23 C 255/2025

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Skalkou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 95 204,48 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba ze dne , datum, se v části, v níž žalobkyně požadovala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku , částka, , smluvní úrok 11,9 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, , zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne , datum, domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku , částka, , kapitalizovaný úrok , částka, , kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, , smluvní úrok 11,9 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná dne , datum, uzavřela elektronicky s žalobkyní Smlouvu o úvěru k účtu č. , č. účtu, , na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši , částka, , za což měla žalovaná zaplatit smluvní úrok 11,9 % ročně, přičemž měsíční splátka byla sjednána ve výši , částka, . Žalovaná ale následně uhradila pouze 9 pravidelných splátek, proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni , datum, . Žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalované řádně uhradit úvěr byla prověřena na základě informací z bankovního a nebankovního registru a dalších registrů.

2. Žalovaná k věci dne , datum, po skončení příslušného jednání uvedla, že nastupuje na léčbu drogové závislosti a že je nyní nezaměstnána. Předtím byla na mateřské, dříve pracovala pouze 5 měsíců, ale nedostala smlouvu.

3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:

4. Žalovaná uzavřela dne , datum, s žalobkyní úvěrovou smlouvu č. , hodnota, , číslo úvěrového účtu , č. účtu, , na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši , částka, bez účelového vymezení s tím, že roční úrok byl sjednán ve výši 11,90 %, RPSN bylo vypočteno na 13,37 %. Úvěr měla žalovaná splatit v 96 měsíčních splátkách ve výši , částka, . Součástí této smlouvy byly Sazebník žalobkyně, Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele. K této smlouvě žalobkyně dále vypracovala dokument s názvem Standardní informace o spotřebitelském úvěru obsahující základní informace o tomto úvěru. Žalobkyně dále soudu k tomuto úvěru předložila Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele – spotřebitelský úvěr na bydlení.

5. V úvěrové smlouvě ohledně situace žalované bylo uvedeno, že je vdaná, bydlí v nájmu, má středoškolské vzdělání bez maturity, pobírá peněžitou pomoc v mateřství ve výši , částka, s tím, že příjmy ostatních rodinných příslušníků v domácnosti dosahují , částka, . Stran výdajů bylo uvedeno, že na bydlení vynakládá žalovaná , částka, , ostatní výdaje včetně výživného činí , částka, . Dále měla mít žalovaná dluh u žalobkyně ve výši , částka, s měsíční splátkou , částka, .

6. Dle výpisu z účtu , č. účtu, žalovaná vlastní úvěr čerpala dne , datum, , kdy jí byla vyplacena částka , částka, .

7. Dle historického výpisu úvěru , tel. číslo, žalovaná úvěr postupně splácala až do srpnové splátky , Anonymizováno, . Celkem tak měla žalovaná uhradit částku , částka, .

8. Protože žalovaná přestala plnit své povinnosti z výše uvedené úvěrové smlouvy, žalobkyně ji upomínala v dopisu ze dne , datum, , ze dne , datum, ; zaslání těchto upomínek soudu nebylo doloženo. Následně přípisem ze dne , datum, ji žalobkyně vyzývala k úhradě příslušné splátky s tím, že pokud by takto žalovaná nepostupovala, žalobkyně by úvěr zesplatnila k , datum, . Tento dokument žalobkyně zaslala poštou, přičemž obálka se jí vrátila , datum, .

9. Žalobkyně dále žalovanou vyzývala k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne , datum, s tím, že dluh má uhradit do 7 od odeslání výzvy; tato předžalobní výzva byla dána k poštovní přepravě dne , datum, .

10. Stran posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně soudu předložila výpis z externích registru BRKI/NRKI, podle které je žalovaná vedena u jiného úvěru na stavební spoření jako spoludlužník se zůstatkem , částka, . K tomuto úvěru žalobkyně zjistila, že měsíční splátka činí , částka, , poskytnutý limit činí , částka, . Z návrhu na poskytnutí úvěru a reportu schválení soud zjistil, že k osobě žalované žalobkyně zjistila, že je vdaná, má středoškolské vzdělání bez maturity, bytové poměry jsou „nájemník“, SJM není zúženo, měsíční výše příjmu žalované činí , částka, z peněžité pomoci v mateřství (toto mělo být doloženo čestným prohlášením), příjmy rodinných příslušníků v domácnosti dosahují , částka, (toto bylo opět doloženo čestným prohlášením). U výdajů domácnosti žalované bylo uvedeno, že náklady spojené s bydlením dosahují , částka, , prohlášené měsíční výdaje domácnosti činí , částka, , počet dětí do 10 let jsou 2, ostatní výdaje žalované včetně výživného jsou , částka, . Celkové spočítané měsíční výdaje domácnosti žalované však činí , částka, . Žalobkyně přitom k dluhům domácnosti žalované zohlednila výše uvedený úvěr s měsíční splátkou , částka, .

11. Z výpisu bankovního účtu žalované č. , č. účtu, soud ověřil, že konečný zůstatek na tomto účtu ke dni , datum, byl - , částka, . Z výpisu je rovněž zřejmé, že banka na tento účet vyplatila předmětný úvěr ve výši , částka, . Dále na z tohoto výpisu je zřejmé, že žalobkyně měla stabilní příjem ve výši , částka, vyplacený Úřadem práce , adresa, nazvaný jako „RodP“.

12. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

13. Podle § 1841 občanského zákoníku smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové a platební nebo pojistné smlouvy, smlouva týkající se penzijního připojištění, směn měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními zdroji.

14. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinného od , datum, ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 86 odst.2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

18. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

19. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

20. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

21. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Po skutkové stránce má soud s ohledem na výše uvedené prokázané pouze tolik, že žalobkyně s žalovanou dne , datum, uzavřela úvěrovou smlouvu na částku , částka, , kterou žalobkyně žalované týž den vyplatila na její bankovní účet č. , č. účtu, . Nemá však za prokázané, že by mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena platná úvěrová smlouva. Soud se z moci úřední totiž musí předloženou úvěrovou smlouvou zabývat se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, , a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne , datum, ve věci , Anonymizováno, , právnická osoba, proti , jméno FO, a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

23. Poskytovatel úvěru je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

24. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona o spotřebitelském úvěru), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

25. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší správní soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, . Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že: „…poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“26. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES1 byla zapracována do zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen zákon o spotřebitelském úvěru). Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), z jehož dikce § 9 odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9 odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému Aspi), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí směřují obecné soudy k aplikaci § 580 odst. l o. z. a § 588 o. z. (absolutní neplatnost právního jednání). Tento závěr ostatně potvrzuje i aktuálně účinné znění ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

27. Žalobkyně dle soudu neprokázala, že by dostála své povinnosti s odbornou péčí posuzovat schopnost spotřebitele (žalované) splácet úvěr, který je předmětem tohoto sporu. V projednávané věci žalobkyně soudu předložila návrh na poskytnutí úvěru, z něhož vyplývá, že žalobkyně měla jisté informace o žalované. Soud však nemá za to, že by žalobkyně s tam uvedenými informacemi dostatečně pracovala. Za stěžejní soud považuje to, že žalovaná měla pouze jediný příjem ze státní sociální podpory v podobě rodičovského příspěvku, jehož poskytování je časově omezeno – srov. § 30 a násl. zákona č. 117/1995 Sb. – přičemž žalobkyně měla dále zjistit, že žalovaná je spoludlužníkem u dalšího úvěru, ve vztahu k němuž zbývá uhradit přes 3,7 mil. Kč s měsíční splátkou , částka, . Při samotném závěru žalobkyně, že celkem má mít domácnost žalované výdaje ve výši , částka, , je zřejmé, že žalovaná by si sama takovéto výdaje při měsíčním příjmu a při zůstatcích na svém bankovním účtu nemohla dovolit. Závěr žalobkyně o dostatečné majetkové situaci žalované pro úhrady příslušných splátek tak byl zjevně opřen pouze o tu skutečnost, že příjem dalšího člena rodiny žalovaného (jejího manžela) měl dosahovat , částka, , který měl být doložen pouze čestným prohlášením. Soud sice obecně nezpochybňuje možnost doložit některé skutečnosti čestným prohlášením, ale za situace, kdy zjevně celkové výdaje žalované několikanásobně přesahovali její měsíční příjem z dávky sociální podpory (která je nadto časově omezená, tudíž žalobkyně neměla doloženo, že žalovaná po celou dobu trvání úvěrového vztahu bude tento příjem mít), bylo namístě se o to více zabývat údajnými příjmy manžela žalované a zda tyto příjmy budou očekávatelné i v dalších měsících. Pokud žalobkyně toto nezjišťovala za situace, kdy zjevně příjmová a výdajová situace žalované neumožňovala poskytnout žalované jakýkoli úvěr, nepostupovala podle závěru soudu řádně.

28. Žalobkyně tedy dle soudu neprokázala, že by dostála své povinnosti s odbornou péčí posuzovat schopnost spotřebitele (žalované) splácet úvěr, který je předmětem tohoto sporu, proto soud nemohl žalobkyni přiznat právo na zaplacení částky , částka, coby smluvních nároků ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, .

29. Soud se dále zabýval tím, zda nebylo ze strany žalobkyně poskytnuto žalované plnění bez právního důvodu. S ohledem na obsah předložených dokumentů přitom má soud za to, že žalované byla od žalobkyně poskytnuta částka , částka, , kterou žalovaná v mezidobí vrátila pouze ve výši , částka, . Žalovaná tedy žalobkyni nevrátila částku , částka, . Soud tak má za to, že se žalovaná na úkor žalobkyně dle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 o. z. bezdůvodně obohatila v rozsahu , částka, , proto uložil žalované, aby tuto částku zaplatila.

30. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Žalobkyni tak podle § 1970 o.z. náleží úrok z prodlení ve výši zákonného úroku z prodlení, tj. stanovený podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném v době počátku prodlení, přičemž soud žalobkyni přiznal výši zákonného úroku z prodlení v souladu s petitem žaloby.

31. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně neprokázala, že by žalovanou vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení dříve, než prostřednictvím výzvy ze dne , datum, , s tím, že dluh se stává splatným dne , datum, , tudíž od , datum, je žalovaná v prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. rozsudku) v rozsahu stanoveném v petitu žaloby, resp. v kapitalizované výši, jak požadovala žalobkyně v žalobě ze dne , datum, .

32. Protože úvěrovou smlouvu má soud za absolutně neplatnou, tak žalobní nároky plynoucí z této smlouvy (úrok, poplatky, smluvní pokutu a úrok z prodlení před datem , datum, ) nelze přiznat, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku, který byl neplatně sjednán (výrok II.).

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, (po zaokrouhlení z částky , částka, ), přičemž tato částka představuje 68,24 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 84,12 % a úspěchu žalované v rozsahu 15,88 % při zohlednění celkové kapitalizované částky, kterou žalobkyně požadovala po žalované uhradit a celkové kapitalizované částky, která byla uložena žalované zaplatit). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky , částka, za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. realizovaných po podání návrhu ve věci (účast na jednání dne , datum, a , datum, ) včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a dvou paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 6 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .

34. Výše náhrady nákladů řízení je odůvodněna skutečností, že žalobkyně, jak bylo zjištěno, podala u Okresního soudu v Litoměřicích více obdobných žalob týkající se nároků ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, přičemž návrhy v těchto věcech mají podobu, která se odlišuje jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření je však totožný či jen s drobnými odchylkami. Soud proto při určení výše odměny za učiněné úkony právní pomoci postupoval tak jak je uvedeno výše, když řízení ve věcech bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově a právně obdobných věcech, a předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšují , částka, .

35. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. Lhůta ke splnění rozsudkem uložených povinností je stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné soud neshledal důvod.