému bytu aplikoval následující ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z.): Nedojde-li do tří let od zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění k vypořádání toho, co bylo dříve součástí společného jmění, ani dohodou, ani nebyl podán návrh na vypořádání rozhodnutím soudu, platí, že se manželé nebo bývalí manželé vypořádali tak, že věci nemovité jsou v podílovém spoluvlastnictví obou a jejich podíly jsou stejné (§ 741 písm. b) o.z.). Nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat (§ 1140 odst. 1 o.z.). Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků (§ 1140 odst. 2 o.z.). Nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků (§ 1143 o.z.). Je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota (§ 1144 odst. 1 o.z.). Není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky (§ 1147 o.z.).

5. Dle ustanovení § 741 písm. b) o.z. nastala nevyvratitelná právní domněnka vypořádání rozvodem zaniklého společného jmění účastníků a byt připadl ke dni [datum] (tři roky od právní moci rozvodového rozsudku) do podílového spoluvlastnictví účastníků, kdy každý z účastníků je od tohoto data spoluvlastníkem jeho ideální jedné poloviny. Od zániku manželství byt užívá výlučné žalovaný, který nemá peněžní prostředky na vyplacení náhrady žalobkyni. Žalobkyně byt neužívá a nemá zájem jej vlastnit. Vzhledem k tomu, že jde o byt dispozice 2+1 o výměře 62 m2 v panelovém domě (viz jeho tržní posouzení na čl. 13 spisu), nelze řešit vypořádání cestou jeho reálného rozdělení, neb toto není zcela zjevně technicky možné. Vzhledem k absenci peněžních prostředků na straně žalovaného, který jej výlučně užívá, a nezájmu žalobkyně byt vlastnit, je možné spoluvlastnictví vypořádat toliko prodejem bytu ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek prodeje bude rozdělen mezi oba účastníky rovným dílem v souladu s velikostí jejich spoluvlastnických podílů. Soud proto podílové spoluvlastnictví účastníků k předmětnému bytu zrušil, když po žalobkyni nelze spravedlivě požadovat, aby v něm nadále setrvávala (§ 1140 o.z.), a vypořádal jej způsobem shora uvedeným.

6. O nákladech řízení mezi účastníky soud rozhodl v intencích nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp.zn. II. ÚS 572/2019, dle něhož rozhodnutí o nákladech řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví se nemůže odvíjet toliko od úvahy soudu o tom, co bylo mezi účastníky sporné a jaké řešení v tomto ohledu přijal soud. Naopak v tomto řízení, v němž se jedná o rovném vlastnickém právu všech účastníků, v němž všichni účastníci (spoluvlastníci) mají v řízení shodné procesní postavení žalobců i žalovaných a v němž předem nemohou přesně předvídat konkrétní rozhodnutí soudu, a naopak každý z odlišných návrhů jednotlivých účastníků může mít rozumný a přesvědčivý základ, se zpravidla jako spravedlivé východisko pro rozhodnutí o nákladech řízení bude jevit, aby každý z účastníků sám nesl své náklady řízení a nebyl povinen hradit náklady jiného spoluvlastníka, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody; takové východisko odpovídá právu spoluvlastníků na ochranu vlastnictví zaručenému čl. 11 odst. 1 Listiny. Soud shledal důvody pro částečně přiznání některých nákladů řízení žalobkyni, konkrétně zaplaceného soudního poplatku ve výši 7 000 Kč a náhrady hotových výdajů advokáta za pět úkonů právní služby v paušální výši 1 500 Kč (dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu), a to vzhledem k přístupu žalovaného k celé věci před zahájením řízení, kterýžto negoval všechny relevantní návrhy žalobkyně a v podstatě„ donutil“ žalobkyni žalobu podat, přičemž v tomto zcela nekonstruktivním přístupu žalovaný pokračoval i v průběhu celého řízení, když nepřednesl žádný konstruktivní návrh a toliko uváděl, že chce v bytě dál bydlet a nemá peníze na vyplacení žalobkyně. Za této situace by bylo zjevně nespravedlivé, aby si žalobkyně, která se před zahájení řízení i v jeho průběhu chovala konstruktivně, vznášela relevantní návrhy a snažila se s žalovaným dohodnout, nesla všechny vynaložené náklady sama. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.