23 C 616/2024

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Coufalovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 190 630,60 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky , částka, , zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne , datum, žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, ., IČO , IČO, , (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřely smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr , částka, (dále jen „smlouva o úvěru“). Vzhledem k tomu, že se žalovaná ocitla v prodlení, právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni , datum, . Dlužná jistina činí , částka, . Jde-li o posouzení úvěruschopnosti žalované, pracovník právní předchůdkyně žalobkyně kontroloval veškeré dostupné informace v databázích, insolvenční rejstřík; příjem žalované ve výši , částka, měsíčně. Životní výdaje žalované byly stanoveny ve výši , částka, na základě údajů sdělených žalovanou v kombinaci s interními informacemi právní předchůdkyně žalobkyně. Nové splátkové zatížení žalované činilo , částka, . K aktivní legitimaci žalobkyně uvedla, že dne , datum, uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení žalované pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne , datum, . Ani přes předžalobní výzvu zaslanou žalované dne , datum, žalovaná ničeho dalšího neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. K jednáním, která se ve věci konala ve dnech , datum, a , datum, se žalovaná nedostavila, ačkoliv byla předvolána na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neomluvila se, nepožádala o odročení jednání. Žalobkyně se dostavila k jednání dne , datum, ; k jednání dne , datum, se nedostavila, svou neúčast omluvila podáním ze dne , datum, .

4. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutečnosti: ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že jako úvěrující je označena právní předchůdkyně žalobkyně a jako úvěrovaný klient žalovaná, předmětem je úvěr , částka, vedený na úvěrovém účtu č. , č. účtu, , jsou zde uvedeny podmínky poskytnutí úvěru (RPSN ve výši 12,87 %, úroková sazba ve výši 11,99 % p. a.) a jeho splácení.

5. Z dokumentu označeného jako „Podklady pre súdne konanie“ ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná čerpala úvěr , částka, a uhradila právní předchůdkyni žalobkyně celkem , částka, .

6. Z potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná je svobodná, je v pracovním poměru na dobu určitou od , datum, do , datum, s čistým příjmem za posledních sedm měsíců ve výši , částka, měsíčně. Nejsou jí prováděny srážky ze mzdy; „pracovní zařazení: obsluha“.

7. Z dokumentu označeného jako „Posouzení úvěruschopnosti klienta“ soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně eviduje o žalované následující: příjem ve výši , částka, ; životní výdaje žalované stanoveny ve výši , částka, ; v době žádosti o úvěr žalovaná čerpala jiný osobní úvěr se splátkami , částka, a měla kreditní kartu s orientační splátkou , částka, ; nové splátkové zatížení pak činilo , částka, .

8. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne , datum, včetně poštovního podacího archu ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě částky , částka, a dne , datum, jí byla zaslána písemnost.

9. Z poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne , datum, , výzvy k uhrazení závazku – předžalobní upomínky ze dne , datum, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a zástupce žalobkyně opakovaně vyzvaly žalovanou k úhradě dlužné částky.

10. Pokud jde o aktivní legitimaci žalobkyně, bylo provedenými listinnými důkazy – z oznámení o postoupení pohledávky učiněného právní předchůdkyní žalobkyně ze dne , datum, včetně podacího lístku též ze dne , Anonymizováno, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , přílohy č. , hodnota, – potvrzení o zaplacení kupní ceny, čestného prohlášení ze dne , datum, - zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila celou žalovanou pohledávku se všemi právy souvisejícími žalobkyni.

11. Z ceníku právní předchůdkyně žalobkyně pro bankovní obchody soud zjistil výši poplatků účtovaných právní předchůdkyní žalobkyně.

12. Z ceníku pro soukromou klientelu soud zjistil výši poplatků účtovaných právní předchůdkyní žalobkyně.

13. Soud zamítl návrh žalobkyně na provedení důkazu dokumentem označeným „Podklady pre súdne konanie“ s příznakem „úvěr: , číslo, , jméno FO, “, a to pro nedostatek vztahu s předmětem řízení, neboť se dokument týká osoby odlišné od účastníků řízení.

14. Po skutkové stránce má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poukázala žalované na její úvěrový účet částku , částka, , žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně uhradila celkem , částka, . Právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky rozhodnutím o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne , datum, , daným k poštovní přepravě dne , datum, .

15. Podle § 1841 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.

16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Dále se soud z moci úřední zabýval předloženou smlouvou o úvěru se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

19. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES byla zapracována do zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), z jehož dikce § 9 odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9 odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému ASPI), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. V neposlední řadě také rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (např. sp. zn. C-679/18), jakož i odvolacího soudu (např. č. j. , spisová značka, ) směřují obecné soudy k aplikaci § 580 odst. l o. z. a § 588 o. z.

20. Žalobkyně dle soudu sice tvrdila, že její právní předchůdkyně splnila povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet žalovanou částku, avšak svá tvrzení neprokázala ani přes výzvu soudu ze dne , datum, , ani přes poučení soudem dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. dané při jednání soudu dne , datum, . Žalobkyně sice předložila potvrzení zaměstnavatele žalované o čistém měsíčním příjmu žalované ve výši , částka, , avšak ničím nedoložila, na základě jakých konkrétních dokumentů vypočetla výdaje žalované ve výši , částka, a co konkrétně uvedené výdaje zahrnují (zda např. výhradně náklady na bydlení, nebo i náklady na stravování, léky, hygienické potřeby, oblečení apod.). Nadto, pracovní poměr žalované byl uzavřen na dobu určitou toliko do , datum, , byť úvěr byl poskytnut dne , datum, , kdy žalované bylo pouhých 21 let a již tehdy splácela jiné úvěry. Toto proto nemohlo postačovat k závěru o úvěruschopnosti žalované. Právě naopak, právní předchůdkyně žalobkyně si měla vyžádat prokázání konkrétních životních výdajů žalované (pravidelných nákladů na bydlení, energie, stravování atd.) a dále informace, z jakých prostředků žalovaná bude splácet případně poskytnutý úvěr po skončení pracovního poměru dne , datum, , a přistoupit k poskytnutí úvěru až v případě tohoto doložení. Navíc i prohlášení klienta - žalované musí právní předchůdkyně žalobkyně prověřovat, nestačí se na něj spolehnout (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, ).

21. Po právní stránce proto soud věc posoudil tak, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná podle § 580 odst. 1 o. z. pro rozpor se zákonem. Obdobně také srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , který byl aprobován usnesením Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 1742/2015. Z uvedeného důvodu soud žalobu ohledně všech smluvních nároků žalobkyně zamítl.

22. Pokud jde o jistinu samotnou, z žalobních tvrzení vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr , částka, . Soud proto po právním posouzení dospěl k závěru, že se žalovaná ve výši , částka, na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, neboť právní předchůdkyni žalobkyně uhradila toliko , částka, , a proto v souladu s § 2991 odst. 1, 2 o. z. má soud za to, že plnění právní předchůdkyně žalobkyně z neplatné smlouvy je bezdůvodným obohacením žalované a žalovaná je povinna toto obohacení žalobkyni vydat. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně neprokázala, že by žalovanou vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení dříve, než rozhodnutím o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne , datum, , jímž žalovanou vyzvala k okamžité úhradě dlužné částky, daným k poštovní přepravě dne , datum, . Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Podle § 573 o. z. se tak má za to, že výzva byla žalované doručena třetí pracovní den po odeslání, plnit měla žalovaná dle výzvy ze dne , datum, okamžitě, tj. od , datum, je tak žalovaná v prodlení. Žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. rozsudku), a to konkrétně ode dne , datum, .

23. Zbývající žalobní nároky dle výroku II. soud zamítl z důvodu neplatnosti smlouvy. Ty nelze přiznat, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku, který byl neplatně sjednán.

24. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

25. V řízení byla úspěšnější žalovaná, ale žádné náklady jí dle obsahu spisu nevznikly, a proto žádnému z účastníků soud náhradu nákladů nepřiznal. Konkrétně se jedná o úspěch žalobkyně v řízení v rozsahu 40,33 % (tj. , částka, sestávajících z částek , částka, a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do , datum, , tj. ve výši , částka, ) a úspěch žalované v rozsahu 59,67 %. Při určování míry úspěchu a neúspěchu ve věci soud odkazuje na v judikatuře Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ) dlouhodobě ustálený názor, že úspěch ve věci při rozhodování o náhradě nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, se poměřuje ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství, tj. úroku i úroku z prodlení. Nejvyšší soud přijal uvedený právní názor ve shodě s nálezem Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 2717/08, v němž Ústavní soud dospěl k závěru, že pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky, úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství, ke dni rozhodnutí soudu (tj. , datum, ).

26. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.