23 C 556/2024

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Coufalovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 93 701,18 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 15 % ročně od , datum, do , datum, , se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 0,25 % ročně od , datum, do zaplacení, s úrokem ve výši 29,70 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky , částka, s tím, že se jedná o součet částek: (1) dlužná jistina ve výši , částka, ; (2) dlužná smluvní pokuta ve výši , částka, ; s příslušenstvím: (i) úrok ve výši 29,70 % ročně z dlužné jistiny , částka, od , datum, do zaplacení a (ii) zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši , částka, od , datum, do zaplacení. Uvedla, že žalovaný a původní věřitelka, tj. společnost , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , (dále jen „původní věřitelka“ nebo „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřeli dne , datum, Smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“). Na základě smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne , datum, peněžní prostředky ve výši , částka, , a to převodem na bankovní účet uvedený ve smlouvě. Žalovaný se zavázal zaplatit celkovou částku ve 48 měsíčních splátkách po , částka, . Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně ani včas a vzhledem k prodlení žalovaného delšímu než 65 dní právní předchůdkyně žalobkyně v souladu se smlouvou úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně ji posoudila s požadovanou odbornou péčí, žalovaný předložil osobní doklady, doklady ověřující jeho příjmy a výdaje, právní předchůdkyně žalobkyně si vyžádala informace z veřejných registrů, zejména SOLUS, NRKI, ISIR. Právní předchůdkyně žalobkyně zohlednila životní minimum , částka, . Právní předchůdkyně žalobkyně proto dospěla k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr. Ohledně způsobu uzavření smlouvy žalobkyně uvedla, že komunikace proběhla prostřednictvím prostředků komunikace na dálku na internetové adrese: www., Anonymizováno, kde vyplnil základní parametry úvěru a své osobní údaje, dále prostřednictvím telefonu a e-mailu. Návrh smlouvy podepsal ve své klientské zóně tak, že zadal své jméno, příjmení, jedinečný podpisový kód odpovídající variabilnímu symbolu platby , částka, , kterou mu právní předchůdkyně žalobkyně zaslala po posouzení úvěruschopnosti. Právní předchůdkyně žalobkyně akceptovala návrh smlouvy tak, že na e-mail žalovaného zaslala a do jeho klientské zóny uložila oznámení o schválení úvěru podepsané a datované dnem , datum, . Ke své aktivní legitimaci žalobkyně uvedla, že pohledávku za žalovaným postoupila původní věřitelka na žalobkyni na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalovaný uhradil celkem , částka, , přes předžalobní výzvu neuhradil ničeho dalšího.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. K jednání, které se ve věci konalo dne , datum, se žalovaný nedostavil, ačkoliv byl předvolána na adresu pro doručování podle § 45 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neomluvil se, nepožádal o odročení jednání. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.

4. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutečnosti: z dokumentu označeného „návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru č. , hodnota, “ soud zjistil, že byla vyhotovena listina smlouvy datovaná , datum, , kde jako poskytovatel úvěru je označena právní předchůdkyně žalobkyně a jako klient žalovaný, předmětem je úvěr , částka, , se způsobem poskytnutí na bankovní účet č. , č. účtu, , jsou zde uvedeny podmínky poskytnutí úvěru (RPSN ve výši 124,35 %, úroková sazba ve výši 83,59 % p. a.), celková částka, kterou má žalovaný zaplatit: , částka, , a jeho splácení. Smlouva však není opatřena podpisem žalovaného, u jména žalovaného je uvedeno: „Jedinečný kód: , číslo, , , datum, “.

5. Ze sdělení banky , právnická osoba, . ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný byl majitelem účtu č. , č. účtu, a jediným disponentem. Dále, na uvedeném účtu je evidována příchozí platba , částka, pod variabilním symbolem: , var. symbol, ze dne , datum, .

6. Z dokumentu základní informace o klientovi soud zjistil, že právní předchůdkyně eviduje následující: mobil žalovaného: , číslo, .

7. Z výpisu záznamů z registru SOLUS ohledně žalovaného soud zjistil, že nejsou evidovány žádné záznamy.

8. Z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě včetně splátkového kalendáře soud zjistil, že výše splátky činí , částka, , počet splátek: 48.

9. Z platební historie soud zjistil, že žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně celkem , částka, .

10. Z dokladu o vyplacení úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že z účtu právní předchůdkyně žalobkyně byla odepsána částka , částka, .

11. Z oznámení ze dne , datum, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k okamžité úhradě částky , částka, .

12. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě částky , částka, do , datum, . Z podacího lístku ze dne , datum, soud zjistil, že téhož dne byla žalovanému zaslána zásilka.

13. Pokud jde o aktivní legitimaci žalobkyně, bylo provedenými listinnými důkazy – výpisem z obchodního rejstříku ohledně žalobkyně, společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně přílohy č. , hodnota, – seznam postoupených pohledávek a přílohy č. , hodnota, – plná moc, pověření, oznámení právní předchůdkyně žalobkyně o postoupení pohledávky ze dne , datum, včetně podacího lístku z téhož dne a s výzvou k úhradě dlužné částky do 10 dnů po jejím obdržení - zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila celou žalovanou pohledávku se všemi právy souvisejícími žalobkyni.

14. Z dokumentu důkaz o odeslání , částka, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalovanému dne , datum, platbu ve výši , částka, .

15. Soud zamítl návrh žalobkyně na provedení důkazu výpisem z běžného účtu žalovaného č. , č. účtu, za měsíc květen 2023 pro nadbytečnost, neboť již ze sdělení banky , právnická osoba, . ze dne , datum, soud zjistil, že částka , částka, byla připsána dne , datum, na účet žalovaného č. , č. účtu, .

16. Po skutkové stránce má soud ze sdělení banky , právnická osoba, . ze dne , datum, za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poukázala žalovanému na jeho bankovní účet dne , datum, částku , částka, , žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradil celkem , částka, . Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení žalované částky výzvou ze dne , datum, , danou k poštovní přepravě též dne , datum, .

17. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu.

18. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

19. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

20. Podle § 1841 o. z. smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.

21. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

22. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Soud po zhodnocení provedených důkazů podle § 132 o. s. ř. dospěl k následujícímu závěru:

24. Soud nemá za prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena platná smlouva (právní předchůdkyně žalobkyně důkazní břemeno neunesla). Smlouva není opatřena žádným podpisem žalovaného. Nebylo prokázáno, že by žalovaný podepsal elektronicky nezaměnitelným způsobem smlouvu. Žalobkyně nedoložila, že by se žalovaný mohl seznámit s návrhem a kvalifikovaným způsobem nebo alespoň prostým elektronickým podpisem smlouvu podepsal, že by učinil právní jednání, z něhož vyplývají důsledky spočívající v uzavření smlouvy. V daném případě tedy nebyla prokázána základní autentizační a identifikační funkce podpisu žalovaného, projevující se v uzavření smlouvy tvrzené žalobkyní.

25. Soud tedy dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že smlouva byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným platně uzavřena, a tedy nebylo možné žalobě vyhovět. Vzhledem k tomu, že smlouva nebyla platně uzavřena, nebylo možné žalobkyni přiznat další žalované částky ze smlouvy.

26. Dále se soud z moci úřední zabýval předloženou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

27. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES byla zapracována do zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), z jehož dikce § 9 odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9 odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému ASPI), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. V neposlední řadě také rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (např. sp. zn. C-679/18), jakož i odvolacího soudu (např. č. j. 8 Co 114/20119-39) směřují obecné soudy k aplikaci § 580 odst. l o. z. a § 588 o. z.

28. Žalobkyně dle soudu neprokázala, že její právní předchůdkyně splnila povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet žalovanou částku. Žalobkyně v žalobě sice obecně uvedla, že její právní předchůdkyně s požadovanou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr, že právní předchůdkyni žalobkyně žalovaný předložil osobní doklady, doklady ověřující jeho příjmy a výdaje, žalobkyně dále tvrdila, že její právní předchůdkyně si vyžádala informace z veřejných registrů, zejména SOLUS, NRKI, ISIR, dále, že zohlednila životní minimum , částka, . Ani přes výzvu soudu ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , ani přes poučení dané soudem při jednání dne , datum, podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. žalobkyně netvrdila, jak zcela konkrétně, z jakých zcela konkrétních dokumentů její právní předchůdkyně ověřila příjmy, výdaje žalovaného, jeho zaměstnání. Žalobkyně netvrdila ani nepředložila důkazy ohledně ověření skutečných výdajů žalovaného např. na bydlení, léky, hygienické potřeby, stravu, oblečení atd. Nadto právní předchůdkyně bez dalšího vycházela z životního minima , částka, . Výše uvedené proto nemohlo postačovat k závěru o úvěruschopnosti žalovaného. Právě naopak právní předchůdkyně žalobkyně si měla vyžádat prokázání konkrétních životních výdajů žalovaného (pravidelných nákladů na bydlení, energie, stravování atd.) a příjmů a přistoupit k poskytnutí úvěru až v případě tohoto doložení. Navíc i prohlášení klienta - žalovaného musí žalobkyně prověřovat, nestačí se na něj spolehnout (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018).

29. Po právní stránce proto soud věc posoudil tak, že pokud by byla smlouva platně uzavřena, byla by absolutně neplatná podle § 580 odst. 1 o. z. pro rozpor se zákonem. Obdobně také srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, který byl aprobován usnesením Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2015, sp. zn. I. ÚS 1742/2015. Z uvedeného důvodu by soud žalobu ohledně všech smluvních nároků žalobkyně zamítl.

30. Pokud jde o jistinu samotnou, z žalobních tvrzení vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, , žalovaný uhradil toliko , částka, . Soud proto po právním posouzení dospěl k závěru, že se žalovaný ve výši , částka, na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil, a proto v souladu s § 2991 odst. 1, 2 o. z. má soud za to, že plnění právní předchůdkyně žalobkyně z neplatné smlouvy je bezdůvodným obohacením žalovaného a žalovaný je povinen toto obohacení žalobkyni vydat. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení dříve, než výzvou ze dne , datum, obsaženou v oznámení o postoupení pohledávky, jíž žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky do 10 dnů po obdržení dopisu, danou k poštovní přepravě dne , datum, . Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Podle § 573 o. z. se tak má za to, že výzva byla žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. dne , datum, , plnit měl žalovaný dle výzvy ze dne , datum, do 10 dnů po obdržení dopisu, tj. od , datum, je tak žalovaný v prodlení. Žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. rozsudku), a to konkrétně ode dne , datum, v zákonné výši 14,75 % ročně.

31. Zbývající žalobní nároky dle výroku II. soud zamítl z důvodu neplatnosti smlouvy. Ty nelze přiznat, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku, který byl neplatně sjednán.

32. Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů, neboť rozdíl v úspěchu účastníků v řízení je nepatrný. Konkrétně se jedná o úspěch žalobkyně v řízení v rozsahu 52,02 % (tj. , částka, z žalobou požadovaných , částka, ) a úspěch žalovaného v rozsahu 47,98 %. Konkrétně se jedná o úspěch žalobkyně v řízení v rozsahu 52,02 % (tj. , částka, sestávajících z částky , částka, a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do , datum, , tj. ve výši , částka, ). Při určování míry úspěchu a neúspěchu ve věci soud odkazuje na v judikatuře Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ) dlouhodobě ustálený názor, že úspěch ve věci při rozhodování o náhradě nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, se poměřuje ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství, tj. úroku i úroku z prodlení. Nejvyšší soud přijal uvedený právní názor ve shodě s nálezem Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 2717/08, v němž Ústavní soud dospěl k závěru, že pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky, úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. V tomto směru soud vyšel z celkové částky požadované žalobkyní, včetně příslušenství, ke dni rozhodnutí soudu (tj. , datum, ) sestávající z požadované částky , částka, ; kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši , částka, ; kapitalizovaného úroku ve výši 29,70 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , tj. , částka, ; tj. celkem , částka, .

34. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.