23 C 506/2024

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Coufalovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 25 289,45 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení z částky částka ve výši 11,75 % ročně od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení z částky částka ve výši 11,75 % ročně od datum do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka, kapitalizovaným úrokem ve výši částka, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky ve výši částka s tím, že se jedná o součet částek: (1) nesplacená jistina ve výši částka; (2) smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z nesplacené jistiny částka od datum do datum, tj. ve výši částka; s příslušenstvím: (i) kapitalizovaný smluvní úrok ve výši částka; (ii) poplatek za poskytnutí úvěru ve výši částka; (iii) náklady na vyhodnocení úvěru ve výši částka; (iv) inkasní poplatek ve výši částka; (v) postoupený smluvní úrok ve výši částka za období od datum do datum ve výši 15 % ročně z částky částka; (vi) kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši částka od datum do datum z částky ve výši částka; (vii) zákonný úrok z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 11,75 % ročně. Uvedla, že žalovaný a původní věřitelka, tj. společnost právnická osoba., IČO: IČO, (dále jen „původní věřitelka“ nebo „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřeli dne datum Smlouvu o úvěru č. hodnota (dále jen „smlouva“). Na základě smlouvy žalovaný obdržel finanční hotovost částka, což žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit spolu s jistinou úvěru částku částka spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladech na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkovou dlužnou částku částka se žalovaný zavázal uhradit ve 14 měsíčních splátkách po částka. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně ani včas. Žalovaný uhradil částku částka, původní věřitelka alokovala jednotlivé úhrady splátek dle Předpisu splátek, který je přílohou č. hodnota smlouvy. Žalovaný se tak ocitl v prodlení s úhradou zůstatku jistiny částka a zůstatku příslušenství. Žalobkyně tvrdila, že smlouva byla uzavřena na základě žalovaným vyplněné Žádosti o úvěr, v níž uvedl údaje o sobě, své finanční situaci, zaměstnání, finančních závazcích, výši měsíčních příjmů a výdajů, požadovanou výši úvěru. Správnost údajů žalovaný stvrdil podpisem. Původní věřitelka vyhodnotila žalovaného jako způsobilého ke splácení úvěru. Ke své aktivní legitimaci žalobkyně uvedla, že pohledávku za žalovaným postoupila původní věřitelka na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností ke dni datum.

2. K jednání se žalovaný nedostavil, ačkoliv byl předvolán na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neomluvil se a nepožádal o odročení jednání, k žalobě se nevyjádřil. Žalobkyně se k jednání též nedostavila, zástupce žalobkyně svou neúčast a neúčast žalobkyně omluvil a požádal soud, aby rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně i jejího zástupce. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházel přitom z obsahu spisu.

3. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne datum soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti úvěr ve výši částka a žalovaný se zavázal splácet úvěr s dohodnutým úrokem a poplatky dle podmínek ve smlouvě sjednaných ve 14 měsíčních splátkách po částka. Úrok byl sjednán ve výši 15 % ročně a RPSN ve výši 272,44 %.

4. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovaný byl právní předchůdkyní žalobkyně seznámen s předsmluvními informacemi o poskytnutém úvěru (včetně informací o celkové výši úvěru, době trvání, uvedení výše splátek, úrokové sazbě, RPSN, souvisejících nákladech a následcích prodlení se splátkami).

5. Soudem bylo zjištěno, že v žádosti o úvěr ze dne datum je uvedeno, že ji sepsala obchodní zástupkyně Žižková, že žalovaný je starobní důchodce, příjem měl doložit výpisem z bankovního účtu. Dále uvedeno, že měsíční příjem žalovaného činí částka a výdaje činí částka měsíčně celkem (přičemž náklady na bydlení, energie činí částka; doprava, jídlo a osobní náklady: částka). Dále bylo v žádosti uvedeno, že žalovaný má vlastní bydlení, je rozvedený, nemá žádnou vyživovací povinnost.

6. Z dokumentu označeného „číslo“ soud zjistil, že je uvedena adresa žalovaného: adresa.

7. Z listiny „Výzva před podáním žaloby“ ze dne datum bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky. Z podacího archu ze dne datum soud zjistil, že žalovanému byla zaslána tohoto dne zásilka.

8. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne datum bylo zjištěno, že pracovník žalobkyně uskutečnil cestu na kontaktní adresu žalovaného.

9. Pokud jde o aktivní legitimaci žalobkyně, bylo provedenými listinnými důkazy – ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní včetně přílohy č. hodnota - seznam pohledávek, z potvrzení o provedení transakce ze dne datum, z oznámení právní předchůdkyně žalobkyně ze dne datum o postoupení pohledávky zaslaného žalovanému, z podacího archu ze dne datum, a z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně ze dne datum zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila celou žalovanou pohledávku se všemi právy souvisejícími žalobkyni.

10. Soud má tedy za prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena dne datum smlouva. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši částka v hotovosti. Úvěr se žalovaný zavázal splácet ve 14 měsíčních splátkách á částka měsíčně. RPSN byla sjednána ve výši 272,44 %. Žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně celkem částka. Žalovaný poté přestal řádně a včas platit splátky a právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila a žalobkyně uplatnila za žalovaným smluvní pokutu za prodlení, poplatky a úroky, které vyjmenovává ve svém tvrzení.

11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

18. Soud se z moci úřední zabýval předloženou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

19. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES byla zapracována do zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), z jehož dikce § 9 odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9 odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému ASPI), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. V neposlední řadě také rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (např. sp. zn. C-679/18), jakož i odvolacího soudu (např. č. j. 8 Co 114/20119-39) směřují obecné soudy k aplikaci § 580 odst. l o. z. a § 588 o. z.

20. Žalobkyně dle soudu neprokázala splnění povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet žalovaný úvěr ve výši částka. Žalobkyně v žalobě sice uvedla, jak její právní předchůdkyně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr, přičemž dospěla k závěru o úvěruschopnosti žalovaného. Celkové měsíční výdaje žalovaného dle údajů uvedených v žádosti o úvěr činí nezvykle nízkých částka, z čehož náklady na bydlení a energie: částka a náklady na dopravu, jídlo a osobní náklady: částka. Není zřejmé, co konkrétně představuje nízká částka částka uvedená u nákladů na bydlení, energie, a dále částka částka uvedená jako náklady na dopravu, jídlo a osobní náklady, ani toto nebylo jakkoli ověřováno. Právní předchůdkyně žalobkyně si měla především vyžádat dokumenty prokazující tvrzené výdaje na bydlení a ostatní životní náklady a přistoupit k poskytnutí úvěru až v případě tohoto doložení (např. výpisy z účtu). Výsledek, k němuž žalobkyně došla prostým odečtením neověřených příjmů (částka) a neověřených výdajů (celkem: částka) k volným finančním prostředkům (částka), nekoresponduje s tím, jak žalovaný ve skutečnosti s těmito prostředky nakládal. Právní předchůdkyně žalobkyně tak zcela rezignovala na zjišťování pravidelných příjmů a pravidelných a nezbytných výdajů žalovaného. Vycházela pouze z odhadovaných výdajů uvedených žalovaným, aniž by si jejich skutečnou výši prověřovala. Rozhodující zde přitom je konkrétní částka, hrazená žalovaným na bydlení, energie, náklady na léky, stravu, hygienické potřeby, ošacení apod. Na základě těchto skutečností a po jejich vyhodnocení, nemohla právní předchůdkyně žalobkyně dospět k závěru, že je žalovaný schopen úvěr splácet, aniž by alespoň základním způsobem neověřila též skutečné příjmy a výdaje žalovaného. S ohledem na to, že žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, dospěl soud k závěru, že smlouva je absolutně neplatná podle § 580 odst. 1 o. z. pro rozpor se zákonem. Navíc i prohlášení klienta - žalovaného musí žalobkyně prověřovat, nestačí se na něj spolehnout (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018).

21. Po právní stránce proto soud věc posoudil tak, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřená smlouva je absolutně neplatná podle § 580 odst. 1 o. z. pro rozpor se zákonem. Obdobně také srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, který byl aprobován usnesením Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2015, sp. zn. I. ÚS 1742/2015. Z uvedeného důvodu soud žalobu ohledně všech smluvních nároků žalobkyně zamítl.

22. Svou neúčastí na jednání se žalobkyně zbavila dobrodiní soudu - poučovací povinnosti podle § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř., žalobkyně si zmařila také možnost být seznámena s předběžným právním názorem soudu vyplývajícím z provedeného dokazování (viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. spisová značka).

23. Nad rámec tohoto rozhodnutí soud uvádí, že poučení o neprokázání žalobních tvrzení nemohl soud žalobkyni poskytnout ani v rámci přípravného jednání, které soud nenařídil, neboť s ohledem na to, že žalovaný nepřebíral soudní obsílky, se přípravné jednání ani reálně nemohlo konat, neboť náhradní doručení předvolání zákon vylučuje. Jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (např. rozsudek sp. zn. spisová značka), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle § 114c o. s. ř., a není tedy možné poučovat žalobkyni o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok.

24. Pokud jde o jistinu samotnou, z žalobních tvrzení vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši částka. Z žalobních tvrzení rovněž vyplývá, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradil částku částka. Soud proto po právním posouzení dospěl k závěru, že se žalovaný ve výši částka na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil, a proto v souladu s § 2991 odst. 1, 2 o. z. má soud za to, že plnění právní předchůdkyně žalobkyně z neplatné smlouvy je bezdůvodným obohacením žalovaného a žalovaný je povinen toto obohacení žalobkyni vydat. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení dříve, než oznámením o postoupení pohledávky spolu s výzvou k úhradě dlužné částky do 10 dnů po obdržení uvedeného dopisu ze dne datum, daným k poštovní přepravě dne datum. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Podle § 573 o. z. se tak má za to, že výzva byla žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. datum, plnit měl žalovaný dle výzvy ze dne datum do 10 dnů po obdržení, tj. od datum je tak žalovaný v prodlení. Žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 o. z. a v souladu s návrhem žalobkyně, která se domáhala zákonného úroku z prodlení toliko ve výši 11,75 % ročně.

25. Zbývající žalobní nároky v podobě smluvní pokuty, poplatků a úroků uvedených ve výroku II. soud zamítl z důvodu neplatnosti smlouvy. Ty nelze přiznat, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku (úvěrovému vztahu), který byl neplatně sjednán.

26. Podle § 142 odst. 1 věty prvé o.s.ř. soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

27. V řízení byl úspěšnější žalovaný, ale žádné náklady mu dle obsahu spisu nevznikly, a proto žádnému z účastníků soud náhradu nákladů nepřiznal. Konkrétně se jedná o úspěch žalobkyně v řízení v rozsahu 9,47 % (tj. částka sestávajících z částky částka a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky částka za dobu od datum do datum, tj. ve výši částka) a úspěch žalovaného v rozsahu 90,53 %. Při určování míry úspěchu a neúspěchu ve věci soud odkazuje na v judikatuře Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení ze dne datum, sp. zn. spisová značka) dlouhodobě ustálený názor, že úspěch ve věci při rozhodování o náhradě nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, se poměřuje ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství, tj. úroku i úroku z prodlení. Nejvyšší soud přijal uvedený právní názor ve shodě s nálezem Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 2717/08, v němž Ústavní soud dospěl k závěru, že pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky, úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. V tomto směru soud vyšel z celkové částky požadované žalobkyní, včetně příslušenství, ke dni rozhodnutí soudu (tj. datum) sestávající z požadované částky částka; zákonného úroku z prodlení z částky částka od datum do datum ve výši 11,75 % ročně, tj. částka; kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši částka; kapitalizovaného úroku ve výši částka, tj. celkem částka.

28. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Litoměřicích. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí či exekuci.