21 C 309/2020

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Johnovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o neúčinnost právního jednání

I. Žaloba na určení, že vůči žalobkyni je právně neúčinná dědická dohoda o rozdělení pozůstalosti, schválená usnesením Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 26. 2. 2018 č. j. [číslo jednací] pod výrokem III., na základě které se žalovaná stala vlastníkem tam vyjmenovaných movitých věcí a dále vlastníkem pozemku p. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba v části [územní celek] [adresa], pozemku p. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], zapsaný na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce]; ideální ½ jednotky [číslo] v budově [adresa], postavené na pozemku [parcelní číslo], spolu se spoluvlastnickým podílem na společných částech budovy [adresa], postavené na pozemku [parcelní číslo] a spoluvlastnickým podílem ve výši [číslo] na pozemku [parcelní číslo] se všemi součástmi a příslušenstvím, vše zapsané na LV [číslo] u [stát. instituce], [stát. instituce], pro [katastrální uzemí] I, [územní celek]; vlastníkem ideální ½ pozemku [parcelní číslo] (zahrada) a ideální ½ stavby dosud nezapsané v katastru nemovitostí, postavené na pozemku [parcelní číslo], povolené dle stavebního povolení, které bylo vydáno Odborem výstavby územního plánování ONV ve [obec] dne 29. 12. 1977 [číslo jednací] stavebníkům [jméno] a [jméno] [příjmení] se všemi součástmi a příslušenstvím, v [katastrální uzemí], [územní celek], zapsaný na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce], se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech řízení částku 11 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 27. 11. 2020 domáhala, aby bylo soudem určeno, že je vůči ní neúčinná dohoda o rozdělení pozůstalosti (dále jen„ dohoda o rozdělení pozůstalosti“ nebo„ dědická dohoda“) uzavřená mezi žalovanou a jejími syny [jméno] [příjmení], narozeným [datum] a [jméno] [příjmení], narozeným [datum] (dále jen„ dlužník“ nebo„ syn“) a její dcerou [jméno] [celé jméno žalované], narozenou [datum], která byla schválena usnesením Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 26. 2. 2018, č. j. [číslo jednací], na základě které dlužník nenabyl z pozůstalosti po svém otci [jméno] [příjmení], narozeném [datum], zemřelém [datum] (dále jen„ zůstavitel“), ničeho. Žalobu odůvodnila tím, že má za dlužníkem [jméno] [příjmení], narozeným [datum] vykonatelnou pohledávku ve výši 345 994,20 Kč, která je vymáhána v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] u [exekutorský úřad], a že uzavřením dohody o rozdělení pozůstalosti byla zkrácena nejméně v částce 223 825 Kč, neboť dlužník nenabyl majetek ve výši odpovídající jeho dědickému podílu, který by jinak (nebýt této dohody) z pozůstalosti nabyl a mohl být použit k uspokojení pohledávky žalobkyně. Vzhledem k tomu, že již uplynula dvouletá prekluzivní lhůta dle § 591 a 590 odst. 1 písm. c) zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), namítla žalobkyně neúčinnost dle § 590 odst. 1 písm. a) o. z., když je přesvědčena, že uzavření dohody o rozdělení pozůstalosti představovalo ze strany dlužníka protiplnění za poskytnuté bydlení a obživu, kterou mu žalovaná (jeho matka) poskytuje nejméně od prosince 2016. Opírala se o právní názor publikovaný v článku Relativní neúčinnost právních jednání dle nového občanského zákoníku (ŘEHÁČEK, Oldřich, VRBA, Milan. Relativní neúčinnost právních jednání dle nového občanského zákoníku. Právní rozhledy, 2013, č. 21, s. 747-756), podle něhož se může věřitel dovolávat neúčinnosti podle § 590 odst. 1 písm. a) o. z., bude-li věřitel s to unést důkazní břemeno.

2. Dále konkretizovala, že hodnota prospěchu za to, že žalovaný přistoupil na dohodu o rozdělení pozůstalosti, dosahuje přinejmenším částky 184 600 Kč či více s přihlédnutím k životnímu a existenčnímu minimu. Dle tvrzení žalobkyně úmysl dlužníka spočívající ve zkrácení věřitele je zřejmý ze skutečnosti, že žalovaný je dlouhodobě osobou bez zdanitelných příjmů a je srozuměn s tím, že v případě získání jakéhokoliv majetkového prospěchu bude tento získaný majetek postižen v rámci exekučního řízení a vědomost žalované o tomto úmyslu dlužníka je zřejmá z příbuzenského vztahu mezi žalovanou a dlužníkem (matka-syn).

3. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu jako opožděnou zamítl s ohledem na uplynutí dvouleté prekluzivní lhůty u bezúplatného právního jednání dle § 591 o. z. i u úplatného jednání mezi dlužníkem a osobou jemu blízkou dle § 590 odst. 1 písm. c) o. z. Žalovaná dále uvedla, že se svým synem [jméno] [příjmení] nemá příliš dobrý vztah, téměř nekomunikují, ač s ní její syn žije ve společné domácnosti, přičemž ve společné domácnosti žalované bydlí i její dcera [jméno] [celé jméno žalované]. Později v řízení právní zástupce žalované uvedl, že v domě zřejmě bydlí i přítelkyně dlužníka. Žalovaná připustila, že by její syn mohl mít nějaké dluhy.

4. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaná na základě dohody o rozdělení pozůstalosti, která byla schválena usnesením Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 26. 2. 2018, č. j, [číslo jednací], nabyla veškerý majetek po zůstaviteli (svém manželovi); konkrétně pozemek p. č. st. 73 (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba v části [územní celek] [adresa] (rodinný dům) a pozemek [parcelní číslo] (zahrada), v [katastrální uzemí], [územní celek], to vše zapsané na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce] (dále jen„ pozemek p. č. st. [anonymizováno] a pozemek [parcelní číslo]“); ideální ½ jednotky (způsob využití – byt) [číslo] (typ jednotky byt. z.), vymezené dle zákona č. 72/1994 Sb., v budově [adresa] (bytový dům), postavené na pozemku [parcelní číslo] (dále jen„ ideální ½ jednotky [číslo]) spolu se spoluvlastnickým podílem na společných částech budovy [adresa] (dále jen„ spoluvlastnický podíl na společných částech budovy [adresa]“), postavené na pozemku [parcelní číslo] a spoluvlastnickým podílem ve výši [číslo] na pozemku [parcelní číslo] (dále jen„ spoluvlastnický podíl ve výši [číslo]“) se všemi součástmi a příslušenstvím, vše zapsané na LV [číslo] u [stát. instituce], [stát. instituce], pro [katastrální uzemí] I, [územní celek]; ideální ½ pozemku [parcelní číslo] (dále jen„ ideální ½ zahrady) a ideální ½ stavby dosud nezapsané v katastru nemovitostí, postavené na pozemku [parcelní číslo], povolené dle stavebního povolení, které bylo vydáno Odborem výstavby územního plánování ONV ve [obec] dne 29. 12. 1977 [číslo jednací] stavebníkům [jméno] a [jméno] [příjmení] se všemi součástmi a příslušenstvím (dále jen„ a ideální ½ stavby dosud nezapsané v katastru nemovitostí“), vše zapsané na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce], pro [katastrální uzemí], [územní celek]; a dále tam vyjmenované movité věci.

5. Z dohody o rozdělení pozůstalosti soud zjistil, že ostatní dědicové podle zákonné posloupnosti (syn [příjmení] [příjmení], [datum narození], dcera [jméno] [celé jméno žalované], [datum narození] a dlužník [jméno] [příjmení], [datum narození]) nenabyli z pozůstalosti ničeho. Usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 26. 2. 2018, č. j. [číslo jednací], nabylo právní moci dne 26. 2. 2018.

6. Z listinného důkazu, a to dopisu ze dne 13. 11. 2020, adresovaného Exekutorskému úřadu v [obec] ve věci dlužníka [jméno] [příjmení], narozeného 3. 1. 1979, bytem [adresa žalované], od anonymního adresáta soud zjistil, že adresát dopisu upozornil na skutečnost, že došlo k uzavření dohody o rozdělení pozůstalosti, ve které dlužník souhlasil s tím, že veškerý majek z pozůstalosti v celkové hodnotě 1 342 950,58 Kč nabyde žalovaná (manželka zůstavitele), ač měl dlužník (syn zůstavitele) nárok na svůj dědický podíl ve výši nejméně 223 825 Kč.

7. Z listinného důkazu označeného jako postoupení věci k dalším úkonům od soudního exekutora Exekutorského úřadu v [obec] [titul] [jméno] [příjmení], č. j. [číslo jednací], ze dne 24. 11. 2020, soud zjistil, že dlužník měl ke dni 24. 11. 2020 vůči žalobkyni závazek ve výši 345 994,20 Kč (vymoženo 0 Kč), nebyl vlastníkem žádné nemovité věci ani vozidla, měl nařízeno pět pravomocných exekucí, neměl žádné bankovní účty ani stavební spoření a penzijní připojištění bylo zablokováno dne 30. 9. 2016.

8. Z výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví] soud zjistil, že žalovaná je vlastníkem pozemku [parcelní číslo] (zahrada), v [katastrální uzemí], [územní celek], zapsaného na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce].

9. Z výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví] soud zjistil, že žalovaná je vlastníkem pozemku p. č. st. [anonymizováno] (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba v části [územní celek] [adresa] (rodinný dům) a pozemku [parcelní číslo] (zahrada), v [katastrální uzemí], [územní celek], to vše zapsané na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce].

10. Z výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví] a [list vlastnictví] soud zjistil, že žalovaná je vlastníkem jednotky (způsob využití: byt) [číslo] (typ jednotky – byt. z.), vymezené v budově [adresa] (bytový dům), postavené na pozemku [parcelní číslo] (zastavěná plocha a nádvoří) a spoluvlastnického podílu ve výši [číslo] na pozemku [parcelní číslo], v [katastrální uzemí] I, [územní celek], to vše zapsané na LV [číslo] u [stát. instituce], [stát. instituce].

11. Z listinného důkazu označeného jako výkaz nedoplatků žalobkyně [číslo] ze dne 13. 4. 2018 a doložky o vykonatelnosti k tomuto výkazu nedoplatků ze dne 28. 5. 2018 soud zjistil, že žalobkyně eviduje vůči dlužníkovi pohledávku ve výši 95 285 Kč (dlužné pojistné na veřejné zdravotní pojištění 35 106 Kč a penále ve výši 60 179 Kč za období od 1. 1. 2016 do 31. 1. 2018). Výkaz nedoplatků se stal vykonatelný dnem 21. 5. 2018.

12. Z listinného důkazu označeného jako výkaz nedoplatků žalobkyně [číslo] ze dne 22. 2. 2016 a doložky vykonatelnosti k tomuto výkazu nedoplatků ze dne 17. 3. 2016 soud zjistil, že žalobkyně eviduje vůči dlužníkovi pohledávku ve výši 192 934 Kč (dlužné pojistné na veřejné zdravotní pojištění ve výši 78 538 Kč a penále ve výši 114 396 Kč za období od 19. 2. 2010 do 31. 12. 2015). Výkaz nedoplatků se stal vykonatelný dnem 7. 3. 2016.

13. Z usnesení exekutorského kandidáta [titul] [jméno] [příjmení], pověřeného soudním exekutorem Exekutorského úřadu v [obec] [titul] [jméno] [příjmení] ze dne 5. 12. 2018, č. j. [číslo jednací], soud zjistil, že exekuční řízení vedené pod sp. zn. [spisová značka] se spojilo s předchozí exekucí, vedenou pod sp. zn. [spisová značka] ([číslo jednací]), ke společnému řízení vedenému pod sp. zn. [spisová značka]. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 5. 12. 2018 14. Ze sdělení Úřadu práce České republiky pobočka v [obec], kontaktní pracoviště [obec], ze dne 13. 10. 2021 soud zjistil, že dlužník ([jméno] Lisec, [datum narození]) není v současné době veden v evidenci uchazečů o zaměstnání. Naposledy byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání v období od 1. 11. 2000 do 31. 3. 2001.

15. Z listinného důkazu označeného jako přehled vyplacených dávek ze dne 8. 10. 2021 soud zjistil, že dlužníkovi ([jméno] [příjmení], [datum narození]) nebyly v období od 1. 1. 2006 do 30. 9. 2021 vypláceny žádné dávky státní sociální podpory, pěstounské péče či dávky pro osoby se zdravotním postižením.

16. Ze sdělení Úřadu práce České republiky, kontaktní pracoviště krajské pobočky v [obec] [obec], soud zjistil, že dlužník ([jméno] [příjmení], [datum narození]) nepobírá, ani nepobíral, dávky pomoci v hmotné nouzi.

17. Z listinného důkazu označeného poskytnutí listiny od soudního exekutora Exekutorského úřadu v [obec] [titul] [jméno] [příjmení], č. j. [číslo jednací], ze dne 13. 10. 2021 soud zjistil, že dne 14. 8. 2020 bylo provedeno místní šetření na adrese [adresa žalované], v rámci kterého bylo zjištěno, že dlužník na této adrese již delší dobu nebydlí.

18. Z listinného důkazu označeného záznam o místním šetření soudního exekutora Exekutorského úřadu v [obec] [titul] [jméno] [příjmení], v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka], ze dne 26. 11. 2019, soud zjistil, že vykonavatel soudního exekutora provedl místní šetření na adrese [adresa žalované], v rámci kterého zjistil, že na uvedené adrese se nachází dvougenerační dům, ve kterém bydlí žalovaná (matka dlužníka), která se během místního šetření skrývala v domě za oknem. Vykonavatel dlužníka nezastihl. Jelikož nebyl vykonavateli umožněn vstup do domu, fotograficky zachytil rodinný dům a jeho okolí (dva osobní automobily, dva IVECO typ sklápěčka, bagr JCB, dodávku OPEL).

19. Soud zamítl žalobkyní navržené důkazy, a to protokol o jednání ze dne 16. 4. 2021, č. j. [spisová značka] a vyjádření právního zástupce ze dne 17. 3. 2021, když tyto nejsou důkazy a proto je jako důkazy nelze provést.

20. Po provedeném dokazování soud dospěl k tomuto závěru o tomto skutkovém stavu: Žalobkyně má vůči dlužníkovi (synovi žalované) vykonatelnou pohledávku ve výši 345 994,20 Kč (78 538 Kč dlužné pojistné + 114 396 Kč penále + 35 106 Kč dlužné pojistné + 60 179 Kč penále + příslušenství), která je vymáhána v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] u [exekutorský úřad] a která nebyla dosud uhrazena. Dlužník nemá žádný majetek ani příjem, který by bylo možné postihnout. Dlužník v řízení o pozůstalosti po zůstaviteli (otec dlužníka a zároveň manžel žalované) vedeném u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. [spisová značka] uzavřel se žalovanou (svou matkou) a [jméno] [příjmení], narozeným [datum] (svým bratrem) a [jméno] [celé jméno žalované], narozenou [datum] (svou sestrou), dohodu o rozdělení pozůstalosti, která byla schválena usnesením Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 26. 2. 2018, č. j. [číslo jednací], pod výrokem III. a na základě které veškerou pozůstalost nabyla žalovaná (manželka zůstavitele). Usnesení nabylo právní moci dne 26. 2. 2018. Dlužník jakožto syn zůstavitele z pozůstalosti nenabyl ničeho, nenabyl tak povinný díl dědice, který by mu jako synovi zůstavitele připadl v případě, že by dohoda o rozdělní pozůstalosti nebyla uzavřena, přičemž součástí pozůstalosti byly mimo jiné i nemovité věci, na nichž by dlužník jako neopominutelný dědic nabyl svůj podíl. Svým jednáním tak dlužník zkrátil uspokojení vykonatelné pohledávky žalobkyně, neboť majetek z jeho majetkové dispozice ušel, tedy v posledních dvou letech učinil bezúplatné jednání, které zkrátilo uspokojení vykonatelné pohledávky žalobkyně.

21. Podle § 589 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.), zkracuje-li právní jednání dlužníka uspokojení vykonatelné pohledávky věřitele, má věřitel právo domáhat se, aby soud určil, že právní jednání dlužníka není vůči věřiteli právně účinné. Toto právo má věřitel i tehdy, je-li právo třetí osoby již vykonatelné, anebo bylo-li již uspokojeno. Podle odstavce druhého, neúčinnost právního jednání dlužníka se zakládá rozhodnutím soudu o žalobě věřitele, kterou bylo odporováno právnímu jednání dlužníka (odpůrčí žaloba).

22. Podle § 589 odst. 2 o. z., neúčinnost právního jednání dlužníka se zakládá rozhodnutím soudu o žalobě věřitele, kterou bylo odporováno právnímu jednání dlužníka (odpůrčí žaloba).

23. Podle § 590 odst. 1 písm. a) o. z., věřitel se může dovolat neúčinnosti právního jednání, které dlužník učinil v posledních pěti letech v úmyslu zkrátit své věřitele, byl-li takový úmysl druhé straně znám.

24. Podle § 590 odst. 1 písm. b) o. z., věřitel se může dovolat neúčinnosti právního jednání, kterým dlužník v posledních dvou letech zkrátil své věřitele, musel-li být druhé straně znám dlužníkův úmysl věřitele zkrátit.

25. Podle § 590 odst. 1 písm. c) o. z., věřitel se může dovolat neúčinnosti právního jednání, kterým byl věřitel zkrácen a k němuž v posledních dvou letech došlo mezi dlužníkem a osobou jemu blízkou nebo které dlužník učinil ve prospěch takové osoby, ledaže druhé straně v době, kdy se právní jednání stalo, dlužníkův úmysl zkrátit věřitele znám nebyl a ani znám být nemusel.

26. Podle § 591 o. z., neúčinnosti bezúplatného právního jednání dlužníka se může věřitel dovolat tehdy, pokud k němu došlo v posledních dvou letech. To neplatí, jedná-li se o a) plnění povinnosti uložené zákonem, b) obvyklé příležitostné dary, c) věnování učiněné v přiměřené výši na veřejně prospěšný účel, nebo d) plnění, kterým bylo vyhověno mravnímu závazku nebo ohledům slušnosti.

27. Podle § 592 o. z., stejně jako právní jednání uvedená v § 590 nebo 591 se posoudí i opomenutí, kterým dlužník pozbyl majetkové právo nebo kterým jiné osobě vůči sobě vznik, zachování nebo zajištění jejího práva majetkové povahy způsobil. To platí i tehdy, odmítl-li dlužník dědictví, ledaže bylo předluženo.

28. Podle § 22 o. z., osoba blízká je příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel nebo partner podle jiného zákona upravujícího registrované partnerství (dále jen„ partner“); jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, pokud by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. Má se za to, že osobami blízkými jsou i osoby sešvagřené nebo osoby, které spolu trvale žijí. Stejně jako právní jednání uvedená v § 590 nebo 591 se posoudí i opomenutí, kterým dlužník pozbyl majetkové právo nebo kterým jiné osobě vůči sobě vznik, zachování nebo zajištění jejího práva majetkové povahy způsobil; to platí i tehdy, odmítl-li dlužník dědictví, ledaže bylo předluženo (§ 592 o. z.). Za bezúplatné právní jednání dlužníka lze tedy ve smyslu ustanovení § 591 o. z. považovat i dohodu dědiců o rozdělení pozůstalosti schválenou soudem, na jejímž základě dlužník nenabyl majetek ve výši odpovídající alespoň jeho dědickému podílu, který by jinak (nebýt této dohody) z pozůstalosti nabyl a který právě v důsledku uzavření dohody o rozdělení pozůstalosti nemůže být použit k uspokojení jeho věřitelů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2018, sp. zn. 21 Cdo 867/2018).

29. Na základě zjištěného skutkového stavu věci a citovaných zákonných ustanovení soud shledal, že na projednávaný případ zcela dopadá ustanovení § 591 o. z., tedy že dohoda o rozdělení pozůstalosti představuje bezúplatné právní jednání. Bezúplatným je každé právní jednání, které znamená pro dlužníka majetkovou oběť, za niž mu druhá strana neposkytne adekvátní protihodnotu (rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 12. 2017, sp. zn. 14 Co 268/2017). Ve světle uvedených závěrů Nejvyššího a Krajského soudu je třeba na předmětnou dohodu o rozdělení pozůstalosti pohlížet jako na bezúplatné právní jednání, neboť ze strany žalované nebyla dlužníkovi poskytnuta adekvátní náhrada za to, že přistoupil na dohodu o rozdělení pozůstalosti, jejíž uzavření pro dlužníka znamenalo majetkovou oběť (nenabyl majetek ve výši odpovídající jeho dědickému podílu). S ohledem na to, že žaloba byla podána dne 27. 11. 2020, přičemž usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 26. 2. 2018, č.j. 35 D 56/2017-181, kterým byla schválena dědická dohoda o rozdělení pozůstalosti, nabylo právní moci ke dni 26. 2. 2018, uplynula dvouletá prekluzivní lhůta dle § 591 o. z. Soud proto žalobu jako opožděnou zamítl.

30. Z procesní opatrnosti při možném jiném právním závěru vyšší instance soud i přes svou prvotní úvahu o bezúplatnosti jednání dědické dohody provedl návrhy důkazů žalobkyně k prokázání podmínek i dle § 590 odst. 1 písm. a) o. z.

31. Pokud žalobkyně namítá, že šlo o úplatné právní jednání a úplatnost dohody o rozdělení pozůstalosti spatřuje v poskytování stravy a přístřeší dlužníkovi ze strany žalované, tak se jí úplatnost nepodařila v řízení prokázat a neunesla své břemeno důkazní, byť byla poučena soudem o následcích. Samotný fakt, že dlužník bydlí či bydlel (bez dalšího) u žalované (své matky, která potvrdila, že u ní dlužník bydlí), a že je bez příjmu, neprokazuje úplatnost dohody o rozdělení pozůstalosti. Není totiž známo, zda ze strany dlužníka nedochází či nedocházelo k poskytování služeb či jinému naturálnímu plnění žalované za poskytnuté bydlení. Navíc v průběhu řízení vyšlo najevo, že v domě žalované bydlí společně s dlužníkem zřejmě i jeho přítelkyně, která má příjem ze zaměstnání, dlužník tak mohl žalované poskytovat plnění i prostřednictvím své přítelkyně. Poskytování stravování žalovanou dlužníku žalobkyně neprokazovala ničím, zůstalo tak jen v tvrzení. To, že dlužník nepobírá oficiální příjem nebo dávky neznamená, že nemá žádný příjem. Nadto lze důvodně očekávat, že žalovaná jakožto matka dlužníka by svému synovi poskytovala přístřeší a stravu bez ohledu na to, zda došlo k uzavření dohody o rozdělení pozůstalosti či nikoliv, ostatně by tím plnila svou zákonnou vyživovací povinnost, která není podmíněna protiplněním. Navíc pokud by byla dohoda o rozdělení dědictví úplatná, musela by být úplatná jako celek, tedy by zde nutně musela být i úplatnost vůči dalším z potomků, kteří se ve prospěch žalované vzdali svého dědického podílu.

32. Neprokázání úplatnosti předmětného právního jednání samo o sobě postačuje k vyslovení závěru, že na daný případ nelze aplikovat § 590 odst. 1 písm. a) o. z., když ustanovení § 590 o. z. dopadá pouze na úplatná právní jednání (viz. rozsudek Nejvyšší soud ze dne 28. 2. 2019, sp. zn. 21 Cdo 955/2018, rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 12. 2017, sp. zn. 14 Co 268/2017 a Tichý, L. in Švestka, J., Dvořák, J., Fiala, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek I. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 1500). Žalobkyně neprokázala ani vědomost žalované o úmyslu zkrátit věřitele, když odkazovala obecně pouze na vztah žalované jako matky a dlužníka jako syna - tedy na osobu blízkou, přičemž tato argumentace postačuje pouze při aplikaci § 590 odst. 1 písm. c) o.z.; jinak musí být řádně tvrzena a prokázána. V souladu se zásadou hospodárnosti řízení se soud již nezabýval otázkou, zda žalobkyně prokázala svá tvrzení o zkracujícím úmyslu dlužníka.

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 200 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Zástupce není plátcem DPH.

34. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.