23 C 355/2024

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Coufalovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 31 075 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Ve zbytku, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši , částka, , se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku , částka, s příslušenstvím a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši , částka, . Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný dne , datum, uzavřel s žalobkyní smlouvu o zápůjčce, na jejímž základy byla žalovanému poskytnuta částka , částka, , za což se žalovaný zavázal uhradit poplatek , částka, (dále jen „smlouva“). Peníze byly žalovanému zaslány na účet č. , č. účtu, . Jistina i poplatek byly splatné dne , datum, . Ke dni podání návrhu na vydání EPR žalovaný na svůj dluh uhradil , částka, . Touto částkou byla ponížena smluvní pokuta. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky žalobkyně www., Anonymizováno, .cz, kde žalovaný zadal svoje osobní údaje. Žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřila totožnost klienta prostřednictvím skenu dokladu totožnosti a dále pomocí ověřovací korunové bezhotovostní platby. Žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného po předložení příslušných dokladů. Celková výše dluhu žalovaného, ke dni podání návrhu, kterou žalobkyně požaduje, činí , částka, (jistinu ve výši , částka, , poplatek ve výši , částka, , náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši , částka, ). Dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši , částka, . K výzvě soudu, aby žalobkyně označila důkazy a označené listinné důkazy předložila, a to ohledně skutečnosti, že si od žalovaného vyžádala informace o poměrech, že konkrétně zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr, žalobkyně podáním ze dne , datum, sdělila, že nebude doplňovat skutková tvrzení, tudíž soud zřejmě rozhodne, že smlouva je neplatná vzhledem k § 87 zákona č. 257/2016 Sb.

2. K jednání se žalovaný nedostavil, ačkoliv byl předvolán na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neomluvil se a nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se k jednání též nedostavila, žalobkyně svou neúčast a neúčast zástupkyně žalobkyně omluvila podáním ze dne , datum, . Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházel přitom z obsahu spisu.

3. Z listin označených „smlouva o zápůjčce“ a Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně soud zjistil, že celková výše zápůjčky činí , částka, , na místě podpisu žalovaného na listině označené „smlouva o zápůjčce“ je vytištěno: „, Jméno zainteresované osoby 0/0, , , datum, , číslo, “ a na místě podpisu žalovaného na Všeobecných obchodních podmínkách žalobkyně je vytištěno: „, Jméno zainteresované osoby 0/0, , , datum, , číslo, “.

4. Z upomínky ze dne , datum, , upomínky ze dne , datum, , opakované výzvy k úhradě ze dne , datum, , opakované výzvy k úhradě ze dne , datum, , opakované výzvy k úhradě ze dne , datum, , soud zjistil, že žalobkyně opakovaně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.

5. Z předžalobní výzvy zástupkyně žalobkyně ze dne , datum, včetně podacího lístku ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do tří dnů.

6. Z výpisu z bankovního účtu č. , č. účtu, ze dne , datum, soud zjistil, že dne , datum, z něj byla poukázána částka , částka, na bankovní účet č. , č. účtu, .

7. Z přípisu banky , právnická osoba, . ze dne , datum, soud zjistil, že majitelem a jediným disponentem účtu č. , č. účtu, byl žalovaný, přičemž dne , datum, byla na uvedený účet žalovaného připsána částka , částka, od žalobkyně.

8. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu.

9. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

10. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

11. Podle § 1841 o. z. smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

13. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Soud po zhodnocení provedených důkazů podle § 132 o. s. ř. dospěl k následujícímu závěru:

15. Soud nemá za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena platná smlouva (žalobkyně důkazní břemeno neunesla). Smlouva není opatřena žádným podpisem žalovaného. Nebylo prokázáno, že by žalovaný podepsal elektronicky nezaměnitelným způsobem smlouvu. Žalobkyně nedoložila, že by se žalovaný mohl seznámit s návrhem a kvalifikovaným způsobem nebo alespoň prostým elektronickým podpisem smlouvu podepsal, že by učinil právní jednání, z něhož vyplývají důsledky spočívající v uzavření smlouvy. V daném případě tedy nebyla prokázána základní autentizační a identifikační funkce podpisu žalovaného, projevující se v uzavření smlouvy tvrzené žalobkyní.

16. Soud tedy dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že smlouva byla mezi žalobkyní a žalovaným platně uzavřena, a tedy nebylo možné žalobě vyhovět. Vzhledem k tomu, že smlouva nebyla platně uzavřena, nebylo možné žalobkyni přiznat další žalované částky ze smlouvy.

17. Dále se soud z moci úřední zabýval předloženou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

18. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES byla zapracována do zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), z jehož dikce § 9 odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9 odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému ASPI), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. V neposlední řadě také rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (např. sp. zn. C-679/18), jakož i odvolacího soudu (např. č. j. 8 Co 114/20119-39) směřují obecné soudy k aplikaci § 580 odst. l o. z. a § 588 o. z.

19. Žalobkyně dle soudu neprokázala splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet žalovanou částku ve výši , částka, . Žalobkyně v žalobě sice uvedla, že si vyžádala od žalovaného informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech, ověřila je na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, resp. případně nahlédnutím do relevantních databází, svá tvrzení však ničím nedoložila, a to ani přes výzvu soudu obsaženou v usnesení ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, . Výše uvedené proto nemohlo postačovat k závěru o úvěruschopnosti žalovaného. Právě naopak žalobkyně si měla vyžádat prokázání životních výdajů žalovaného (pravidelných nákladů na bydlení, energie, stravování atd.) a pravidelných měsíčních příjmů žalovaného (např. kopií výplatních lístků, pracovní smlouvy, daňového přiznání) a přistoupit k poskytnutí zápůjčky až v případě tohoto doložení. Navíc i prohlášení klienta - žalovaného musí žalobkyně prověřovat, nestačí se na něj spolehnout (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018).

20. Po právní stránce proto soud věc posoudil tak, že mezi žalobkyní a žalovaným uzavřená smlouva by byla absolutně neplatná podle § 580 odst. 1 o. z. pro rozpor se zákonem, pokud by byla platně uzavřena. Obdobně také srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, který byl aprobován usnesením Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2015, sp. zn. I. ÚS 1742/2015. Z uvedeného důvodu soud žalobu ohledně všech smluvních nároků žalobkyně zamítl.

21. Svou neúčastí na jednání se žalobkyně zbavila dobrodiní soudu - poučovací povinnosti podle § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř., žalobkyně si zmařila také možnost být seznámena s předběžným právním názorem soudu vyplývajícím z provedeného dokazování (viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001). Jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle § 114c o. s. ř., a není tedy možné poučovat žalobkyni o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok.

22. Pokud jde o jistinu samotnou, z žalobních tvrzení vyplývá, že žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši , částka, . Z žalobních tvrzení rovněž vyplývá, že žalovaný žalobkyni uhradil částku , částka, . Soud proto po právním posouzení dospěl k závěru, že se žalovaný ve výši , částka, na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, a proto v souladu s § 2991 odst. 1, 2 o. z. má soud za to, že plnění žalobkyně z neplatné smlouvy je bezdůvodným obohacením žalovaného a žalovaný je povinen toto obohacení žalobkyni vydat. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení dříve, než výzvou ze dne , datum, , jíž žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky do tří dnů, danou k poštovní přepravě též dne , datum, . Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Podle § 573 o. z. se tak má za to, že výzva byla žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. , datum, , plnit měl žalovaný dle výzvy ze dne , datum, do tří dnů, tj. od , datum, je tak žalovaný v prodlení. Žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. rozsudku).

23. Zbývající žalobní nároky v podobě smluvní pokuty, zákonných úroků z prodlení jdoucích před předžalobní výzvou a náklady spojené s uplatněním pohledávky dle výroku II. soud zamítl z důvodu neplatnosti smlouvy. Ty nelze přiznat, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku, který byl neplatně sjednán.

24. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů, neboť rozdíl v úspěchu účastníků v řízení je nepatrný. Konkrétně se jedná o úspěch žalobkyně v řízení v rozsahu 52,09 % (tj. , částka, z žalobou požadovaných , částka, ) a úspěch žalovaného v rozsahu 47,91 %. Konkrétně se jedná o úspěch žalobkyně v řízení v rozsahu 52,09 % (tj. , částka, sestávajících z částky , částka, a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do , datum, , tj. ve výši , částka, ). Při určování míry úspěchu a neúspěchu ve věci soud odkazuje na v judikatuře Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ) dlouhodobě ustálený názor, že úspěch ve věci při rozhodování o náhradě nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, se poměřuje ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství, tj. úroku i úroku z prodlení. Nejvyšší soud přijal uvedený právní názor ve shodě s nálezem Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 2717/08, v němž Ústavní soud dospěl k závěru, že pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky, úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. V tomto směru soud vyšel z celkové částky požadované žalobkyní, včetně příslušenství, ke dni rozhodnutí soudu (tj. , datum, ) sestávající z požadované částky , částka, ; kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z částky ve výši , částka, od , datum, do , datum, (tj. , částka, ), nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši , částka, , tj. celkem , částka, .

26. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.