21 C 40/2020

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Johnovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro zaplacení 300 000 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do jistoty ve výši 266 000,01 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ke dni [datum] ve výši 33 999,99 Kč zastavuje.

II. Žaloba s tím, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 33 999,99 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 33 999,99 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech řízení částku 71 148 Kč, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobkyně se domáhala náhrady škody z úvěrového podvodu, kdy společnosti [právnická osoba], [IČO] (dále jen jako„ předchůdce žalobkyně“ nebo„ banka“), vznikla škoda nejméně v částce 300 000 Kč jednáním [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a žalované, kteří byli za své jednání odsouzeni v trestním řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 6 T 2/2012 a 1 T 25/2019. Žalovaná jako prodávající z podnětu svého druha a obchodního zástupce banky [jméno] [příjmení] uzavřela s [jméno] [příjmení] smlouvu o prodeji rodinného domu v obci [adresa], k.ú. [obec] u [obec], na parcele st. p. [číslo] pozemku p. [číslo] vše zapsané na [list vlastnictví] (dále jen jako„ předmětné nemovitosti“ nebo„ nemovitosti“). V kupní smlouvě, kterou obě strany podepsaly, byla uvedena kupní cena ve výši 1 190 000 Kč, přestože skutečná kupní cena byla sjednaná jen ve výši 850 000 Kč, a to z toho důvodu, že hypoteční úvěr ve výši 100 % kupní ceny nemovitosti by nemajetné [jméno] [příjmení] poskytnut nebyl. 2. [příjmení] [jméno] [příjmení] nehradila řádně a včas sjednané splátky, odstoupil předchůdce žalobkyně od úvěrové smlouvy dne [datum] a dluh se stal celý splatným k [datum] v částce 959 236,22 Kč. [jméno] [příjmení] ničeho neuhradila. Z dražby předmětných nemovitostí byl předchůdce žalobkyně uspokojen v částce 306 287 Kč (výtěžek dražby) dne [datum]. Žalobkyně požadovala po žalované náhradu škody ve výši 300 000 Kč, která byla prokázána v trestním řízení, jak vyplývá z rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 19. 6. 2019 č.j. 6 T 2/2012-702.

3. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Uvedla, že žalobkyně netvrdí a neprokazuje základní předpoklady pro vznik nároku na náhradu škody. Z trestního spisu nevyplývá konkrétní škoda, navíc trestní soud neprováděl dokazování k této škodě, a pokud se uvádí škoda ve výši nejméně 300 000 Kč, jedná se o závěr vztahující se k použití kvalifikované skutkové podstaty odst. 3 § 250b trestního zákona. Odsuzující rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 19. 6. 2019 č.j. 6 T 2/2012-702 ve vztahu k [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] byl zrušen a vypracované znalecké posudky jsou dle závěru odvolacího soudu nepoužitelné.

4. Namítla, že je zde res iudicata, když náhrada škody byla již trestním rozsudkem uložena [příjmení] a [příjmení]. Dále zpochybnila rozsah a výši škody, když uvedla, že předchůdce žalobkyně sám určil zástavní hodnotu nemovitostí částkou 700 000 Kč; navíc nemovitosti byly dne [datum] ve stejném, ba horším stavu prodány za 999 000 Kč, tedy skutečná tržní cena zástavy převyšovala výši poskytnutého úvěru.

5. V průběhu řízení došlo k přechodu práv ze společnosti [právnická osoba], [IČO], na žalobkyni v důsledku vnitrostátní fúze sloučením se společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO].

6. Návrh banky na změnu účastníka na základě smlouvy o postoupení ze dne [datum] byl v řízení zamítnut, vzhledem k neprokázání postoupení předmětné pohledávky.

7. Podáním ze dne [datum] doplněné dne [datum] vzala žalobkyně žalobu v části jistiny 266 000,01 Kč a úroků z prodlení kapitalizovaných ke dni [datum] částkou 33 999,99 Kč zpět, soud proto v této části řízení zastavil dle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř.

8. K částečnému zpětvzetí žalovaná namítla, že byla uhrazena celá jistina, když [příjmení] v bankovním příkaze jasně projevil vůli zaplatit náhradu škody, tedy plnění na jistině a nelze ji započítat na úroky. Dále, že úhrada byla provedena ke dni [datum], kdy byla i připsána na účet banky a nikoliv k [datum], jak špatně vyčíslila žalobkyně. Žalovaná namítla promlčení úroků z prodlení, když předchůdce žalobkyně nepřihlásil nárok na příslušenství v trestním řízení, jako opakující plnění se tedy úroky pravidelně promlčují.

9. Při jednání soud provedl dokazování účastníky označenými důkazy, jejichž provedení bylo třeba ke zjištění skutkového stavu v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí věci. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutečnosti:

10. Ze smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru [číslo] ze dne [datum] včetně všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že banka jako věřitel a [jméno] [příjmení], [datum narození], jako dlužník uzavřeli toho dne smlouvu, na základě které banka poskytla dlužníku úvěr ve výši 850 000 Kč na koupi domu [adresa] na parcele st. [adresa] a pozemku [parcelní číslo] v obci [obec], k.ú. [obec] u [obec], vše zapsané v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] a dlužník se zavázal platit sjednané splátky.

11. Z platebního příkazu banky ze dne [datum] soud zjistil, že banka toho dne vyplatila [jméno] [příjmení] částku 850 000 Kč na účet č. [bankovní účet].

12. Ze smlouvy o zřízení zástavního práva [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že banka jako zástavní věřitel, žalovaná jako zástavce a [jméno] [příjmení] jako vedlejší účastník uzavřeli toho dne smlouvu, na základě které zástavce poskytl zajištění úvěru ze smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru [číslo] ze dne [datum] zřízením zástavního práva k nemovitostem: domu [adresa] na parcele st. [adresa] a pozemku [parcelní číslo] v obci [obec], k.ú. [obec] u [obec], vše zapsané v katastru nemovitostí na [list vlastnictví].

13. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] a poštovního archu ze dne [datum] soud zjistil, že dne [datum] banka odeslala výzvu žalované k zaplacení náhrady škody 300 000 Kč se splatností do [datum].

14. Dopisem banky ze dne [datum] soud zjistil, že banka odstoupila od hypotečního úvěru [číslo] zesplatnila dluh ve výši 959 236,22 Kč ke dni [datum]. Z doručenky ze dne [datum] soud zjistil, že dne [datum] [jméno] [příjmení] převzala zásilku banky.

15. Z interní tabulky banky (čl. 39) soud zjistil, že dluh k [datum] činí 1 789 286,86 Kč, byla započítaná platba ve výši 306 287 Kč.

16. Z tabulky„ stav účtu“ ke dni odstoupení [datum] soud zjistil, že dluh k [datum] činí 957 912 Kč.

17. Z dražební vyhlášky soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 5. 3. 2018 č.j. 063 EX 987/12-106 soud zjistil, že na předmětné nemovitosti byla vyhlášena dražba dne [datum] s nejnižší vyvolávací cenou 373 334 Kč.

18. Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 28. 6. 2019 č.j. 1 T 25/2019-21 s právní mocí dne [datum] byla žalovaná uznána vinnou, že jako prodávající dne [datum] v [obec] z podnětu svého druha [jméno] [příjmení], [datum narození], uzavřela s [jméno] [příjmení], [datum narození], smlouvu o prodeji rodinného domu v obci [adresa], katastrální území Vrbičany u Lovosic, na parcele st. [číslo] zapsaného na listu vlastnictví [číslo] v níž obě strany smlouvy, kterou koncipoval [jméno] [příjmení], podpisy stvrdily kupní cenu ve výši 1 190 000 Kč, přestože skutečně sjednaná kupní cena byla pouze ve výši 850 000 Kč, které nemajetná [jméno] [příjmení] získala z hypotečního úvěru, který jí na zakoupení uvedené nemovitosti poskytla společnost [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO], na základě smlouvy [číslo] ze dne [datum], kdy tuto smlouvu o úvěru včetně potřebných podkladů v měsíci červnu roku 2009 připravil jako obchodní zástupce společnosti [právnická osoba], [jméno] [příjmení], který ve smlouvě o úvěru i v kupní smlouvě nepravdivě uvedl, že část kupní ceny ve výši 340 000 Kč uhradila kupující [jméno] [příjmení] hotově, protože hypoteční úvěr ve výši 100 % kupní ceny nemovitosti by [jméno] [příjmení] poskytnut nebyl, a poskytovateli úvěru tedy žalovaná společně s [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] předstírala větší rozsah majetku a bonitu [jméno] [příjmení], bez čehož by k poskytnutí úvěru nedošlo, a [jméno] [příjmení] vylákání úvěru dále podpořil tím, že k žádosti o poskytnutí úvěru vypracoval nepravdivé hodnocení, kde uvedl, že předmětný dům je po kompletní rekonstrukci, je napojen na vodovod, elektřinu, plyn, kanalizaci a je vhodný k okamžitému nastěhování a užívání, přestože tento dům nebyl v uvedené době v takto popisovaném stavu a rekonstrukce teprve probíhala, a na základě těchto informací, které [jméno] [příjmení] zaslal elektronicky poškozené společnosti, byla hodnota nemovitosti v rámci cenového zjištění ze dne [datum] společností [právnická osoba], stanovena na částku 1 000 000 Kč a úvěr byl schválen, přičemž skutečná hodnota prodávané nemovitosti k datu prodeje činila maximálně 550 000 Kč a rekonstrukce domu probíhala až do jara 2010. [příjmení] [jméno] [příjmení] při sjednávání žádosti o hypoteční úvěr s [jméno] [příjmení] doložila padělané potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu ze dne [datum], kde bylo uvedeno, že pracuje jako vedoucí provozovny u [jméno] [příjmení], s místem podnikání [adresa], [IČO], s průměrným měsíčním příjmem 18 367 Kč, ačkoli v tu dobu byla nezaměstnaná, přičemž na základě shora uvedených skutečností byl [jméno] [příjmení] poskytnut společností [právnická osoba] úvěr ve výši 850 000 Kč, tuto částku získali prodávající žalovaná [celé jméno žalované] a její druh [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] poskytnutý úvěr řádně nesplácí a poškozené společnosti [právnická osoba] tak byla s ohledem na zajištění úvěru smlouvou o zřízení zástavního práva [číslo] ze dne [datum] způsobena škoda ve výši nejméně 300 000 Kč, tedy se žalovaná účastnila na dokonaném trestném činu tím, že úmyslně poskytla jinému pomoc opatřením prostředků ke spáchání trestného činu, spočívajícího v tom, že jiný při sjednávání úvěrové smlouvy uvedl nepravdivé údaje a způsobil tímto činem škodu nikoliv malou. Tím spáchala žalovaná trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, odst. 3 tr. zákona č. 140/1961 Sb., ve formě pomoci podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zákona č. 140/1961 Sb. ve znění novel účinného do 31. 12. 2009. Podle § 24 odst. 1 tr. zákona č. 140/1961 Sb., soud upustil od potrestání žalované. Podle § 229 odst. 1 tr. řádu se [právnická osoba], hypoteční banka, a.s., [obec a číslo], Na Hřebenech II [číslo], [IČO], odkázala s celým svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

19. Z výpisu transakce [příjmení] [příjmení] ze dne [datum] soud zjistil, že [jméno] [příjmení] zaplatil dne [datum] na účet banky 300 000 Kč s označením detailu transakce [příjmení] [příjmení].

20. Po provedeném dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu:

21. Žalovaná byla pravomocně odsouzena za své (shora uvedené pod bodem 18.) jednání, tedy byla uznána vinnou, že spáchala trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, odst. 3 tr. zákona č. 140/1961 Sb., ve formě pomoci podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zákona č. 140/1961 Sb. ve znění novel účinného do 31. 12. 2009. Od jejího potrestání bylo upuštěno. [příjmení] byla s náhradou škody odkázána na občanskoprávní soud.

22. Předchůdce žalobkyně (banka) poskytl a vyplatil dne [datum] na základě smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru [číslo] ze dne [datum] [jméno] [příjmení] hypoteční úvěr ve výši 850 000 Kč na účet č. [bankovní účet]. Pohledávka z tohoto úvěru byla zajištěna zástavním právem k nemovitostem ve vlastnictví žalované: domu [adresa] na parcele st. [adresa] a pozemku [parcelní číslo] v obci [obec], k.ú. [obec] u [obec], vše zapsané v katastru nemovitostí na [list vlastnictví]. Žalovaná ničeho neplatila a banka proto odstoupila od hypotečního úvěru [číslo] zesplatnila dluh ve výši 959 236,22 Kč ke dni [datum]. Ke dni [datum] vyčíslila banka pohledávku za [jméno] [příjmení] z výše uvedené úvěrové smlouvy ve výši 1 789 286,86 Kč. Z výtěžku dražby zastavených nemovitostí byla banka zhojena ve výši 306 287 Kč. [příjmení] vyzvala žalovanou k zaplacení škody ve výši 300 000 Kč do [datum]. Dne [datum] zaplatil [jméno] [příjmení] na účet banky 300 000 Kč s označením detailu transakce NŠ-M. [příjmení].

23. Shora popsané skutečnosti (a na jejich podkladě přijatý skutkový závěr) soud považuje za plně postačující pro rozhodnutí věci samé, na jehož obsahu by nic nezměnilo ani případné provedení dalších, účastníky označených důkazů; proto je soud, při respektování zásady procesní ekonomie, neprovedl. Neprovedl tak důkazy trestním rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 19. 6. 2019 č.j. 6 T 2/2012-702, který byl zrušen unesením Krajského soudu v Ústí nad Labem dne 13. 2. 2020 č.j. 7 To 247/2019-815 a ani znaleckým posudkem ([příjmení] – inženýrská společnost, s.r.o.), když v trestním řízení byl okresní soud zavázán vypracovat revizní posudek pro jeho nezpůsobilost prokázat škodu. Dále soud zamítl návrhy důkazů celými spisy, když judikatura opakovaně zaujala právní názor, že provádění důkazu celým spisem souhrnně není možné, neboť nelze posoudit, která listina ze spisu byla k důkazu provedena a soud nemůže nahrazovat povinnosti žalobkyně a provádět za něj relevantní části spisů. Soud dále blíže nerozvádí důkaz kupní smlouvou založenou na č. l. 16-20, jíž žalovaná namítala výši škody, když soud žalobu zamítl z důvodu neunesení břemene důkazního (viz níže).

24. Projednávanou věc je třeba vzhledem k tomu, že okamžik porušení právní povinnosti škůdcem byl v roce 2009 (uzavření úvěrové smlouvy) posuzovat podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákona, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ s.o.z.“), a to v souladu s ustanovením § 3028 a § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

25. Podle § 3030 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. účinného od 1. 1. 2014 i na práva a povinnosti, která se posuzují podle dosavadních právních předpisů, se použijí ustanovení části I. hlavy.

26. Podle § 420 odst. 1 s. o. z., každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. Podle odst. 3 se odpovědnosti zprostí ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil.

27. Podle § 424 s. o. z., za škodu odpovídá i ten, kdo ji způsobil úmyslným jednáním proti dobrým mravům.

28. Podle § 442, odst. 1 s. o. z., hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Dle odst. 2 škoda se hradí v penězích; požádá-li však o to poškozený a je-li to možné a účelné, hradí se škoda uvedením do předešlého stavu.

29. Podle § 101 s. o. z., pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.

30. Podle § 106 odst. 1 s. o. z., právo na náhradu škody se promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Podle odstavce 2 nejpozději se právo na náhradu škody promlčí za 3 roky, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, za deset let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví.

31. Podle § 1932 odst. 1 o. z. ve znění do [datum], má-li dlužník plnit na jistinu, úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na úroky z prodlení, poté na úroky a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli. Podle odstavce 2, určí-li dlužník, že plní nejprve na jistinu, úročí se náklady i úroky.

32. Z ustálené praxe soudů vyplývá, že vázanost rozhodnutím o spáchání trestného činu ve smyslu § 135 odst. 1 o. s. ř. se netýká rozsahu a výše škody, neboť rozhodnutí v trestním řízení posuzuje škodu pouze z hlediska pojmových znaků daného činu, nikoliv z hlediska občanskoprávní odpovědnosti za škodu podléhající odlišným pravidlům (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 1999, sp. zn. 25 Cdo 2081/99, či ze dne 22. 8. 2012, sp. zn. 25 Cdo 4151/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2016, sp. zn. 28 Cdo 5435/2015).

33. Předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu jsou: porušení právní povinnosti, vznik škody a příčinná souvislost mezi nimi (zavinění). Poškozený (zde žalobkyně) má břemeno tvrzení a důkazní k těmto předpokladům. Došlo-li ke spáchání trestného činu, je takové jednání vždy protiprávním úkonem ve smyslu občanskoprávní odpovědnosti. U škody se nahrazuje jednak skutečná škoda, jednak ušlý zisk. Samotná existence pohledávky neznamená skutečnou škodu ani ušlý zisk. Stejně tak ztráta pohledávky věřitele je škodou, jež mu vzniká, jestliže se jeho pohledávka vůči dlužníkovi stala objektivně nevymahatelnou (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 1818/2020, ze dne 26. 5. 2021). Co se příčinné souvislosti týče, soud zkoumá, v jakém rozsahu se na vzniku škody podílel popř. i sám poškozený (spoluzavinění poškozeného).

34. Z uvedeného vyplývá, že otázku společné odpovědnosti více škůdců, spoluzavinění poškozeného i rozsahu a výše škody řeší soud v občanskoprávním řízení sám. Žalobkyně (její předchůdce) byla v rámci přípravy jednání soudem vyzvána k doplnění tvrzení a prokázání skutečností stran škody a příčinné souvislosti. K tomu žalobkyně odkázala na vázanost soudu odsuzujícím trestním rozsudkem dle § 135 o. s. ř. do skutkových okolností (čl. 63). K nařízenému jednání se žalobkyně nedostavila, vzdala se tak dobrodiní poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k povinnosti tvrzení a prokázání konkrétních skutečností ohledně vzniku škody a případně pak příčinné souvislosti.

35. Byť byl v předmětné věci prokázán protiprávní úkon žalované, která byla pravomocně odsouzena za své (shora uvedené pod bodem 18.) jednání, tedy byla uznána vinnou, že spáchala trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, odst. 3 tr. zákona č. 140/1961 Sb., ve formě pomoci podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zákona č. 140/1961 Sb. ve znění novel účinného do 31. 12. 2009, nebyl v řízení prokázán rozsah a výše škody a příčinná souvislost. Žalobkyně tvrdila, že jí vznikla škoda 300 000 Kč z úvěrového podvodu, kdy poskytla A. [příjmení] úvěr ve výši 850 000 Kč, že jí byl vyplacen výtěžek dražby ve výši 306 287 Kč, a že škoda 300 000 Kč byla prokázána v trestním řízení, jak vyplývá z rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 19. 6. 2019 č.j. 6 T 2/2012-702. Ten však byl zrušen unesením Krajského soudu v Ústí nad Labem dne 13. 2. 2020 č.j. 7 To 247/2019-815 s ohledem na nedostatečně provedené dokazování ve vztahu k rozsahu a výši škody (nepoužitelný posudek znalecké [právnická osoba] – inženýrská společnost, s.r.o.). Bylo na žalobkyni, aby navrhla jiné, nové důkazy k prokázání škody. Poté, co by měl soud za prokázanou výši škody, zabýval by se příčinnou souvislostí a namítaným vlastním zaviněním žalobkyně, resp. jejího předchůdce. Žalobkyně neprokázala vznik a výši škody, neunesla tak břemeno důkazní a soud z tohoto důvodu žalobu ve zbývajícím rozsahu (po částečném zpětvzetí) zamítl.

36. Nad rámec uvedeného soud k námitkám žalované uvádí, že má za prokázané zaplacení celé jistiny 300 000 Kč, když M. [příjmení] označil platbu náhradou škody a projevil tak jasně vůli hradit jistinu. Žalobkyně měla tedy žalobu vzít zpět do celé jistiny.

37. Pokud jde o úroky z prodlení, jsou příslušenstvím pohledávky a promlčují se, protože se jedná o majetkové právo. Povinnost platit úroky z prodlení vzniká jednorázově v den, kterým se dlužník ocitl v prodlení se splněním tohoto závazku; tímto dnem počíná u tohoto práva běžet promlčecí doba a jejím uplynutím se právo promlčí„ jako celek“ nikoliv jednotlivě každý den (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2010, sp. zn. 31 Cdo 4291/2009). Uplatní se obecná tříletá promlčecí doba. Nárok na úroky z prodlení by byl v předmětné věci v případě jeho neuplatnění v trestním řízení promlčen uplynutím lhůty 3 let od doby, kdy se žalobkyně dozvěděla o škodě a kdo za ni odpovídá.

38. Na rozdíl od žalované soud nesdílí názor, že by zde byla překážka věci rozsouzené v případě přiznání shodné náhrady škody v rámci trestního (ale i civilního) řízení vůči M. [příjmení] a A. [příjmení]. Naopak z trestního řízení vyplývá jejich účastenství na úvěrovém podvodu a tedy solidární odpovědnost škůdců (§ 438 s. o. z.).

39. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 71 148 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 300 000 Kč sestávající z částky 9 500 Kč za každý z šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 58 800 Kč ve výši 12 348 Kč.

40. Žalovaná se od počátku řízení aktivně bránila uplatněnému nároku a svým jednáním (částečné) zastavení řízení nezavinila, neboť nárok žalobkyně neuspokojila ona, ale M. [příjmení]. Po věcné stránce byla úspěšná žalovaná.

41. Lhůtu ke splnění povinnosti k náhradě nákladů řízení určil soud žalobkyni třídenní dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupce žalované.