23 C 314/2025

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Skalkou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 68 132 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba ze dne , datum, se v části, v níž žalobkyně požadovala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku , částka, , kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , smluvní úrok 8 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , zákonný úrok z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , smluvní úrok 8 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 3,25 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne , datum, domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku , částka, , kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 12,75 % a smluvní úrok 8 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a částku , částka, , kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 14,75 % ročně a úrok 8 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná dne , datum, uzavřela se společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „původní věřitel“) smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejím základě žalovaná obdržela částku ve výši , částka, , za což se žalovaná zavázala uhradit částku celkem ve výši , částka, . Žalovaná se zavázala dlužnou částku hradit v měsíčních splátkách po , částka, . Žalovaná však své povinnosti plynoucí z této smlouvy řádně a včas nesplnila, když poslední splátku ve výši , částka, uhradila dne , datum, . Dále se žalobkyně domáhala nároků plynoucí z toho, že žalovaná dne , datum, uzavřela s původním věřitelem smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejím základě žalovaná obdržela částku ve výši , částka, , za což se žalovaná zavázala uhradit částku celkem ve výši , částka, . Žalovaná se zavázala dlužnou částku hradit v měsíčních splátkách po , částka, . Žalovaná však své povinnosti plynoucí z této smlouvy řádně a včas nesplnila, když poslední splátku ve výši , částka, uhradila dne , datum, . Obě pohledávky za žalovanou byly na žalobkyni postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalovaná ničeho dalšího neuhradila ani na základě předžalobní výzvy ze dne , datum, .

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila na jednání nařízeném na , datum, , kde uvedla, že se nechce zříkat svých dluhů, ale poukazovala na svou nepříznivou majetkovou situaci, kdy je toho času na úřadu práce. V minulosti měla kvůli manželovi dluhy, věc řešila insolvencí, kterou úspěšně prošla, ale poté jí nikdo nechtěl půjčit; když potom měla další potíže, uzavřela smlouvy na předmětný vysoký úrok a tzv. vytloukala klín klínem. Stran své současné majetkové situace uvedla, že pobírá od úřadu práce , částka, měsíčně. Jednorázově je schopna uhradit , částka, a měsíčně je schopna uhradit , částka, , tudíž žádá o splátkový kalendář.

3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:

4. Žalovaná dne , datum, uzavřela s původním věřitelem písemnou smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě jí byla v hotovosti oproti podpisu smlouvy poskytnuta částka , částka, , kterou se žalovaná zavázala splácet ve 14 splátkách ve výši , částka, , přičemž se žalovaná zavázala celkem zaplatit částku , částka, . Z dokumentu s názvem transakční historie soud zjistil, že žalovaná měla na tento úvěr celkem zaplatit částku , částka, .

5. Žalovaná dne , datum, uzavřela s původním věřitelem písemnou smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě jí byla v hotovosti oproti podpisu smlouvy poskytnuta částka , částka, , kterou se žalovaná zavázala splácet ve 14 splátkách ve výši , částka, , přičemž se žalovaná zavázala celkem zaplatit částku , částka, . Z dokumentu s názvem transakční historie soud zjistil, že žalovaná měla na tento úvěr celkem zaplatit částku , částka, .

6. Z žádosti o úvěr ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná v této žádosti uvedla, že žádá o úvěr ve výši , částka, , přičemž ke své osobě uvedla, že je od dubna , Anonymizováno, zaměstnána na dobu určitou a její příjem činí , částka, . Tato skutečnost měla být ověřena z výplatních pásek a pracovní smlouvy. Žalovaná v žádosti dále uvedla, že její výdaje činí celkem , částka, , přičemž částka , částka, jde na splátku jiné půjčky. Na bydlení vynaloží , částka, , na dopravu jídlo a osobní náklady pak , částka, . Dále žalovaná uvedla, že bydlí u rodičů, je svobodná, nemá žádnou vyživovací povinnost. Ke své žádosti měla předložit občanský průkaz.

7. V žádosti o úvěr ze dne , datum, soud naznal, že žalovaná uvedla, že žádá o úvěr ve výši , částka, . Ke své osobě uvedla, že je od , datum, zaměstnána a její příjem činí , částka, . Tato skutečnost měla být ověřena z výplatní pásky. Žalovaná v žádosti dále uvedla, že její výdaje činí celkem , částka, , přičemž částka , částka, jde na splátku jiné půjčky. Na bydlení vynaloží , částka, , na dopravu jídlo a osobní náklady pak , částka, . Původní věřitel ověřil majetkové poměry žalované z pracovní smlouvy ze dne , datum, , ze které vyplývá, že žalovaná byla zaměstnána od , datum, v Mateřské škole , právnická osoba, na dobu určitou do , datum, . Dále z pracovní smlouvy ze dne , datum, soud ověřil, že žalovaná byla zaměstnána u společnosti , právnická osoba, , a to na dobu neurčitou. Žalobkyně dále předložila výplatní pásky vystavené , právnická osoba, ., ze kterých vyplývají čisté příjmy žalované, a to konkrétně za období prosinec , Anonymizováno, (, částka, ), leden , Anonymizováno, (, částka, ) a únor , Anonymizováno, (, částka, ). Příjmy od , právnická osoba, původní věřitel ověřil z výplatní pásky z dubna , Anonymizováno, , ze které vyplývá čistá mzda , částka, .

8. Z výpisu obchodního rejstříku žalobkyně soud ověřil její právní existenci.

9. Z dokumentů Smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, , Potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne , datum, , přílohy smlouvy o postoupení pohledávek nazvané seznam pohledávek (kde žalovaná je uvedena pod bodem , číslo, ) soud ověřil, že pohledávky za žalovanou byly postoupeny na žalobkyni. Postoupení bylo žalované oznámeno přípisem ze dne , datum, (zaslání této výzvy nebylo soudu doloženo). Soudu byla rovněž doložena předžalobní výzva žalobkyně ze dne , datum, k úhradě dluhu do , datum, , přičemž podle podacího lístku byla tato výzva dána k poštovní přepravě dne , datum, .

10. Stran posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že vycházela z údajů poskytnutých žalovanou v žádostech o úvěr, nahlédla do veřejných registrů (NRKI, BRKI, SOLUS, insolvenční rejstřík), příjmy ověřila z pracovních smluv a výplatních pásek. Výdaje měly být ověřeny z výpisu z bankovních účtů. K těmto tvrzením však žalobkyně předložila pouze žádosti o úvěr, pracovní smlouvy a výplatní pásky, jak je uvedeno výše. Výpisy z bankovních účtů nebyly soudu předloženy.

11. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

12. Podle § 1841 občanského zákoníku smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové a platební nebo pojistné smlouvy, smlouva týkající se penzijního připojištění, směn měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními zdroji.

13. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinného od , datum, ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 86 odst.2 zák.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

17. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

19. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

20. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Po skutkové stránce má soud s ohledem na výše uvedené prokázané tolik, že původní věřitel s žalovanou dne , datum, uzavřel úvěrovou smlouvu na částku , částka, a dne , datum, úvěrovou smlouvu na částku , částka, , přičemž tyto peněžní prostředky jí ten den v hotovosti poskytnul. Nemá však za prokázané, že by mezi původním věřitelem a žalovanou byly uzavřeny platné úvěrové smlouvy.

22. Soud se z moci úřední při aplikaci zákona č. 257/2016 Sb. musí předloženou úvěrovou smlouvou zabývat se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady , číslo, ze dne , datum, , a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne , datum, ve věci C, Anonymizováno, , právnická osoba, proti , jméno FO, a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

23. Poskytovatel úvěru je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

24. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona o spotřebitelském úvěru), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

25. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší správní soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady , číslo, ze dne , datum, . Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že: „…poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“26. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES1 byla zapracována do zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen zákon o spotřebitelském úvěru). Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), z jehož dikce § 9 odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9 odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému Aspi), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. , Anonymizováno, řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí směřují obecné soudy k aplikaci § 580 odst. l o. z. a § 588 o. z. (absolutní neplatnost právního jednání). Tento závěr ostatně potvrzuje i aktuálně účinné znění ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

27. Žalobkyně dle soudu neprokázala, že by původní věřitel dostál své povinnosti s odbornou péčí posuzovat schopnost spotřebitele (žalované) splácet úvěry, který jsou předmětem tohoto sporu. V projednávané věci žalobkyně soudu předložila pouze žádosti o úvěr a výplatní pásky, z nichž vyplývá, že žalovaná měla celkové příjmy za období od prosince , Anonymizováno, do února , Anonymizováno, přibližně , částka, měsíčně, v dubnu , Anonymizováno, poté , částka, . Z žádostí o úvěr se však podává, že žalovaná uváděla vyšší příjmy, než které vyplývají z výplatních pásek, aniž by tento rozpor původní věřitel jakkoli dále řešil. Současně žalobkyně tvrdila, že původní věřitel ověřil výdaje žalované z výpisu z jejího bankovního účtu, tyto však (ani na výzvu) nepředložila. Soud tak dospěl k závěru, že původní věřitel sice zkoumal příjmy žalované, ale v případě jedné z žádostí o úvěr vycházel pouze z jedné výplatní pásky žalované, a dále vycházel z vyšších příjmů uvedených v žádosti o úvěr, než které byly uvedeny ve výplatních páskách. Úvěruschopnost žalované však nebyla dostatečně zkoumána zejména s ohledem na neposouzení výdajů žalované. Původní věřitel tak zjevně vycházel pouze z tvrzení žalované v žádosti o úvěr. Tyto však ani v části příjmů nebyly uvedeny pravdivě. Původní věřitel také měl ověřit tvrzené výdaje, například z nájemní smlouvy, faktur za energie a výpisů z bankovních účtů, o kterých sice žalobkyně tvrdila, že z nich vycházela, ale soudu je nepředložila, a nespoléhat se jen na tvrzení žalované. V neposlední řadě soud poukazuje na skutečnost, že v obou žádostech o úvěr je uvedeno, že žalovaná hradí půjčky (měsíční splátka , částka, , resp. , částka, ), přičemž v takovém případě bylo nutné, aby se původní věřitel zabýval tím, o jaké půjčky se jedná, jaká je celková výše dluhu žalované u této další půjčky a zda uzavřením další smlouvy o úvěru pouze žalovaná nezískává prostředky k úhradě svých předchozích dluhů, tj. zda žalovaná tzv. nevytlouká klín klínem (což ostatně sama nakonec žalovaná potvrdila během jednání soudu), tedy zda v jejím případě nenastává situace, které se snaží ustanovení § 86 a násl. zákona o spotřebitelském úvěru vyvarovat.

28. Soud proto musí konstatovat, že úvěruschopnost žalované nebyla dostatečně zkoumána u obou smluv o úověru.

29. Soud se dále zabýval tím, zda nebylo ze strany původního věřitele poskytnuto žalované plnění bez právního důvodu. S ohledem na obsah předložených dokumentů přitom má soud za to, že žalované byla od původního věřitele poskytnuta finanční hotovost ve výši , částka, , kterou žalovaná do dnešního dne vrátila pouze ve výši , částka, , a dále finanční hotovost ve výši , částka, , kterou žalovaná do dnešního dne vrátila pouze ve výši , částka, . Soud tak má za to, že se žalovaná na úkor původního věřitele dle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 o. z. bezdůvodně obohatila v rozsahu , částka, , proto uložil žalované, aby tuto částku zaplatila žalobkyni.

30. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Žalobkyni tak podle § 1970 o.z. náleží úrok z prodlení ve výši zákonného úroku z prodlení, tj. stanovený podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném v době počátku prodlení, ve výši vyplývající z petitu žaloby ze dne , datum, .

31. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně neprokázala, že by žalovanou vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení dříve, než prostřednictvím předžalobní výzvy ze dne , datum, , danou k poštovní přepravě téhož dne. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Podle § 573 o. z. se tak má za to, že výzva byla žalované doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. , datum, , s tím že žalovaná měla dle tohoto oznámení plnit nejpozději do , datum, , a od , datum, je žalovaná v prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve výši vyplývající z petitu žaloby (výrok I. rozsudku).

32. Protože úvěrové smlouvy má soud za absolutně neplatné, tak žalobní nároky plynoucí z těchto smluv (úrok, poplatky, smluvní pokutu a úrok z prodlení před , datum, ) nelze přiznat, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku, který byl neplatně sjednán (výrok II.).

33. Stran závěru soudu o tom, že žalované byla uložena povinnost zaplatit výše uvedené závazky žalobkyni, nikoli původnímu věřiteli, odkazuje na příslušnou postupní smlouvu popsanou v odstavci 9 tohoto rozsudku.

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Soud přitom vyšel z úvahy, že při zohlednění celého rozsahu peněžních prostředků, která žalobkyně po žalované požadovala uhradit v podobě jistiny, ale i příslušných kapitalizovaných úroků včetně úroků z prodlení, je zřejmé, že převážně úspěšnější byla žalovaná. Protože žalovaná, která byla převážně úspěšný, žádné náklady na vedení předmětného řízení nevynaložila, má soud za to, že ani jeden z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

35. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud patnáctidenní podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., v souladu s tím, jak žalovaná během jednání soudu popsala svou majetkovou situaci a možnost úhrady svých dluhů.