23 C 264/2025

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Coufalovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 16 086,18 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 2,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se na žalovaném svou žalobou domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím a včetně smluvní pokuty , částka, . Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“) distančním způsobem na adrese www., Anonymizováno, .cz. Na základě smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše , částka, a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu s příslušenstvím. Nedílnou součástí smlouvy jsou mimo jiné Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, s nimiž byl žalovaný seznámen a souhlasil s nimi. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného tak, že zjistila u žalovaného informace: celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se žalovaným, pravidelné měsíční výdaje, ověřené čisté měsíční příjmy ve výši , částka, apod. Žalobkyně dále ověřila, zda se žalovaný nenachází v registrech: centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík, registr neplatných dokladů apod. Po vyplnění žádosti o poskytnutí úvěru a před poskytnutím úvěru žalobkyně shromáždila a zkontrolovala informace uvedené žalovaným i jiné informace s ním související. Žalovaný potvrdil správnost svých identifikačních údajů a identifikoval se. Úvěr ve výši celkem , částka, byl žalovanému vyplacen ve dnech , Anonymizováno, . až , datum, z bankovního účtu žalobkyně na účet č. , č. účtu, . Na jistinu zbývá uhradit , částka, . Předžalobní výzva byla zaslána dne , datum, .

2. Žalobkyně se k jednání nedostavila, zástupce žalobkyně svou neúčast omluvil podáním ze dne , datum, a požádal soud, aby jednal v nepřítomnosti žalobkyně. Žalovaný se k jednání nedostavil, ačkoliv byl předvolán na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neomluvil se a nepožádal o odročení jednání, k věci se nevyjádřil. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

3. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutečnosti: z listiny označené „Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “ s datem „, Anonymizováno, , Všeobecných obchodních podmínek, souhlasu se zpracováním osobních údajů a z listiny označené „Údaje o Poskytovateli spotřebitelského úvěru“ a „Informace pro spotřebitele“, „Příloha: Předpis: denních splátek“ soud zjistil, že jako věřitel je označena žalobkyně a jako dlužník žalovaný s účtem č. , č. účtu, . Předmětem této smlouvy měl být závazek žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr až do výše , částka, a závazek žalovaného poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni s příslušenstvím do data splatnosti. Namísto podpisu je uvedeno: „Tímto podepisuji dne , Anonymizováno, . Klient“.

4. Z listiny bez označení, jejíž první článek je nazván „Obecné principy posuzování a filozofie Společnosti“, soud zjistil, že žalobkyně tímto prohlašuje, že posouzení úvěruschopnosti je v souladu s požadavky stanovenými zákonem č. 257/2016 Sb.

5. Z listiny označené „Identifikované příjmy“ bylo zjištěno, že žalobkyně eviduje výši ověřeného čistého měsíčního příjmu ve výši , částka, . Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně eviduje následující údaje o žalovaném: společně hospodařící domácnost žalovaného má dva členy, z čehož dva mají příjem, výše pravidelných měsíčních výdajů činí celkem , částka, (z čehož , částka, na bydlení, , částka, na půjčky a , částka, na další nezbytné výdaje), disponibilní příjem činí , částka, a rezerva pro výdaje je ve výši , částka, .

6. Z autorizace ověření totožnosti bylo zjištěno, že totožnost žalovaného byla autorizována prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že dne , datum, byla poukázána na účet žalovaného č. , č. účtu, částka , částka, a dne , datum, částka celkem , částka, .

7. Z výzvy k úhradě ze dne , datum, a z podacího lístku ze dne , datum, bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně téhož dne vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky do tří dnů a dále že dne , datum, byla žalovanému zaslána písemnost.

8. Z přípisu banky , právnická osoba, . ze dne , datum, soud zjistil, že jediným majitelem a disponentem účtu č. , hodnota, byl žalovaný a , jméno FO, a dne , datum, na něj byla připsána částka , částka, a ne , datum, částka celkem ve výši , částka, , a to vždy od žalobkyně.

9. Z dokumentu označeného „Prodlení v délce , Anonymizováno, dní“ soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu e-mailem zaslaným na adresu: , e-mail, .

10. Z kopie občanského průkazu žalovaného soud ověřil jeho totožnost.

11. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu.

12. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

13. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

14. Podle § 1841 o. z. smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

16. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Soud po zhodnocení provedených důkazů podle § 132 o. s. ř. dospěl k následujícímu závěru:

18. Soud nemá za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena platná smlouva (žalobkyně důkazní břemeno neunesla). Smlouva není opatřena žádným podpisem žalovaného. Nebylo prokázáno, že by žalovaný podepsal elektronicky nezaměnitelným způsobem smlouvu. Žalobkyně nedoložila, že by se žalovaný mohl seznámit s návrhem a kvalifikovaným způsobem nebo alespoň prostým elektronickým podpisem smlouvu podepsal, že by učinil právní jednání, z něhož vyplývají důsledky spočívající v uzavření smlouvy. V daném případě tedy nebyla prokázána základní autentizační a identifikační funkce podpisu žalovaného, projevující se v uzavření smlouvy tvrzené žalobkyní.

19. Soud tedy dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že smlouva byla mezi žalobkyní a žalovaným platně uzavřena, a tedy nebylo možné žalobě vyhovět. Vzhledem k tomu, že smlouva nebyla platně uzavřena, nebylo možné žalobkyni přiznat další žalované částky ze smlouvy.

20. Nad rámec výše uvedeného soud konstatuje k otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného:

21. Dále se soud z moci úřední zabýval předloženou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, , a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne , datum, ve věci , Anonymizováno, , právnická osoba, proti , jméno FO, a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

22. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES byla zapracována do zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. 1 upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), z jehož dikce § 9 odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému ASPI), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. , Anonymizováno, . , Anonymizováno, řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. V neposlední řadě také rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (např. sp. zn. , Anonymizováno, ), jakož i odvolacího soudu (např. č. j. , spisová značka, ) směřují obecné soudy k aplikaci § 580 odst. l o. z. a § 588 o. z.

23. I v případě, že by bylo prokázáno, že účastníci smlouvu uzavřeli, žalobkyně dle soudu neprokázala splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet žalovanou částku. Žalobkyně v žalobě sice uvedla, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, svá tvrzení však relevantním způsobem nedoložila. Není zřejmé, zda vůbec a případně jak konkrétně žalobkyně ověřila příjem žalovaného , částka, čistého měsíčně, který eviduje u žalovaného, co konkrétně představuje částka , částka, označená jako pravidelné měsíční výdaje na půjčky, zejména jaké konkrétní další smlouvy o úvěrech či zápůjčkách žalovaný uzavřel, jaké konkrétní částky zbývá uhradit. Nadto žalobkyně eviduje nezvykle nízké výdaje na bydlení, pouze ve výši , částka, . Žalobkyně si měla především vyžádat dokumenty (např. SIPO, výpisy z účtu atd.) prokazující skutečné výdaje žalovaného na bydlení, stravování, hygienické potřeby apod., dále ostatní smlouvy o úvěrech nebo zápůjčkách a přistoupit k poskytnutí úvěru až v případě tohoto doložení. Výše uvedené proto nemohlo postačovat k závěru o úvěruschopnosti žalovaného. Právě naopak žalobkyně si měla vyžádat prokázání životních výdajů žalovaného (pravidelných nákladů na bydlení, energie, stravování a jiné zápůjčky či úvěry atd.) a přistoupit k poskytnutí úvěru až v případě tohoto doložení. Navíc i prohlášení klienta - žalovaného musí žalobkyně prověřovat, nestačí se na něj spolehnout (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, ).

24. Po právní stránce proto soud věc posoudil tak, že i kdyby byla uzavřena smlouva mezi žalobkyní a žalovaným, byla by absolutně neplatná podle § 580 odst. 1 o. z. pro rozpor se zákonem. Obdobně také srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , který byl aprobován usnesením Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2015, sp. zn. I. ÚS 1742/2015.

25. Svou neúčastí na jednání se žalobkyně zbavila dobrodiní soudu - poučovací povinnosti podle § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř., žalobkyně si zmařila také možnost být seznámena s , spisová značka, ). Jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (např. rozsudek sp. zn. , spisová značka, ), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle § 114c o. s. ř., a není tedy možné poučovat žalobkyni o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok. Žalobkyně nereagovala ani na výzvu soudu k doplnění tvrzení, označení důkazů a předložení listinných důkazů ze dne , datum, obsaženou v usnesení č.j. , spisová značka, .

26. Pokud jde o jistinu samotnou, z žalobních tvrzení vyplývá, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, ; částka byla ve dnech 7. a , datum, připsána na bankovní účet žalovaného č. , hodnota, , přičemž jedinými disponenty jsou žalovaný a , jméno FO, (viz sdělení banky , právnická osoba, . ze dne , datum, ). Soud proto po právním posouzení dospěl k závěru, že se žalovaný ve výši , částka, na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť žalobkyně eviduje dluh na jistině ve výši , částka, , žalovaný ničeho netvrdil ani nedoložil ohledně alespoň částečné úhrady žalované částky, a proto v souladu s § 2991 odst. 1, 2 o. z. má soud za to, že plnění žalobkyně z neplatné smlouvy je bezdůvodným obohacením žalovaného a žalovaný je povinen toto obohacení žalobkyni vydat. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení dříve, než výzvou ze dne , datum, , jíž žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky do tří dnů, danou k poštovní přepravě též dne , datum, . Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Podle § 573 o. z. se tak má za to, že výzva byla žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. , datum, , plnit měl žalovaný dle výzvy ze dne , datum, do tří dnů, tj. od , datum, je tak žalovaný v prodlení. Žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 12 % ročně (výrok I. rozsudku).

27. Zbývající žalobní nároky dle výroku II. soud zamítl, neboť smlouva nebyla uzavřena. Ty nelze přiznat, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a vázaly by se k hlavnímu závazku, který však nebyl sjednán.

28. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

29. V řízení byl úspěšnější žalovaný, ale žádné náklady mu dle obsahu spisu nevznikly, a proto žádnému z účastníků soud náhradu nákladů nepřiznal. Konkrétně se jedná o úspěch žalobkyně v řízení v rozsahu 42,16 % (tj. , částka, ) a úspěch žalovaného v rozsahu 57,84 %. Při určování míry úspěchu a neúspěchu ve věci soud odkazuje na v judikatuře Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ) dlouhodobě ustálený názor, že úspěch ve věci při rozhodování o náhradě nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, se poměřuje ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství, tj. úroku i úroku z prodlení. Nejvyšší soud přijal uvedený právní názor ve shodě s nálezem Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 2717/08, v němž Ústavní soud dospěl k závěru, že pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky, úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství, ke dni rozhodnutí soudu (tj. , datum, ).

30. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř, neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.