23 C 316/2025

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Skalkou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 308 862,64 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba ze dne , datum, se v části, v níž žalobkyně navrhovala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku , částka, , kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , smluvní úrok 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni , částka, s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že společnost , právnická osoba, , jednající v České republice prostřednictvím , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „původní věřitel“), uzavřela se žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě původní věřitel poskytl žalované úvěr ve výši , částka, s tím, že se žalovaná zavázala vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr formou 96 měsíčních splátek po , částka, spolu s úrokem ve výši 15,99 % ročně. Sjednaná byla též smluvní pokuta a úhrada nákladů upomínky. Jelikož žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, původní věřitel úvěr zesplatnil ke dni , datum, . Původnímu věřiteli tak vznikla pohledávka sestávající z jistiny ve výši , částka, , úroku ve výši , částka, a poplatků ve výši , částka, . Pohledávka za žalovanou byla původním věřitelem postoupena na společnost , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvou o postoupené pohledávky ze dne , datum, . Následně smlouvou ze dne , datum, právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem zaslaným dne , datum, . Žalovaná ani přes předžalobní upomínku žalobkyni ničeho dalšího neuhradila. Před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru původní věřitel zkoumal schopnost žalované splácet úvěr, a to na základě informací poskytnutých žalovanou v žádosti o poskytnutí úvěru a nahlédnutím do příslušných registrů. Dále byly zkoumány příjmy žalované, které původní věřitel ověřil u banky a porovnal s tabulkou předpokládaných příjmů. Tvrzené výdaje původní věřitel porovnal s minimálními náklady na bydlení.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila, ač byla řádně předvolána. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované.

3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:

4. Z dokumentu s názvem Žádost/Smlouva o klasickém úvěru č. , hodnota, Přihláška k pojištění pro klasický úvěr (Produktové smlouvy k rámcové smlouvě pro poskytování bankovních produktu a služeb č. , hodnota, ) soud zjistil, že původní věřitel se snažil s osobou vystupující pod identitou žalované prostřednictvím komunikace na dálku uzavřít smlouvu o úvěru, na jejímž základě jí měla být poskytnuta částka , částka, , za což měla žalovaná zaplatit úrok ve výši 15,99 % ročně, přičemž RPNS bylo vypočteno na 16,98 %. Celková částka k zaplacení tak dosáhla , částka, . Žalovaná se měla zavázat úvěr splatit v 96 měsíčních splátkách po , částka, . Smlouva nebyla žalovanou podepsána. K identitě žalované bylo v této smlouvě uvedeno rodné číslo a korespondenční adresa. Původní věřitel potvrdil sjednání úvěru přípisem ze dne , datum, , ze kterého vyplývá, že úvěr byl čerpán od , datum, , přičemž částka , částka, měla být zaslána na účet č. , č. účtu, . K této smlouvě měl původní věřitel připojit dokument Údaje pro posouzení žádosti o klasický a/nebo revolvingový úvěr a Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Součástí smlouvy měly dále být i Produktové podmínky pro klasické úvěry a Sazebník pro úvěry platný od , datum, . K této smlouvě měl původní věřitel přiložit Všeobecné obchodní podmínky pro poskytování bankovních produktů a služeb.

5. Z výpisu proplacení úvěru soud zjistil, že žalovaná uhradila celkem částku , částka, . Původní věřitel od smlouvy odstoupil dopisem ze dne , datum, ; zaslání tohoto dopisu žalované nebylo prokázáno.

6. Ze zprávy , právnická osoba, soud ověřil, že dne , datum, byla na účet žalované , č. účtu, připsána platba ve výši , částka, (tento důkaz byl proveden dle ustanovení § 120 odst. 2 o. s. ř. za účelem ověření, zda byly žalované vyplaceny nějaké prostředky ze strany původního věřitele).

7. Z údajů pro posouzení žádosti soud zjistil, že žalovaná uvedla, že je svobodná, nemá vyživovací povinnost, bydlí v nájmu v , Anonymizováno, a je zaměstnaná u společnosti , právnická osoba, Čisté příjmy uvedla ve výši , částka, a celkové náklady ve výši , částka, .

8. Z protokolu o prověření úvěruschopnosti klienta vystaveného právní předchůdkyní žalobkyně soud zjistil, že žalovaná uvedla příjem ve výši , částka, a výdaje ve výši , částka, . Právní předchůdkyně žalobkyně nahlédla do insolvenčního rejstříku a ověřila předchozí splátkovou morálku žalované. Výdaje právní předchůdkyně žalobkyně stanovila dle tvrzení žalované a dále dle statistických údajů. Dále z protokolu vyplývá, že žalovaná sice v žádosti o úvěr uvedla, že nesplácí jiné úvěry, ale právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že naopak splácí , částka, měsíčně. Následně došlo ke konsolidaci úvěrů ve výši , částka, a žalovaná měla splácet částku , částka, nového úvěru.

9. Z výpisu obchodního rejstříku žalobkyně soud ověřil její právní existenci.

10. Z notářského zápisu , číslo, soud ověřil, že původní věřitel postoupil soubor pohledávek (pohledávka za žalovanou je uvedena pod bodem , Anonymizováno, na , právnická osoba, .

11. Z dokumentů Smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, uzavřenou mezi , právnická osoba, . a žalobkyní, dohody o úplatě ze dne , datum, , potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne , datum, , a přílohy smlouvy o postoupení pohledávek nazvané seznam pohledávek (pohledávka za žalovanou je uvedena pod bodem , Anonymizováno, ) soud ověřil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena , právnická osoba, . na žalobkyni. Postoupení bylo žalované oznámeno přípisem ze dne , datum, , který byl dán k poštovní přepravě téhož dne. Soudu byla rovněž doložena předžalobní výzva žalobkyně ze dne , datum, k úhradě dluhu do , datum, , přičemž podle podacího lístku byla tato výzva dána k poštovní přepravě dne , datum, .

12. Stran posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně soudu nad rámec výše uvedeného nic nepředložila.

13. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

14. Podle § 1841 občanského zákoníku smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové a platební nebo pojistné smlouvy, smlouva týkající se penzijního připojištění, směn měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními zdroji.

15. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 561 odst. 1 občanského zákoníku „K platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.“17. Podle § 562 odst. 1 o. z., „Písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.“ Podle § 562 odst. 2 o. z. „Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.“18. Podle čl. 25 odst. 1 nařízení evropského parlamentu a rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen„ nařízení eIDAS“), elektronickému podpisu nesmějí být upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Podle odst. 2 kvalifikovaný elektronický podpis má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.

19. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce (dále jen„ adaptační zákon“), k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.

20. Podle § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinného od , datum, ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

22. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

23. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

24. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

25. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

26. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

27. Po skutkové stránce má soud s ohledem na výše uvedené prokázané pouze tolik, že původní věřitel se s žalovanou snažil uzavřít úvěrovou smlouvu na částku , částka, , přičemž tyto prostředky žalované skutečně poskytl převodem na její bankovní účet , č. účtu, . Nemá však za to, že by došlo k vlastnímu uzavření úvěrové smlouvy, natož aby tato byla posouzena jako platná.

28. Výklad ustanovení § 561 a 562 občanského zákoníku stran náležitostí elektronického podpisu se zabýval Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne ze , datum, , č. j. , spisová značka, , v němž dospěl k závěru, že „Při písemném právním jednání podle ustanovení § 561 odst. 1 o. z. nelze (vlastnoruční) podpis jednající osoby nahradit v elektronické podobě jakýmkoli elektronickým podpisem, ale jen takovým elektronickým podpisem jednající osoby, který je alespoň zaručený a navíc je založen na kvalifikovaném certifikátu, zejména uznávaným nebo kvalifikovaným elektronickým podpisem…. Písemná forma právního jednání učiněného elektronickými prostředky v elektronickém systému není ve smyslu ustanovení § 562 odst. 1 a 2 o. z. zachována, jestliže byly místo dostatečně důvěryhodného elektronického podpisu (§ 561 odst. 1 o. z.) použity elektronické prostředky takových vlastností, které v době, kdy je právní jednání činěno, neumožňují zachycení obsahu právního jednání a určení osoby, která toto jednání činí (jednající osoby), se značnou úrovní důvěry. Určení obsahu právního jednání a jednající osoby musí být možné s dostatečnou spolehlivostí již na základě použitých elektronických prostředků, nikoli až z následných jiných okolností (faktické chování, nesporné tvrzení apod.).“29. Soud má za to, že výše uvedené závěry stran „neakceptovatelnosti“ prostého elektronického podpisu jsou aplikovatelné i v projednávané věci. Soud nepřehlíží, že podpis prostřednictvím elektronických prostředků původního věřitele spadá pod rozsah tzv. prostého podpisu, která představují „data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání“ (srov. definici elektronického podpisu obsaženou v nařízení EU č. 910/2014), avšak takovýto typ elektronického podpisu ve skutečnosti vůbec nic neříká (a hlavně nezaručuje) o pravé identitě podepisující osoby a rovněž nic neříká o tom, zda „takto podepsaný dokument“ je původní, nezměněný. Soud tak má za to, že s ohledem na definici prostého elektronického podpisu de facto prostá elektronická data volně připojená k elektronickému dokumentu, která navíc mohou být i zpětně jakkoli měněna, nemohou sloužit jako doklad o podpisu (tedy souhlasu jednající strany) tak závažného dokumentu, jakým je smlouva o úvěru, nadto na částku , částka, . Soud zdůrazňuje, že tato prostá forma elektronického podpisu nemůže sloužit jako doklad o podpisu u prvotního dokumentu při jednání mezi stranami, kdy protistrana jednající elektronicky na dálku fakticky nebyla nijak ověřena, resp. její skutečná totožnost nebyla zjištěna. Soud v tomto směru poukazuje na jistou „skrytost a anonymitu“ internetového prostředí, v němž může prakticky kdokoli za využití minimálního úsilí a se základními znalostmi o fungování tohoto prostředí vystupovat jménem kohokoli, a to často i za využití reálných osobních údajů (včetně ofocených dokladů totožnosti) takovéto osoby. Zdejší soud se tak ztotožňuje se závěry Krajského soudu v Praze uvedené ve sp. zn. , spisová značka, , že tzv. „prostý elektronický podpis“ nemůže být dokladem o tom, že určitý dokument podepsala určitá osoba.

30. Soud sice nepřehlíží apel unijního normotvůrce, aby soudy neodepíraly elektronickému podpisu právní účinky a odepíraly jejich provedení v soudním řízení jenom proto, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy, avšak má za to, že tento apel v žádném případě neznamená bezvýhradní závěr o akceptovatelnosti prostého elektronického podpisu bez dalšího ve všech možných situacích a de facto jeho postavení naroveň jiným typům elektronických podpisů, které v sobě „garantují“ neměnnost elektronického právního jednání a zaručují identitu jednající osoby. Pokud by tomu tak bylo, není soudu zřejmé, proč by jak unijní, tak i národní zákonodárce, rozlišovat jednotlivé „typy elektronických podpisů“, když by dle zavedené praxe původního věřitele postačoval jakýkoli podpis pro závazné právní jednání domněle jednající osoby, jejíž identita by však byla naprosto neodhalená.

31. Soud tak má za to, že prostý elektronický podpis by byl akceptovatelný v jiných situacích, např. pokud by se objevoval až v následné komunikaci po řádném ověření protistrany včetně jasného stanovení způsobu použití takové elektronické komunikace, nikoli však tehdy, kdy se jedná o doklad o uzavření „zakládajícího, ustanovujícího právního jednání“, tedy úkonu na počátku smluvního vztahu, kdy neexistuje mezi stranami žádná předchozí ujednání a závazné ověření protistrany. Pokud během tohoto „zakládajícího, ustavujícího právního jednání“ (zde v podobě údajného uzavření smlouvy o úvěru), identita protistrany nebyla ověřena, soud nemůže s ohledem na možné dalekosáhlé následky pro právní jednání na internetu a nebezpečí jednání pod cizí identitou akceptovat prostý elektronický podpis jako doklad o právně závazném jednání údajné osoby.

32. Soud nepřehlíží, že žalobkyně disponuje osobními údaji žalované. Avšak tyto skutečnosti nedokládající, že to byl právě a jen žalovaná, kdo uzavřel smlouvu o úvěru č. , hodnota, ve znění předloženém soudu.

33. Dále soud má za to, že i kdyby odhlédl od výše uvedeného stran chybějícího podpisu, pak musí konstatovat, že předmětnou úvěrovou smlouvu by ani tak nemohl posoudit jako platnou s ohledem na nedostatečné posouzení úvěruschopnosti žalované ze strany původního věřitele. Tento závěr soudu je opřen o skutečnost, že soudu nebylo doloženo, že by původní věřitel jakkoli ověřil tvrzené výdaje a příjmy žalované. Žalovaná měla uvést, že je zaměstnána a její příjem činí , částka, , ale tato skutečnost nebyla ověřena např. pracovní smlouvou ani výplatními páskami, resp. žalobkyně k těmto tvrzením nepředložila žádné důkazy. Žalovaná dále tvrdila, že bydlí v nájmu, tato skutečnost však též nebyla prověřena např. nájemní smlouvou. Dále soud zjistil, že žalovaná v žádosti o úvěr neuvedla, že splácí jiný úvěr částkou , částka, měsíčně (kdy se mělo jednat o úvěr na celkovou částku , částka, ). Pokud by původní věřitel tuto skutečnost vzal v potaz, zjistil by, že výdaje žalované činí celkem , částka, měsíčně a po jejich odečtení od příjmů by zbýval příjem , částka, . Za takové situace bylo zřejmé, že žalovaná nemůže hradit další měsíční splátky ve výši , částka, . Pokud by ve vztahu k tomuto bylo argumentováno tím, že prostřednictvím tohoto úvěru mělo dojít k uhrazení předchozího úvěru (konsolidaci), pak soud k tomu uvádí, že z obsahu smlouvy o úvěru č. , hodnota, nevyplývá, že úvěr se měl na tuto „konsolidaci“ použít. Nebylo proto právně ošetřeno, že vyplacením předmětného úvěru dojde k zániku předchozího závazku žalované ve výši , částka, . Dále žalobkyně tvrdila, že původní věřitel provedl lustraci žalované v registrech. Ani tato skutečnost však soudu nebyla doložena. Soud tak nemá za to, že by došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobkyně, resp. původního věřitele.

34. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o úvěru, je třeba, aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalované jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že původní věřitel jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splatit poskytnutý úvěr, a proto je předmětná smlouva, která odporuje § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neplatná, a to absolutně.

35. Převzala-li žalovaná předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle 2991 odst. 1 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení žalované vyčíslil soud částkou , částka, , která představuje nesplacenou jistinu.

36. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Žalobkyni tak podle § 1970 občanského zákoníku náleží úrok z prodlení ve výši zákonného úroku z prodlení, tj. stanovený podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném v době počátku prodlení.

37. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalobkyně neprokázala, že by žalovanou vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení dříve, než prostřednictvím výzvy obsažené v oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, dané k poštovní přepravě téhož dne. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 občanského zákoníku), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Podle § 573 občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, tj. , datum, , a od , datum, je žalovaná v prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. rozsudku).

38. Protože úvěrovou smlouvu má soud za neuzavřenou, resp. absolutně neplatnou, tak žalobní nároky plynoucí z této smlouvy (úrok, poplatky, a úrok z prodlení před , datum, ) nelze přiznat, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku, který byl neplatně sjednán (výrok II.).

39. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, (po zaokrouhlení z částky , částka, ). Tyto představují 70,42 % plné výše nákladů řízení ve výši , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .

40. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůta ke splnění rozsudkem uložených povinností je stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné soud neshledal důvod.