23 C 126/2025

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Coufalovou, MLB, ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 36 960,83 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Ve zbytku, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, , úroku ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, , úroku ve výši 8,83 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se žaloba zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni poměrnou náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku , částka, s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že (i) žalovaný dne , datum, uzavřel s , právnická osoba, , se sídlem , adresa, , (dále jen „původní věřitelka“), smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec , částka, (dále jen „smlouva č. , hodnota, “). Protože se žalovaný dostával do prodlení s plněním svých splátek, původní věřitelka úvěr zesplatnila s účinností ke dni , datum, . Dále (ii) žalovaný uzavřel s původní věřitelkou smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva č. , hodnota, “), na jejímž základě původní věřitelka poskytla žalovanému úvěr , částka, . Žalovaný se dostával do prodlení s plněním svých splátek, původní věřitelka proto úvěr zesplatnila ke dni , datum, . Původní věřitelka následně pohledávky za žalovaným ze smlouvy č. , hodnota, a č. , hodnota, postoupila žalobkyni.

2. Žaloba byla žalovanému doručena dne , datum, , žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:

4. Z dokumentu s názvem Žádost/smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že původní věřitelka s žalovaným uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě mu měl být poskytnut revolvingový úvěr s maximálním úvěrovým rámcem , částka, , přičemž aktuální výše úvěrového rámce činila , částka, ; úvěr měl žalovaný splácet tak, že měsíční splátka měla být ve výši min. 5 % z dlužné částky (bez čerpání podle specifických podmínek a splácení) k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však , částka, . RPSN bylo vypočteno 29,69 %. K identitě žalovaného bylo ve smlouvě uvedeno rodné číslo, číslo jeho průkazu totožnosti, telefonní číslo, rodinný stav, stáří bankovního účtu, počet vyživovaných dětí (1), způsob bydlení (nájemník) a adresa trvalého pobytu. Dále bylo v tomto dokumentu uvedeno, že žalovaný má pracovat u , právnická osoba, na pozici „dělníci, řemeslníci a opraváři“, kde pracuje od prosince 2021, přičemž dosahuje příjmu , částka, čistého měsíčně, celkové náklady domácnosti má ve výši , částka, a dále nemá mít finanční závazky (k tomu je uvedeno, že se jedná o splátky hypoték, úvěru, úvěrových karet apod.). Součástí této smlouvy je Sazebník pro úvěry obsahující příslušné poplatky a Produktové podmínky pro revolvingové úvěry, Všeobecné obchodní podmínky pro poskytování bankovních produktů a služeb, Výpis poplatků za rok 2024.

5. Z dokumentu s názvem Žádost/smlouva o klasickém úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že původní věřitelka s žalovaným uzavřela smlouvu o klasickém úvěru, na jejímž základě mu měl být poskytnut úvěr s celkovou výší , částka, ; úvěr měl žalovaný splácet tak, že měsíční splátka měla být ve výši , částka, (bez pojištění). RPSN byla vypočtena 8,84 %. K identitě žalovaného bylo ve smlouvě uvedeno rodné číslo, číslo jeho průkazu totožnosti, telefonní číslo, rodinný stav (žijící s družkou/druhem), stáří bankovního účtu, počet vyživovaných dětí (1), způsob bydlení (majitel domu, bytu) a adresa trvalého pobytu. Dále bylo v tomto dokumentu uvedeno, že žalovaný má pracovat u , právnická osoba, na pozici „techničtí a odborní pracovníci“, kde pracuje od července 2021, přičemž dosahuje příjmu , částka, čistého měsíčně, celkové náklady domácnosti má ve výši , částka, a dále nemá mít finanční závazky (k tomu je uvedeno, že se jedná o splátky hypoték, úvěru, úvěrových karet apod.). Součástí této smlouvy jsou Produktové podmínky pro klasické úvěry.

6. Z rámcové smlouvy o poskytování bankovních produktů a služeb č. , hodnota, ze dne , datum, včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru – revolvingový úvěr, předběžné žádosti o úvěr ze dne , datum, , kopie občanského a řidičského průkazu žalovaného soud zjistil, že žalovaný a původní věřitelka uzavřeli smlouvu, na základě níž byla původní věřitelka připravena žalovanému nabízet a poskytovat bankovní produkty a služby.

7. Uzavření smlouvy č. , hodnota, bylo žalovanému potvrzeno v přípisu ze dne , datum, , v němž bylo uvedeno, že úrok za tento úvěr činí 23,76 %. Číslo úvěrového účtu bylo stanoveno na , Anonymizováno, . Nebylo však doloženo doručení tohoto přípisu žalovanému, resp. že by tento přípis žalovaný převzal.

8. Uzavření smlouvy č. , hodnota, bylo žalovanému potvrzeno v přípisu ze dne , datum, , v němž bylo uvedeno, že úrok za tento úvěr činí 8,83 %. Číslo úvěrového účtu bylo stanoveno na , Anonymizováno, . Nebylo však doloženo doručení tohoto přípisu žalovanému, resp. že by tento přípis žalovaný převzal.

9. Z dokumentu s názvem PODKLADY PRE SÚDNE KONANIE soud zjistil, že původní věřitelka evidovala, že žalovaný měl dluh z titulu smlouvy č. , hodnota, na jistině , částka, . Z dokumentu označeného „číslo úvěru: , Anonymizováno, pan , jméno FO, “ soud zjistil, že žalobkyně eviduje, že žalovaný uhradil celkem , částka, .

10. Z dokumentu s názvem PODKLADY PRE SÚDNE KONANIE soud zjistil, že původní věřitelka evidovala, že žalovaný měl dluh z titulu smlouvy č. , hodnota, na jistině , částka, . Z dokumentu označeného „číslo úvěru: , Anonymizováno, pan , jméno FO, “ soud zjistil, že žalobkyně eviduje, že žalovaný uhradil celkem , částka, .

11. Z výpisu z notářského zápisu , číslo, sepsaného dne , datum, , oznámení o postoupení ze dne , datum, a Portfolio Transfer Agreement ze dne , datum, soud zjistil, že pohledávky za žalovaným byly postoupeny žalobkyni.

12. Žalobkyně žalovaného vyzývala k úhradě dluhů z titulu smlouvy č. , hodnota, a č. , hodnota, předžalobní výzvou ze dne , datum, (k tomu též předložen poštovní podací arch ze dne , datum, ); poslední výzvou k úhradě dlužné částky ze dne , datum, ; výzvou ze dne , datum, včetně poštovního podacího archu ze dne , datum, .

13. Stran posouzení úvěruschopnosti žalovaného soud zjistil z protokolu o prověření úvěruschopnosti klienta s datem , datum, soud zjistil, že žalovaný uvedl příjem , částka, a banka počítala s jeho celkovými příjmy , částka, , výdaji , částka, . Z protokolu o prověření úvěruschopnosti klienta s datem , datum, soud zjistil, že žalovaný uvedl příjem , částka, a banka počítala s jeho celkovými příjmy , částka, , výdaji , částka, .

14. Z výpisu z kartového účtu od , datum, do , datum, , od , datum, do , datum, , od , datum, do , datum, a z měsíčních výpisů od června 2022 do listopadu 2023 soud zjistil, jaké byly průběžné měsíční zůstatky na kartovém účtu žalovaného. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného od , datum, do , datum, soud zjistil, že evidovaný konečný zůstatek mínus , částka, .

15. Podle § 1841 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“ nebo „občanský zákoník“) smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové a platební nebo pojistné smlouvy, smlouva týkající se penzijního připojištění, směn měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními zdroji.

16. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinného od , datum, ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

20. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

21. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

22. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

23. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

24. Po skutkové stránce má soud s ohledem na výše uvedené za prokázané pouze tolik, že původní věřitelka se s žalovaným uzavřela (i) smlouvu č. , hodnota, na částku , částka, a (ii) smlouvu č. , hodnota, na částku , částka, . Nemá však za to, že lze smlouvy č. , hodnota, a č. , hodnota, posoudit jako platné.

25. Soud se z moci úřední totiž musí předloženými smlouvami č. , hodnota, a č. , hodnota, zabývat se zaměřením na zkoumání jejich platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, , a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne , datum, ve věci C-449/13 Consumer Finance proti , jméno FO, a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

26. Poskytovatel úvěru je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

27. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona o spotřebitelském úvěru), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

28. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Nejvyšší správní soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, . Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že: „…poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“29. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES1 byla zapracována do zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. 1 upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), z jehož dikce § 9 odst. 1 by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9 odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému Aspi), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí směřují obecné soudy k aplikaci § 580 odst. 1 o. z. a § 588 o. z. (absolutní neplatnost právního jednání). Tento závěr ostatně potvrzuje i aktuálně účinné znění ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

30. Žalobkyně dle soudu neprokázala, že by původní věřitelka dostála své povinnosti s odbornou péčí posuzovat schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet úvěry, které jsou předmětem tohoto sporu. V projednávané věci žalobkyně v tomto směru tvrdila, že její právní předchůdkyně kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, porovnávala příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Dle údajů evidovaných původní věřitelkou žalovaný uvedl příjem , částka, měsíčně, resp. , částka, měsíčně, avšak za situace, že žalovaný byl zaměstnán zaměstnavatelkou , právnická osoba, od července 2021 pouze do listopadu 2021, následně zaměstnavatelkou , právnická osoba, od prosince 2021. Za stěžejní však soud má i to, že původní věřitelka nepředložila doklady, na jejichž základě zjistila čistý měsíční příjem žalovaného a jeho pravidelné měsíční výdaje , částka, , resp. , částka, měsíčně. A rovněž nezjišťovala, zda získáním úvěrů se žalovaný nesnaží uhradit jiný úvěr, což by zjevně vedlo k závěru, že jeho majetková situace je špatná, když nemůže uhradit tento svůj původní úvěrový nebo jiný produkt. Soud tak nesouhlasí s tím, že původní věřitelka fakticky vychází takřka výhradně z údajů, které o sobě při uzavírání smlouvy sdělí úvěrovaný (spotřebitel) sám, aniž by tyto jakkoli ověřovala a předložila takové dokumenty soudu. Takový postup soud nemůže akceptovat (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , odst. 8). Pouhé tvrzení žalobkyně, že původní věřitelka má mít systém na posuzování úvěruschopnosti klientů, nepovažuje soud za dané situace za dostatečné.

31. Soud tak nemá za to, že by v dané věci došlo k řádnému zjištění majetkové situace žalovaného. S ohledem na tento dílčí závěr by nemohla smlouva obstát jako platná a nemohl by tak žalobkyni přiznat právo na zaplacení částky , částka, s příslušenstvím coby příslušných smluvních nároků.

32. Soud se dále zabýval tím, zda nebylo ze strany původní věřitelky poskytnuto žalovanému plnění bez právního důvodu. S ohledem na obsah předložených dokumentů přitom má soud za to, že se žalovaný na úkor původní věřitelky dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. bezdůvodně obohatil v rozsahu , částka, a dále v rozsahu , částka, , proto uložil žalovanému, aby tyto částky zaplatil.

33. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Žalobkyni tak podle § 1970 o. z. náleží úrok z prodlení ve výši zákonného úroku z prodlení, tj. stanovený podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném v době počátku prodlení.

34. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení dříve, než prostřednictvím výzvy ze dne , datum, , dané k poštovní přepravě dne , datum, . Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Podle § 573 o. z. se tak má za to, že výzva byla žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. , datum, , s tím že žalovaný měl dle tohoto oznámení plnit okamžitě, a od , datum, je žalovaný v prodlení.

35. Protože smlouvy č. , hodnota, a č. , hodnota, má soud za absolutně neplatné, tak žalobní nároky plynoucí ze smluv č. , hodnota, a č. , hodnota, (úrok, poplatky, smluvní pokuty či zákonný úrok z prodlení před , datum, ) nelze přiznat, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku, který byl neplatně sjednán (výrok III.).

36. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

37. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 53 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 76 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 23 %). Při určování míry úspěchu a neúspěchu ve věci soud odkazuje na v judikatuře Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ) dlouhodobě ustálený názor, že úspěch ve věci při rozhodování o náhradě nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, se poměřuje ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství, tj. úroku i úroku z prodlení. Nejvyšší soud přijal uvedený právní názor ve shodě s nálezem Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 2717/08, v němž Ústavní soud dospěl k závěru, že pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky, úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. V tomto směru nutno vyjít z celkové částky požadované žalobkyní, včetně příslušenství, ke dni rozhodnutí soudu (tj. , datum, ), tj. částky , částka, , sestávající z požadované částky , částka, , kapitalizovaného úroku , částka, ; kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení , částka, ; kapitalizovaného úroku ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , tj. , částka, ; a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , tj. , částka, ; kapitalizovaného úroku , částka, ; kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení , částka, ; kapitalizovaného úroku ve výši 8,83 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , tj. , částka, ; a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , tj. , částka, . Úspěch žalobkyně ve věci spočívá v částce , částka, (tj. 76 %), sestávající z částky , částka, , kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, od , datum, do , datum, a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , tj. , částka, ; dále z částky , částka, , kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, od , datum, do , datum, a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , tj. , částka, .

38. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění platném a účinném do dne , datum, , (dále jen „a. t. do , datum, ”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky , částka, za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. ze dne , datum, a z částky , částka, za návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne , datum, včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, . Z částky , částka, pak 53 % činí , částka, .

39. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

40. Pokud jde o odměnu za podání žalobkyně ze dne , datum, , kterým žalobkyně doplnila žalobu, soud odměnu za takovou právní službu nemohl žalobkyni přiznat. Je totiž povinností žalobkyně, profesionála v oboru finančních služeb, tvrdit a navrhnout soudu důkazy k prokázání svých tvrzení ohledně ověření úvěruschopnosti žalovaného přímo v žalobě. Tato tvrzení a důkazní návrhy tedy měla obsahovat již žaloba, žalobkyně je však soudu postupně předkládala až k výslovné výzvě soudu.

41. Lhůta ke splnění rozsudkem uložených povinností je stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné soud neshledal důvod.