21 C 63/2021

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Johnovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o vyklizení bytu

I. Žalovaná je povinna vyklidit bytovou jednotku [číslo] ve [anonymizováno] podlaží domu [adresa] v ulici [ulice] ve [obec], zapsanou na LV [číslo] pro obec a [katastrální uzemí], vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 12 151 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí Žalobce se domáhal vyklizení bytové jednotky [číslo] umístěné ve [anonymizováno] nadzemním podlaží domu [adresa] v ulici [ulice] ve [obec], zapsané na listu vlastnictví [číslo] pro [územní celek], [katastrální uzemí], u [stát. instituce], [stát. instituce] (dále jen„ předmětný byt“), s odůvodněním, že dne 25. 11. 2020 byla mezi žalobcem jako pronajímatelem a žalovanou jako nájemcem uzavřena nájemní smlouva na dobu určitou od 1. 11. 2020 do 31. 12. 2020. Uzavření této smlouvy předcházelo uzavření nájemní smlouvy dne 31. 1. 2019 (na dobu určitou od 1. 2. 2019 do 28. 2. 2019, která byla dodatkem č. 1 až 11 prodloužena do 29. 2. 2020), nájemní smlouvy ze dne 26. 3. 2020 (na dobu určitou od 1. 3. 2020 do 30. 4. 2020, která byla dodatkem č. 1 až 3 prodloužena do 31. 7. 2020) a nájemní smlouvy ze dne 21. 7. 2020 (na dobu určitou od 1. 8. 2020 do 30. 9. 2020, která byla prodloužena dodatkem č. 1 až do 31. 10. 2020). Dopisem ze dne 4. 1. 2021 žalobce žalované oznámil, že s ohledem na rozhodnutí Rady [územní celek] jí nebude dále prodloužena nájemní smlouva a že platnost nájemní smlouvy skončila ke dni 31. 12. 2020. Dle tvrzení žalobce nebyl nájemní vztah žalované prodloužen také s přihlédnutím k tomu, že žalovaná opakovaně porušovala povinnost řádné úhrady nájemného, když ke dni 28. 2. 2021 dlužila žalobci částku 20 135 Kč na nájemném a zálohách na služby poskytované v souvislosti s nájmem bytu. Žalovaná ani přes výzvu předmětný byt nevyklidila a dále jej bez právního důvodu užívala. Žalovaná k věci uvedla, že z důvodu probíhající pandemie koronaviru a s ní souvisejícími vládními opatřeními a dále s ohledem na její tíživou finanční situaci si nebyla schopna zajistit jiné bydlení. Opakovaně žádala žalobce o možnost úhrady svého dluhu ve formě splátkového kalendáře a o prodloužení nájemní smlouvy, její žádosti však nebylo vyhověno. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutečnosti: Z listiny označené jako smlouva o nájmu bytu ze dne 25. 11. 2020 má soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o nájmu bytu [číslo] umístěném ve [anonymizováno] nadzemním podlaží domu [adresa] v ulici [ulice] ve [obec], a to na dobu určitou od 1. 11. 2020 do 31. 12. 2020, s nájemným stanoveným ve Výpočtovém listu, který nebyl k žalobě přiložen. Z výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví] soud zjistil, že vlastníkem bytové jednotky [číslo] nacházející se v budově [adresa] je žalobce. Z výpisu usnesení z 24. schůze Rady města konané dne 16. 12. 2020 bylo soudem zjištěno, že Rada [územní celek] rozhodla usnesení č. [anonymizováno] [číslo] neprodloužit žalované nájemní smlouvu k bytu [číslo]. Sdělením o ukončení nájmu bytu [číslo] ze dne 4. 1. 2021 včetně dodejky ze dne 4. 1. 2021 bylo prokázáno, že žalobce žalované oznámil, že jí nebude dále prodloužena nájemní smlouva k předmětnému bytu a nájemní vztah tak skončil dne 31. 12. 2020, zároveň byla žalovaná vyzvána k vyklizení a předání bytu nejpozději do 15 dnů ode dne doručení výše uvedeného sdělení. Z listiny označené jako vývoj plateb členěný na konta soud zjistil, že žalobce ke dni 28. 2. 2021 evidoval dluh žalované ve výši 20 135 Kč. Po provedeném dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalobce coby pronajímatel uzavřel se žalovanou jako nájemcem dne 25. 11. 2020 nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl byt [číslo] ve [anonymizováno] nadzemním podlaží domu [adresa] v ulici [ulice] ve [obec], a to na dobu určitou od 1. 11. 2020 do 31. 12. 2020. Nájemní smlouva nebyla prodloužena, nájemní vztah tak skončil ke dni 31. 12. 2020. Žalobce žalovanou upozornil na konec platnosti smlouvy a vyzval ji k vyklizení předmětného bytu ve lhůtě 15 dnů. Žalovaná byt i nadále užívá. Pro úplnost soud dodává, že shora popsané skutečnosti (a na jejich podkladě přijatý skutkový závěr) soud považuje za plně dostačující pro rozhodnutí o věci samé, na jehož obsahu by nic nezměnilo ani případné provedení dalších, žalobcem označených, důkazů (vývoj plateb a předpisů se zůstatkem dluhu, úřední záznam od policie ze dne 20. 1. 2021, stížnost na žalovanou ze dne 18. 1. 2021, stížnost ze dne 27. 8. 2020, úřední záznam ze dne 9. 9. 2020) proto je soud - při respektování zásady procesní ekonomie – neprovedl. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2292 o. z. nájemce odevzdá byt pronajímateli v den, kdy nájem končí. Byt je odevzdán, obdrží-li pronajímatel klíče a jinak mu nic nebrání v přístupu do bytu a v jeho užívání. Opustí-li nájemce byt takovým způsobem, že nájem lze bez jakýchkoli pochybností považovat za skončený, má se byt za odevzdaný ihned. Podle § 1040 odst. 1 o. z., kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že mezi žalobcem a žalovanou byla dle § 2201 o. z. uzavřena nájemní smlouva. Vzhledem k tomu, že žalovaná v současné době užívá byt bez právního důvodu a zasahuje tím do vlastnického práva žalobce, jedná se o spor z neoprávněného zadržování věci podle § 1040 odst. 1 o. z. Žalovaná neprokázala žádný právní důvod k užívání předmětného bytu, když nájemní vztah mezi ní a žalobcem skončil dne 31. 12. 2020, žalobce ji prokazatelně vyzval k vyklizení bytu, soud proto žalobě jako důvodné vyhověl a žalované uložil povinnost předmětný byt vyklidit. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 151 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 8. 6. 2021 náhrada 510 Kč za 44 ujetých km v částce 310 Kč (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 9,8 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 910 Kč ve výši 1 241 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud u nákladů řízení třídenní a u vyklizení patnáctidenní podle § 160 o. s. ř. V daném případě soud neshledal podmínky pro to, aby uložil žalované delší lhůtu k vyklizení, a to z několika důvodů. Žalovaná setrvává v bytě více než 6 měsíců bez právního důvodu (nájemní vztah mezi ní a žalobcem skončil dne 31. 12. 2020). Nejen, že ze strany žalované není snaha o splacení dosavadního dluhu na nájemném, ba dokonce dluh žalované vůči žalobci stále narůstá, když žalovaná nehradí náklady spojené s bydlením. Soud si je vědom, že na počátku roku 2021 byly možnosti žalované zajistit si jiné bydlení, kvůli celé řadě opatření přijatých v souvislosti se šířením onemocnění COVID-19, značně omezeny, avšak tato překážka již odpadla a žalované nic nebrání v tom, aby tak učinila. Nadto uplyne další doba, než tento rozsudek nabude právní moci a až od tohoto okamžiku se rozběhne patnáctidenní lhůta k vyklizení bytu, reálně tak žalovaná zůstane v bytě další dobu nad rámec ujednané doby trvání nájmu. Z těchto všech důvodů dospěl soud k závěru, že patnáctidenní lhůta k vyklizení bytu je adekvátní.