23 C 329/2024

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Coufalovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 134 899,58 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Ve zbytku, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, s úrokem ve výši 69,09 % ročně z částky částka od datum do datum ve výši částka, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky částka, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku částka s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne datum uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru č. hodnota (dále také jen „smlouva“), a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši částka. Žalovaná se jej zavázala uhradit ve 48 měsíčních splátkách po částka, s úrokem ve výši 69,09 % ročně. Úvěr byl žalované poskytnut dne datum. Žalovaná se ocitla v prodlení s úhradou splátek, žalobkyni uhradila částku částka celkem. Kvůli prodlení o délce 65 dnů byl žalované úvěr ke dni datum zesplatněn. Podle bodu 6.4. smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Žalobkyně v žalobě požadovala zaplacení částky ve výši částka (co do částky částka se jedná o smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalované od datum do dne vyhotovení žaloby a co do zbývající částky částka se jedná o součet (i) nové dlužné jistiny úvěru ve výši částka, (ii) smluvní pokuty ve výši částka dle bodu 6.1. smlouvy, (iii) náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši částka dle bodu 6.2. smlouvy) se zákonným úrokem z prodlení z částky částka ve výši 15 % ročně od datum do zaplacení, s úrokem ve výši 69,09 % ročně z částky částka od datum do datum ve výši částka, zákonným úrokem z prodlení z částky částka ve výši 15 % ročně od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky částka. Žalobkyně uvedla, že prověřila schopnost žalované řádně hradit úvěr, a to na základě dokladů a informací získaných od žalované, z databází NRKI a SOLUS a z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalované atd.). Z dokladů o příjmech žalované plynulo, že celkový čistý měsíční příjem žalované činí částka, její celkové měsíční náklady činí částka, tj. volné zdroje ke splácení ve výši částka. Žalovaná ani přes předžalobní výzvu neuhradila žalobkyni ničeho dalšího.

2. K jednání, které se ve věci konalo ve dnech datum a datum, se žalovaná nedostavila, ačkoliv byla předvolána na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neomluvila se a nepožádala o odročení jednání, k věci se nevyjádřila. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované; vycházel přitom z obsahu spisu.

3. Z listiny označené „návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru“ č. hodnota ze dne datum včetně Dodatku č. hodnota k Návrhu smlouvy o úvěru/Smlouvě o úvěru č. hodnota ze dne datum (dále jen „dodatek“), předsmluvního formuláře ze dne datum, prohlášení klienta ze dne datum, oznámení o schválení úvěru ke Smlouvě o úvěru č. hodnota ze dne datum, splátkového kalendáře ke smlouvě o úvěru č. hodnota ze dne datum a listiny označené „Podpis na dálku – smlouva o spotřebitelském úvěru (tzv. produkt A)“ soud zjistil, že byla vyhotovena listina - návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva datovaná datum, kde jako poskytovatelka úvěru je označena žalobkyně a jako klientka žalovaná. Na základě této smlouvy se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalované úvěr ve výši částka a žalovaná se měla zavázat splatit úvěr s dohodnutým úrokem ve výši 69,09 % ročně a RPSN ve výši 95,76 % ve sjednaných 48 měsíčních splátkách po částka. Žalovaná se tak měla zavázat k úhradě celkové částky částka. Podle čl. 6.5. smlouvy si měly smluvní strany ujednat, že jestliže klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Podle čl. 6.1. smlouvy si měly strany ujednat, že jestliže se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši částka, a to za každou splátku, u které se ocitl v prodlení o délce 30 dnů a podle čl. 6.2. smlouvy mělo být ujednáno, že poskytovatel má vůči klientovi právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s jeho prodlením, přičemž výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se klient ocitl v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů, částku částka. Smlouva ani další dokumenty související se smlouvou však nejsou opatřeny podpisem žalované, u kolonky klient je uvedeno „Jedinečný kód: číslo, datum hodin“. Z dodatku soud zjistil, že ohledně podpisu smlouvy klientem je sjednáno tak, že klient žalobkyni zašle na uvedené telefonní číslo SMS zprávu, kterou vyjádří souhlas, sdělí jméno, příjmení a jedinečný kód odpovídající variabilnímu symbolu platby ve výši částka, kterou mu žalobkyně zaslala na bankovní účet po posouzení úvěruschopnosti.

4. Z hodnocení klienta ze dne datum se podává, že žalovaná prohlásila, že je rozvedená, s maturitou, bydlí ve vlastním bydlení, kdy výdaje na bydlení (nájemné, inkaso) činí částka, výdaje na ostatní (doprava, kurzy, záliby apod.) činí částka, celkové výdaje žalované s připočtením částky životního minima (částka) činí celkem částka. Žalovaná dále uvedla, že je zaměstnána na hlavní pracovní poměr u zaměstnavatelky právnická osoba, u které pobírá příjem částka. Výši pobíraného příjmu doložila dvěma detaily transakcí – účet č. č. účtu s názvem: Jméno zainteresované osoby 0/0 s údaji o příjmech od zaměstnavatelky: (i) dne datum – příjem: částka; (ii) dne datum – příjem: částka.

5. Ze skóringu žalobkyně (NRKI) soud zjistil, že u položky „finanční instituce s žádostí“ je uvedeno „4“. Z výpisu záznamů z registru SOLUS byl generován negativní výsledek k žalované. Z fotokopie povolení k pobytu č. číslo soud zjistil totožnost žalované. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu ze dne datum soud ověřil, že žalobkyně má od ČNB povolení mimo jiné k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že z účtu č. č. účtu byla dne datum odeslána částka částka ve prospěchu účtu č. č. účtu pod variabilním symbolem var. symbol. Z karty klienta ke smlouvě č. hodnota se podává, že žalovaná žalobkyni uhradila částku částka celkem. Ze dvou výzev k zaplacení ze dnů datum a datum soud zjistil, že žalobkyně upozornila žalovanou na možnost zesplatnění celého úvěru, dále soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalované, že došlo k zesplatnění dluhu a vyzvala ji k zaplacení dlužné částky částka. Z dodejky s datem datum, kdy byla zásilka uložena pro žalovanou, bylo zjištěno, že uvedeného dne žalobkyně doručovala žalované zásilku.

6. Z předžalobní výzvy ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě celého dluhu před podáním žaloby, a to ve lhůtě do 15 dnů ode dne odeslání předžalobní výzvy. Z poštovního podacího archu ze dne datum soud ověřil, že žalované byla odeslána tohoto dne zásilka.

7. Z přípisu banky právnická osoba. ze dne datum bylo zjištěno, že majitelem a jediným disponentem účtu č. hodnota byla žalovaná. Na uvedený účet byla připsána částka částka z účtu žalobkyně.

8. Z dokumentů označených „Základní informace o klientovi“, „Důkaz o odeslání částka“, „Zaslaná SMS (Informace o vyplacení)“ a „Důkaz o přijaté SMS (pro vyplacení)“ soud zjistil, že telefonní číslo žalované je: tel. číslo.

9. Z čestného prohlášení ze dne datum soud zjistil, že právnická osoba. poskytuje žalobkyni službu hybridní pošty.

10. Ze tří výpisů z účtu žalované ze dnů datum, datum a datum soud zjistil, že žalovaná uhradila žalobkyni vždy částku částka.

11. Po skutkové stránce má soud za prokázané, že dne datum žalobkyně poukázala na účet žalované (účet č. č. účtu) částku ve výši částka. Žalovaná žalobkyni uhradila celkem částka. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky.

12. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu.

13. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

14. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

15. Podle § 1841 o. z. smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.

16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Soud po zhodnocení provedených důkazů podle § 132 o. s. ř. dospěl k následujícímu závěru:

19. Soud nemá za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena platná smlouva (žalobkyně důkazní břemeno neunesla). Smlouva není opatřena žádným podpisem žalované. Nebylo prokázáno, že by žalovaná podepsala elektronicky nezaměnitelným způsobem smlouvu. Žalobkyně nedoložila, že by se žalovaná mohla seznámit s návrhem a kvalifikovaným způsobem nebo alespoň prostým elektronickým podpisem smlouvu podepsala, že by učinila právní jednání, z něhož vyplývají důsledky spočívající v uzavření smlouvy. V daném případě tedy nebyla prokázána základní autentizační a identifikační funkce podpisu žalované, projevující se v uzavření smlouvy tvrzené žalobkyní.

20. Soud tedy dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že smlouva byla mezi žalobkyní a žalovanou platně uzavřena, a tedy nebylo možné žalobě vyhovět. Vzhledem k tomu, že smlouva nebyla platně uzavřena, nebylo možné žalobkyni přiznat další žalované částky ze smlouvy.

21. Nad rámec výše uvedeného soud konstatuje k otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované:

22. Dále se soud z moci úřední zabýval předloženou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

23. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES byla zapracována do zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), z jehož dikce § 9 odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9 odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému ASPI), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. V neposlední řadě také rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (např. sp. zn. C-679/18), jakož i odvolacího soudu (např. č. j. 8 Co 114/20119-39) směřují obecné soudy k aplikaci § 580 odst. l o. z. a § 588 o. z.

24. Žalobkyně dle soudu neprokázala splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet žalovanou částku. Žalobkyně dle soudu neprokázala, že by dostála své povinnosti s odbornou péčí posuzovat schopnost spotřebitele (žalované) splácet úvěr, který je předmětem tohoto sporu. V projednávaném případě žalobkyně sice zkoumala úvěruschopnost žalované, nikoliv však řádně a s odbornou péčí. Po posouzení úvěruschopnosti žalované dospěla k závěru, že jí zůstává dostatek finančních prostředků pro řádné splácení požadovaného úvěru. K tomuto závěru však nemohla dospět, pokud by uvažovala v kontextu reálného života a logických závěrů učiněných z údajů, které sama zjistila. Výdaje na osobu žalované představující částku částka měsíčně (životní minimum) nemají žádný vypovídací charakter. Co konkrétně představuje velice nízká částka částka uvedená u nákladů na bydlení, není zřejmé, ani toto nebylo jakkoli ověřováno. Žalobkyně si měla především vyžádat dokumenty (např. SIPO, výpisy z účtu ohledně výdajů žalované atd.) prokazující tvrzené výdaje na bydlení a ostatní životní náklady a přistoupit k poskytnutí úvěru až v případě tohoto doložení. Nejeví se pravděpodobným, že by ostatní výdaje žalované činily částka (např. výdaje na stravování, hygienické potřeby, ošacení, léky, záliby apod.) a že by její výdaje odpovídaly životnímu minimu. Výsledek, k němuž žalobkyně došla prostým odečtením příjmů (částka) a neověřených výdajů (celkem: částka, z toho životní minimum částka, náklady na bydlení částka, ostatní částka) k volným finančním prostředkům (částka), nekoresponduje s tím, jak žalovaná ve skutečnosti s těmito prostředky nakládala. Žalobkyně si nechala předložit údaje o příjmech žalované v dubnu a květnu 2023 za účelem ověření výše příjmu žalované, k výdajům si však ničeho nevyžádala. Žalobkyně tak zcela rezignovala na zjišťování pravidelných a nezbytných výdajů žalované. Vycházela pouze z odhadovaných výdajů uvedených žalovanou, aniž by si jejich skutečnou výši prověřovala. Nadto ani nijak neprověřila, co konkrétně znamená údaj „finanční instituce s žádostí: 4“ uvedený dokumentu NRKI, tj. zda žalované byly poskytnuty další úvěry či zápůjčky, příp. z jakého důvodu nebyly poskytnuty. Rozhodující dále zde přitom je konkrétní výše nákladů na spotřebu plynu a elektřiny v domě/bytě ve kterém bydlí, náklady na vytápění tohoto domu/bytu, konkrétní náklady na léky, stravu, ošacení, hygienické potřeby apod. K řádnému posouzení úvěruschopnosti pak nepostačuje ani to, že žalobkyně provedla lustraci žalované v databázích SOLUS a NRKI, jelikož tato zjištění sice jsou důležitá, avšak pokud nejsou zjištěny skutečné příjmy a výdaje spotřebitele, jsou sama o sobě nedostatečná.

25. Po právní stránce proto soud věc posoudil tak, že pokud by byla smlouva platně uzavřena, byla by absolutně neplatná podle § 580 odst. 1 o. z. pro rozpor se zákonem. Obdobně také srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, který byl aprobován usnesením Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2015, sp. zn. I. ÚS 1742/2015. Z uvedeného důvodu by soud žalobu ohledně všech smluvních nároků žalobkyně zamítl.

26. Pokud jde o jistinu samotnou, z žalobních tvrzení vyplývá, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši částka, žalovaná vrátila žalobkyni částka. Soud proto po právním posouzení dospěl k závěru, že se žalovaná ve výši částka na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, a proto v souladu s § 2991 odst. 1, 2 o. z. má soud za to, že plnění žalobkyně z neplatné smlouvy je bezdůvodným obohacením žalované a žalovaná je povinna toto obohacení žalobkyni vydat. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně neprokázala, že by žalovanou vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení dříve, než výzvou ze dne datum, jíž žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky do 15 dnů ode dne odeslání, danou k poštovní přepravě dne datum. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Podle § 573 o. z. se tak má za to, že výzva byla žalované doručena třetí pracovní den po odeslání, plnit měla žalovaná dle výzvy ze dne datum do datum, tj. od datum je tak žalovaná v prodlení. Žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. rozsudku), a to konkrétně ode dne datum.

27. Zbývající žalobní nároky dle výroku II. soud zamítl z důvodu neplatnosti smlouvy. Ty nelze přiznat, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku, který byl neplatně sjednán.

28. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů, neboť rozdíl v úspěchu účastníků v řízení je nepatrný. Konkrétně se jedná o úspěch žalobkyně v řízení v rozsahu 52,54 % (tj. částka z žalobou požadovaných částka) a úspěch žalované v rozsahu 47,46 %. Konkrétně se jedná o úspěch žalobkyně v řízení v rozsahu 52,54 % (tj. částka sestávajících z částky částka a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky částka za dobu od datum do datum, tj. ve výši částka). Při určování míry úspěchu a neúspěchu ve věci soud odkazuje na v judikatuře Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení ze dne datum, sp. zn. spisová značka) dlouhodobě ustálený názor, že úspěch ve věci při rozhodování o náhradě nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, se poměřuje ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství, tj. úroku i úroku z prodlení. Nejvyšší soud přijal uvedený právní názor ve shodě s nálezem Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 2717/08, v němž Ústavní soud dospěl k závěru, že pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky, úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. V tomto směru soud vyšel z celkové částky požadované žalobkyní, včetně příslušenství, ke dni rozhodnutí soudu (tj. datum) sestávající z požadované částky částka; kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do datum ve výši částka; kapitalizovaného úroku ve výši částka; kapitalizovaného úroku ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do datum, tj. ve výši 10 136,70; tj. celkem částka.

30. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Litoměřicích. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí či exekuci.